Bylo otištěno další svědectví o smrti Jana Masaryka.

j masaryk
10.1.2016 11:14
Tentokrát jde o celostránkový článek v Mladé frontě, kterou podle vlastního prohlášení přináší deník jako první. Jde o zápisky kancléře prezidenta Edvarda Beneše, pana Jaromíra Smutného. Měl je prý napsat v exilu.

Nepochybně ve snaze trochu odsunout pozornost před akcemi nelegálních imigrantů vyšel v sobotu 9. ledna 2016 další materiál o příčinách smrti Jana Masaryka. Pod poutavým názvem „Naivní divadlo posledního dne“. Kancléř prezidenta Beneše pan Jaromír Smutný napsal v emigraci mj. o tom, co prý viděl osudného 10. března 1948 v bytě Jana Masaryka.

Investigativci Mladé fronty to objevili v USA, v archivu Kolumbijské univerzity.

Rozházené žiletky a opasek na klice – ano, to je pro mne nové. Prý to mělo navozovat falešné dokladování, že se Jan M. takto chystal opustit tento svět. A že by se před sebevraždou pěkně oblékl a zvolil nějakou důstojnější formu než skok z okna.

V  tom článku není zodpovězeno plno otázek. Tyto zásadní body nejsou na rozdíl od žiletek ani zmiňovány. Vyšlo mi z toho docela obsáhlé desatero:

1/Proč by Jana M. zabíjeli komunisté (jak naznačuje článek)? 

2/Proč se nevyhodnocuje fakt, že Jan M. zemřel (podle mne spáchal sebevraždu) tentýž den, kdy se vrátil od pana prezidenta E. Beneše, tedy od dlouholetého přítele a známého? Jeho otec mu kladl na srdce, aby pomáhal panu prezidentovi. Lze jenom tušit, jak osudový byl rozhovor těchto dvou mužů. Nepochybně tam bylo také něco v tomto stylu: „Jene, já jsem ústavní činitel, který se zavázal důsledně dodržovati zákony. Jestliže nebyla podána demise nadpoloviční většinou ministrů, nemám jinou možnost, než umožniti dosavadnímu premiérovi, aby vládu doplnil.“

3/Proč  není hodnocen prokazatelný fakt, že Jan M., který byl velkou řadu let (1925-1938, s přestávkou) vyslancem ve Velké Británii, měl tam řadu přátel a kontaktů, nesignalizoval republice že Britanie a potažmo Francie prostě nepomohou Československé republice v osudovém sporu s nacistickým Německem? Ba právě naopak, že nás budou nutit ke kapitulaci, aby „zachránili mír“. Že tedy na svém postu totálně zklamal.

4/Proč není hodnocena varianta, zda Jan M. opravdu nevěděl, kolik jeho ministerských kolegů podá demisi? Považuji tu nevědomost za vyloučenou. Jan M. musel vědět, že na jeho postoji bude velmi záležet.

5/ Proč není zmíněn fakt, že komunisté prokazatelně slíbili Janu M., že se po E.Benešovi stane prezidentem? Proč by to komunisté neudělali? Vždyť do Února 1948 byli ve vládě dva faráři. Později dlouhou dobu jeden, na místě ministra školství, sic.

6/ Proč se článek zcela upíná jen na koncepty pana Jaromíra Smutného. Mimochodem: pokud to bylo psáno až koncem padeátých let, kde vzal tento exulant psací stroj s českou diakritikou? A proč to skončilo bez povšimnutí u Amíků, stejně jako u nich skončil TAKÉ údajný dopis, který měl napsat Jan M.  J. V. Stalinovi?     

7/Proč tam není ani zmínka o celoživotním stanovisku pana JUDr. Jana Suma, který coby mladý člověk byl osobním tajemníkem Jana M. JUDr. Sum zemřel v roce 2006 a uváděl, že Jan M. často zvažoval řešení své situace sebevraždou. A byl s Janem M. v trvalém kontaktu (na rozdíl od pana Smutného).

8/Proč tam není vůbec uvedeno, že Jan M. trpěl manio-depresivní nemocí? Tento důležitý FAKT považuji za rozhodující. Který podle mne odpovídá na meditaci Jaromíra Smutného, že by Jan M. neskočil z okna a ještě k tomu v nočním domáckém ustrojení. Umím si představit, že Jan M. v období těžké deprese (stačila by jeho demise a komunisté by nemohli sestavovat vládu) se obával, že pokud se začne strojit a vymýšlet nějaký „důstojnější“ způsob sebevraždy, tak prostě ztratí odvahu. To je naprosto lidské.

9/K tomu přistupuje ještě další FAKT, který se vůbec nebere v potaz: hned následující den se mělo uskutečnit první zasedání NOVÉHO VLÁDNÍHO KABINETU, SESTAVENÉHO KOMUNISTY. Jan M., jak uváděl JUDr. Sum, několikrát opakoval, že „tady nikomu šaška dělat nebude“. To je doslovný citát.  

10/Proč se nekonstatuje, že celá situace byla policií podrobně zadokumentována, a to v době, kdy komunisté mezi vyšetřovateli prostě ještě nemohli mít pouze svoje lidi. Že je zcela jasné, že kdyby Jana M. té osudné noci přepadli (buď tedy komunisté nebo – dle nové knihy – někdo ze Západu), tak by se to neobešlo bez nějakého zápasu, jehož stopy by se nedaly do rána zahladit. A že by na těle Jana M. byla nutně poranění či modřiny.

To, že se (v podstatě hned) vynořily všelijaké pochybnosti, není v lidské společnosti nic nového. A přetrvává to dodnes, při náhlém odchodu ze života u známých osobností zvlášť (Diana, Presley atd. atd.). Kdosi dal vystavenému tělu Jana M. blízko ke spánku malou kytičku. To se dostalo na fotografie v novinách. Lid obecný z toho hned vyvodil, že Jan M. byl zastřelen a ta kytička má zakrýt stopu po vstřelu či výstřelu.

Jak to tedy nejspíš bylo? Janu M. došlo, co nechtěně způsobil. Svojí nečinností dal komunistům bianco šek.   A dokázal si promítnout, co bude následovat. V té době už začali emigrovat zpět na Západ českoslovenští letci. V běhu byl malicherný proces s Vlastou Burianem. A tak dále.

Přesvědčil se, že stávající prezident je velmi nemocen a že mu nebude moci nějak pomáhat. Sám Jan M. trpěl (jak již uvedeno) manio-depresivní nemocí. Věděl, že se na něj národ dívá především jako na syna velmi slavného Otce. A přesvědčil se o tom, co mj. napsal také Jaromír Smutný: měl stále více známých, ale současně stále méně přátel.

Uvědomme si, že se dostal do značné časové tísně při rozhodování co dál. Hned následující den dopoledne  měl být znovu instalován jako ministr zahraničních věcí.  V novém, komunistickém kabinetu. Stačí? Zareaguji také na zmiňovaný argument, že tělo dopadlo dále od stěny budovy než by to odpovídalo propočtům. Je však prokázáno, že v  období depresí a při naprostém duševním zmatku je ta okamžiková síla podstatně vyšší. 

antoninsebek
1/ Mám rád češtinu. (Proto mě píchne do oka, když je někde napsáno například O mne místo správného o mně). \r\n2/ Rád si vytvářím vlastní názory. A to z faktů, nikoliv z nějakých nápověd.\r\n3/

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Tak na cestu k ČSSR se vydali Češi někdy před r. 1880, kdy jejich učitelé je začali na střední zemědělské školy učit, že použití násilí při tzv. zcelování pozemků je přípustné v případě, že to brání pokroku. Už jsem tady o tom psal.

antoninsebek

Děkuji pane, za Váš příspěvek, se kterým souhlasím. 

Často je publikován výrok Jana Masaryka po jeho návratu z Moskvy (něco ve smyslu: odjížděl jsem tam jako ministr svobodné země a vracím se jako Stalinův pohůnek). Věřím, že to Jan M. takhle nějak opravdu řekl. Podle mne mu to také upřesnilo jeho vizi komunistické budoucnosti této republiky. A podle mne to byl jeden z  důvodů jeho rozhodnutí odejít dobrovolně z tohoto světa. Jak už byl zde Jan M.citován, "nechtěl tady nikomu dělat šaška".

Já jsem se vždy zabýval tím, kdy, kde a proč se Československá "buržoazní" republika vydala na cestu k Československé socialistické republice. K vytvoření mého stanoviska přispěl TAKÉ fakt, že Plzeň a okolí osvobodila armáda George Smith Pattona (kterého si moc vážím). Proč Amíci nepokračovali až do Prahy? To vůbec nekoresponduje s odvážným Pattonem (viz například pomoc v Ardenách). Mimochodem: málo se ví o tom, že první a poslední vojenská přehlídka americké armády v Praze se konala 27.července 1945. 

Říká se, že generál G.S. Patton blahé paměti žádal o povolení osvobodit Prahu a že mu to nebylo povoleno s ohledem na dříve dojednané čáry dotyku Američanů a Rudé armády. Já jsem přesvědčen, že tam byl ještě jiný, velmi vážný důvod: v té době se považovalo za nezbytné, že Američané budou muset vstoupit na území Japonska. Tehdy ještě byly tři měsíce, než se prokázala účinnost atomové bomby na japonského císaře.

Bylo totiž dohodnuto, že po skončení operace v Evropě se část Rudé armády přemístí a pomůže Američanům při útoku na Japonsko. A zde se očekávaly velké ztráty na životech útočících armád. Bylo nebezpečí, že kdyby Američané porušili demarkační linii, tak by se nemuseli dočkat oné pomoci. A tato obava podle mne rozhodla. Je zapotřebí si uvědomit, že Američané měli zcela nového a nezkušeného prezidenta. A Stalin velmi toužil maximálně rozšířit svoji sféru vlivu, nejen ve střední Evropě.

Očekávaný osud oné malé zemičky kdesi ve středu Evropy určitě Amíkům hlavu nezatěžoval. Nechci to srovnávat, ale podobná polovičatost je jim už jaksi dána. Viz např. nedokončená invaze do Iráku až po nedávná "jara"  (Libye a mnoho dalších).

 

 

rezjir10

Něco mi to připomnělo. S tím Kopeckým. Když přijeli s Drtinou do Moskvy na jednání o Marshallově plánu, tak pan Drtina vzpomínal, že Masaryk měl takové problémy, že snad tam píše, že se to u něj dělo opakovaně, psychického rázu, že se zavřel ve svém pokoji a nikoho nepřijímal. To by vám mohlo přihrát další argument.

Nicméně Jana Masaryka podezírám, že v té době projednával se Stalinem "otázku své sebevraždy". Ono také existuje něco, čemu se říká "politická nemoc".

 

antoninsebek

Někdo dá na novoluní, já nedám ani na Václava Černého. A to jsem stejný romanista jako Vy. Těch zdrojů, které nezpochybňují manio-depresivní nemoc u pana Jana M. je hodně. Když dáte na dojmy, tak jeden přidám: Sám Miloš Kopecký, slavný herec, nezpochybnil ve své knize, že trpí manio-depresivní nemocí. A velmi podrobně ji tam líčí. V období depresí se nemocný snaží být doma, ležet v temné místnosti a čekat, až to pomine. Takže takto znali Jana M. jen jeho nejbližší. 

AVŠAK - v době tzv. manické jsou tito nemocní až nápadně aktivní. Proto také lid obecný zná Miloše Kopeckého jako velmi kultivovaného společníka, hýřícího nápady. NEPŘIPOMÍNÁ VÁM TO TO SAMÉ U JANA MASARYKA? Mně tedy rozhodně ano. Jinak ho ani neznáme.

V tom ta lékařská věda moc nepokročila. Když jsme u těch nemocí, tak u pana prezidenta E.Beneše to bylo jinak. Základem jeho problémů byl vysoký krevní tlak. Což se ukázalo jako fatální. Zní to možná divně, ale před 70-ti lety toho lékařská věda s vysokým tlakem moc nezmohla. Bohužel.A ještě jeden příklad. Kdyby (kdyby jsou chyby) Josef Lux nešel na to léčení do USA, tak by tady mezi námi stále byl. Protože shodou okolností v krátké době po jeho smrti byl problém s těmi "ne zcela totožnými geny s dárci kostní dřeně od příbuzných" vyřešen. Tolik s lékařskými exkursy. 

Závěrem sděluji, že knihu o Janu Masarykovi nevlastním, ale mám ji opakovaně půjčenou. Do nejbližší knihovny to mám sto kroků. Knihu o J.M. od té paní si rozhodně nekoupím. Grafomany/-ky nesbírám. A knížky o vlivu měsíčního záření na růst konvalinky vonné už vůbec nečtu. Tam se dočítáte pouze moudra typu: Koleje se opticky v dálce sbíhají, kdežto banány jsou chuti mdlé. Šmytec, конец фильма.   

 

rezjir10

Ta informace, že Jan Masaryk trpěl maniodepresivitou, pochází od Václava Černého, že ano? A to byl takový psychiatr jako já jsem romanista. Ostatně právě Antonin Sum vždy zdůraňoval, že Jan Masaryk spáchal politickou sebevraždu. Ale o to nejde, zatímco psychiatrické diagnozy mohou být velmi mylné, existuje jeden asi nezpochybnitelný astronomický fakt, tj. že v noci 9. na 10. března bylo novoluní, tedy období, kdy všichni propadáme depresím naprosto kolektivně a prokazatelně, tedy vše vidíme pesimisticky.

Pokud vše svedeme na maniodepresivitu, tak pak se je nutné zeptat, proč Jan Masaryk nespáchal tu sebevraždu už třeba po Mnichovu.

Jinak kancléř Smutný měnl názor zřejmě tak často jako ponožky. Vydal přece paměti, tedy už v exilu, někdy snad počátku 60. let, a tam pokud se nemýlím, tak hájil tézi, že Masarýk spáchal sebevraždu. Ale je to zpaměti. Jenom upozorňuji, že existují. Tedy ty paměti, když moje je tak děravá.  

antoninsebek

Já odpovídám naprosto v klidu, protože každý máme právo na svůj názor. A jsem rád, že Vaše reakce na "novou knižní ideu" je hodně shodná s mým stanoviskem. To jsem také napsal do mého komentáře k Vašemu blogu. Nic na tom nemění Váš komentář k mému blogu, přestože:  

U prvního bodu Vaší reakce mám pochybosti v podstatě o všech Vámi uváděných okolnostech. Já se přiznám, že tehdejšímu vedení státu (v širším smyslu tohoto označení) přičítám ohromné plus právě pro pomoc vznikajícímu Státu Izrael. Ať už se o to zasloužil kdokoliv. Jsem přesvědčen, že v tehdejší době v tom byl kladně zainteresován Josif Vissarionovič, který se domníval, že tento stát mu bude v budoucnu nakloněn, právě proti USA. To, že se zakrátko choval naprosto opačně, mi tento dojem nevyvrací. Koba byl prostě takový. 

U druhého bodu jsem přesvědčen, že nahromadění velkých problémů do jednoho období mohlo rozhodnout právě u člověka s manio-depresivní nemocí (kterou J.M. PROKAZATELNĚ trpěl), aby řešil jediné východisko - sebevraždu. Tito lidé v manickém období "klamou tělem", což u J.M. platilo přímo ukázkově.  

rezjir10

1) Role Jana Masaryka při sestavení rekonstruované vlády nebyla tak pasivní, jak jí líčite. Benešovi sdělil, to byste mohl přijmout, když četl seznam členů vlády na Hradě. A on do té vlády jít musel, aby si ohlídal zbraně pro Izrael. A organizujete-li takovou akci, je doslova otázkou cti dotáhnout jí do okce. A on navíc ten Únor 1948 opravdu zorganizoval, jak přípouští i Václav Černý za předpokladu, že Jan Masaryk nespáchal sebevraždu. A že ho zorganizoval, tak o tom svědčí právě ta částka 6 milionů dolarů na konto kanadské firmy právě 19. února, v den posdání demise.  A nic nenasvědčuje tomu, že by si pan Beneš tuto informaci vysloveně vycucal z prstu. A to, že pan Krajina zasláním fixlované zprávy tu demisi vyprovokoval,tak to je také známo z historické literaturuy.

2) Paní Jandečková  (s.292)cituje slova Experta, který sestavil v r. 1951 zprávu Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka, v níž stoji: Masaryk byl člověkem odolným a nebojácným, a nelze si představit, že by se bál pomsty IS nebo zednářů, nebo jiné instituce. Kromě toho stěží lze předpokládat sebevraždu u člověka, který vždy večer čte jednu kapitolu z bible a jednu kapitolu ze Švejka. Právě tak duševní rozpolcenost, objevivši se u Masaryka z politických příčin, nemohla být u člověka tak houževnatého tolik intensivní, aby se stala příčinou sebevraždy. 

Myslím si totéž.