Aš, Babice, Cidlina, Chlumec nad Cidlinou v r. 1951: příklady použití nástrojů vojenskopolitického terorismu ve válce dvou politickoekonomických systémů: mediálně vnímané souvislosti a moje maličkost

liddský zárodek
28.8.2011 17:13
Agent CIC Malý, který zorganizoval celou partyzánskou skupinu složenou z místních rolníků, kněží, si zaslouží zcela jistě náš obdiv a úctu, zvláště když si uvědomíme, že brigáda kapitalistické práce Mašíni a spol. přistoupila ke své první velké akci s cílem převzít již docela dobře zavedenou živnost agenta Malého a spol. a oslavit takk excelentně tříměsíční výročí první akce Malého skupiny v Cidlině, kde byli přepadeni občané a skupina si odnesla 30 tisíc korun, gramofonové desky a lovecké pušky. A zapálila družstevní slamník. A smutný osud statkáře Plichty musel dojmout bratry Mašíny k slzám, zvláště když uvědomili, jak mohli dopadnout, kdyby dbali doporučení svého otce a převzali rodinný grunt. Ale pan Ctirad Mašín byl lepším žákem než jeho učitelé v partyzánském kursu, Malý a Jíša. Na rozdíl od nich pochopil, jak je důležité zbavovat se svědků. Ale ten Malý byl lepší v zapalování družstevních slamníků, kdy vzniklá škoda byla ohodnocena na jeden milión korun. Nepočítám do toho však to vystřelené oko hasiče.

15. září 1951 Rudé právo předkládá svým čtenářům k úvaze rozsáhlou stať Ivana Skály „Vrahové, kteří přemistrovali své mistry“, podle níž „hlavní stan krvelačných nepřátel lidstva se přestěhoval z berlínské Wilhelmstrasse do washingtonského Pentagonu. … Ministr zahraničí Achesson na projevu v Detroitu dne 25. 7. 1951 prohlásil, že ať už jednání v Koreji skončí příměřím nebo ne, naše hlavní úkoly zůstanou nezměněny.  Konečným cílem všech našich snah vojenských, hospodářských i politických … je zvrátit sovětský řád.“ Tentýž autor 20. 9. 1951 v komentáři (nazvaném „Ganstéři“) věnovaného únosu vlaku, pro změnu připomenul rok starý výrok generála Eisenhowera, že je daleko lépe riskovat válku, která může skončit zničením všeho lidstva, než chtít za každou cenu mír. „Ale stamiliony lidí na celém světě pochopili, že je daleko lépe přinést každou oběť a každou cenu míru, než ponechat volnou rukou válečným šílencům, kteří chtějí zničit lidstvo“.  Již při založení Severoatlantického paktu v r. 1949 Montgommery prohlásil, že jsme ve válce s komunismem.

6. července 1951 na s.7 zveřejňuje Rudé právo „Úřední zprávu o dopadení teroristické skupiny vrahů na Jihlavsku“ pod vedením agenta západních imperialistů, nedávno dopraveném z Bavorska, která spáchala vraždu tří místních funkcionářů v Babicích 2. července 1951. Na stejné straně pak Josef Mašín publikuje v rubrice „Ohlas dne“ článek „Nestarají se o kádry“, který se opírá o informaci soudruha Procházky z Lázní Bělohrad, v němž kritizuje nedostatky v péči o dělnické kádry v Československých textilních závodech po absolvování Ústřední dělnické školy.   

9. července 1951 informuje Rudé právo na první straně o pohřbu výše uvedených tří funkcionářů v Babicích, který proběhl 6. července 1951 a přetiskuje projev Václava Kopeckého na pohřbu. S odvoláním právě na babický případ je přijat dne 11. Července 1951 zákon o ochraně státních hranic. Josef Rybák v článku „Bdělá stráž na hranicích“ (RP 29. 7. 1951, s. 4) publiku sdělil, že „našim nepřátelům, kteří se ve službách amerických imperialistů pokoušejí rozvíjet síť válečných provokací, se podařilo poslat k nám nejednoho zločince, špiona, agenta nebo teroristu. Prošli i pohraničními stezkami jako prašivá, světla se štítící zvěř, mající v jedné ruce hrst dolarů a v druhé ruční granát. Ale nejednoho už stihla konopná oprátka a provrtala olověná kule. To bylo i v dobách, kdy na četných a důležitých a veřejných místech seděli maskovaní spojenci těchto zločineckých stvůr, Šlingové, Marie Švermové, Reicinové, Clementisové a spol., jejichž škůdcovská činnost sahala až sem. Nyní, po odhalení těchto rozvratníků, je i našim zavilým nepřátelům jasno, že žádný zločinec v jejich službách neujde trestu, že bude stále těžší rozpřádat další špionské a teroristické sítě v naší vlasti, nehledě k tomu, že naše lidová bezpečnost zneškodnila i jiné agenty. Ale stále těžší a beznadější bude pro americké pány také vysílání teroristů přes naše hranice. Toho důkazem již je a ještě více bude naše pevná a spolehlivá pohraniční stráž. …. Naší pohraničníci jsou si dobře vědomi odpovědnosti a důležitosti své služby a věří, že jejich úkolem je zneškodniti zahraniční agenty z největší části již v samém pohraničním pásmu. … Slibně se také rozvíjí naše součinnost s obyvatelstvem našeho pohraničí, které nám pomáhá v naší službě. … Rozhovor s pohraničníky zabočuje i na jinou kolej. … Četli jste o zločinu teroristické bandy v Babicích. Četli a diskutovali jsme o tom v kroužcích. Byli spravedlivě potrestáni“.

13. července 1951 informuje Rudé právo na své třetí straně o zahájení hlavního líčení v Jihlavě 12. července s 14člené velezrádné gangsterské tlupě Ta tlupa měla vypálit družstevní skladiště slámy Hospodářského družstva v Mikulčovicích. Mikyska vypověděl, že agent Malý dostal příkaz prostřednictvím západní rozhlasu, aby tvrdě postupoval proti občanům věrným lidově demokratickému zřízení, tj. řezat, střílet a věšet. A že za to dostanou dolary a po převratu pěkná místa, každý podle svého.  „Malý říkal, že Američané přikazují, aby se škodilo na každém kroku“. 

13. a 14. června byla provedena první akce v Cidlíně, kde byli přepadeni občané a skupina si odnáší 30 tisíc korun a gramofonové desky a lovecké pušky. Mikyska také měl přiznat, že si přáli válku a násilný zvrat u nás. Ve svém arsenálu také měli mít anglické samopaly, samozápalné látky a třaskaviny.  Podle komentáře Drahomíra Bárty „Maska z tváře babických vrahů je stržena“ měl nepřátelský zahraniční rozhlas jejich čin veřejně schválit.

V neděli 15. července úvodník RP, věnovaný babickému případu, konči slovy:“ Ano, náš lid je dostatečně silný, aby se dokázal vypořádat s každým záškodníkem“. 17. Července 1951 publikuje Rudé právo na třetí straně reportáž od L. Cerotové „Vesnický boháč Plichta“ sídlícího v svém mechanizovaném a elektronizovaném statku v Šebkovicích s obytným stavením se třemi ložnicemi s postelemi vysoce nastlanými peřinami, na stěnách plno křížů s obrovskými obrazy Krista a Panny Marie a velkým obrazem zrádného reakčního ministra Šrámka. Plichtu s planoucíma očima poslouchajícího Hlas Ameriky a svatosvatě věřícího v každý hlášený převrat, mělo nejvíc štvát, že už pro něj nepracují za sto korun měsíčně nádeník a děvečka.  Když se mu to zdálo příliš dlouhé, opatřil si zbraně a našel spojení se svými dvěma syny s teroristickou tlupou od jara loňského roku, která provedla výše uvedené vypálení stodoly za Mikulovicemi a měla v úmyslu zastřelit 15 funkcionářů lidové správy a strany,

Tamtéž si lze počíst reportáž „Babice“ od Drahomíra Bárty přímo ze školy v Babicích, kde 19 let učil babické děti, jeden ze „tří babických hrdinných funkcionářů místního národního výboru zákeřně ze zadu v chodbě zavražděných, kde visí na bleděmodré zdi bílé mírové holubičky, obrázky bezstarostného života sovětských dětí v letním táboře u moře“, řídící učitel Kuchtík, krásný velký vzor pro naše vesnické učitele: A takového člověka zabili úkladní vrazi, najmuti americkými imperialisty a československými zrádnými emigranty“.    

Redakční úvodník RP „Hlas našeho lidu“ dne 18. července na první straně uvedl: „Tak a za týmž cílem zavraždili krvaví pochopové kapitalistických otrokářů v Duchcově, Mostě, Frývaldově, Handlové a Košutech náš pracující lid, bojující za krásný a spravedlivý svět. Těmito bestiálními zločiny se pokoušeli zastavit pochod statisíců k životu bez vykořisťování, bídy, hladu a nenasytných buržoasních pijavic. Nezastavili jej. Krev těchto nevinných zburcovala další statisíce, kteří  pod rudými prapory, pod  prapory naší slavné strany smetly tyto vrahy a vybojovali si vítězství. Také surový zločin v Babicích nebude působit jinak. Náš lid, jenž přijal s pobouřením zprávu o surové vraždě, přijímá s uspokojením rozsudek nad bandou vrahů. A lidový hněv, který proklíná zbabělé a podlé organisátory tohoto zločinu, vlévá do mysli našeho lidu ještě větší odhodlání k bdělosti, ještě silnější vůli jít rychleji a směleji vpřed a nezastavit se v boji za uskutečnění socialismu. Všechen náš lid přijal s velikým uspokojením rychlost, s jakou byli zločinci pochytáni. Jsme hrdi na to, že se při tom osvědčili i naše milice. Z babické vraždy plyne pro nás veliké poučení, že musíme mít jasnou představu o povaze třídního boje a o tom, čeho je schopen nepřítel. O tom jsme se mohli poučit i ze sovětských zkušeností (Poznámka: Rudé právo přetisklo v té době Gottwaldův článek z r. 1935 o vraždě Kirova.).  Je třeba přísně trestat zločiny proti našemu lidu. Je třeba být ostražitější a všímat si našich třídních nepřátel a hlavně všech těch živlů, kteří se štítí práce, podívat se z čeho žijí. A je třeba plné míře zvýšit politicko-agitační práci mezi našim lidem a hlavně na vesnici. Odstranit to, co napáchal Šling s Švermovou, politicky školit naše funkcionáře a vychovávat je, aby byli ještě oddanějšími příslušníky naší strany, ještě smělejšími a pevnějšími bojovníky za socialismus, aby dovedli odhalovat škůdce a rozvratníky. S bandami škůdců naložíme tak, jako s babickými vrahy. “.

Současně Rudé právo přineslo „Prohlášení vlády NDR k ukončení válečného stavu mezi západními mocnostmi a Německem, podle něhož šlo „odstranění posledních formálních překážek urychleného zapojení Německa do útočné soustavy Severoatlantického paktu a proměnit je zrychleným tempem ve zbrojní a výchozí základnu pro plánovanou válku proti Sovětskému svazu, zemím lidové demokracie a Německé demokratické republiky“.  

Současně bylo od bratrů Mašinů velmi prozíravé, že nenechali zmást takovými pomluvami našich novinářů vůči USA, jakým určitě byly informace „Nová vražda amerircké justice na nevinném černochu“ o popravě dělníka Miltona Wilsona jako desáté černošské oběti zfašizované americké justice (RP 23. 7. 1951) a „45 milionů nezaměstnaných v kapitalistických zemích žádá práci a mír!“ (RP 19.9.1951, s. 2). Bratry Mašiny musela přímo vyděsit informace o „Snížování životní úrovně v USA“ (RP 21. 9. 1951) poklesu spotřeby masa v USA na hlavu obyvatele v roce 1951 proti roku 1946 o 6,14% (v ČSR se zvýšila spotřeba masa v roce 1950 proti předválečné době o 14,04%). Spotřeba másla ve Spojených státech klesla z 4,67 kg v roce 1946 na 4, 36 kg v roce 1951. (Spotřeba másla v ČSR byla v r. 1950 4,85 kg, tj. o 38, 14% vyšší než v předválečné době).  Spotřeba margarinu v USA činí nyní 2,98 kg (v ČSR 4,10 kg) a spotřeba pšeničné mouky ve Spojených státech klesla z 69,42 kg v roce 1946 na 60,52 kg v roce 1951 (V ČSR byla spotřeba pšeničné mouky v r. 1950 137, 4 kg, což jest o 29,55 více než v předválečné době). Jak vyplývá z oficiálních statistik, klesla kupní síla dolaru v r. 1951 proti r. 1946 o 25%.

Čistě ze zlomyslnosti lze po letech dodat, že jak zase vyplývá z uzavřených smluv na dodávky Spitfirů do Států Izrael, ještě rychleji klesala schopnost československé ekonomiky tyto znehodnocené doláče získávat, o tempu poklesu kupní síly koruny v daném období raději ani nebudeme zmiňovat.  Ještě že nám ten Zápotocký jako novopečený předseda vlády v r. 1948 slíbil měnovou reformu. Proč s ní čekal až do r. 1953, kdy se ty ulité peníze těch znárodňovaných živnostníků, kteří zbývající materiál použili na stavbu chat, přesunuly do rukou nebohých dělniků v Kovolisu, je sice v daném mezinárodním kontextu pochopitelné, nicméně o to bolestnější byly pak dopady těch reforem.

Není tedy divu, že se Mašínům příliš do USA nechtělo, když si přečetli článek „Tak se žije v Americe“ (RP 29. 7. 1951, s. 4),  podle něhož „nervovými, duševními chorobami trpí 8 milionů Američanů“. A tak se raději věnovali u nás, kde se mohli alespoň najíst, té teroristické činnosti podle vzoru svého velkého učitele Malého.  

19. července na s. 3 Rudé právo publikuje článek Josefa Rybáka „Vatikán žehná babickým vrahům“, podle něhož Vatikán označil zločinné kněze Drbolu a Pařila za mučedníky. „Vrah je vrahem, i když za něho budou sloužit sebevíce mší“.  Avšak podle článku „Církevní tresty zločinným kněžím“ (RP 25.7. 1951, s.3) „příslušné církevní  instance vyslovily církevní trest nad odsouzenými kněžími Františkem Pařilem, býv. Farářem v Horním Újezdě a Václavem Drholou, býv. Administrátorem v Babicích. Na podkladě církevních zákonů byli tito kněži degradováni a zbaveni všech kněžských funkcí. V oběžníku církevních autorit se praví, že vražda je zakázaná nejen zákonem světským, nýbrž především zákonem božím a církví byla vždy považována za hanebný zločin, který byl stíhán i tresty církevními. Současně tento oběžník obsahuje výstrahu, aby kněži nepodporovali žádnou ilegální činnost a že protistátní činnost nebude trestána jen zákonem světským, ale i zákonem církevním“.

 20. července RP zveřejnilo črtu Drahomíra Bárty o Františku Bláhovi, jednom z členů rady místního národního výboru, který přežil zákeřný teroristický útok v babické škole a který popsal agenta Malého jako muže střední postavy s rezavou bradou, Mikysku jako vyššího s černou bradkou. Následujícího dne se L. Cekotová v článku Šebkovice rozepsala o tamnějších politicko společenských poměrech a některých charakteristických epizodách vesnického bohače Plichty. V r. 1948 odevzdali šebkovičtí občané 300 hlasů pro kandidátku obrozené Národní fronty a jen deset bílých lístků.  „Únorové vítězství lidu, který smetl reakci, pohřbilo i plány Plichty. Od té doby nemyslel již na nic jiného než na pomstu“.

22. července v Rudém právu Gríša Spurný ve stejném čísle v črtě „Prostřelená legitimace strany“ (soudruha Netoličky) popsal své zážitky z pohřbu v Moravských Budějovicích. „Toho smutku, těch černých šátků žen a té tvrdé nenávisti proti surovým zločincům!“  A opět se ozvala L. Cekotová s článkem „Babičtí hrdinové“  jak pan řídíci Kuchtík učil děti zpívat Píseň práce a soutěžit ve sběru železa a zapsal 1. dubna 1951 do třídní knihy větičku „Pochod míru – účast dětí 100%“ a jak vyprávěl o radostném životě sovětských dětí v kolchozech a jak drobní rolníci manželé Roupcovi spolu prožili deset let života „Kdo zabil otce dvou dětí, hodného muže, dobrého, čestného člověka? Proč? Proto, že pracoval v národním výboru a ve straně? Proč ho brali manželce, které vypomáhala faráři Drbolovi za deset korun, a dětem otce? V životě znal jen dřinu a bídu teď kdy začali v Babicích po novu žít, kdy chtěli i po novu pracovat, kdy se Roupcům tak dobře vedlo, třeba měli jen malý domek a pár měr pole, teď tady Pepa nebude …“ A vdova Vlasta se zavázala plnit dodávky i za svého zesnulého muže. 

Téže autorce se něco později podařilo opublikovat 29.7.1951, s.5 portrét  pana řídícího Kuchtíka z dětského péra Marie Roupcové. V dopise Rudému právu Maruška vyprávěla, jak pan učitel vodil babické děti jako hejno kuřat do lesa na jahody a na hříbky. Že měl mírnou povahu a všeho dosáhl u dětí po dobrém. „Byl pravým opakem faráře Drboly. Ten se choval v Babicích jako cizinec“. Tyto přímo citované dvě věty Maruška nenapsala, pouze Cekotová si je domyslela. Tak se dělá jak bulvár, tak i propaganda.

Podle článku Drahomíra Bárty „Bohumír Netolička“ (RP 24. 7. 1951), po panu učiteli Kuchtikovi nejvášnivější čtenář knihami poskládanými na židli vedle nočního stolku (Rozrušená země, V zemi, kde zítra již znamená včera, Muži neumírají na posteli), takže po soudruhovi Kuchtíkovi převzal funkci učitele Roku stranického školení v babické stranické organizaci. Soudruh Netolička při návratu z filmu „Vstanou noví bojovníci“ si opakoval hlasitě píseň Ladislava Budečského „I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, rudý prapor zavlaje". „Imperialisté mohli zabít tři babické hrdiny. Ale nemohou zastavit mohutný pochod našeho lidu k socialismu. A postaví-li se mu někdo v cestu – bude zamáčknut jako veš“.

L. Cekotová v článku „Pomahači vrahů“ (RP 25. 7. 1951) vykreslila další aktéry babického případu, Škrdlu, poskoka hraběcí milosti, Kopuletého, syna vesnického boháče,  Stehlíka, zfanatizovaného varhaníka, Roupce, horlivého posluchače západního rozhlasu,  a další, zvláštní pozornost věnovala farářovi Pařilovi („Zrádný farář Pařil“ , RP 26.7. 1951, s.3), údajně známého svým nemravným životem, defraudací peněz, nevlídnému pokrytci. A i když mu stát platil 6000,- měsíčně, tak kul proti němu pikle.“Zato k mírovému hnutí se choval ledově. Loní byl požádán, aby potvrdil svým podpisem, že je proti zneužití atomové zbraně. Patřil odmítl. Při lidovém hlasování za Pakt míru, proti vyzbrojování západního Německa a proti zrádné reakci byli za nim agitátoři třikrát. Třikrát mu vysvětlovali, proč bojujeme za mír a proč teče krev korejských dětí. Ale on byl jako hluchý. Nakonec aby se zbavil pro něho nepříjemné rozmluvy, odpověděl, že o Koreji nic neví a hlasovací lístek nepodepsal.  Tři dny před zákeřnou vraždou v Babicích hostovali vrahové na újezdské faře. Než odešli vraždit, doprovázel je Pařil přes zahradu za humna. Radil jim, aby byli opatrní, a dal jim posvěcené růžence na krk, aby se, jak řekl před soudem, mohli modlit, aby je Bůh chránil a aby je nedopadly orgány SNB“  

Ve čtvrtek 13. Září 1951 poučení i nepoučení (špatně tehdy školení ve vytváření virtuální reality) Mašíni udeřili, symbolicky přesně tři měsíce po akci skupiny agenta Malého a dvě měsíce od zahájení soudního líčení s touto skupinou, přepadávají stanici SNB v Chlumci nad Cidlinou. Josef Mašín zastřelil na počest svého psavého jmenovce (také jsem si všiml, že článek „Jak je řízen průmysl v SSSR“ (19.8.) napsal Jiří Řezníček) strážmistra Oldřicha Kašíka. Akce se povedla, nad vší pochybnost nešlo o kriminalitu, ale o politický terorismus, bratři se přihlásili činem k odkazu agenta Malého. Bin Ladin by byl na své předchůdce hrdý. Akce se povedla, podpis pana Josefa Mašína pod rubrikou Ohlas dne se přestal objevovat.

„Velké ztráty interventů v Koreji“ (RP 13. Září 1951, s. 2) a „Morální rozklad vojáků intervenčních armád v Koreji“ (Tamtéž) a likvidace skupiny Malého byly kompenzovány.  4. a 10. Září 1951 zakázány přelety československých letadel nad územím západního Německa,  proti čemuž československá vláda protestovala (RP 15. 9. 1951) a československý delegát Jiří Nosek v hospodářském a sociálním výboru OSN obvinil  USA z diskriminační politiky vůči Československu „v rámci přípravy nové války“. 

Tato událost zcela jistě zastínila zprávy o odstoupení ministra obrany USA G. Marshalla, volební vítězství KS Francie v dílčích komunálních volbách, menších přídělech potravin ve Velké Británii, a katastrofální zásobovací situaci v Izraeli. V článku Bedřicha Rohana „Co americký novinář smí a co je mu zakázáno“ bylo konfrontováno červencové odsouzení novináře Williama Oatise československým soudem za špionážní činnost se zatčením dvanácti novinářů v USA za publikování názorů.

Čin z 13. září byl poněkud mediálně přehlušen aktivitou jiné skupiny, která odcestovala "vlakem svobody" se zbrani v ruce  čtyři vůdci operace. Vaclav Trobl, jeho žena Vlasta, jejich syn a Karel Ruml, přejeli hranice a skončili ve Wildenau v Zapadním Německu. The Toronto Telegram to nazval "jedním z nejvelkolepějších útěků z tyranie v moderní historii". Václav Trobl přesvědčil strojvůdce Konvalinku, aby projel hraniční čárou, když předtím lékař Švec a několik studentů změnili signál na trati. Konvalinku přesvědčil dost snadno: Toho už předtím SNB podezirala, že převáží lidi pres hranice a snažila se ziskat Trobla, aby jim pomohl Konvalinku přistihnout při činu. Trobl, který byl zástupcem policejniho inspektora v Praze do února 1948, Konvalinku o tomto podezření informoval Konvalinka mohl buď čekat na zatčení, nebo projet hranice.

Až 16. září v Rudém právu byla publikována (převzata z ČTK z 15. září) „Úřední zpráva o únosu československých občanů v rychlíkovém vlaku teroristickou bandou“, podle níž „skupina teroristů, řízená a zásobovaná penězi i zbraněmi americkým agentem, provedla únos cestujících rychlíkového vlaku, který jel směru z Chebu do Aše. Teroristé přinutili se zbraněmi v rukou služební personál a cestující, aby nezabraňovali příjezdu vlaku přes československé hranice. … Na druhé straně hranic byl vlak již očekáván agenty amerického CIC, kteří se přivítali s teroristy.  … Kromě teroristů, kteří únos již předem připravovali, ani jeden z československých občanů se nedal přemluvit a naopak s hrdostí, vlastní občanům lidově demokratického státu, odmítli po celý prvý den přijímat od Američanů stravu“. Jako bonbonek byly přetištěny rozhovory cestujících s rozhlasovými reportéry po jejich návratu (RP 19. 9. 1951) o tom, jak zpívali americkým vojákům budovatelské písně a písničky sovětských stachanovců.

  Ve věci uneseného vlaku byla předána „Nota ministerstva zahraničních věcí velvyslanectví Spojených států amerických“ (RP 21. 9. 1951), která požádala o vydání únosců na základě článku II Smlouvy ze dne 2. července 1925 mezi Československou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemném vydávání zločinců, přičemž se konstatovalo, „ozbrojení teroristé použili násilí proti vlakovému personálu, který chtěl zločinu zabránit“.

A do tohoto světa mojí rodiče někdy tehdy počali mojí maličkost jako svůj příspěvek k největšímu populačnímu boomu v dějinách Československa při prodlužování věku dožití. Tehdejší mladá generace hodnotila svou situaci velmi optimisticky.  V rozhodující válce, ve válce děloh tehdy Češi a Slováci bojovali udatně. Čest jejich hrdiniství. Rovněž v té mediální válce si vedlo docela dobře. Ale divím se do dnešních dnů, že jsem všechny ty Achesony, Eisenhowery, Mašíny, Malé a Troubly přežil. Nevím, co jsem jim udělal, že hodlali „ve zkráceném řízení“ ukončit mojí mírovou existenci ještě před mým narozením. Připomínám, že i podle dnešní ústavy je lidský život hoden ochrany i před narozením a že tento paragraf byl schválen na základě návrhu pravičáka Bendy. Problém lidské svobody může být vznášen pouze tam, kde existuje samotný lidský jedinec a jeho já. Ale teď vážněji.

Pokud jsou uváděné výroky pánů Montgomeryho, Achesona a Eisenhowera autentické a pokud se v souvislosti s nimi byly připravovány příslušné vojenské operace, tak bratří Mašínové a další se mohli vskutku domnívat, že třetí světová válka je spadnutí nejpozději po žních. Pokud dokonce si četli Rudé právo o zrádcích Reicinech atd., tak museli získat dojem, že sovětský řád mele z posledního. A pokud považovali agenta Malého za amerického agenta, tak nutně se museli domnívat, že ty jeho teroristické metody jsou přípustné a volně použitelné.  A pokud se k němu přihlásili volbou termínu své první akce, pak sdělili světu, že se považují za jeho žáka a pokračovatele a že jim jde nad vší pochybnost nikoliv o kriminalitu, ale o ilegalitu tedy o politicky motivovaný terorismus.  A pokud ministerstvo zahraničních věcí USA nereagovalo vstřícně na požadavek ministerstva zahraničních věcí ČSR na vydání únosců rychlíku, tak pak skupina bratří Mašínů už nemusela mít žádné obavy z toho, že by po úspěšném návratu na mateřskou základnu jí hrozilo, že bude muset absolvovat cestu zpět.   

Současně však platí, že pokud v případě pánů Achesonů a Eisenhowerů nešlo o pouhou rétoriku, tak nutně tento tlak vyvolával protitlak druhé strany, a v podstatě nutně vedl k těm zde zmiňovaným zadrátovaným hranicím, k honům na vyzvědače a velezrádce, k administrativně řízené ekonomice. 

Dodatek. Bratry Mašiny mohla aktivizovat, respektive poplašit ta skutečnost, že u nich objevila jedna osoba a že jsou tedy prozrazeni: "Na Jíšu se velmi dobře pamatuji. Poprve se u nás objevil v roce 1951, prý na popud jisté paní Friedmanové, se kterou se matka znala z války. Od prvního dne ale bylo zřejmé, že Jíša byl provokatér. Tvrzení, že matku a mě s bratrem získal do služeb IS je totální pitomost"".

V blogu Jsem Ctirad Mašin, ozbrojen a nebezpečný dovozuji, že to s tím provokatérem bylo poněkud komplikovanější.  Pokud se pan Mašin nemýlí v tom datu, protože u paní Friedmanové to datum vysloveně nesedne.

 

 

Obrázek: moje maličkost v mateřském lůně v r. 1951, jak jsem načuřený na imperialisty (jde o kamufláž, převzato z wikiscripta.eu)

Charakter a motivace výše uvedené trestní činnosti jednotlivých skupin je přes kopirák podobný charakteru činnosti skupiny uvedené zde http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/245844-vezne-ktery-z-ameriky-uprchl-v-unesenem-letadle-vystopovali-po-41-letech.html

Dodatek: Je opravdu zvláštní, že školní kronika vesnice Cidlina tu akci nezaznamenala ( cidlina.eu/view.php?nazevclanku=skolni-kronika-v-1945-1959&cisloclanku=2005120104 ),toliko ve vztahu k Babicím píše následující "P.Václav Drbola, uč.náboženství, byl dne 17.června 1951 zatčen pro podezření z přechovávání diverzantů. Toto podezření se stalo skutkem po zákeřné vraždě v Babicích a zjištěno že farář Drbola měl na tomto hnusném díle podíl. Byl odsouzen st.soudem v Jihlavě k trestu smrti."

Z té kroniky si pro zajímavost dovolím přetisknout toto:

Ceny drobného spotřebného zboží:

1 bochník 4 kilogramový20 Kčs
1l mléka4,60 Kčs
1kg cukru15,70 Kčs
1kg soli4,80 Kčs
1kg hrubé mouky7 Kčs
1kg polohrubé mouky6,50 Kčs
1kg hladké mouky5,50 Kčs
1kg krupice7 Kčs
1kg másla80 Kčs
1kg sádla70 Kčs
1kg tuku38 Kčs
1kg margarinu44 Kčs
1l octa11,60 Kčs
1 balíček melty7,30 Kčs
1 balíček cikorky5,40 Kčs
1kg zrnkové kávy1 500 Kčs
1kg vepřového masa52 Kčs
1kg telecího masa54 Kčs
1kg hovězího masa48 Kčs
1kg salámu64 Kčs
1kg marmelády28 Kčs
1 kus rohlíku0,60 Kčs
1 balíček kmínu2 Kčs
1 balíček papriky2 Kčs
1 balíček skořice2 Kčs
1 balíček pepře2 Kčs
1 balíček vanilky1,20 Kčs
1 balíček prášku do pečiva1,20 Kčs
1 balíček zázvoru2 Kčs
1 balíček jedlé sody1,70 Kčs
1kg rýže10 Kčs
1 kus mýdla9 Kčs
1 malý balík mýdlového prášku3,40 Kčs
1 velký balík mýdlového prášku4,80 Kčs
1kg ruského čaje2 000 Kčs
1 kus vejce3,75 Kčs
1 balíček sýra5 Kčs


Měsíční příjem ředitelky školy Boženy Prodělalové činí 4 404 Kč.
Přehled zpracovala Božena Prodělalová, ředitelka národní školy.



rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Díky za otázku. V článku pro to nebylo místo. Existují čtyři roviny tohoto problému.

1)¨Napodobování bratří Mašínů jasně ukazuje, že oni pokládali Malého evidentně za agenta CIC, který jim ukázal, co a jak dělat. A i taková maličkost, že hospodářský význam podpalování těch slamníků je popsán téměř shodně jak Mašiny dnes, tak i v tom tehdejším Rudém právu při referování o té soudní kauze s tím Malým, naznačuje, kde hledali inspiraci. A že tedy ten soudní proces s Malým velmi pečlivě sledovali.

2) Vyšetřovatel Bendova úřadu Slanina musel na závěr svého zkoumání konstatovat, že nenašel nic, co by svědčilo o tom, že by byla tehdejší StB nějak zapletena do té babické kauzy.

3) Když připustíme, že Malý byl agent StB, tím hůře pro Mašiny, pak už rovnou můžeme tvrdit,že se veškeré jejich aktivity byly StB přímo vyprovokovány, ne-li řízeny. Jak jsem uvdl v blogu, tak Ctirad Mašin tvrdil, že Jiša byl agentem StB. A jejich strýc Novák byl zase zavázán Reicinovi, že zastavil jeho vyšetřování jako vedoucího koncentráčního tábora pro Němce, paradoxem je, že to vyšetřování rozjelo Drtinovo ministerstvo, tedy národní socialisté. V té rodině nemuseli mít Horákovou příliš v lásce.  

4) Když současně připustíme, že americká vláda, která od kongresu dostala 100 milionů na vedení partyzánské války v lidových demokraciích, nebyla zapletana do aktivit uvedených v článku, tak pak ti vrcholní američtí a britští činitelé lhali jak vlastním národům,tak i bratří Mašínům, že bojují proti komunismu.

Vyberte si sám, která ta varianta je pro vás přijatelnější.

rku

Myslíte si-nebo víte-čí agent vlastně byl Malý?

SIS,Stb nebo obou služeb?