Argentina: vítězství současné prezidentky je téměř jisté

obrazek
8.10.2011 20:54
23. října – 4 dny před prvním výročím úmrtí exprezidenta Néstora Kirchnera – se v Argentině uskuteční prezidentské volby, jejichž největší favoritkou je současná prezidentka a vdova po zesnulé hlavě státu Cristina Fernández-Kirchnerová, která vládne od roku 2007. Smrt populárního prezidenta neoslabila jeho politický proud, ale naopak jej posílila.

Néstoru Kirchnerovi se podařilo vyvést zemi z hluboké ekonomické krize, která zemi postihla na přelomu tisíciletí. Využil svých zkušeností z funkce guvernéra provincie Santa Cruz, kde zlepšil hospodářskou situaci, zvýšil zaměstnanost a dosáhl výrazného zlepšení sociální situace obyvatel. V tomto kurzu pokračuje i jeho manželka, zvolená prezidentkou v roce 2007. Nyní bude mandát obhajovat a s velkou pravděpodobností triumfálně zvítězí. Předvolební kampaň se totiž nese v duchu oslav úspěchů kirchnerismu a osoby zesnulého exprezidenta. Ten má v zemi mnoho stoupenců, kteří vnímají jeho manželku a Justicialistickou stranu jako záruku kontinuity úspěšné politiky. Opozice je rozdělená a apatická, vědoma si svého neúspěchu ve volbách. Nemá totiž Argentincům mnoho co nabídnout.

Kirchnerovi reprezentují neoperónismus, resp. kirchnerismus, který lze definovat jako umírněnou levicovou ideologii, v mnohém podobnou evropským sociálním demokraciím, avšak s přihlédnutím k určitým latinskoamerickým specifikům. Justicialistická strana prošla od svého založení v roce 1947 značnými ideologickými posuny a proměnami. Kirchnerovi se na jedné straně ocitli v ostré opozici k neoliberální pravici, ale zároveň odmítli cestu levicového radikalismu. V zahraničně-politické oblasti se Kirchner přestal orientovat na USA a preferoval spolupráci s dalšími jihoamerickými zeměmi v rámci organizace MERCOSUR. Podobnou politiku praktikují i levicové vlády v Brazílii (Dilma Rousseffová), Peru (Ollanta Humala), Uruguayi (José Mujica) a Paraguayi (Fernando Lugo). Oproti tomu jako radikálně socialistické režimy jsou klasifikovány Venezuela (Hugo Chávez), Bolívie (Evo Morales) a Ekvádor (Rafael Correa), se kterými i Kirchner udržoval srdečné vztahy. Nejblíže však měl k brazilskému prezidentovi Lulovi.

Kirchnerovi – podobně jako svého času Perónovi – se opírají o podporu nižších a středních vrstev, k jejichž významnému zlepšení životní úrovně přispěli. Prezidentku však podporuje i značná část inteligence. Argentinská ekonomika se vyznačuje trvalým růstem a zvyšujícím se konzumem obyvatel. Zároveň se vláda snaží napravit křivdy z minulosti a lidé zodpovědní za zločiny vojenské diktatury z 80. let jsou souzeni. I kritici prezidentského páru uznávají, že se Kirchnerům podařilo Argentinu znovu postavit na nohy po neúspěšné éře prezidenta Carlose Menema a dostat zemi ze silné ekonomické krize. Zároveň jim však vyčítají neochotu k dialogu, přílišný paternalismus, populismus a silnou koncentraci moci. Vítězství Cristiny Fernández-Kirchner a její vláda nad druhou největší jihoamerickou zemí v příštím volebním období je dva týdny před volbami téměř jistá. Lze jen spekulovat nad tím, s jakou převahou zvítězí nad centristickým protikandidátem Ricardem Alfonsínem, jehož otec Raúl byl argentinským prezidentem v letech 1983 – 1989.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.