Bezmezný egoismus lidstva pustoší přírodu! A ona nám to vrací!

obrazek nemáme žřádnou planetu B
12.8.2019 14:01
Nedávno bylo v médiích zveřejněno, že od 29 července 2019 jsme začali žít na ekologický dluh. Tímto dnem byla lidstvem dosažena hranice obnovitelných možností přírody, a za touto hranicí se nachází už jenom naše pustošivé a definitivně nezvratné drancování. A dochází k němu proto, že k uspokojení našich nároků jsou momentálně potřebné zdroje dvou planet, což vzhledem k naší ubohé, jediné matičce Zemi znamená její pokračující devastaci. A je smutné, že potřeby lidí se vzhledem k tomu nijak nezmenšují, ale naopak, mají tendenci stále růst.

   V koloběhu povinností pravděpodobně mnozí tuto informaci nezaregistrovali. Co jsme ale zaregistrovali úplně všichni jsou úmorné letní horka, doprovázené suchem. Byly časy, kdy bylo léto krásným a příjemným obdobím, na které jsme se těšili. V současnosti se však naopak stává obdobím, nesmírně únavným a zatěžujícím, takže mnozí, kteří vyslovení nemusí, v největších vedrech raději ani nevycházejí ven.

   Avšak neustále rostoucí nesnesitelnost letních veder, jaké u nás nikdy předtím nebyly, není ničím jiným, než odpovědí přírody na nesnesitelnost a neudržitelnost drancujícího přístupu lidí k ní. A je to odpověď tak viditelná, že ji nepřehlédne nikdo. Ani ti, co nevědí, že jsme již v tomto roce začali žít na ekologický dluh. Na absolutně každého z nás bez výjimky tvrdě dopadají negativní důsledky toho, jak se my sami chováme vůči přírodě.

   Sobectví lidí je však bezmezné, protože jsou pouze nemnozí, kteří chápou tuto souvislost. Kteří si uvědomují toto vzájemné propojení. A je jen málokdo, kdo je také ochoten a schopen z toho vyvodit nějaké osobní důsledky. Osobní důsledky ve smyslu omezení vlastních nároků a potřeb na takovou míru, jaká bude pro přírodu přijatelná a udržitelná. Říká se tomu osobní uhlíková stopa.

   Pro miliony lidí naší země jsou ale toto všechno jen obyčejné informace, které pustí jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven tak, jako tisíce jiných informací. Pro miliony lidí konstatování těchto skutečností nic neznamená a osobně se jich to nijak netýká. Nejsou ochotni vyvodit osobní odpovědnost za katastrofální horka, za sucho, za každodenní vymírání nejrozličnějších živočišných druhů, za plenění deštných pralesů, z nichž za jedinou minutu ubude plocha o velikosti fotbalového hřiště, a tak dále, a tak dále.

   Lidé jsou hodnotově orientovaní na konzumní způsob života a v něm má místo pouze stále větší ekonomický růst a stále větší uspokojování vlastních materiálních potřeb. V něm je absolutně nemyslitelné nějaké dobrovolné uskrovňování se. Vždyť přece celá společnost je postavena na spotřebě a různých službách, zaměřených na uspokojování lidského užívání si. Musel by být přece blázen ten, kdo by se dobrovolně omezoval. A zvláště tehdy, když na to má! Když si to může dovolit. Vždyť žijeme jen jednou, a proto si je potřeba života pořádně užít.

   Nicméně ty, bezohledný konzumní slepec, uvaž jednu věc! Zkus se zamyslet nad tím, jaký bývá osud toho, kdo žije dlouhodobě na dluh. Jen si zkus představit, že bydlíš v nějakém bytě a neplatíš nájem. Jak dlouho myslíš, že ti to bude tolerováno? Budeš vícenásobně upozorněn, a když své dluhy nevyrovnáš a nezačneš pravidelně platit nájemné, z bytu tě vyhodí!

   A přesně stejně, ty konzumní sobec, zaslepený svým užíváním si, žiješ na ekologický dluh a příroda naší planety tě již delší dobu upozorňuje, aby sis bral jenom tolik, kolik ti může dát. Upozorňuje tě na to vedry, jaké zde nikdy dosud nebyly. Upozorňuje tě na to suchem! Upozorňuje tě na to prudkými a ničivými přívalovými dešti! Upozorňuje tě na to neúrodou a zdražováním potravin! A upozorňuje tě na to ještě mnoha jinými věcmi, které ty nechceš vidět.

   Ty totiž chceš jen stále nerušeně pokračovat ve svém konzumním bláznovství a nic jiného tě nezajímá. Věz však, ty sobec, že nakonec dopadneš tak, jako každý jiný, kdo žije na dluh a koho jednoduše dříve, nebo později vyhodí z bytu. A tak jednou také tebe, ekologického zločince a ničitele, vyhodí mocná Matka příroda ze svého pronájmu na planetě Zemi! Ba co víc, bude ti odepřeno právo dále přebývat v celém tomto stvoření, protože prázdnota a ubohost konzumního materialismu se do tebe zažraly tak hluboko, že jejich uctíváním ses stal jen bezduchým ničitelem všude tam, kde se nacházíš. A proto, aby si už nemohl dále škodit a ničit, ti tato možnost bude vzata, a tobě nezůstane zcela nic, jenom pláč a skřípění zubů.

   Pamatuj, ty bezduše konzumní sobec, že jedině sem tě přivedou tvé materialisticky prázdné hodnoty, které si uctíval, a pro které si ve své egoistické slepotě neváhal ničit všechno kolem sebe.

   Lidé našeho světa uznávají ničivé a rozvratné hodnoty, které je vedou a přivedou ke zničení a k rozvratu. Pokud však chtějí tomuto zničení a rozvratu zabránit, musí změnit hodnoty, které uznávají. Musí se přeorientovat na hodnoty, které nevedou ke zničení a rozvratu, ale k harmonii a rozkvětu.

   A k harmonii a rozkvětu vedou jedině hodnoty ducha! Vede k nim jedině rozvíjení a uctívání hodnot ducha!

   Hodnoty ducha nejsou hodnoty materiální, jejichž nepřiměřené nabývání ničí a drancuje naši planetu! Hodnoty ducha nejsou peníze, majetky, moc, sláva, konzum a užívání si!

   Hodnotou ducha je úsilí o spravedlnost, čestnost, dobro a ušlechtilost! Hodnotou ducha je úsilí o pochopení skutečného smyslu vlastního života! Hodnotou ducha je hledání odpovědí na základní existenční otázky, a sice kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme. Hodnotou ducha je úsilí o přibližování se k Stvořiteli. A čím větší budou lidé vyvíjet úsilí o dosahování hodnot ducha, tím bude všechno na zemi lepší, hezčí a harmoničtější.

   V tomto spočívá obrovský rozdíl oproti hodnotám materie. Obrovský rozdíl, který je důkazem zásadní neplnohodnotnosti a nedostatečnosti materiálně konzumních hodnot, protože čím více se lidé zaměřují na jejich dosahování, tím je na světě hůř. Tím je na světě více sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, závisti, nečestnosti, nevraživosti, násilí a bídy. Tím více lidé drancují a ničí přírodu na celé planetě. To znamená, že to funguje úplně opačně, než při snaze o hodnoty ducha.

   Člověče, vzpamatuj se a hodnotově se obroď, aby s tebou Majitel světa nakonec nezatočil tak, jako se špatným nájemníkem, který chtěl žít pouze na dluh.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

    O tom zda-li lidstvo vyřeší onu základní filosofickou otázku a prvotnosti hmoty či ducha, můžeme toliko usuzovat. Nelze ovšem vyloučit dualistickou možnost střední cesty, která připouští kompromis.Obdobnost lze spatřovat v kvantové toerii při monitorování bytí fotonu, který se zdá být v jednom okamžiku chvíli býti hmotným a ve stejnou dobu být  vlněním. Pochopit nesmírnou složitost vesmíru zůstane zřejmě nad možnostmi sebe více se vychvalující lidské inteligence, včetně touto umně vykonstruovanou inteligence umělé, která asi těžko překoná zjevné konstrukterovy nedostatky.

   Hlavní myšlenkou aktuálního autorova článku však lze spatřovat v odsouzení, jedné z možných záhub lidstva, tedy v bezmezném  jeho konzumerismu, na jehož naprosto falešné pozlátko se nechala nachytat i podstatná část obyvatelstva tehdejší ještě před třiceti lety ČSSR. Byť z tlampačů nyní vládnoucích ideologů imperialismu slýcháme, že tehdejším obyvytelům se zejména jednalo o dosažení respektování, prý tehdy plně nedoceňovaných jejich vládnoucí třídou lidských práv. Opak tohoto tvrzení však se zdá být pravdou. Tehdejším pamětníkům oněch čertovsky záludných událostí si přece nebylo lze nezapamtovat, že tehdejším prokapitalistickými převědčovateli bylo útočeno na přízemní materialistické cíle dosažení slibovaného kapitalistického blahobytu. Lidskoprávní problematiku tolik proklamovanou nynějšími poskoky velkoburžoazie, která se podvodem na lidech dostala k touženým mocenským korytům, lze považovat za jakýsi obchodní trik, který se ukázal být velmi úspěšným. Samozřejmě, že na přízemní lidské cíle  obyvatelstva apelovala i předcházející vedoucí síla společnosti, tedy normalizační KSČ ideou zajištění tzv. gulášového socialismu. Ovšem nelze odhlédnout od základní premisy, že se tak dělo ve jménu zajištění lidské spolupráce, kolektivisimu solidarity, nezištnosti, opaku nyn= vládnocí veskkrze podvodnou vládnoucí třídou velkoburžoazie propagovanými aspekty ziskuchtivosti, individualismu a sobectví.

  Obava, že současným ideologům, se podařilo mysl většiny obyvytelstva indoktrionovat konzumerismem, se ukazuje jako důvodná. Vábničce konzumerismu podlehla zřejmě i většina našich současnýn věčně nenasytných církevních prelátů, namlsaných dary, kterých se jim dostalo od současné věrchušky velkoburžoazie k zajištění úspěšného podávání tohoto opia lidstav a na místo starosti o o duchovní obrodu národa se především starají o to jak být úspěšnými podnikateli. O tempora o mores.