Bezvýchodnost současného marasmu

obrazek
15.7.2011 10:00
Ukázalo se, že masové demonstrace ve Španělsku a v Řecku, trvající i měsíc v kuse, kdy lidé kempovali na náměstích, nezměnily nic. Zatímco v Tunisku a v Egyptě se tamější diktatury tlakem zdola sesypaly jako domečky z karet, vládnoucí elity tak zvaných demokracií se fakticky nedají lidovým odporem svrhnout. Získaly mandát ve volbách, a i kdyby masy denně protestovaly v ulicích proti jejich politice a každý týden vyhlašovaly generální stávku, stejně neodstoupí. Vládnou s vědomím, že za nimi stojí 10 – 15 % populace a příliš je to nevzrušuje.

Stále dokola se opakuje zavedený scénář. V příštích volbách lidé vynesou k moci opozici, která si ovšem bude počínat stejně nebo ještě hůře než předchozí nenáviděná vláda. Španělé stále dokola volí lidovce nebo socialisty, Řekové PASOK nebo Novou demokracii a Češi ODS nebo ČSSD. Rozdíly mezi těmito velkými stranami ale nejsou velké. Česká sociální demokracie působí dojmem, že jí opoziční role náramně vyhovuje – sama totiž evidentně neví, co by si v dané situaci počala. Stát je rozkradený a zadlužený na generace dopředu. Pravicová vláda učiní nepopulární opatření, která ČSSD po návratu k moci ponechá s drobnými korekcemi v platnosti, aniž by si ušpinila ruce.

Evropská levice je totiž jako celek v defenzivě a socialisté se ústupem ze svých stěžejních programových tezí, k nimž patří zejména obrana sociálního státu, stávají jakousi „soft pravicí“. Obyčejní lidé tyto strany již přestávají vnímat jako obránce svých zájmů. Kam vede cesta tzv. Nového středu, vidíme v Německu. Zatímco na pravici stále stabilně dominuje CDU-CSU, na levici SPD vyklízí pozice Zeleným a odsouvá se na třetí místo. V Polsku a Maďarsku je sociální demokracie (SDL a MSZP) zcela zdecimovaná. V případě bezbarvosti a unylosti, jakou ČSSD předvádí, také hrozí, že ji brzy zastíní jiná formace se srozumitelnější a radikálnější rétorikou, ačkoliv tomu zatím průzkumy veřejného mínění nenasvědčují.   

V České republice prozatím nehrozí, že by lidé vyšli ve velkém počtu do ulic. Dokud mají co jíst, budou jen nadávat v hospodě u piva. A na to, že mají stále hlouběji do kapsy, si časem zvyknou. Režimní média jim vysvětlí, že je to tak správně a jiná cesta, než si utahovat opasky, není. Do příštích voleb se stihne zformovat další zaručeně slušná a férová středo-pravicová strana s napojením na pravdu a lásku, která se špetkou antisystémové rétoriky podchytí hněv části nespokojených voličů a s podporou mediálního brainwashingu a sponzorských darů od různých magnátů a mafiánů se dostane do parlamentu. Tím se vyloučí možnost úspěchu skutečné opozice, a zároveň se nenápadně odfiltruje frustrace společnosti, která by mohla vést k úspěchu extremistů. Nedlouho po volbách se však tato strana zkompromituje, zapomene na svoje populistické sliby a vyprofiluje se jako ještě horší než dvě zavedené největší strany. Ztratí elektorát, vypadne z parlamentu, ale před dalšími volbami bude nahrazena jinou formací podobného ražení.   

Je potřeba si uvědomit, že zásadní problém není v tom, jakou stranu volíme, ale ve zkorumpovaném a prohnilém kapitalistickém systému, jehož pravidla není nikdo ochoten změnit a nastavit tak, aby se transformoval ve skutečnou a přímou demokracii, umožňující odvolatelnost politiků a jejich pohnání před soud za chybná rozhodnutí. Situace, kdy ministr pobírá stotisícový plat, ale fakticky nenese žádnou odpovědnost za svoje kroky, je fascinující. Saša Vondra by mohl vyprávět.

Politici napříč spektrem, banky, korporace, lobbisté a různé zájmové skupiny totiž z tohoto systému tyjí a nedopustí jeho transformaci. Žádná skutečně opoziční strana, útočící na podstatu gangsterského kapitalismu, se do parlamentu nikdy nedostane. O to se už postarají média, která jsou jedním z hlavních pilířů systému. Lidé se odnaučili přemýšlet a pasivně konzumují, co jim televize nebo tisk naservírují. Pokud se objeví nějaká alternativní strana, bude okamžitě ocejchována jako populistická a může počítat v lepším případě s tvrdou denunciační kampaní, v horším případě s mediální blokádou. Povoleny jsou pouze formace, které se sice tváří revolučně, avšak jsou zcela spjaté s establishmentem. Něco jako proti dinosaurům a korupci bojující Věci veřejné.

Lze namítnout, že na Islandu občanská revoluce uspěla. Island je však ostrovem na periferii Evropy s 300.000 obyvateli, který není členem EU. V tomto ohledu je spíše výjimkou potvrzující pravidlo. Islanďanům se obrovskými demonstracemi podařilo neschopnou vládu donutit k demisi, vybojovat si předčasné volby, znárodnění bank, obecné referendum, přepsání ústavy, která zakotvuje pravidlo, že hlavním politickým protagonistou je občan, nikoliv politik a soud se státními představiteli, bankéři a manažery odpovědnými za krizi. Islandská vláda se tak stala první na světě, která padla kvůli globální krizi finančních trhů. I přes celoevropský bojkot informací o Islandu, který striktně dodržovali novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize, se těmito událostmi inspirovali občané ve Španělsku, v Řecku a v menší míře i v dalších evropských zemích, ovšem zatím bez výsledku. Společnost na Západě se však radikalizuje a začíná si uvědomovat, že globální kapitalismus je v  rozporu s přímou demokracií.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.
Klíčová slova: zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

Nejen na příkladu současné ČR se stává stále více zřejmé, že kapitalismus již dávno překonal svá nejlepší léta a nachází se ve své závěrečné zahnívající fázi. Z dějin se tedy vymaže sám. Jako velmi znepokojivý se pro lidstvo jeví předpoklad, že na své cestě do pekel jej zřejmě bude muset doprovodit celé lidstvo.

skodovka_1

Cesta ven existuje !!!

Zrušit strany a na každém okrese dva poslance. A jednou za měsíc se budou v kinosále nebo na hřišti grilovat a nebo kamenovat. A tak bude nastoupena Islandská cesta. Do deseti let budou opravené silnice z dlažebních kostek, které naši objektivní novináři, politici, lobisti, miliardáři, uředníci a nad nimi budou jako kápové bdít naši nepřízpůsobivý občané - pro správné pochopení Rómové, vysekají ručně ze stěny kamenolomu. 

1rytir

Další ukázka toho, že právě tato myšlenková platforma nabývá na síle. A je to tak dobře, protože jen prohlubující se bezmocnost zrodí východiska. Ta v současnosti hledají mnozí a pokud jsou nalezena, pak se o nich mnoho neví. Narůstající radikalizace je však alarmující. Zejména v jižních státech EU může docela dobře přerůst ve vnitřní ozbrojené konflikty a od nich bude jen krůček ke konfliktům lokálním a co bude pak? Nechce se  mi připustit, že jen krvavá očista je oním hledaným východiskem. Doufám  v jinou cestu. Faktem ale je, že nástup novým směrem prakticky vždy vyžaduje velmi silný impuls...