Bylo otištěno další svědectví o smrti Jana Masaryka.

Nepochybně ve snaze trochu odsunout pozornost před akcemi nelegálních imigrantů vyšel v sobotu 9. ledna 2016 další materiál o příčinách smrti Jana Masaryka. Pod poutavým názvem „Naivní divadlo posledního dne“. Kancléř prezidenta Beneše pan Jaromír Smutný napsal v emigraci mj. o tom, co prý viděl osudného 10. března 1948 v bytě Jana Masaryka.

Investigativci Mladé fronty to objevili v USA, v archivu Kolumbijské univerzity.

Rozházené žiletky a opasek na klice – ano, to je pro mne nové. Prý to mělo navozovat falešné dokladování, že se Jan M. takto chystal opustit tento svět. A že by se před sebevraždou pěkně oblékl a zvolil nějakou důstojnější formu než skok z okna.

V  tom článku není zodpovězeno plno otázek. Tyto zásadní body nejsou na rozdíl od žiletek ani zmiňovány. Vyšlo mi z toho docela obsáhlé desatero:

1/Proč by Jana M. zabíjeli komunisté (jak naznačuje článek)? 

2/Proč se nevyhodnocuje fakt, že Jan M. zemřel (podle mne spáchal sebevraždu) tentýž den, kdy se vrátil od pana prezidenta E. Beneše, tedy od dlouholetého přítele a známého? Jeho otec mu kladl na srdce, aby pomáhal panu prezidentovi. Lze jenom tušit, jak osudový byl rozhovor těchto dvou mužů. Nepochybně tam bylo také něco v tomto stylu: „Jene, já jsem ústavní činitel, který se zavázal důsledně dodržovati zákony. Jestliže nebyla podána demise nadpoloviční většinou ministrů, nemám jinou možnost, než umožniti dosavadnímu premiérovi, aby vládu doplnil.“

3/Proč  není hodnocen prokazatelný fakt, že Jan M., který byl velkou řadu let (1925-1938, s přestávkou) vyslancem ve Velké Británii, měl tam řadu přátel a kontaktů, nesignalizoval republice že Britanie a potažmo Francie prostě nepomohou Československé republice v osudovém sporu s nacistickým Německem? Ba právě naopak, že nás budou nutit ke kapitulaci, aby „zachránili mír“. Že tedy na svém postu totálně zklamal.

4/Proč není hodnocena varianta, zda Jan M. opravdu nevěděl, kolik jeho ministerských kolegů podá demisi? Považuji tu nevědomost za vyloučenou. Jan M. musel vědět, že na jeho postoji bude velmi záležet.

5/ Proč není zmíněn fakt, že komunisté prokazatelně slíbili Janu M., že se po E.Benešovi stane prezidentem? Proč by to komunisté neudělali? Vždyť do Února 1948 byli ve vládě dva faráři. Později dlouhou dobu jeden, na místě ministra školství, sic.

6/ Proč se článek zcela upíná jen na koncepty pana Jaromíra Smutného. Mimochodem: pokud to bylo psáno až koncem padeátých let, kde vzal tento exulant psací stroj s českou diakritikou? A proč to skončilo bez povšimnutí u Amíků, stejně jako u nich skončil TAKÉ údajný dopis, který měl napsat Jan M.  J. V. Stalinovi?     

7/Proč tam není ani zmínka o celoživotním stanovisku pana JUDr. Jana Suma, který coby mladý člověk byl osobním tajemníkem Jana M. JUDr. Sum zemřel v roce 2006 a uváděl, že Jan M. často zvažoval řešení své situace sebevraždou. A byl s Janem M. v trvalém kontaktu (na rozdíl od pana Smutného).

8/Proč tam není vůbec uvedeno, že Jan M. trpěl manio-depresivní nemocí? Tento důležitý FAKT považuji za rozhodující. Který podle mne odpovídá na meditaci Jaromíra Smutného, že by Jan M. neskočil z okna a ještě k tomu v nočním domáckém ustrojení. Umím si představit, že Jan M. v období těžké deprese (stačila by jeho demise a komunisté by nemohli sestavovat vládu) se obával, že pokud se začne strojit a vymýšlet nějaký „důstojnější“ způsob sebevraždy, tak prostě ztratí odvahu. To je naprosto lidské.

9/K tomu přistupuje ještě další FAKT, který se vůbec nebere v potaz: hned následující den se mělo uskutečnit první zasedání NOVÉHO VLÁDNÍHO KABINETU, SESTAVENÉHO KOMUNISTY. Jan M., jak uváděl JUDr. Sum, několikrát opakoval, že „tady nikomu šaška dělat nebude“. To je doslovný citát.  

10/Proč se nekonstatuje, že celá situace byla policií podrobně zadokumentována, a to v době, kdy komunisté mezi vyšetřovateli prostě ještě nemohli mít pouze svoje lidi. Že je zcela jasné, že kdyby Jana M. té osudné noci přepadli (buď tedy komunisté nebo – dle nové knihy – někdo ze Západu), tak by se to neobešlo bez nějakého zápasu, jehož stopy by se nedaly do rána zahladit. A že by na těle Jana M. byla nutně poranění či modřiny.

To, že se (v podstatě hned) vynořily všelijaké pochybnosti, není v lidské společnosti nic nového. A přetrvává to dodnes, při náhlém odchodu ze života u známých osobností zvlášť (Diana, Presley atd. atd.). Kdosi dal vystavenému tělu Jana M. blízko ke spánku malou kytičku. To se dostalo na fotografie v novinách. Lid obecný z toho hned vyvodil, že Jan M. byl zastřelen a ta kytička má zakrýt stopu po vstřelu či výstřelu.

Jak to tedy nejspíš bylo? Janu M. došlo, co nechtěně způsobil. Svojí nečinností dal komunistům bianco šek.   A dokázal si promítnout, co bude následovat. V té době už začali emigrovat zpět na Západ českoslovenští letci. V běhu byl malicherný proces s Vlastou Burianem. A tak dále.

Přesvědčil se, že stávající prezident je velmi nemocen a že mu nebude moci nějak pomáhat. Sám Jan M. trpěl (jak již uvedeno) manio-depresivní nemocí. Věděl, že se na něj národ dívá především jako na syna velmi slavného Otce. A přesvědčil se o tom, co mj. napsal také Jaromír Smutný: měl stále více známých, ale současně stále méně přátel.

Uvědomme si, že se dostal do značné časové tísně při rozhodování co dál. Hned následující den dopoledne  měl být znovu instalován jako ministr zahraničních věcí.  V novém, komunistickém kabinetu. Stačí? Zareaguji také na zmiňovaný argument, že tělo dopadlo dále od stěny budovy než by to odpovídalo propočtům. Je však prokázáno, že v  období depresí a při naprostém duševním zmatku je ta okamžiková síla podstatně vyšší.