Angažovaná spisovatelka Lenka Procházková a potřeba přijetí zákona o odluce církví od státu

Lenka Procházková jako šelma
7.11.2012 11:23
V předvečer státního svátku 27. října 2012 zveřejnil pan Jiří Oulický na idnes blog nazvaný Ďáblova služka Lenka Procházková? Název byl zakončen sice otazníkem, ale v diskusi (313 příspěvků) už bylo řečeno panem Oulickým něco jiného: "Ten název jen říká, že paní Procházková prostě slouží zlu...."

 

Co má pan Jiří Oulický proti paní Lence Procházkové

Pan Jiří Oulický paní Lenku Procházkovou kritizoval za tři věci:

1) za její případný souhlas s nějakým novým zbouráním repliky mariánskohorského sloupu, tedy za vysloveně estetický postoj. Když se mi nebude líbit barabizna, kterou vidím z okna, a do ní se strefí meteorit,  řeknu si fajn, to je dobře, tak snad nešířím žádnou nenávist.

2) za její názor k církevním restitucím, kdyby mělo být vráceno vše, co bylo někdy někde někým ukradeno, museli by Amíci opustit ihned celý kontinent. Nelze považovat tento požadavek za poněkud přehnaný? Někdy přece jenom sem tam nějaká dohoda s nějakým tím indiánským kmenem byla uzavřena?  A  šlo by pak o šíření nenávisti vůči Indiánům?

3) za její podporu komunisty Dolejšího, což ale bylo výslovně zdůvodněno jeho shodným postojem k církevním restitucím, tedy šlo o vyjádření názoru, nikoliv o šíření nenávisti.

Podle pana Oulického paní Procházková je ďáblovou služkou, tedy babylonskou nevěstkou, ženou jedoucí na šelmě. Podle některých protestantů katolická církev je babylonskou nevěstkou,  ženou jedoucí na šelmě (viz Zjevení Sv. Jana), tedy ďáblovou služkou. Mně z toho vyplývá, že Lenka Procházková v podání pana Oulického symbolizuje, či ztělesňuje církev katolickou v podání některých protestantů, tedy babylonskou nevěstku (ženu jedoucí na šelmě,ďáblovou služku). Pokud v souvislosti s paní Procházkovou hovoří pan Oulický o ní jako o ďáblově služce a říká, že tato téze má všeobecnou platnost, tak také hovoří o církví katolické jako o ďáblově služce.

Zjevení Janovo (17,1 – 6): Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami, se kterou se spustili králové světa a vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé země.  Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství a na čele měla napsáno jméno – je v něm tajemství: „Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.“ Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků.

Má-li být Lenka Procházková babylonskou nevěstkou, ženou jedoucí na šelmě (sehnal jsem pouze obrázek čtyřhlavé, ale za to tažené minimálně 30 koňmi), tak pouze ztělesňuje zřejmě v očích pana Oulického všechny vlastnosti církve římskokatolické. Panu Oulickému to přirovnání se povedlo, dozvěděl jsem se o církvi římskokatolické více než bych přál sám vědět. Někdy je lepší nevědět. Nevědomost hříchu nečiní. Shrnutí zločinů církve viz (zde http://m.audiklub.cz/post.php?sid=6eddc1414fad4af2329cece1de6d9a9f&type=html&topic_id=251222&topic_index=80 ). A takového Daniela Hunta si přečist znamená paní Lenku Procházkovou přímo na rukou nositi. Skutečně nemohu za to, že někteří protestanti přirovnávají církev římskokatolickou k ženě, jedoucí na šelmě, k babylonské nevěstce.  A to dokonce i zde: ( http://referaty.atlas.sk/vseobecne-humanitne/nabozenstvo/12178/?print=1 ).

Ano, kdyby Lenka Procházková měla základní vzdělání, věděla by, že kostel Panny Marie patří Panence Marii. Škoda jenom, že to neví ani pan Oulický, ani kardinál Duka. A nebo to vědí a chtějí tu Panenku o kostelíček připraviti. Považuje-li někdo výzvy Lenky Procházky a organizování demonstrací ve věci zbouraní repliky svatomariánského sloupu za  páchání trestního činu, tak lze pouze k tomu dodat, pokud se možná paní Horáková ve svém nezralém mládí dopustila trestního činu bourání originálu, tak jsme možná dříve či později dozvíme novinku, že komunisti ji možná odsoudili sice za zločiny, které nespáchala, ale přece jenom …  Přesný zásah do vlastních řad.

Opravdu lze říci, že X šíří nenávist, když pouze tvrdí, možná nesprávně, možná správně, že Y na něco nemá nárok. Dobře, budu mít pochybnosti o férovosti, přesněji o právním rámci realizace  církevních restitucí. Jak to mám tedy vyjádřit, abych nemohl být napaden, že rozeštvávám lidí?  Když se na to paní Lenka Procházková zeptá, tak co jí bude odpovězeno?

 

Co má paní Lenka Procházková proti katolické církvi

Nenávist je postoj, projevující se v úmyslu a realizaci zničit protivníka jak v morálním, tak fyzickém smyslu, tedy zašlapat do bahna. Šíří snad nenávist posudkový lékař, když zamítne žádost o nějaký sociální příspěvek? Nevím, co kde paní Procházková řekla, ale vnímám jí pouze jako bojovnici proti církevním restitucím v té podobě, v jaké jsou propasírovány vládou parlamentem. Nezdá se mi, že by v této souvislosti mohlo vůbec jit o nějaké emoce. Jde toliko o elementární počty, má dáti, dal. Za sebe musím říci, že dokud církev svatá nezačala usilovat o majetek v rozsahu více než v nepřiměřeném, také jsem se k jejím aktivitám nevyjadřoval, ba  z domů i odjinud jsem o ní měl jenom to nejlepší mínění. Ale je právě tou otázkou v případě církevních restitucí, zda  nejde o rozsah více než přiměřený a o ten nejhorší možný způsob jejich realizace.

Polehčující okolností pro paní Procházkovou je, že jí jde jen o cirkevní restituce, pohoršující okolností pro církev katolickou je, že jí jde už jenom o církevní restituce. Dokud paní Lenka Procházková nezačala se vyjadřovat k církevním restitucím, tak si církev a pan Oulický vůbec jejích hříchů ani nepovšimnuli. Jakmile se začala vyjadřovat k restitucím, tak se na ní začali všichni církevní preláti ošklivě mračit. Nevím, že by církev katolická kdy předtím vyjádřila k jejímu extemporé na hřbitově s panem Vaculíkem.

Lenka Procházková svou při ovšem také pořádně nafoukla, když svou volební kampaň podpořila výše uvedeným volebním plakátem (viz obrázek): „Dělám to zcela záměrně. Chci, aby se lidi probrali, aby se začali zajímat, o co v návrhu zákona jde, pátrali po informacích a nenechali se ukřičet stále dokola omílaným heslem - co bylo ukradeno, musí být vráceno - které v podstatě zastřešuje, celý podvod s církevními restitucemi,“ říká Procházková a dodává, že tento plakát vnímá i jakousi osvětu. (viz ( http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Lenka-Prochazkova-prirovnava-v-kampani-knezi-k-dablum-247491 ) Není divu, že panu Oulickému ruply nervy a přirovnal tuto dámu k ďáblově služce, aniž zřejmě zvážil všechny okolnosti. A vášně začaly planout.

 

Jak církev sklidila, to co zasela

Církvi se vrací jenom to, co zasela v případě církevních restitucí. V r. 1948 měl majetek, obhospodařovaný katolickou církví  celkovou hodnotu maximálně 10 miliard korun. Církev si svůj nárok odvozuje z toho, že nedostala náhradu. Jeho převzetím  (maximálně 250 tisíc hektarů nemovitostí) státem možná církví vznikl nárok na náhradu, která se dle zákona o revizi vypočítávala podle náhradového zákona z  r. 1919. Pokud nebyla ta náhrada splacena v hotovosti, tak ten nárok se úročil 4,5% V měnové reformě se ten nárok krátil na jednu třicetinu, tedy 330 milionů korun. Při složitém úrokování této částky lze dnes hovořit o tom, že tato případná pohledávka má hodnotu 4 miliard korun českých celkem.

Až někdo veřejnosti vysvětlí, jak majetek, který měl v r. 1948 celkovou hodnotu 10 miliard, tedy po měnové reformě v nejlepším případě dvě miliardy, má najednou hodnotu 134 miliard, když ceny nemovitostí nevzrostly více než 10krát, uvěřím v zázraky, zvláště když v r. v r. 1953 si paní učitelka přišla na 1000 Kč a dnes církevní tajemník arcibiskupa Duka na 15 000. Cena je dána vždy kupní silou. Jinak řečeno, těch 59 miliard je nepochopitelných i v případě, kdyby se ve fyzické podobě nevracelo nic.

Původní čísla nadhozená v r. 2008 byla ještě hezčí: Na otázku Lidových novin v r. 2008 kardinálu Vlkovi, že lidé vnímají církev jako instituci, která chce zpátky svůj majetek, přičemž podle vládního návrhu jde o 274 miliard (vrácena má být asi třetina zabaveného majetku, zbytek má nahradit 83 miliard, které by ČR splácela 60 let, i s úroky by pak církve dostaly od státu 274 miliard korun), kardinál Vlk velmi stroze odpověděl, že v devadesátých letech se hovořilo o nápravách majetkových křivd. Takže bych nevytrhával církev, chtěl bych to vidět v komplexu nápravy škod komunismu.  

Ale církev dospěla k tomu, že chce od státu kromě naturálních restitucí církevního majetku ještě 59 miliard jako rekompenzaci.  Zajímavé je, že hodnota těch naturálních restitucí činila v r. 2008 191miliard, kdežto v r. 2012 činí už jen cca 75 miliard korun. Znamená to, že majetek, který obhospodařovala církev před r. 1948, by bylo možné v dnešních cenách ocenit částkou 570 miliard korun, a před měnovou reformou částkou 150 miliard korun. Že by církev při soupisu majetku z 26. února 1948 zatajila majetek ve výši 140 miliard korun? Jde o částku, která se téměř rovná tehdejšímu jednomu ročnímu československému národnímu důchodu.

 

Vždy se rád nechám poučit například o tom, jak lze za majetek oceněný  v r. 1948 požadovat v r.  2012 59 miliard finančních náhrad plus jednou třetinové naturální vrácení, podruhé dvoutřetinové naturální vrácení (Zákon předpokládá, že se církvím vydá cca 200 tis. ha naturálně a 61 tis. ha se finančně nahradí), když ze zákona v případě odkladu vyplacení náhrady by  mi náležel 4,5% úrok a v měnové reformě by mi ten nárok byl krácen v poměru 1 ku 8. Normální smrtelník by tak maximálně se musel spokojit s celkovou náhradou za těch 250 tis hektarů pozemků se 4 miliardami korun při složeném úrokování, nikoliv nesmrtelná církev katolická, ta chce jednou hned 274 miliard, podruhé 134 miliard. A kdo tu je tedy největším baron Prášil? Protože občané nejsou zase tak úplné ovce, cítí tento nepoměr, tak nutně přestávají jak vládě, tak církví věřit, a začínají věřit ďablově služce Lence Procházkové.

Svatý Petr na nebi jako jediný skutečný vlastník církve římskokatolické se asi velmi mračí, kdo je jeho zástupcem v tom hříšném pozemském světě. Katolický katechismus: Apoštolu Petrovi slíbil Pán Ježíš: „Tobě dám klíče od království nebeského.“ To znamená, slíbil apoštolu Petrovi nejvyšší moc nad všemi ostatními údy Církve ve věcech spásy a také slíbil, že jej učiní svým zástupcem, neboť pán domu odevzdává klíče jen svému zástupci. Svatý Petr je patronem papežů, má nad nimi patronát. Ty jsi Petr, to znamená skála a na této skále postavím svou Církev, a brány pekla ji nepřemohou.

 

Zákon o odluce církví od státu a jejich hospodářském zabezpečení.

Lze-li konstatovat kladný přínos církví pro společnost, používaný jako argument ve prospěch církevních restitucí, tak se jedná především o kritiku stavu této společnosti samotné:  Církev provozuje některé nemocnice, řadu školských a vzdělávacích zařízení  především pro děti ze sociálně vyloučených rodin. To je ta skutečná hrůza, že vůbec je služeb církve zapotřebí. Nic více nemůže svědčit o marasmu této společnosti. Není hrůzou, že existují sociálně vyloučení?  Navíc každou chvíli slyším  o -nactiletých, kteří za svůj životní cíl považují pobírání sociálních dávek. A to z velmi slušných rodin, kde oba rodiče pracují.  Prostě bezdomovectví přitahuje. Je to pro mladé lidi příklad, že i takto lze přežít. Za komunistů tyto  životní vzory neexistovaly, takže se všichni snažili postavit na vlastní nohy.

Skutečně jsem rád, že církev pečuje o staré, nemocné a sociálně vyloučené, ale ještě více by se mi líbila společnost, v níž by se církev nemusela starat o staré a nemocné (postarala by se o ně rodina) a sociálně vyloučené (tedy vůbec by neexistovali). Mělo by jít o zákon o hospodářském zabezpečení církví a jejich odluce státu s tím, že se vyhlásí, že to zabezpečení bude umožněno tím, že se naturálně dává církvím to, s čím hospodařili v r. 1948 a že to, co nebude možné převést, tak si jednotlivé církevní organizace mohou požádat o finanční plnění v souladu se zákonem o revizi pozemkové reformy v r. 1947, který v této věci odkazoval na náhradový zákon z r. 1919, kdy se daná náhrada, pokud nebyla ihned proplacena, zhodnocovala ročně o 4,5%. Velikost té náhrady lze přesně stanovit pomocí tehdejších znaleckých posudků (4 koruny za metr čtvereční, v materiálu Ministerstva kultury k církevním restitucím se hovoří o ceně zemědělské půdy v r. 2007 ve výši 444 827 Kč/ha) s tím, že se cena nemovitostí přepočítala po měnové reformě v poměru 1:5. Aby se podmínky na startu pro jednotlivé církve vyrovnaly, lze nekatolickým církvím věnovat ty částky, které jsou uvedeny v nynějším návrhu zákona o majetkovém vyrovnání.

Tímto způsobem by zmizelo třeba nebezpečí prolomení hranice 25.února 1948 a takto se lze vyhnout veškerým diskusím o tom, zda-li  církvím vůbec něco patřilo, či nikoliv. Prostě ten majetek církve dostanou od státu darem do vínku. Něco jako věno poněkud postarší nevěstě, aby se stala atraktivnějším pro ženicha. A ty ostatní církve dostanou ty částky uváděné v současném návrhu zákona o majetkovém narovnání jako startovné do nového života.

V rámci zákona o odluce církví pak by mohlo být uvedeno, že se církví přenechává majetek za účelem péče o některé nemocnice, řadu školských a vzdělávacích zařízení, především pro děti ze sociálně vyloučených rodin zhruba v tom rozsahu, v němž byl převzat státem převzat v r. 1948 v prokazatelném rozporu se zákonem o revizi pozemkové reformy v. 1947 a podle tzv. zemědělských zákonů z března 1948. Tam, kde to není možné, tak by se vyplácela finanční náhrada přesně podle podmínek zákona o revizi pozemkové reformy v r. 1947 s přihlédnutím k měnové reformě v r. 1953. 

V praxi to vypadá takto:  250 tisíc hektarů x 4 koruny za metr čtvereční dělá  10 miliard (což odpovídá i jiným výpočtům), které se vydělí pěti, tedy dvě miliardy. Od měnové reformy v r. 1953 stouply ceny nemovitostí zhruba 10 krát, tedy dostáváme se k číslu 20 miliard. Zhruba dvě třetiny se vydává naturálně, takže katolické církví náleží jako odškodné za nevydané pozemky plus minus pět miliard. Je možné, že při složeném úrokování 4,5% bude vypadalo trochu jinak, ale při této metodě výpočtu by stejně fakticky bylo nutné uvažovat díky té měnové reformě krácení podle koeficientu 1:8 jako u všech jiných velkých vkladů. Tuto částku lze okamžitě proplatit a tím zastavit okamžitě i to financování církví ze státního rozpočtu. Čistě zhruba vzato, kdyby se církví katolické neměl dát žádný majetek, ale pouze těch 10 miliard, byla by tak na tom stejně dobře jako v r. 1947 před tou revizí pozemkové reformy. Je možné se dohodnout na celkové finanční rekompenzaci 10 miliard korun pro katolickou církev a ty částky uváděné v zákonu pro ty ostatní církve.

Ten zákon by bylo možné chápat jako zákon o hospodářském zajištění odluky církví od státu. A pojmout ho jako zákon o hospodářském zabezpečení církví po jejich odluce od státu, kde stát za to, že už církve nebudou nic dostávat ze státního rozpočtu, přenechá katolické církvi majetek zhruba v rozměrech toho majetku, na němž hospodařila do r. 1948, katolické církví sníží pak to věno v hotovosti na jednu desetinu, uvažované v současném návrhu zákona o majetkovém narovnání a těm ostatním ponechá ty částky, které uvedeny ve výše uvedeném návrhu. Místo zákona o majetkovém vyrovnání je třeba schválit zákon o odluce církví od státu.

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10
Ad pan Moskalík pro zavedení tohoto institutu ostrakizace, pléduji již dávno, ale nikoliv pro jednotlivce, ale pro politické strany. Pokud by nějaká z nich nadpoloviční většinou hlasů byla vyautována, musela by na jedno volební období zastavit svou činnost. A děkuji za komentáře.
klokan
Jako ochranu před nastolením tyranie, zavedl pravděpodobně již roku 510 před naším letopočtem jeden z prvních reformátorů v antickém Řecku Kleisthenes ústavní institut ostrakisace, tedy všelidového hlasování, napsáním jména nepřítele státu na hliněný střep. Doba pokročila. Jak sleduji nyní jistou formu všelidového hlasování o dalším osudu nynější naší kalouskovsko nečasovské vlády zrádců lidu, myslím si, že proces ostrakisace v české kotlině již nastal s jasným poselstvím nynějším oligarchům. Za velmi kvalitní střep, v rámci všelidového hlasování, považuji doslova prognostický článek pana Řezníka, ohledně popsání dalších zlodějin v podání naší současné vládní kamarily. Nyní tedy vykročme z imaginární na skutečnou agoru. Zřejmě co nejrychleji, protože běh času, vnímán lidmi se jeví jako velmi relativní.
klokan

   V České kotlině, přestala platit aristotelovská logika. To co předvedl soubor hlasovacích robotů, kteří již zvedali ruce v duševním pohnutí, jakož i v jiných psychosomatických pohnutích, že se jim dostane od jejich ovladatelů nejen souhlasného poklepání na ramena, lze považovat za nástup metroplexové totality.

klokan

      Z jednací síně Poslanecké sněmovny, následují dnes jak se dalo předpokládat, Jobovy zvěsti jedna za druhou a zřejmě dojde i na třetí, když údy mamonu chtivých zástupců naší zločinecké vlády, prohlasovávají s modrobolševickou urputností jeden právní  paskvil za druhým. Neštítí se žádné podlosti tyto  politické děvky i prostituti, této naprosto zrůdné a odporné koaliční sešlosti, kyž k posílení svých řad si vezmou i soudem uznaného korupčníka, klesnout snad již mohou tito údajní zástupci lidu toliko do pekla. Stejně se jedná o ďáblovy zplozence mamonu. Chtělo by se mi v souladu s vytříbeným slovníkem jednoho z dalších pravicových fanatiků J. Oulického napsat. Učiním tak  tudíž toliko pomyslně ve virtuální realitě. Bylo mi lze dnes pročíst jeden levicové literárně orientovaný časopis, v němž spisovatelka Lenka Procházková byla namalována podobně jako ona žena žena s frygickou čapkou, nesoucí prapor a zdolávající barikádu.

       Dá se již konstatovat, že krajní pravice dnes, ztratila poslední zbytky soudnosti a vyhrocuje situaci přímo ad absurdum. Jednalo se myslím o spisovatelku B. Němcovou, ktera zachytila údajný výrok Jana Sladkého Koziny z plzeňského popraviště,, Lomikare! Do roka budeme stát pred súdnů stolicí boží, hin sa ukáže, hdo z nás" Tato věta byla během času různě parafrázována. Jak daleko jsou schopni zajít apologeti ortodoxní pravice, lze mimo jiné vycítit i z emotivního výronu p. Oulického, v němž mimo jiné, argumenty spisovatelky Procházkové o upalování lidí považuje za zlovolné pomluvy. Svatá prostoto.

 

Ve světle dnešních otřesných událostí,  lze považovat výstižný článek pana Řezníka za velmi aktuální.