Ameer Hamoody: O víře některých konvertitek ... a o sňatcích s muslimy

obrazek
8.11.2017 06:59
Vírou je samozřejmě myšlen islám, nebo respektive to, co tyto konvertitky za islám vydávají - a dokonce se neostýchají jej takto veřejně vykládat na veřejnosti - podle toho, jak si to ve svých šišinkách sesumírovaly, aniž by se snažily studovat, ptát, dozvídat se. A tak žijí ve víře, že jejich činy bude a může soudit pouze Bůh! Obrázek je z mešity, tam se totiž chodí nejen studovat a případně i jíst, ti méně šťastně ženatí se tam chodí i vyspat!

Setkal jsem se se zajímavým názorem, který většinou šíří české konvertitky, že jejich chování bude soudit jedině Bůh a tudíž nikdo jiný nemá právo jejich chování kritizovat. Tenhle názor je samozřejmě zcela chybný a mylný. Vychází totiž pouze z jejich mylného sociálně-kulturního konstruktu, který je postaven na arogantním egocentrismu, ve kterém od malička vyrůstaly a nebyly nucené za své chování nikomu skládat účty. Oproti tomu muslim je povinován skládat účty nejen Bohu, v tom metafyzickém slova smyslu, ale také svým rodičům. Nebudu tady zabíhat do detailů, kdy vztahy nenfugují, ale v Islámu je ideálně vyžadován sociální smír, kdy potomek musí rodiče ctít, pokud to s ním myslí výchovně dobře a naopak najdete spoustu hadísů, kdy otec má povinost jednat se synem jako sobě rovným od určitého věku, pokud je dobrý muslim a tak dále. To jsem odbočil.

Tak tedy narážíme na základní hluboký omyl všech konvertitek, které mají dojem, že se mohou chovat jak utržené z řetězu, ale že se nemusejí za své chování nikomu odpovídat, ani rodičům, ani souvěrcům, ani umě, jen Alláhovi, lol. Tento klasický alibismus pramení jednak z nedostatku charakteru a také z typického českého virtuálního exhibicionismu. Každý muslim moc dobře ví, že nesmí šířit pohoršení nebo svým chováním poškozovat jiné muslimy a pak nad tím mávnout rukou, že soudit ho bude jen Bůh. Tak ten samozřejmě bude, ale ti lidé, kteří tím chováním muslim poškozuje, budou právě svědčit k jeho tíži, v tom je ten princip, které rychlokonvertité neustále nechápou.

Druhá věc, která nejen konvertitkám chybí, že nedokážou s pokorou přijímat kritiku, pokud je někdo napomíná za nepřístojné chování. Když muslima někdo starší z rodiny napomene, neexistuje, aby o tom diskutoval. Tahle disciplína mnoha českým dámám chybí, to proto, že nemají úctu ke svým rodičům a v podstatě ji stejně ani od vlastních dětí mít nebudou. To je dáno zejména tím, že nejhlasitější konevrtitky k Islámu nekonvertovali proto, že uvěřily v Boha, ale proto, že v Islámu hledali řešení svých letitých rodinných problémů a čekaly, že to za ně nový muslimký manžel vyřeší. No, někdy zřídka se to i povede. Islám ukládá muskimům, aby dbali v rodině na smír, proč tedy tolik konvertitek nevychází s vlastními rodiči?

Třetí věc, a tady dochází na to pomyslé lámání chleba. Dobře se ukazuje, zda konkrétní osoba přestoupila na Islám kvůli vnitřnímu spřesvědčení, nebo kvůli tomu, aby se zviditelnila. Rodilé muslimky si své soukromí pečlivě chrání, většinou bývají doslova neviditelné a raději pracují na svých rodiných záležitostech nebo sebevzdokonalování. České konvertitky, ty naopak inzerují na facebooku, kolik mužů se jim podařilo ulovit, fptky toho, co nevzhledného právě uvařily, nebo kolik mají doma ve skříni šátků. Tak tohle opravdu není deen.

A nejlepší nakonec. Setkal jsem se s výkřikem, že nejlepší česká muslimka se pozná podle toho, že má krásný život, protože ona sedí doma a manžel ji živí, lol. Tak tyhle dámy, které se daly na Islám jen proto, že jim nechtělo pracovat, jsou největším semeništěm morálního zmaru. Muslim žije proto, aby svému životu dal smysl, tím je péče buď o vlastní rodinu nebo sebevzdělávání. No nevím, jak před Alláhem tyhle údajně věřící ženy zdůvodní, že se nechaly sice vydžovat klidně jako druhé manželky, ale jejich děcko nedostalo do života ani kvalitní školu.

 

 

 

****

Jsem toho názoru, že Korán v rukách českého hospodského nevzdělance, může napáchat podobnou ideologickou škodu jako v rukách fanatika z Daesh. Fanatik z Daesh vezme nějakou pasáž o bitvě s Mekánci a odůvodní tím útok na civilisty ve městě, a český náckoidní pošuk tou samou pasáží odůvodní virtuální útok na arabské děti v teplické škole nebo na Afričana s doktorátem v tramvaji.

Jak uvažuje český i-fob.
-----------------------------------------------
I-fob: "Muslimové nás chtějí povraždit."
Muslim: "My nikoho povraždit nechceme."
I-fob: "Čím víc muslimů poslouchám, tím víc nenávisti ve mě vzbuzují."

 

Tomu říkám mentálně sick.

Právě jsem se dozvěděl v jedné diskuzi, že každý uprchlík by si měl plánovaně na plavbu přes moře vzít to nejhorší oblečení, které doma měl. A pokud tak neudělá, nebo nebude vypadat dostatečně zuboženě, tak asi bude zastřelen. I-fobové stále nechápou, že Sýrie před válkou nebyla vůbec chudá země a hodně lidí mělo dobře placenou práci v zahraničí.

*****

 

 

 

a odkud pochází úsloví o lámání chleba:

 

Ameer: "Jestli myslíte lámání chleba, tak to je starý pro vás židovský zvyk, ale pro mě je to obecný nomádský zvyk, kdy hostitel dával hostu ze stejného, z toho nejlepšího, co jedl sám. Dodržuje se to do dnes a netýká se to jen chleba i vody."

 

 

 

 

 

Jeden pozoruhodný článek: http://www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/evropa-kdysi-obdivovala-islam-jmeno-mohamed-prijimali-i-aristokrate--1613379  David Mzk Sychra: 

No.. Bez nich by nebyla ani renesance a antický texty..

 

Arabsko-anglický animovaný film o 18 velkých ženách islámu: https://www.youtube.com/watch?v=F1IzYWnQrIw

Ameer: "Někdo z diskutujících se ptal, proč ženy v Islámu potřebují při uzavírání sňatku právního poradce a proč jím nemůže být žena. Na to odpoví tahle storka. 


Byla jednou jedna Češka, budeme ji říkat Alena, abych nebyl vůči Češkám tak neosobní. Slečna Alena byla, klasický prototyp mladé úspěšné a atraktivní ženy, která viděla v práci smysl svého života a tomu přizpůsobila svou životní strategii. Aby jednoho dne nepříjemně zjistila, že život může mít také jiný smysl a tím je vášeň, láska a mezilidské vztahy. V ten den totiž potkala arabského muže, který si v její realitní kanceláři potřeboval pronajmout byt na léto, protože jeho příbuzní přijeli klasicky do lázní na léčbu. Makléřka Alena, přestože už nebyla dávno puberťačka, tím mužem byla doslova očarovaná, nebudu popisovat detaily, prostě byl jiný než muži, na které byla zvyklá a ten punc vyjímečnosti ji prostě dráždivě přitahoval. Budeme mu říkat třeba Akram. Alenin život sestával s pořizování si luxusních položek, občas to byly kabelky, mobily, oblečení, protože byla svobodná a neměla za koho jiného utrácet, tak si mohla dovolit dělat si často takovou radost. No Akram svým zjevem a vystupováním, to byla také taková luxusní kabelka, z jejího pohledu na věc, která ji akorát chyběla do sbírky, takže se rozhodla, že ho musí mít. A jak byla zvyklá dravě budovat kariéru makléřky a občas lhát klientům o krásách morálně zastaralých nemovitostí, nasadila stejnou strategii lhaní a přetvářky při dobývání srdce toho muže. 

Neměla to ani tak pracné, protože předstírala zájem o jeho pohodlí, přitom s ním nenápadně trávila víc času než bylo u ostatních klientů běžné. Akram to považoval za běžnou zdvořilost, takže se tomu nijak nebránil ani to neomezoval. Proč také? Když si dobře rozuměli a bylo jim spolu docela dobře. Všechny ty večeře, společné procházky a další program, který si vymyslela, působily tak romanticky, pokud dáma byla na domácí půdě a měla všechno pod svou kontrolou. Všechno v životě jednou skončí a skončilo i léto a tím jeho pobyt. Odvážná Alena na nic nečekala a prostě vyložila karty na stůl, že se chce vdávat. Akram byl k tomu projevu tak náhlého vzplanutí dost skeptický. Měl Alenu slušně přečtenou jako bezohlednou kariéristku , která jde přes mrtvoly a občas bezostyšně koketní, těžko by se najednou zárakem změnila v milující matku jeho dětí, na kterou byl on sám v dětství zvyklý. Nicméně přeci jen to nechal raději otevřené a dal ji nabídku za ním přijet do Kuwaitu, podívat se na zemi, ve které by tedy měla s ním žít a pak se teprve rozhodne, co a jak dál. Za pár měsíců Alena skutečně do Kuwaitu dorazila a bylo o ní na oplátku také luxusně postaráno. Akram měl hodně práce, tak dal dámě k dispozici řidiče a hospodyni, aby mohla svobodně poznávat krásy jeho země. Alena poznávala krásy, ale po svém. Celý den strávila v obchoďáku a odpoledne šla zírat na kuwaitské muže do kavárny, kde se scházeli po práci. S logikou opice se zřejmě potřebovala držet dvou větví, kdyby se té jedné musela z nějakého důvodu nuceně pustit. O nějaké památky, muzeum nebo lidi ani nezavadila a takle to provozovala celý pobyt. Alena byla takovým povrchním životem absolutně nadšená, každý den něco utratila v obchodech a tím byla šťastná, ani si nevšimla, že Akram moc šťastný není. Prostě jeho neřešila. Proč taky, že? Po dvou týdnech jejího řádění se zeptal: "Vážně se chceš vdávat?" Alena trvala na svém. "Myslíš, že život v manželství sestává z nakupování a zírání na zadané muže z lepších rodin?" dodal. "No dovol," odsekla Alena. Druhý den Akram přinesl předmanželskou smlouvu, aby Alena konečně pochopila, jaké složité životní rozhodnutí musejí dva lidé v manželství neustále řešit. Alena byla v šoku, když uviděla asi dvacet stránek popisu toho, na co musí každá zralá žena, která vstupuje do manželství, notabene s cizincem, prostě znát odpovědi a mít jasný názor, kde budou bydlet, kolik chtějí dětí, jestli chce nadále pracovat a tak dále. Akram se naplno projevil jako tvrdý obchodník. Alena na to jen nevěřícně zírala. "No co, chceš si vzít mě, nebo moje peníze?" smál se Akram, protože záměrně uvedl, že majetková práva budou mít pouze jejich děti. To Alenu vytočilo. V tom momentě se ukázala její obrovská nezralost, protože její životní meta byla zřejmě svatba s atraktivním cizincem, ale už nepřemýšlela o životě po té svatbě. Každá jiná muslimská žena by tu smlouvu donesla za svým walím, který by si ji v klidu prošel, a doplnil by ženiny požadavky, které uvedou práva snoubenců do rovnováhy, protože účelem Islámu je, aby muslim uravřel funkční manželství. Kdežto Alena, když se vrátila domů, tak donesla tu smlouvu ukázat "kamarádce". 

Alenina kamarádka byla další svobodná emancipovaná žena, které už také tikaly biologické hodiny. Když zjistila, že by vybíravá a náročná Alena mohla být najednou vdaná, tak to s ní žárlivostí málem seklo, ale nedala to na sobě znát. Ani jedna neměla vlastní bydlení, protože většinu výplaty místo na hypotéku prostě prohýřily nákupem kabelek, bot a luxusních hadříků. Klasický životní styl bezprizorních třicátnic. A teď najednou stála před hrozbou, že by se Alena stala paní domu v nějakém šíleném Kuwaitu a ona zůstala stále sama v Praze. No, to přece nemohla dopustit. Tak na tom začala pracovat. Nejprve vyjádřila názor, že Akram je při nejmenším magor a že jistě podobným způsobem dokáže opatřit zástupy jiných žen. To všechno řekla, ani by ho samozřejmě znala. Každopádně hučela do Aleny dost vehementně. Navrch využila faktu, že Alena byla silně zhrzená tím, jak ji Akram konfrontoval s její vlastní neznalostí života. Kamarádka vypláchnula Aleně mozek tak dokonale, že zapomněla na všechno hezké, na společné chvíle, protože v podstatě nebyla celý život zvyklá čerpat štěstí z prožitků, ale z hromadění materiálna. Odloučení a neustálá manipulace si vyžádaly svou daň. Při jednom hovoru to Alena na Akrama vysypala, co si kamarádka o něm myslí, a že by to měl vysvětlit. "Aha, proč náš budoucí život řešíš s nějakou kamarádkou?" podivil se Akram. 
"Tak se snad nějak obhájíš?" naléhala Alena.
"Proč bych měl svůj dosavadní život obhajovat před nějakou cizí ženou?" Začínal být znechucený, že se ho snaží zatáhnout do mělkých pomluv. 
"Tak kamarádka si myslí..." Akram ji přerušil: "No, a co si myslíš ty?"
"Že mě možná podvádíš," řekla Alena už naštvaně. 
"To máš o mně velmi slabé mínění. Nebo je to mínění té tvé kamarádky?"
"No dovol."
"Nevím, jestli je rozumné, aby ses vdala za tak strašného muže. Běž se raději poradit s kamarádkou," urazil se Akram. 
Tímto rozhovorem si Akram ujasnil tři věci, že je Alena vypočítavá, protože místo lásky řeší smlouvu, přestože má práci, je zajištěná a primárně další finance pro sebe nepotřebuje. Že je paranoidně podezíráva, protože má za sebou dost pestrou minulost, těžko má morální právo s ním takhle mluvit. 
Její vztahová naivita a bezpříkladná hloupost ho musela totálně šokovat. Chytrost a elegance, s jakou dokázala okouzlit klienty realitky, ji prostě totálně chyběla v osobním životě. No, i to se stává. Akram byl složitá osobnost, kterého pochopit dokáže jen deep thinker, a tím Alena rozhodně nebyla. A za třetí, mohla řict cokoliv, mohla řict "jsi komplikovaný, ale miluji tě". V podstatě na to čekal, ale ona to neřekla. Neřekla to proto, že ho nemilovala a on to věděl. A přijal to jako fakt, protože to nijak nemohl změnit a tak z jejího mělkého a prázdného života prostě odešel, protože nechtěl být jeho součástí."
 
 

"Dostal jsem za úkol sepsat základní rozdíl v chápání partnerského resp. rodinného života mezi českou a arabskou společností. Zatímco arabské ženy uvažují v horizontu od svatby dále, jak a zda budou schopné fungovat s tím manželem jako partneři v rámci obou rodin, aniž by je rozvrátili, vychovávat děti a zestárnout, tak české ženy uvažují v horizontu tako akorát do svatby, kdy ta svatba není chápána jako počátek dalšího společného života, ale pojistka toho, že svádění Češky nepřišlo na zmar a ona konečně toho svého muže ulovila a snad už bude aspoň trošku finančně zabezpečená. Češky kolikrát ani nemají jasno, když do vztahu jdou, jak tak budoucnot ve dvou bude vypadat, kde budou bylet a kolik budou mít dětí. V okamžiku, když musejí řešit takto banální věci, tak se hroutí, kolabují a ničí vztahy. To je základní etické pravidlo Islámu, snoubenci spolu řeší budoucí soužítí. Napíšu o tom, jak to dopadne, když je tohle pravidlo ignorováno.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Pan Najeeb byl úspěšný ředitel jedné nejmenované ománské společnosti, ani malé ani veliké. Byl už ve středních letech, k pozici se propracoval zejména svou pílí, vzděláním, ale také důvěrou, kterou do něho vkládali rodinní akcionáři, ale také tím, že měl čas na svou kariéru, zázemí mu totiž obstarávala jeho vždy chápavá a tolerantní arabská manželka, se kterou se oženil, když byl ještě mladý a ne tak moc bohatý, a už spolu žili dvacet let. A tento pan Najeeb jednou přijel na obchodní prezentaci svého českého obchodního partnera, který mu samozřejmě dělal pomyšlení, protože tu dodávky získat chtěl stůj co stůj a neštít se an neetických manipulací. A jak to tak Češi dělají, "kam nemůže čert, nastrčí ženskou", předhodili na tu prezentaci jako hostesku atraktivní slečnu, která dělala ve firmě celou svou kariéru jen příležitostní asistenku, sice uměla trošku anglicky, a nosila krátké hadříky, ale to bylo z její kvalifikace asi tak všechno. Dvě výbušné substance, slečnina neukojená ambice něco ve firmě konečně dokázat, protože trpěla všeobecným pohrdáním od schopných kolegyň, že udělala kariéru jen přes postel, a Najeebův dvacetiletý manželský stereotyp, ve kterém se naučil přijímat loajalitu své ženy jako samozřejmost, působily jako katalyzátor budoucí exploze. Tady narážíme na etická pravidla, na jedné straně neloajalita vůči zaměstnavateli, v případě selhání milostného vztahu se zákazníkem totiž firma přijde i o zakázku, a neloajalita vůči manželce, která za svou letitou práci a porozené děti sklidí nevěru. Detaily té noci překočím, nejsou pro příběh podstatné. 
---------------------------------------------------------------------------------------------
Slečna hosteska nabyla dojmu, že jedna noc zavazuje láskou na celý život, tak začala Najeeba zpracovávat, přestože věděla, že v Ománu žít nemůže a on v Česku také pracovat a žít nebude, nevím, co si od toho slibovala, zřejmě zlepšení svého postavení ve firmě a tak svou životní šanci nehodlala pustit za žádnou cenu a snažila se tu šanci vyždímat maximum. Udržovala čilou dálkovou komunikaci, za to se ji dostalo občas nějakého zadostiučinění v podobě luxusního dárku a podobně. Když Najeeb zase přijel na obchodní schůzku, slečna už byla teoreticky připravená a začala vykládat, že se ve všem životu v Omanu přizpůsobí a že stane muslimkou, i když to vzhledem k jejímu hýřivému životnímu stylu znělo dost absurdně. Nakonec se její přání přece jen vyplnilo, protože otěhotněla a Najeeb jako muslim svolil k islámskému sňatku v mešitě, aby aspoň nějakým způsobem ten vztah byl ukotvený. Tady opět narážíme na etická pravidla, která oba ignorovali. On nepožádal o souhlas svou původní manželku, nedal ji možnost se rozvést, neřekl jí, že je ženatý s další ženou, a ani nenabídl své druhé ženě rovnocenný sňatek, protože pouhá islámská smlouva v ČR nazaručuje manželce žádná práva. Na druhou stranu ona bezohledně a prospěchářsky šla po ženatém muži a vůbec ji nezajímalo, jak se bude cítit podvedená jeho první žena, rodina a děti. Češky na to jak tvrdí, kolik mají možností a jak jsou chopné, emancipované a samostatné, tak jsou poměrně velmi nesolidární s jinými ženami,
---------------------------------------------------------------------------------------------
Jak si slečna asistentka naplánovala kariéru, tak v tom pokračovala. Na facebook si napsala jméno paní Najeebová, nasdílela svůj svatební příběh mezi diskuzní skupiny "manželky muslimů", kde z toho byl samozřejmě oprávněný poprask, když immám jako oddává jen tak bez povolení bigamistu, akorát mu to nikdo neřekl, a mezi přátele pohodila těhotenské sono. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby slečna nebyla hloupá, více diskrétní a nebyl ji plný facebook. Každopádně se stalo to, že Najeeb jednou nechal neodhlášený facebook a k mobilu se dostala jeho manželka. Neuměla anglicky, tak požádala syna, aby jí to přeložil. Dospívající syn z toho utrpěl nepoměrně větší otřes než léty manželství a tchýní otlučená matka. Hloupá slečna si dala na facebook Najeebovo rodinné jméno, nasdílela pár lákavých fotek a oheň byl na střeše. Syn vyhlásil otci válku a neměl ani práci s tím, vyvolat mezi příbuznými rozruch. Oni by mu druhou ženu ještě nějak tolerovali, ale že jejich stejné jméno je spojeno s prezentací, podle jejich názoru, nahotin, to mu neodpustil nikdo. Chudák Najeeb dostal ultimátum. Buď rodinná čest a firma, nebo milenka. Co si Najeeb vybral? První, co Najeeb udělal, vzteky seřval svou milenku, a řekl jí, že je blbá, a že teda má co chtěla a že se mu kariéra zhroutila. Slečna z vidiny, že by byl Najeeb najednou bez peněz, nakonec potratila a vztah se rozpadnul. Najeebův syn se odstěhoval k rodičům své matky, protože otce za tuhle zradu nenáviděl. Smutný konec příběhu."

 

*****

 

 

"

Pokud si myslíte, že máte s Arabem trvalý vztah, tak tím to teprve začíná. Nemůžete očekávat, že Arab se bude chovat za každých okolností stejně stejně jako Čech, a někdy zase úplně stejné. Pro Araby je velmi důležité vzdělání, proto neočekávejte, že vás okamžitě představí rodině, a to ani kdybyste byla Arabka. Pokud studujete, pak podle jeho rodičů máte studovat, ne randit. Všichni ví, že to tak v praxi asi nechodí, ale přesto se tak nějak očekává, že mladí lidé nepůjdou se svým vztahem na veřejnost dřív, než budou mít alespoň maturitu (a nejlépe vysokou školu). A když už na tu veřejnost se vztahem půjdou, tak se očekává, že brzo bude svatba. U vás je možná zvykem, že děti svým rodičům představí i několik partnerů, než si nějakého z nich vezmou. U arabských rodin to tak ve zvyku není. Každopádně je důležité dostudovat. Pokud máte vysokou školu, je to bod pro vás. Pokud i vaši rodiče mají vysokou školu, jsou to další dva body pro vás. Z nějakého důvodu mezi Araby panuje pocit, že když má někdo vysokou školu, tak že je hrozně chytrý a v životě bude mít peníze už jen za to, že bude v kanceláři mít položené nohy na stole. Že to tak v ČR není, jim prostě nevysvětlíte.

Dřív nebo později bude nutností naučit se jíst bez příboru. Jinak na tradičních oslavách a návštěvách umřete hlady, kde je to možné samozřejmě můžete jíst příborem. Do vašeho jídelníčku se najednou zařadí všelijaké speciality. Arabové jsou poměrně zvyklí jíst teplé jídlo dvakrát denně, hlavně v noci. Očekávejte, že budete mnohem více vařit. Jediné plus je, že vám s tím váš partner nejen pomůže, ale že občas uvaří i sám, a že pravděpodobně bude vařit mnohem lépe než vy, protože on to dělá od malička. Bývá totiž zvykem, že i dvanáctileté děti už vaří. Co budete vařit pořád, je rýže. Naštěstí pro vás rýži dokáže uvařit snad i pětileté arabské dítě. I když na tom nejde nejde nic skazit, Češka to prostě zkazí. No a pozor, naučíte se jíst zeleninu, jehněčí a ryby. A přestanete si myslet, že se pozvracíte pokaždé, když to jen ucítíte. A prosím vás, nevařte Arabovi špagety a už vůbec je nejezte vidličkou a lžičkou, na knedlo-zelo-vepřo zapoměňte. Budete jíst u stolu, ale na oslavách se může stát, že budete jíst v sedě na zemi."

 

*****

 

"

Další poměrně nepříjemý dotaz, který dostávám, jsou výčitky za všechny Araby, kteří měli nějaký milostný vztah s Češkou, ale jejich láska nedošla naplnění. Dámy se kolikrát ptají, co se stalo špatně nebo jakou chybu udělaly, nebo proč prostě ten vztah bezdůvodně skončil. Tak většinou konzervativní muslimské rodiny mají za to, takové manželství je v Islámu kázané.
---------------------------------------------------------------------------
A cizoložník se smí oženit jedině s cizoložnicí nebo modloslužebnicí a cizoložnice se smí vdát jedině za cizoložníka nebo modloslužebníka - a takové sňatky jsou věřícím zakázány. Korán (24:3)
---------------------------------------------------------------------------

Nejde o žádný rasismus nebo zaujetí proti cizinkám. Konzervativní rodiče si upřímně myslí a mnohdy hluboce věří, že svazek proti vůli Alláha nebude požehnaný a budou následovat katastrofy. A přiznejme si, že většinou ty katastrofy následují. Žena, která do pětadvaceti stihne několik vztahů a myslí si, že při prvním problému prostě muže jednoduše vymění, těžko bude svým ne moc pevným charakterem schopna garantovat doživotně stabilní manželství. A o to bohužel pro vás Arabům jde. Oni se hrozí možnosti, že by se syn rozvedl a Češka jim odvlekla vnoučata někam do ciziny, tedy do ČR, a oni už je nikdy neuvidí. Taková představa je pro ně celoživotně dost bolestná. Bohužel články o tom, kdy v ČR otec už to dítě kolikrát ani nevidí, zná už každý, takže strach je na místě. Syn, místo aby nervoval několik let své rodiče, si ten vztah raději odpustí, protože stejně při první větší neshodě by byl Češkou vyměněn za jiného Araba a to se vší ostudou a veřejným praním špinavého prádla, které Češka je schopná beze studu provádět"

amiourful
Bioranger, členka Rómské demokratické strany, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.