Jiří Pondělíček: Armáda v týlu nepřítele

snp mobilizace
22.8.2019 14:40
Neprávem bývá v posledních letech opomíjena připomínka zahájení Slovenského národního povstání. Jakoby se to nás, české veřejnosti a občanů České republiky netýkalo, jakoby to nepatřilo do našich dějin, jakoby to bylo na obtíž. A to je škoda a velká chyba.

    Povstání ze srpna 1944 na Slovensku je i naší záležitostí, součástí i našich dějin a jedním z hvězdných okamžiků československého odboje. Hlavní roli zde sehrála povstalecká akce slovenské armády , provedená s vědomím československé vlády a prezidenta v Londýně a s cílem obnovení československé státnosti. Z exilu byl vyslán gen. R. Viest jako vojenský velitel povstání a už dříve jako styčný důstojník kapitán  Krátký. Povstalecké síly byly prohlášeny za První československou armádu na Slovensku a výsostné znaky Slovenské republiky na vojenské technice a letounech byly rychle nahrazeny znaky československými. Boje se zúčastnily partyzánské oddíly, jak domácího původu tak i vytvořené  partyzánsko-organizátorskými výsadky z SSSR.  Letecky byla přesunuta na slovenské bojiště II. Čs.paradesantní brigáda plk. V. Přikryla, vytvořená především  z vojáků slovenské národnosti a doplněná českými důstojníky, které poskytla londýnská exilová vláda. Na slovenském letišti Zolná přistál Československý smíšený letecký pluk, vedený zkušeným a ostříleným velitelem, Františkem Fajtlem.

    Jistěže nebylo vše dokonalé a slavné dny povstání měly i své stíny. Nepořádky, nekázeň, záškodníci rekrutující se nejen z řad karpatských Němců žijících v některých obcích slovenského vnitrozemí ale i ze Slováků podléhajících luďácké propagandě. Vyskytovaly se případy nekázně u partyzánských oddílů ale i nedůslednost a nerozhodnost některých velitelů slovenské armády. Právě takové nepořádky a nerozhodnost velitelů vedly k selhání dvou východoslovenských divizí, respektive k selhání jejich velení, které vedlo k jejich odzbrojení a tím i ke zkomplikování situace sovětských a československých vojsk v karpatské operaci. Pomoc bojujícímu Slovensku tak byla zdržena a ztráty znásobeny.

   Přesto byl význam slovenského povstání nedozírný. Bylo to totiž největší bojové vystoupení odbojových sil v okupované Evropě. V týlu německých ozbrojených sil bojovala pravidelná a dobře vyzbrojená armáda, vybavená nejen pěchotní výzbrojí ale i jednotkami tanků a obrněných vozů, obrněnými vlaky, dělostřelectvem a dokonce letectvem. Boj byl těžký a naši a sovětští vojáci se teprve těžce probíjeli přes Karpaty. Přes několik úspěšných protiútoků, připomeňme např. tvrdý boj u Telgártu, kde se vyznamenal statečný kapitán Ján Stanek, německá přesila postupovala dál a neštítila se násilností a zvěrstev na civilním obyvatelstvu. Namátkou připomeňme Nemeckou , Tokajík a Kalište. Padlo i hlavní centrum povstání, Bánská Bystrica.

   Povstání ale poraženo nebylo a žilo dál. Vojáci i partyzáni ustoupili do hor a pokračovali partyzánským způsobem boje. Podmínky byly velice těžké. Ve sněhové vánici zahynul český antifašista, novinář a politik, Jan Šverma. Letecký pluk se vrátil za frontovou linii a byl přebudován a rozšířen na leteckou divizi, která byla později nasazena v letecké podpoře ostravské operace.

    V horách pak vydrželi žít a bojovat až do příchodu sovětských  vojsk a mnohdy vstupovali do řad Československého armádního sboru. Některé partyzánské jednotky se probily na Moravu, kde se vytvářely souvislé partyzánské oblasti. Nejvýznamnější byla Partyzánská brigáda Jana Žižky, působící hlavně v Beskydech. Československý charakter povstání byl zdůrazněn i značnou účastí Čechů v bojích. Ve štábu povstání, v řadách  2. Čs. paradesantní brigády i v partyzánských oddílech. Čeští vlastenci se ve skupinkách i jako jednotlivci vydávali  Slovensku na pomoc. Ti, kteří při tom padli do rukou okupantů byli většinou na místě zavražděni. Dva odvážlivci, J. Kužela a J. Matička odlétli dokonce s německým letounem přímo z pražského letiště. Směr, samozřejmě Slovensko. Bohužel nedoletěli, havarovali u Rajnochovic na Moravě, přičemž zahynul J. Kužela a J. Matička padl do rukou gestapa. To byl jeden případ z mnoha. Celkem bojovalo v povstání přibližně 2000 Čechů.

     Připomínka této velké operace odboje tak do našich dějin rozhodně patří a nezaslouží si aby na ni bylo zapomínáno. Slovenské národní povstání je i naší záležitostí a součástí i našeho dějinného odkazu.

    Jiří Pondělíček

 

 

 

Jiří Pondělíček
Předseda krajské organizace Praha strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

    Samozřejmě, že nám nynější vládnoucí vesrkze překabátění polistopadoví zbohatlíci, zbožně upjati ke svému velkému bratrovi, který jim v důsledku podaření se zhloupnutí většiny národa československého, umožnil pohádkově zbohatnout, bezskurpulozním naprosto protiprávním přivlastněním se většiny našeho národního majetku, nám již po téměř třicet let vtloukají do hlavy bezbřehý antikomunismus, který jim umožní spokojeně si užívat benefity z nakradeného. V ruku v ruce s touto apokalypsou, musí následovat i průběžné omamování obyvatelstva, aby bylo vděčno těmto současným zlodějům za to, že  prý nemusí stát fronty na banány a má konečně onu kýženou demokracii, nakrást si v mezích  majetkového a ideologického cenzu dle vlastního vážení. Takže jsme si postupně zvykli na dvojí metr spravedlnosti pro bohaté a pro chudé. Lze si tedy jasně zrekapitulovat těchto nyní vládnoucí moci odiózovaných třicet let po majetkovém převratu, když bylo lze pro žáby, které tehdy seděly na pramenu bylo tehdy dovoleno svobodně rozkrádat náš společný majetek, za našeho tupohého přitakávání, uchláholeného možností zakoupit si dvě kupónové knížky včetně propisovacích tužek. Takto jsme se nechali společně zblbnout a teď nám zbývají toliko oči pro pláč. Nyní když si tito vyžraní kvakoši potřebují udržet si nakredený majetek, není tedy divu že ostatním postupně utahují šrouby svobody.

  Není samozřejmě divu,že ideologové vládnoucí moci nás budou nadále strašit  přízraky komunismu k čemuž se mimo jiné hodí i rituály fetišizace a zbožňování kapitalismu, poukazováním  tu na negativa výročí dne 25. února 1948 ,tu na ta ze dne dne 21. srpna. 1968. Samozřejmě, že rozbiječům Československé republiky, nejsou vhod kromě našich národních buditelů českých a slovenských, ani výročí společného boje obou národů proti fašistickým vetřelcům. Lze tedy jen poděkovat za zveřejnění tohoto plně aktuálního článku k uctění 75. výročí vypuknutí Slovenského národního povstání proti tehdejší fašisticko německé okupaci.