Americko-venezuelské vztahy na bodu mrazu

obrazek
11.1.2012 12:30
Administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy vykázala ze země generální konzulku Venezuely kvůli podezření, že se podílela na přípravách kyberútoků na americkém území. Venezuelská konzulka měla údajně ve spolupráci s kubánskými a íránskými diplomaty získávat informace o serverech amerických jaderných elektráren. Toto obvinění, vznesené už před několika lety, bylo nyní jen oprášeno a prezident Chávez jej označil jako záminku k ospravedlnění budoucí vojenské intervence proti jeho vládě.

„Pouta venezuelské vlády k Íránu a Kubě nejsou v zájmu Venezuely ani jejího lidu“, prohlásil Obama. USA jsou znepokojeny, protože Caracas od roku 2006 „dostatečně nespolupracuje v boji proti terorismu.“ V květnu 2011 proto americké ministerstvo zahraničí uvalilo sankce na státní těžařskou společnost Petróleos de Venezuela, což jí znemožňuje obchodování s americkými firmami. Barack Obama vzkázal venezuelskému prezidentovi Chávezovi, že monitoruje íránské aktivity na americkém kontinentě a pohrozil mu, že spojenectví s Íránem a Kubou může mít pro jeho vládu vážné následky (!). Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád před několika dny shodou okolností Venezuelu navštívil. Washington tak zřejmě hodlá vůči Latinské Americe praktikovat politiku v duchu Brežněvovy doktríny omezené suverenity a určovat, se kterými zeměmi je vhodné se přátelit a se kterými nikoliv. Obama v rozhovoru pro deník El Universal zároveň kritizoval opatření Chávezova kabinetu, která prý „omezují práva venezuelského lidu, ohrožují základní demokratické hodnoty a nepřispívají ke stabilitě v regionu.“

Dialog mezi Washingtonem a Caracasem vázne již od počátku milénia a bilaterální vztahy jsou ve znamení napětí a vzájemné nedůvěry. Poslední diplomatická krize proběhla 11. září 2008, kdy Chávez vypověděl ze země amerického velvyslance v rámci solidarity s prezidentem Evem Moralesem, který čelil vměšování USA do vnitřních záležitostí Bolívie. Washington reagoval recipročním gestem vypovězení venezuelského ambasadora. V červnu 2009 obě země vyjádřily vůli normalizovat své vztahy na úrovni velvyslanců, nicméně dodnes k tomuto kroku nedošlo. Objem obchodní výměny mezi USA a Venezuelou je však stále poměrně vysoký navzdory skutečnosti, že společnost Petróleos de Venezuela diverzifikovala své klientské portfolio a posílá více nafty do Číny. Venezuela je po Kanadě, Mexiku a Saúdské Arábii čtvrtým největším vývozcem surovin klíčových pro americkou ekonomiku.

Nicméně, slovní přestřelky jsou téměř na každodenním pořádku. V den, kdy byla oznámena zpráva o onemocnění argentinské prezidentky Cristiny Fernández-Kirchnerové rakovinou, vyslovil Chávez hypotézu, že USA vyvinuly způsob, jak u latinskoamerických levicových vůdců vyvolat tuto nemoc. Samotný Chávez, který se nyní z rakoviny léčí, ví o špinavých praktikách CIA z vyprávění Fidela Castra a zároveň upozorňuje na podivnou shodu náhod, kdy v rozmezí několika let onemocněli touto smrtelnou chorobou prezidenti Brazílie Lula da Silva a Dilma Rousseffová a paraguayský prezident Fernando Lugo – všichni levicově orientovaní. Chávez prohlásil, že „by nebylo nic divného, kdyby Američané vyvinuli technologii k vyvolání rakoviny a nikdo o tom nevěděl.“ Následně varoval ostatní levicové latinskoamerické prezidenty – jmenovitě Eva Moralese – aby se opatrovali. Následné pooperační testy však prokázaly, že Kirchnerová rakovinu neměla.

 

Venezuela je země provozující nezávislou a suverénní zahraniční politiku, což mnohým neokolonialistům ve Washingtonu vadí. Všeobecné pozdvižení vyvolalo rozhodnutí o transferu venezuelského zlata v hodnotě 11 miliard dolarů, deponovaného v evropských a amerických bankách, zpět do země. Chávez zdůraznil, že „není nic méně spolehlivého, než mít zlato uložené v evropských a amerických bankách, kterým hrozí bankrot.“ Mezinárodní valutové rezervy budou nyní umístěny ve spřátelených zemích – v Brazílii, Číně a Rusku. Toto rozhodnutí nebylo motivováno jen ekonomickou nestabilitou a finanční krizí Západu, ale i politikou USA a EU, které na nepohodlné režimy uvalují sankce a podle některých soudů i zcizují majetek postižených zemí. Důkazem budiž současné pátrání západních rozvědek a libyjských banditů po čtyřech tunách zlata a 500 milionech dolarů, údajně ukrytých v libyjské poušti. 

Venezuela je jedním z dalších možných cílů „humanitární intervence“ a násilného „exportu demokracie.“ V současnosti se však světová pozornost upírá na Sýrii a Írán a američtí geostratégové možná počítají s tím, že venezuelský problém se mezitím vyřeší sám v důsledku nedobrého zdravotního stavu prezidenta. Pokud se však Chávez vyléčí a znovu obhájí prezidentský mandát, zůstane Venezuela – i kvůli svému surovinovému bohatství - žhavým kandidátem na násilnou změnu režimu zvenčí. 

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

kosina

Pane Matlasi, zcela souhlasím s druhou větou vašeho druhého komentáře. Pod každým mým blogem se opakujete jako kafemlejnek a už to začíná být trapné. Nazývat řádně zvoleného prezidenta despotou je ale už trochu moc, nemyslíte? Definujte laskavě pojem despota. Evidentně rozlišujete despoty hodné (saúdsko-arabský král a další diktátoři-přátelé USA, pošlapávající lidská práva) a zlé (praktikující nezávislou politiku proti zájmům USA a pranýřovaní bakalovizí). Jistě je vám známo, že s "kdejakým póvlem" se spojovali a spojují vámi adorovaní yankees. Namátkou připomenu Usámu, Belhádže, Pinocheta, Pol Pota, různé arabské šejky atd. Venezuela je nezávislý suverénní stát a záleží jen na její vládě, s kým bude udržovat přátelské vztahy. Doba kolonialismu už je pasé, jak jste si jistě všiml. Pokud máte s mými články problém, měl byste je přestat číst. Já také nelezu na pravicové weby a nehádám se tam s autory. Tímto jsem s vámi skončil a příště už na podobné provokace nebudu reagovat.    

petr-duchoslav

Pane Matlasi, Chávez není žádný chráněnec pana Kosiny, ten naopak analyzuje situaci z ,,nemainstreamových" pozic, což se z pravicových médiích nedozvíte. Je nutno hodnotit situaci v Latinské Americe optikou regionu, ten měl v minulosti značně složitý vývoj. Latinská Amerika a okolí vždy tendovaly doleva, ať už to bylo dáno dlouhotrvajícími osvobozeneckými boji z pout imperialistických nájezdníků v 19. století či jinými faktory. Proto s těmi darebáky opatrně. Mimochodem tyto země si dokáží cenit daleko více svých hrdinů než my - viz Juan Santamaría či José de San Martín a další. Pan Kosina prezentuje toliko jiný pohled na problematiku, než jste u oficiózních sdělovacích prostředků zvyklý.