Andrej Iljič Fursov PRAVDA O STALINOVI

obrazek
20.10.2018 21:21
„Vím, že po mé smrti bude na můj hrob navršena hromada špíny, avšak vítr dějin ji nemilosrdně rozptýlí“

Dne 5. března 2013 si pokrokoví a mír milující lidé celé planety připomněli 50. výročí úmrtí J. V. Stalina — slovutného vůdce sovětského proletariátu, zakladatele SSSR, tvůrce i úspěšného architekta pětiletých plánů, a především vynikajícího stratéga i skutečného otce národů, jenž dokázal pokořit teroristickou hydru hitlerovského nacismu. Po přečtení tohoto textu budou mnohá zombie i nadále plivat a dštít na J. V. Stalina oheň i síru (a nevědomky tak odhalovat vlastní impotenci porozumět hluboké souvztažností historických dějů, tedy něčemu, čemu jsou stále urputněji nuceni čelit při svém nekonekončím střetu s geometrickou řadou rostoucího pozitivního vnímání J. V. Stalina i jeho klíčové role v životě Ruska.  Jakkoli byl Gruzín, zůstává Stalin nesporně největší postavou ruských dějin, a z hlediska funkčnosti vlastního systému je na každý pád osobností číslo jedna. Jeho jméno zároveň symbolizuje celou epochu, v níž Rusko ztělesňovalo umnou strategii, veliký styl a dokázalo realizovat gigantický antikapitalistický projekt. Není náhodou, že čím dále odplouváme z reality časů Sovětského svazu, čím více bahna se lije na sovětskou éru obecně i na samotného Stalina zvláště, tím větší zájem o olbřímí postavu Josefa Vissarionoviče jeví zejména mladí lidé. Značí to pouze jediné: dochází k naplňování slov otce národů, která, jak prokázal dějinný běh, se vyjevila prorockými. Stalin kdysi jasnozřivě vyslovil vědoucí i vidoucí proroctví, když uvedl, že až zemře, na jeho hrob nakydají hromady špíny, jež však sám vítr dějin nemilosrdně rozmetá.

A přesně tak se také stalo: historie už téměř rozptýlila špínu, lži i podlost antistalinismu a není náhodou, že by celá kontrarevoluční destalinizační banda byla kontraproduktivní jen proto, že by lidé, kteří ji vedli a organizovali, byli mizerní, tupí a špatně znali dějiny, nýbrž proto, že v sofistikovaných sporech se tito pučisté neustále a bez přestání chovali jako kramáři na trhu. Patřičným příměrem by zde mohla být rozličná povykování proti tzv. stalinismu srdnatě bojujících výtečníků připomínajících karikaturu z Kiplingova románu Mauglí, když šakal Tabákí neboli Dojídač naprosto nesmyslně křičí do džungle: „Hanba džungli! Hanba džungli!“ Pokud se v tomto ohledu táži, proč Stalin i epocha jím vedeného budování jsou dnes daleko populárnější, než kdykoli dříve, odpovědí mi je hořké poznání současného hospodářského systému i politického režimu, které dovedly naši zemi k definitivnímu, jakkoli zákonitému kolapsu revizionismu na konci roku 1991.

A právě tristní konec osmdesátých let je pro J. V. Stalina tou nejlepší reklamou a zároveň i nejpřesvědčivějším argumentem ve prospěch systému i doby, v nichž stál v čele prvního socialistického státu světa. Pokud hodláme provést inventarizaci okolností ve smyslu: kdo, proč a za co nenávidí Stalina, musíme v prvé řadě vyjít ze známé a dějinami prověřené pravdy: „Člověka hodnotí a definují nikoli jeho přátelé, nýbrž jeho nepřátelé.“ Ne náhodou platí známé rčení: „Pověz mi, s kým se přátelíš, a já řeknu tobě, co jsi zač.“ Kdo byli a jsou ti zavilí nepřátelé Stalina, kteří ho nadevše nenávidí a zároveň se ho bojí, protože nenávist jde vždy ruku v ruce se strachem?! Je velmi dobře známo, že Stalin nenáviděl především nomenklaturu a zloděje v ní,chmatáky, kteří dokonale rozuměli tomu, že stalinský systém sice kradl, avšak právě Stalin byl ztělesněním kladiva na takovou ilegální galérku, prosazuje, aby zločiny byly vždy náležitě trestány dle sovětských zákonů.Pokud šlo o v tomto směru chronické delikventy, pak lze kupříkladu bez výčitek ukázat na nezákonné a beztrestné obohacování se a korupci na Ministerstvu obrany. Takové korupční praktiky byly ve Stalinově éře naprosto nemyslitelné. Nikoho ze současných stranických a vládních potentátů nenapadá, že to byl především Stalin, kdo k smrti nenáviděl sovětské a postsovětské liberály a usiloval o jejich odstavení od moci, stejně jako celé chátry sovětského liberalismu. Sovětští liberálové“ totiž v podstatě byli takoví despotové, že i nemálo z těch, kteří je mimochodně resp. nesmyslně nazývali stalinisty, mohlo snadno prohlédnout jejich maloměšťácké choutky spočívající mj. v tužbě po srovnání materiálního dostatku sovětských obyvatel se Západem, především však v možnosti realizace konzumního stylu života. „Sovětský liberál byl člověk, který chtěl spotřebovávat víc, než mu umožňoval nomenklaturní systém, občan, jenž hodlal často cestovat do zahraničí a toužil i usiloval narušovat a rozmělňovat pravidla systému.  

Podle videa prof. A. I. Fursova Pravda o Stalinovi uveřejněného k 50. výročí úmrtí vůdce Sovětského svazu přeložil Lukáš Sluka

Lukas Sluka
Vietnamista, politolog (FFUK-1998-2003), člen KSČM, SMKČ a Společnosti Česko-vietnamského přátelství, po úrazu invalidní důchodce na vozíku.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.