Ceny a platy v ČSSR v r. 1967 a dnes - VI

sušená švestka v anglické slanině
25.11.2018 20:48
Dotaz J. Havlové z Hradce Králové: „Dostala jsem dárek od známých z Rakouska. Radost z balíčku byla však umenšena překvapením z poměrně vysokého cla. Za tuto částku bych nakoupila totéž u nás. Jaké jsou předpisy a sazby při proclívání dárků?“

ÚSTŘEDNÍ celní správa ministerstva zahraničního obchodu vysvětluje: „Veškeré zásilky bezúplatně dovážené do ČSSR (tedy i dárkové zásilky) podléhají clu (paušálu) se vyměřuje podle příslušných sazeb paušálního sazebníku, uveřejněného v příloze výše uvedené vyhlášky. Podle tohoto paušálního sazebníku činil sazba paušálního sazebníku u čokolády 60 Kčs za 1 kg, u žvýkačky 100 Kčs za 1 kg a u tesilových látek 400 Kčs za 1 kg. Chce-li se obdarovaná napříště vyhnout placení cla, bylo by nejvhodnější použít služeb našeho podniku Tuzex. Bližší informace může obdržet dárce u rakouského zástupce tohoto podniku, a to u firmy E. Bezenek, Gluckgasse 1, Wien 1. Takové dárky totiž nepodléhají clu.[1]

Textil Brno také potěšil dárkem,  dovezl až z Egypta pánské kotníčkové ponožky v pěti barvách z nejjemnější bavlněné příze, které prodával za čtyři koruny v prodejnách punčochového zboží a prodejnách textilní galanterie v Brně a v celém Jihomoravském kraji. Dnes by české ponožky zákazník nedostal levněji než za 30-50 Kč, leda by se spokojil s bambusem, ale stačí si vzít pro porovnání ponožky NOVIA klasik 100% bavlna šedé a hned jsme v obraze: 44,- Kč.[2] 

Na podobné dovozy si tehdy Československo vydělávalo třeba vývozem čajníků, a to dokonce na úkor vnitřního trhu, na což si pak stěžovali čtenáři redakci Svobodného slova. Podle sdělení ZV ROH z podniku Karlovarský porcelán, jeho provozovna v Mostě vyrábí čajové konvice výhradně pro zahraniční obchod jen na export, protože domácí trh nemá o samotné čajové konvice zájem. „Náš provoz je schopen vyřídit požadavky domácích spotřebitelů okamžitě, pokud by postačoval sortiment, který máme k dispozici. Pokud by přání ministerstva vnitřního obchodu, jako distributora na domácím trhu znělo na nějaký modernější tvar, byli bychom schopni jej v krátké době vyřídit.“ [3]

Přitom to nebylo to tak dávno, snad pět – deset let, co jsme byli daleko největšími exportéry motocyklů na světě, neboť jsme jich vyváželi víc, než všechny ostatní země dohromady. V poslední letech se však situace na světovém trhu poněkud změnila. Stále sice ještě patříme mezi největší vývozce, zdaleka však už nemáme dřívější, téměř výsadní postavení. Na světový trh, zvláště v nižších kubaturách, pronikli vedle řady západních firem zejména Japonci, takže konkurence se značně přiostřila. ZNAČNÝ ROZDÍL je mezi trhem východním a západním. Do lidově demokratických států vyvážím téměř výhradně motocykly v běžném cestovním provedení, jak je známe z domácího trhu. V SSSR, který patří v současné době mezi naše největší odběratele – na letošní rok je již podepsán kontrakt na 50.000 strojů – jsou ve velké oblibě postranní vozíky, takže tam vyvážíme většinou standardní provedení JAWA 350 s přívěsem Welorex. Zcela opačná situace je v západních zemích, kde spotřebitelé požadují většinou motocykly ryze charakteru, s vyšším výkonem, jednoduchou, účelnou konstrukcí a speciálním vybavením. Tak do USA, Kanady, Austrálie, Jugoslávie, NSR, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Švédska apod., dodáváme JAWA 250 a JAWA 350 automatic a různé speciální sportovní modely, odvozené ze standardního provedení. TĚCHTO MOTOCYKLŮ je mnoho pro každý stát; podle přání tamního zástupce jsou totiž speciálně upravovány, například do USA řídítka, reflektory a zapalování. Motor, jehož výkoj je 21 koní, je vybaven mohutným mikrofiltrem SAVAR. Maximální rychlost je asi 135-140 kmi za hodinu. V současné době se začíná exportovat i další verze  - JAWA 250 a 350 Californian II. [4]DO KANADY a Jugoslávie dodáváme zase typy JAWA 250 a 350 Sport Canada, které jsou odvozeny z typů JAWA 250 a 350 Sport. Motocykly JAWA 250 Trial dodáváme především do Belgie. PRO NAŠE MOTORISTY bude ovšem nejzajímavější, že pro příští rok připravuje JAWA i ověřovací sérii motocyklů úplně nové koncepce, a to jak po stránce motoru, tak i chassis. Tyto motocykly v cestovním i sportovním provedení nahradí od roku 1968 ve výrobě populární „kývačky“ a budou dodávány jak na zahraniční, tak i tuzemský trh. Budou to motocykly o obsahu 250, 350 a pravděpodobně i 440 ccm.  Jejich prototypy se v současné době podrobují náročným provozním a zatěžkávacím zkouškám jak v závodě, tak i v běžném provozu. Jsou to dvoutaktní, podčtvercové dvouválce (i dvěstěpadesátka!!), v cestovním provedení o výkonech 18, 21 a 24 koní. Mají vynikající jízdní vlastnosti, zvláště na mokrých a prašných vozovkách. Jsou velmi elegantně tvarovány, použit je zcela nový lehký kolébkový rám, v němž je zavěšen motor. Nově je řešeno široké uložení kyvné vidlice a kryt řetězu. [5]

Na dovozy si tehdy Československo vydělávalo též exportem do Velké Británie, jenom jestli to trochu nepřehánělo: Československý vývoz do Velké Británie dosáhl v roce celkové hodnoty 27,3 milionu liber šterlinků, což bylo o 11 procent víc než v roce 1965, britský vývoz do ČSSR vzrostl v roce 1966 o 27 procent. Očekává se, že v roce 1967 se obchodní výměna mezi oběma zeměmi dále zvýší. NA BRITSKÝCH TRZÍCH získaly značnou oblibu některé čs. strojírenské výrobky, především tryskové stavy. Britská textilní společnost Courtaulds[6], která v současné době modernizuje svých patnáct závodů, dala přednost čs. tryskovým stavům před stroji jiných zemí. Československo prodalo v roce 1966 do Velké Británie tryskové stavy v celkové hodnotě 16 milionů devizových korun[7], což představuje stoprocentní zvýšení proti předchozímu roku. V roce 1966 též prodalo 400 čs. středních traktorů. Naše traktory obstály v konkurenci známých firem Ford a Ferguson. Dá se předpokládat, že se v letošním roce prodej traktorů dále zvýší. V roce 1966 se do Velké Británie rovněž vyvezlo o 20 procent víc obráběcích strojů než v předchozím roce. Čs. závody budou v kooperaci s britskými závody moderní obráběcí stroje, které budou schopny konkurovat výrobkům předních světových firem. Velká Británie je také největším západním odběratelem československého nábytku.[8] V roce 1966 byl do Velké Británie vyvezen československý nábytek v hodnotě 13 milionů devizových korun. 

Stejně tak si Československo vydělávalo exportem produktů podniku Chronotechna, který tehdy vyráběl 42 druhů budíků, 49 typů náramkových a 33 druhů dalších hodin – kuchyňských, stolních, nástěnných. Všechny ty tikající výrobky za uplynulých dvacet let by bylo možné odvést 11 nákladními vlaky, každý o 55 vagónech. S jejich kvalitou se mohli seznámit lidé ve všech světadílech v 80 zemích. V Indii prostřednictvím licenční výroby, kam bylo do roku 1960 ročně vyvezeno 20 až 50 tisíc budíků. Bombajská firma Hes koupila kompletní dokumentaci za 100 tsíc liber šterlinků, podle níž hned v prvním roce bylo vyrobeno 145 tisíc budíků.[9] Zaměstnanci šternberské Chronotechny dodávají do Indie ročně asi 600 tisíc nejdůležitějších součástí budíků, tzv. kroků.  V hodinářské výrobě rozhodující podíl má lidská práce. U běžných výrobků se kilogram materiálu zhodnocuje v konečné ceně 13.000krát, u náramkových hodinek dokonce 20.000krát.[10] Pro výrobu jednoho budíku je třeba použít materiál v hodnotě 7 korun a 35 minut pracovního času, výroba náramkových hodinek si vyžaduje materiál v hodnotě 10 korun a necelé dvě hodiny práce.  Přitom kapacita našich hodinářských závodů je tak značná, že by stačily krýt spotřebu například celé Francie nebo Anglie. Z hlediska zahraničního obchodu je tedy účelné obojí – hodiny vyvážet i prodávat výrobní licence tohoto odvětví.[11]   

Prodej výše uvedené licence otevřel prostor pro modernizaci Jihočeských dřevařských závodů v hodnotě cca 150 mil. korun, které měly být největším exportérem hladkých dveří ve střední Evropě (získány zakázky ve výši 34 a půl milionů korun), což zajišťovala velkokapacitní mechanizovaná línka, z níž vycházely každých 44 vteřin jedny kompletní okované nastříkané dveře. Od roku 1959 jihlavský závod (společně s odbočkou v Polné) dodal už 2 a čtvrt miliónů dveří a dveřovek. Na další lince probíhá výroba dřevotřískových desek o objemu 27.000 kubíků ročně především pro nábytkářský průmysl. Nejpodstatnější částí exportních dodávek bylo jehličnaté řezivo (kolem 1500 vagónů), jehož export směřoval do osmi států západní a jižní Evropy. Dřevotřískové desky nalézaly své odběratele také v Africe a v latinské Americe.

Podnik zahraničního obchodu Metalimex uzavřel se sovětskou společností pro zahraniční obchod Sojuzněvtěexport kontrakt na dodávku sovětského zemního plynu do ČSSR na období 1967-1970 v celkovém rozsahu 2570 mil. m3. Náš Koospol a sovětská společnost Exportchleb podepsal v lednu 1967 kontrakt, podle něhož měl Sovětský svaz dodat v tomto roce Československu 1 000 000 tun pšenice a 300 000 tun ječmene a žita. Obchodní protokol o celkovém objemu výměny zboží reprezentoval částku 13 miliard Kčs. Od roku 1948 jsme už dovezli přes 21 milionů tun obilí.[12] K pokrytí potřeb jsme dováželi ještě další množství obílí z jiných zemí, především z Kanady.

Pochutnává-li Mr.Brown z New York na naší moravské slivovici, nebo Mr. Black z Liverpoolu na pražské šunce či africké děti na pestrých velkých lízátkách, pak vězte, že tyto dobroty z Československa jim dodal náš podnik zahraničního obchodu KOOSPOL. Jeho přičiněním si také zaloví bažanty a zajíce Monsieur Boulanger z Paříže či signor Neroni z Milána. KOOSPOL – od roku 1956 nositel Řádu práce – obchoduje se vším, co produkuje zemědělství a vyrábí potravinářský průmysl a navíc se ještě se živou zvěří, rybami, houbami i dalšími lesními plodinami, umělými střívky značky „CUTISIN“ apod. NĚKDO RÁD PLZEŃ, JINÝ SMÍCHOV V cizině mají naše výrobky už tradičně dobrý zvuk a nejhledanějším zbožím je mj. stále náš cukr, ovocné a zeleninové konzervy, masné výrobky – zejména tzv. frankfurtské párky a pražská šunka. Pivo? To bychom mohli vyvážet přímo v proudech. Západní Němec si ovšem více pochutná na „plzeňském“, kdežto Rakušan si spíše libuje na Budvaru. PROTI GUSTU ŽÁDNÝ DIŠPUTÁT Toto pořekadlo platí i o naší světoznámé šunce. V USA a v Anglii si potrpí na konzervovanou šunku, kdežto labužníci románského původu – zejména Italové a Francouzi – dávají přednost pražské šunce krájené, uzené, importované ve zmrazeném stavu. O „žatecký“ chmel projevují v cizině všude, kde se pivo vaří, především však tam, kde pracovali nebo i dnes pracují čeští sládci. CELÉ LODĚ VITAMINŮ Zaměstnanci KOOSPOLU spolu s pracovníky vnitřního obchodu se letos, vlastně už loní, postarali o to, že v našich obchodech byly stále na prodej citróny a ostatní citrusové plody. Největšími našimi dodavateli jsou Libanon, Itálie, Alžírsko, Španělsko. Jablka – ty nejchutnější jonathány – nám posílají z Maďarska, ale jablka nám dodávají také Bulhaři, Jugoslávci a další. … ZPRVU TRPKÉ ZDÁ SE? Ve výlohách našich potravinářských obchodů 

PROSTŘEDNICTVÍM „KOVO“ jsme přispěli k tomu, že obuvnický závod v městě Ussurijské na sovětském Dálném východě bude ročně vyrábět tři a půl miliónů párů bot. Taková je plánovaná kapacita nové továrny, kterou 5. ledna již zkolaudovala státní komis. Provozy jsou plně mechanizované a pracují tu desítky vysoce výkonných strojů a zařízení čs. výroby. Usurijský závod je součástí velkého kožedělného kombinátu, který vznikl přímo u bohatého zdroje místních surovin. [13]

Pouze z výše uvedených exportů a turistického ruchu bylo možné financovat cestování do zahraničí. Podle úřední zprávy žádosti o devizové přísliby dinárů (jako podmínka vydání cestovního dokladu na individuální turistickou cestu do Jugoslávie) přijímají ode dneška do konce ledna 1967 všechny pobočky Státní banky a Živnostenská banka. Přiděleno bude na osobu (i dítě) a den povinně nejméně 20 a podle požadavků cestujícího maximálně 50 nových dinárů nejvýše však 700 dinárů na osobu a rok. Nákupní cena je podle dnes platného kursu 2.96 za dinár. Žádosti měly být podávány v originále a jednom průpisu na formátu cca 15krát 21 cm a je nutné v nich uvést: požadovanou částku v dinárech, délku pobytu v Jugoslávii, datum odjezdu, jméno a příjmení žadatele, datum narození, stav a zaměstnání, adresu a jména spolucestujících dětí s daty jejich narození. Na rubu uvede žadatel, zda a kdy již Jugoslávii po válce jako turista navštívil a podepíše prohlášení, že všechny údaje jsou pravdivé. Žádosti se zasílají poštou příslušné pobočce SBČS podle místa bydliště či pracoviště, popř. Živnostenské bance.[14] Doporučuje se přiložit zpáteční obálka s adresou. O výsledku budou všichni žadatelé uvědomění během února. [15]

Proti mezinárodní turistice se však tehdy postavila samotná příroda, respektive slintavka iráckého typu Al, která vypukla v Polsku, proti níž severomoravské kravky nebyly očkovány. Veterinární správa zakázala exkurse do kravínů a příslušné orgány na severní Moravě vydávání propustek pro malý pohraniční styk do PLR.[16] Ale též více než 1,360.000 turistů si prohlédlo v r. 1966 státní zámky a hrady na Jižní Moravě, Mohylu míru u Slavkova a Moravský kras. Nejvyhledávanější oblastí zůstává Moravský kras a Lednice na Moravě, Punkevní, sloupské či ostrovské jeskyně, Macochu a ostatní pozoruhodnosti Moravského krasu zhlédlo více než 400.000 zájemců. Návštěva státního zámku v Lednici přesáhla čtvrt milionu osob.

Podle odhadu personálu u benzínových pump na výpadové silnici odjelo v neděli během dopoledne z Ostravy do Beskyd 5000 osobních aut a autobusů. Přijíždějící auta musela zůstat stát několik kilometrů od hlavní pustevenské pláni, odkud cestující pokračovali k cíli pěšky. Živo bylo i na hranicích na cestách do našich hor. Už víme, že dokážeme naplnit všechny naše hotely i ubytovny, ale nevíme, máme-li se z vidiny zimní turistické velmoci opravdu těšit (Zájem ciziny o naše hory. Svobodné slovo 13. února 1967) 

Asi jako rekompenzaci připravila cestovní kancelář Čedok Brno, Tatranská 2 řadu autokarových zájezdů za poznáním země našich přátel [Ceny se rozumějí bez dopravy, správního poplatku a kapesného]: NDR: Drážďany-Berlín-Postupim-Lipsko 12.-15. 4. 1967 Kčs 365,-, 15.-18.7. 1967 Kčs 455,-[17]; Drážďany-Lipsko (zemědělská výstava) 19.-22.6.1967 Kčs 425,-[18] ; Drážďany-Lipsko 10.-11.5, 1967 Kčs 160,-[19]; Berlín-Baltské pobřeží-Lipsko 24.6.1967 -1.7.1967 Kč 850,- , 10.-18.9.1967 Kčs 1265,-[20] ; Dráďany-Berlín-Postupim 3.-6.6.1967 Kčs 450,-[21]. Zájezdy na jarní lipský veletrh – lehátkovými vozy s návštěvou Berlína (cena včetně dopravy) 6.-10.3.1967 Kčs 755,-; - autokarem (pětidenní zájezdy) v době 5.-14.3.1967 Kčs 630,- (cena včetně dopravy a služeb na území ČSSR a NDR).  

Za perspektivní destinaci bylo možné považovat Bulharsko, příslušná pohotová značka (zč) z Prahy začínala hodně dramaticky: V noci na včerejšek se vrátila do Prahy čs. delegace, vedená ministrem J. Uhrem. Jednala o rozvoji vzájemného cestovního ruchu. Jestliže v roce 1965 navštívilo Bulharsko 55.000 československých občanů, letos jejich číslo přesáhne 180.000. Také cesty bulharských turistů do ČSSR se ve srovnání s rokem 1965 letos téměř zdvojnásobily – uvítali jsme zhruba 40.000 osob. Komuniké, které čs. delegace přivezla do Prahy, obsahuje i některé konkrétní náměty pro zlepšení turistiky v příštím roce. Především se rozšíří a zkvalitní přepravní možnosti zvýšením počtu lehátkových vozů do BLR o 50 procent. Uvažuje se rovněž o zavedení nových přímých leteckých linek do Varny a Burgasu. V Bulharsku vyrostou další autokempinky pro 20.000 osob a rozšíří se možnosti ubytování v soukromí.

Podle zprávy ČTK možnost strávit dovolenou v Turecku na březích Egejského moře se v roce 1968 poprvé naskytne čs. občanům. Na základě dohody, kterou v Praze uzavřel Čedok s tureckou cestovní kanceláří Cennet turizm, se od května do října uvedeného roku budou v novém luxusním přímořském středisku „Paša“ střídat 25- až 50členné skupiny čs. turistů ve 14denních intervalech. Čs. turisté budou prvními hosty tohoto střediska. Plánují se pro ně i výlety do měst Efe, Pergamo a Afrodiasis. Zájezdy budou letecké s celodenní penzí, kapesné se bude pohybovat kolem 350 tureckých liber (32 amerických dolarů). Cena zájezdů včetně dopravy nepřevýší 5000 Kčs.[22]

Dovolenou s jógou začal nabízet Sporturist. Zájezdy byly prozatím nabízeny pro nedostatečnou kapacitu vázány na členství v ČSTV, ale které za to našim sportovcům umožňují za levný peníz velmi pěkné pobyty v zahraničí. Kromě normálních turistických a pobytových zájezdů do stanových a srubových táborů ve všech socialistických zemích jsou v plánu i takové hrozinky, jako kombinované autokarové zájezdy NSR-Francie-Švýcarsko, Raukousko-Jugoslávie-Řecko a vlakový zájezd Rakousko-Itálie, Rakouska a Švýcarska, cykloturistické zájezdy do Jugoslávie, vodní turistika v NDR, Rakousku, NSR, Francii, Itálii a Jugoslávii, mototuristika v Rakousku, Itálii a Švýcarsku, jachting v Maďarsku a NDR, jezdecký sport v Maďarsku atd. Domácí turistika pamatuje zase na kursy horolezectví, kulturistiky pro muže a pohybové výchovy pro ženy, na kursy jógy, plavání, otužování, vodního lyžování, jezdectví atd.[23] 

Podle tehdejší vládní zprávy výdaje našich občanů na cestovní ruch rostly rychleji než celkové výdaje na ostatní potřeby. Do zahraničí odcestovalo v roce 1966 1,984.362 československých občanů, tj. o 224.000 více než v r. 1965.[24] Z tohoto počtu trávilo svou dovolenou v kapitalistických státech 209.490.[25] V roce 1966 jsme v ČSSR uvítali 3,518.456 zahraničních návštěvníků, což je o 19,4 procent více než v roce v roce 1965.[26] Nejvíce k nám jezdili Poláci (907.000), dále z Maďarska, NDR a SSSR. Ze západních a zámořských zemí k nám přijelo 75.566 osob (?), to je o 22,1 procenta více než v roce 1965, mezi nimi nejvíce Rakušanů, (přes 284.000 osob) a z NSR.[27] Projednává se otázka prodeje západního tisku v interhotelích a na vybraných stáncích. Z naší strany je vůle pro rozšíření volné turistiky se všemi socialistickými státy. Uvolnění turistiky s NDR a Polskem po způsobu Maďarska a Bulharska stojí v cestě úprava přepočítávání koeficientu. Individuální turistika do SSSR je možná pouze přes Čedok, který vydává vouchery a zajišťuje předem služby. [28]  

19. ledna 1967 informovalo Svobodné slovo pod titulkem Méně kvantitativních omezení pro čs. zboží vyvážené do Rakouska o podpisu dlouhodobé obchodní dohody na období 1967-1973, kterou podepsali za ČSSR ministr zahraničního obchodu Fr. Hamouz[29] a za Rakousko ministr obchodu a vícekancléř dr. F. Bock. Významným novým prvkem v smluvní úpravě vzájemných obchodních styků mělo být odstranění kvantitativních omezení pro značnou část čs. výrobků vyvážených do Rakouska. ČSSR měla vyvážet do Rakouska především pevná paliva, stroje, zařízení, hotové výrobky ze dřeva, skla, porcelánu aj., chemické výrobky a zemědělské produkty. Rakousko mělo vyvážet do ČSSR hlavně ušlechtilou ocel, válcovaný materiál, stroje a výrobky chemického průmyslu. Podle ministra Hamouze Rakousko je v čs. zahraničním obchodě s hospodářsky vysoce rozvinutými západními zeměmi na třetím místě. Při jednání o novou dlouhodobou obchodní dohodu se našly určité cesty pro vzájemné porozumění. Byly učiněny první kroky pro liberalizaci čs. vývozu do Rakouska a pro vzájemně výhodné rozvíjení výměny zboží. Lze očekávat, že rakouská hospodářská politika povede k odstranění některých zbývajících přehrad a vytvoří rovnoprávné podmínky pro obchodní styk s ČSSR v duchu závazků organizace GATT, jejímž členem je také ČSSR. Odstranění strohé licenční dovozní politiky by vedlo k úplné normalizaci obchodních a hospodářských styků s ČSSR.[30]

Jak o tom informovalo Svobodné slovo 26. ledna 1967[31] v článku V ČSSR bude vybudováno výzkumné výpočtové středisko, tak dalším příkladem přeskakování železné opony se stalo jedenasedmdesát nových velkých předběžných investičních projektů v hodnotě 186 miliónů dolarů na podporu všeobecného rozvoje ve světě, především v hospodářsky méně vyvinutých zemích schválila správní rada „programu OSN pro rozvoj“ v New Yorku.  Z prostředků programu OSN bude poskytnuto 78,8 milionů dolarů. Vlády zúčastněných států přispějí celkovou částkou 107,3 milionů dolarů. Schválené projekty zahrnují 63 akcí národních i regionálních. Mezi schválenými programy je při budování a počátku provozu výzkumného výpočtového střediska, jež bude vybudováno do roku 1968. Toto středisko bude spolupracovat s členskými státy Evropské komise.

Podle značky pk předmětem vývozu nemusí být jen složité strojírenské výrobky. Tak například východoněmecký spolek chovatelů exotického ptactva vyvezl do Kanady na 50.000 kanářích samců a velice pomohl vlastní i státní pokladně. I u nás by byly dobré možnosti pro výrobu exotických ptáků, chovaných v soukromých rukou. I u nás existují organizace, sdružující zájemce a chovatele takových roztomilých přátel člověka. Zatím se však podpoře vývozu exotického ptactva příliš mnoho pozornosti nevěnuje, i když se možnosti přímo nabízejí. Tak před dvěma lety měla místní organizace Brno 26, sdružující asi 80 chovatelů exotů, velký úspěch s dodávkami andulek do Sovětského svazu. Od té doby však žádný požadavek prostřednictvím Koospolu nebyl vysloven, ač v cizině je o exoty velký zájem.[32]

Otázka zní, zda pro Koospol by byla přijatelná kilogramová cena za ty exoty, když tehdy požadoval za samce svých kanárů Jan Czernin (Brno-Tuřany, Růžová 2) 90 Kčs a za samičky 45 Kčs, když sameček váží 20 g. Cena za jeden kilogram kanárů pohádka.  Pokud východoněmečtí milovníci exotů uspěli se svou nabídkou, tak to ze strany příslušné exportní organizace musel být projev naprostého zoufalství nad nedostatkem deviz, a nebo se za ním skrývala touha vyjet si na Západ alespoň trabantem, zvláště když se měla při této transakci naplnit bohatě státní kasa. Když si připočtu ještě k uvedené ceně dopravné a pojistné, tak nemám pocit, že by pan Czernin, i kdyby byl obdařen přímo hraběcí velkorysostí, nebo alespoň hrabivostí, byl ochoten se takového podniku zúčastnit. Obecně lze říci, že pro náš zahraniční obchod platí, že jsme levně prodávali a draho kupovali díky administrativně drženému kursu koruny a obchodní marži, za níž byly cizí měny prodávány i kupovány jak ve vztahu k podnikům, tak i obyvatelstvu, což nutně deformovalo efektivnost přínosů z mezinárodního obchodu. Plná zaměstnanost zaručena, ale stejně tak autarkie a nízká produktivita.  Podniky třeba získávaly za export 10 korun za těžce vydělaný dolar, nebo rubl. Ale byly nuceny nakupovat dolary i ruble třeba za 20 korun, aby získaly pro ně nutný zahraniční výrobek. A ještě mít na vše potřebná razítka. Na tom vydělávali všichni naší zahraniční partneři v rozsahu podle svého podílu na našem zahraničním obchodu. Škubali nás vlastní bratři, aniž bychom si to vůbec mohli uvědomit. A aby ty dumpingové ceny nezlikvidovaly trh v Rakousku, tak tento náš blízký soused byl nucen přistoupit k vybudování přímo železné opony na řece Dunaj, k regulaci našeho vzájemného obchodu použitím kvantitativních omezení, možná i na dovoz těch kanárků. Pokud například lze vzít cena osobního automobilu MB 1000 v Tuzexu v exportním provedení[33] majiteli legálního konta v Živnobance za cenu, za níž byl prodáván ve Velké Británii, tedy za 40 000 Kčs, a cenu, za níž byl prodáván horníkovi v Mototechně, tedy za 50 000 Kčs, tak někdo na tomto rozdílu kromě veksláků dobře vydělával, buď zákazník ve Velké Británii, nebo československý stát. Při tehdejší poptávce po osobních autech by Mototechna uspěla i s cenou 60 000 Kčs. Když si ten horník chtěl vyjet s tím draze zakoupeným tuzemákem za hranice všedních dnů, tak ho Živnobanka nutila nakoupit dolar za bratru padesát korun československých. A to už se z její strany jednalo o lichvu. Není divu, že si horníci raději začali stavět chaty a trávit dovolenou na Šumavě a v Tatrách, což zvyšovalo poptávku po cementu. Pro československé turisty platilo, že všude pro ně bylo draho, dokonce i v Rumunsku.


 

[1] Sice se uvádí, že výhradní monopol na zahraniční obchod měl stát, ale rovněž turistický import export měl svůj nezanedbatelný význam: Dle jednoho průzkumu v 1964 putovalo do Československa z Maďarska 374 tun salámu, 145 000 dámských svetrů, 111 000 párů střevíců atd. Naopak z Československa do Maďarska putovalo prostřednictvím turistického ruchu se dostalo přes milion froté ručníků. (Andrzej Mozolowski. Turistická podnikavost v zahraničním obchodě. Svobodné slovo 28. ledna 1967).

[2] TAPO. CZ překvapil: ponožky pánské hladké 100 procent bavlna 24,- Kč Naproti tomu sada dvou párů pánských kotníčkových ponožek Tommy Hilfiger je nabízena za přímo závratnou cenu 290,- Kč. Asi bude nutné se začít znovu naučit štupovat ponožky jako vychovatelka v rodině hraběte Larishe tak kolem roku 1910. Lace těch ponožek překvapuje, když z výpočtu tehdy použitého turistického kursu dinaru vyplývá, že Živnobanka si cenila dolar asi zhruba na padesát korun. To nebyli bankéři, ale vydřiduši. Více než 100% zisk zaručen.  Ano přivezl jsem tehdy z Jugoslávie pouze 15 cm gumového Miki Mause a Kačera Donalda (https://www.eobuv.cz/sada-2-paru-panskych-ponozek-tommy-hilfiger-342023001-300-white-39-42.html?utm_source=sklik&utm_medium=cpc&utm_campaign=CZ+REMARKETING+DYNAMICZNY_sklik&utm_content=Sada+2+p%c3%a1r%c5%af+p%c3%a1nsk%c3%bdch+pono%c5%beek+TOMMY+HILFIGER+-+342023001+300+White+39/42_sklik&utm_term=_sklik

[3] Čajníky jen na vývoz. Svobodné slovo 26. 2. 1967 (brněnské vydání). Dnes je nabízeno na Heureka.cz 1508 čajníků (455 porcelánových, její součásti je nabídka několika produktů karlovarského porcelánu ze Staré role, Dubí). Web (https://www.porcelanovysvet.cz/konvice--dzbany/) nabízí 54 produktů v oddílu Čajové a kávové konvice [v ceně od 500 do 5000 korun] z karlovarského porcelánu nabízené v mnoha dekorech můžete používat samostatně nebo v kombinaci se šálky ze stejné kolekce ( Porcelánové šálky). Naleznete zde větší a menší konvice v tradičním i moderním designu. Nabídku doplňují džbány, korbele a mlékovky. Můžete vybírat z širokého sortimentu tradičních českých značek Thun 1794, Bohemia Porcelán MZ ze Staré Role, Leander z Louček nebo od Českého porcelánu z Dubí vyznačující se velmi kvalitním zpracováním a vysokou odolností. Web (https://www.marioneta.cz/kuchyne-a-stolovani/cesky-porcelan/cajove-soupravy/?vyp=144 ) nabízí 144 porcelánových čajových souprav.

[4] Průlom v pronikání na amícký trh znamenal až typ Californian III, vyráběný až od r. 1968. Menší dodávka byla určena i pro domácí trh. Viz též https://motorkari-plana.webnode.cz/products/jawa-350-typ-californian-ii-vyrobni-serie-pro-ministerstvo-vnitra/. Šťastní majitelé typu Californian II z řad bývalých příslušníků SNB asi vůbec netuší, jaký poklad se jim skrývá v kůlně: Všechny dosud nalezené dochované motocykly mají v technickém průkaze a na výrobním štítku uveden rok výroby 1967. Na štítcích je raznicí vyražena číslice 7 za předepsaným trojčíslím 196 v kolonce rok výroby. U motocyklů určených na vývoz nebýval rok výroby továrně ražen a na rozdíl od československé praxe nebylo ani praxí takto činit při registraci v jiných zemích prodeje. Výrobní štítky mají údaje uvedené v anglickém jazyce. Z jakého důvodu je výrobní štítek v angličtině lze pouze spekulovat. Logickou dedukcí je, že motocykly, či jen jejich části, byly původně určeny k prodeji do zahraničí avšak z nějakého důvodu zůstaly nevyvezeny. Z poznatků plynoucích z ohledání dochovaných motocyklů plyne, že k výrobě motocyklů došlo již v roce 1966. 

[5] Jaroslav Horák. Nové Jawy pro export. Svobodné slovo 26. ledna 1967 (brněnská mutace)

[6] Modernizace této firmě šla tak k duhu, že má dnes i heslo na Wikipedii (https://en.wikipedia.org/wiki/Courtaulds ) K tomu viz též https://www.independent.co.uk/news/business/courtaulds-textiles-sells-last-spinning-mills-1312788.html

[7] Podle jedné diskuze TK = tuzexová koruna ("bon"). Vlastně "devizová koruna", která byla přepočítávána na tvrdé měny. Oficiální kurz byl třeba 1TK = 2,20DEM či 1TK = 5USD. To, že ve skutečnosti bylo všechno 5x dražší, bylo tím, že k tomuto kurzu se několikasetprocentní "daň" (https://pc.poradna.net/questions/505137-chlubeni-se-historickou-kalkulackou#r505147 ), který odkazuje na (http://www.bastl.cz/cnp/232.html ); https://www.mesec.cz/clanky/listopad-89-jako-krach-socialismu/; https://www.investujeme.cz/clanky/proc-zkrachovalo-socialisticke-hospodareni/

Nákladem více než 100 milionů liber šterlinků (asi dvě miliardy devizových Kčs) má být vybudován do roku 1971 útočný elektronický systém NATO, který by umožňoval řídit  útočné akce stíhacích a bombardovacích letadel a odpolavání raket proti  socialistickým zemim. (NEBEZPEČNÝ PLÁN NATO na útočný elektronický systém. Svobodné slovo 22.března 1967)

[8] LONDÝN. Přes dvacet evropských i mimoevropských zemí se zúčastní mezinárodní výstavy o moderním bydlení a moderním způsobu živo ta, která bude otevřena v březnu v Londýně. Mezi exponáty bude jak moderní nábytek, tak i bytové doplňky, zařízení domácností, zahrádkářské a turistické potřeby, potraviny a přístroje, usnadňující práci v domácnosti. Československé firmy budou zejména vystavovat moderní nábytek, o který je v Británii značný zájem. (Čs. nábytek v Británii. Svobodné slovo 17. února 1967).

[9] Od r. 1965 byly v Indii v licenci vyráběny rovněž JAWY. Do r. 1993, kdy byla jejich výroba v Mysuru ukončena, bylo vyrobeno přes milión motocyklů JAWA v licenci.

[10] Kilogram strojírenských výrobků se na světovém trhu prodává průměrně za 13, 90 Kčs, za kilogram letadla z Letu Kunovice obdržíme však 20 (?) Kčs. Vyrábět letadla je tedy něco podobného jako vyrábět hodinky. Vyvážíme do zahraničí převážně svou práci. Československá letadla mají v zahraničí dobrý zvuk pro své vynikající letové vlastnosti. Nedobře se ale staráme o jejich prodej. Tovární pilot V. Vlk předváděl v Austrálii letadlo Morava L-200. Úspěch byl velký, zákazníci se dotazovali na podmínky dodávek a o kupní cenu. Ale V. Vlk je byl nucen odkázat na názor zaměstnanců servisního oddělení. Podle podnikového ředitele inž. Zdeňka Bajera podnik chce nadále vyrábět malá letadla, převážně pro export, ale komplikovanější je ovšem zajistit k nim vhodné motory. Vývoj nového motoru by vyžadoval přibližně 110 miliónů korun, ale realističtější by bylo nevynalézat, ale zakoupit licenci, a teprve pak se zaměřit na další zdokonalování. Neobstojí tvrzení, že zakupování licencí by způsobilo stagnaci našich vývojových pracovišť. (Zdeněk Vyhlídal. Vločky z kunovického Letu. Svobodné slovo 3. února 1967).

Jediným zbylým oborem, který prokázal na základě kilogramových cen strojírenského vývozu československou úroveň i na západním trhu je textilní strojírenství (http://scriptum.cz/soubory//scriptum/listy-rim/listy_1971_2_zm_ocr.pdf )

Rok 2006: kilogramová cena letadel (u podzvukové stíhačky L-159 přibližně 800 eur/kg podle současného kurzu)  (https://www.technickytydenik.cz/rubriky/archiv/devadesat-let-naseho-letectvi-a-co-budoucnost-tohoto-odvetvi-zcela-zanedbavaneho_14943.html )

V roce 1993 průměrné kilogramové ceny ve strojírenství byly 3,64 dolarů. (http://www.foreigntrade.cz/modul_k1_m1/vyznam_vnejsich_ekonomickych_vztahu.pdf )

K vývoji kilogramových cen v letech 1993-2004 viz https://www.czso.cz/documents/10180/20537114/6.pdf/0e872c5d-f998-4b97-93d2-0ef7c8e10377?version=1.0 . Jiný článek sděluje následující: Ze sledovaných výrobkových skupin dle třímístné nomenklatury Standard International Trade Classifi cation (SITC) je v českém vývozu do EU v r. 2003 docilováno nejvyšších kg cen u skupiny optické přístroje a zařízeni: kg cena 101,65 EUR/1 kg, následuji skupiny: telekomunikační zařizení – 91,50 EUR/kg, ostatní optické výrobky – 76,68 EUR/kg. Nejnižší kg exportní ceny jsou u výrobků ze dřeva – 0,51 EUR/kg; chemických výrobků – 0,20 EUR/kg a skleněneho zboži – 1,20 EUR/kg  (https://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=188.pdf

Historické kořeny dosavadního vývoje cenových relaci i jejich současného stavu lze hledat pomoci dochovaných dat o vývoji kilogramových cen docilovaných v obchodě s produkci kovozpracujícího průmyslu na náročných trzích zapadni Evropy. Zatímco vyspěle země své směnné relace v obchodě se zeměmi Evropského hospodářského společenství v letech 1965–1983 výrazně zlepšily, v československém obchodě s těmito zeměmi klesl poměr vývozních cen k dovozním z 39 % na 16 %. Zatímco poměr československých vývozních cen k průměrným cenám docilovaným všemi dovozci na těchto trzích klesl ze 47 v roce 1965 na 25 % v roce 1983, v případě československých dovozních cen se zvýšil ze 139 % na 157 %. Příčiny vysoké a rostoucí diskrepance byly i na straně dovozních cen (vyskytovaly se případy, že československé dovozní ceny byly vyšší než zahraniční maloobchodní ceny). (Nešvera, V. Ceny v zahraničním obchodě, VŠE, 2004. Citováno podle (https://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=aop&pdf=188.pdf)

Zarážejícím faktem je, že všeobecně jsou v ČSSR tzv. kg ceny strojního zařízení velmi nízké. Tak například ze zemí EHS dovážíme stroje, jejichž kg cena je 6,4 dolaru, zatímco do týchž zemí vyvážíme naše stroje s kg cenou 1,5 dolaru. Naše stroje nedosahují vcelku ani 1,5 dolaru kg ceny, což svědčí o tom, že exportní "výkonnost" našeho strojírenství je nižší, než většiny vyspělých zemí. Je to dáno tím, že mnohé stroje zaostávají za předními výrobky svými parametry, což není dáno nekvalifikovanou prací, ale tím, že do výroby jsou předem dány výrobky s nižšími parametry.

V naší nižší kilogramové ceně se odráží i to, že na světovém trhu se kromě parametrů hodnotí též provozní spolehlivost strojů, která se projevuje v bezporuchovosti a dojde-li k ní, pak je pro hlavního dodavatele důležité, aby neprodleně věc napravil, třeba vysláním montéra apod., takže strojní zařízení stojí co nejkratší dobu, zatímco u nás jsou lhůty 3-4 dny, než je vyslán příslušný odborník. Konkurenci jde o to, aby neutrpěla pověst, aby stroje pracovaly po řadu let, pokud morálně nezastarají, prostě jde jí o to, aby její stroje měly co možná největší provozní spolehlivost.

Strakonický motocyklový závod - jeho vedení - prohlašuje, že inovace z roku na rok by si vyžádaly 10-12 mil. Kčs. Nepochybně tak argumentují i jiné naše závody. Je však prokázáno, že špičkové výrobky dosahují ceny, které lze označit indexem 140 až 150, přičemž 100 znamená krytí výrobních nákladů plus podnikového zisku.

Z uvedeného bychom mohli vyvodit závěr, že rozhodující krok k nápravě spočívá na naší vědeckotechnické frontě, na rychlém využívání podnětů a námětů dělníků, na skutečné intenzivní inovační činnosti. Jenom toto posune úhrnnou kvalitu našich výrobků do takových poloh, abychom dosáhli vyšší, ne-li vysoké tzv. "kilogramové ceny", kdy strojírenský obchod bude pro nás aktivní, kdy se strojírenský obchod stane skutečně "univerzálním platidlem". Tak se upevní i prestiž čs. strojírenské výroby. (http://www.psp.cz/eknih/1976fs/sl/stenprot/002schuz/s002009.htm )

 Viz též článek na první stránce Svobodného slova 12. února 1967: Okřídlený šíp do světa. Ve Škodovce pracují na 500megwattové turbíně.

[11] Srovnej též http://www.ceske-kralovstvi.cz/prim,94.html Jestli se příliš nepletu, tak v r. 1980 samonatahovací mechanické hodinky Prim stály 1000 korun, dnes v poněkud jednodušším provedení, jsou prodávány za 10 780,- Kč.

[12] Německá demokratická republika je po SSSR naším druhým největším obchodním partnerem a tato skutečnost se odráží i na naší účasti na lipských veletrzích. Letošních – od 5. do 14. března – se účastní 23 našich podniků zahraničního obchodu – a místo tradiční kolektivní expozice budou vystavovat v oborových skupinách na ploše více než 6 500 čtverečních metrů. O zlaté lipské medaile podle agentury Rapid šest podniků zahraničního obchodu s 12 exponáty technického rázu a s pěti výrobky spotřebního charakteru. Odborné porotě zajisté neujdou kvality diamantové brusky BAC 25 P/630 z hostivařské TOS a nepohyblivé světelné označení SVĚTLUŠKA pro letiště na vrtulníky (výrobek pražské Mechaniky). Světovou úroveň představují také naše technická rysovadla „KINEX DE LUXE“ ze slovenské Bytče. Mezi uchazeči o získání zlaté medaile je i českobudějovický „BUDVAR“ , gottwaldovské dámské lodičky „EXICO“ a další. OKŘÍDLENÝM RČENÍM je, že obal prodává zboží. Chce-li však MOTOKOV propagovat v Lipsku výrobky značky  „ZETOR“, „ŠKODA“, „TATRA“, „PAL“ i další tím letákem, který včera rozdali jeho zástupci novinářům, pak bude nejvýhodnější tyto tzv. brožury nechat doma. Jinak by s nimi sklidili jen ostudu. ([mdv], PRAHA: Opět Lipsko. Propagační materiály naší starou bolestí. Svobodné slovo 15. 3. 1967)

[13] Objevujeme Dálný východ. Svobodné slovo 28. ledna 1967. Brněnské vydání. Někam se ten kombinát vytratil, že by zub času?

[14] Státní banka československá upozorňuje, že do Jugoslávie je možno nyní dovážet v hotovosti maximálně 100 dinárů a vyvážet v hotovosti maximálně 50 dinárů na osobu, a to v bankovkách nejvýše desetidinárových (tj. starých 1000 dinárů). Vyšší hodnoty bankovek a částky, přesahující 50 dinárů, musí být při opouštění Jugoslávie deponovány na jugoslávské celníci. Protože inkaso celních potvrzenek na tato deposita je zdlouhavé, doporučuje banka cestujícím, aby měnili jugoslávské cestovní šeky postupně až podle potřeby. Vývoz cestovních šeků na dináry z Juboslávie je volný.  (Svobodné slovo 8. února 1967)

[15] Na výstavě „Za ochranu společenského státního zřízení“, instalované v brněnském Muzeu dělnického hnutí se konala o cestovním ruchu a jeho pozitivních i negativních průvodních jevech. Jihomoravský kraj patří mezi nejnavštěvovanější oblasti republiky a zjednodušením pasových formalit se turistický ruch v kraji zintenzivňuje. Někteří zahraniční turisté zneužívají však svých cest k podvratné činnosti, narušování našeho hospodářství, šíření nepřátelské ideologie a zejména k pašování. V minulých dvou letech zabavily bezpečnostní orgány v jihomoravském kraji milionové hodnoty. Rostoucího turistického ruchu však zneužívají i někteří naši občané. V loňském roce například 142 „turistů“ zůstalo za hranicemi, převážně z touhy po dobrodružství, ale i proto, aby se zbavili různých povinností, jako například placení dluhů, rodinných příspěvků, nebo aby útěkem řešili své osobní problémy. Mnozí z nich však brzy hledají cesty k návratu. Pasové orgány byly tak nuceny zpřísnit řízení při povolování zahraničních cest. V letošním Roce mezinárodního cestovního ruchu by však mělo jít o to, aby i tyto negativní jevy byly omezeny na míru co nejnižší.

Naproti tomu strohá zpráva oznamovala, že od začátku roku 1964 ukazují statistické údaje zvýšený pohyb obyvatel ČSSR stěhováním přes státní hranice. V roce 1966 se stěhovalo 12.962 občanů. Proti roku 1963 se tento počet takřka ztrojnásobil. Zahraniční emigraci charakterizuje v posledních letech úbytek obyvatelstva, dosahujícího zhruba dvou desetin promile jeho celkového počtu. Jen vloni se vystěhovalo o 3194 obyvatel víc než se přistěhovalo. Relativně se nejvíce vystěhovávají občané ze Severočeského a Západočeského kraje. Převažují mezi nimi ženy. (Svobodné slovo (brněnská mutace), r. XXIII (1967), č. 179.

A tady něco hapruje, o deset let později oficiální pramen uváděl pro rok 1966 jiné číslo: 8 237 osob. Srovnej http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/kam-kdo-prekracoval-jakym-zpusobem-ceskoslovenske-hranice-pred-r1989 Je zajímavý tamtéž uváděný údaj pro rok 1963: 2 149 osob.  Nelegální migrace do kapitalistické ciziny v r. 1966: 2 139 osob.

[16] Svobodné slovo 19. ledna 1967 (brněnská mutace).

[17] Dnes snad odpovídající nabídka pro květen 1919 pro třídenní zájezd 7000,- Kč (ve slevě 5490,.Kč).

[18] Dnes dvoudenní s jedním noclehem 3 500,-Kč

[19] Dnes 1denní autobusový adventní zájezd do Drážďan 800,-Kč (ve slevě 389,-Kč).

[20] Dnes cca 8000-13 000,-Kč podle ubytování 

[21] Dnes čtyřdenní 5500,- Kč. Třídenní Drážďany-Berlín-Postupim se snídaní 5000,- Kč, nebo pro květen 2019 Berlín-Postupim 7 000 Kč, ve slevě 5 500 Kč (snídaně, průvodce, hotel, nezahrnuje cestovní pojištění); dvoudenní Berlín-Drážďany 8.-9.12.2018 2990, ve slevě 2690 (autobus z Prahy, snídaně, ubytování v hotelu, služby průvodce, pojištění záruky pro případ úpadku CK). 

[22] Dnes tomu odpovídající nabídka 35 000 Kč pro květen 2019 s ubytováním pro jednu osobu.  K tehdejšímu kursu koruna/dolar viz https://archiv.ihned.cz/c1-873861-strucna-historie-ceske-meny-a-jejiho-kursu , http://www.namorniplavba.cz/cnp/232.html .

[23] on. Dovolená s jógou. Svobodné slovo 26. ledna 1967 (brněnské vydání). Stejně tak DRUŽSTEVNÍ cestovní kancelář Rekrea rozšiřuje svou činnost i o zahraniční agendu. Obchodními partnery se postupně stane víc než třicet družstevních cestovních kanceláří v zahraničí. Zatím Rekrea uzavřela dohodu s polskou kanceláří Gromada, videňskou Stafou, italskou agenturou z Bologne a a holandskými družstevníky. „Jde o to,“ podotkl J. Boček, „umožnit si vzájemně levnější ubytování, asi na úrovni naší kanceláře Rekrea. Věc je ale v samém začátku. Rekrea letos bude s to umožnit pobyt v zahraničí jen velmi omezenému počtu lidí. Přednost budou mít členové družstev.“ (S  R E K R E O U  do zahraničí.  Svobodné slovo 16. února 1967).

[24] Neobvyklé setkání se uskutečnilo včera v Brně. V klubovně sekretariátu KV KSČ se sešlo na sto mladých lidí na besedě, připravené brněnskou Cestovní kanceláří ČSM. Spolupracovníci a aktivisté cestovní kanceláře hodnotili výsledky své pilné práce v minulém roce, kterou umožnili 6236 mladým lidem z Jihomoravského kraje poznávat zahraniční země. Brněnská Cestovní kancelář ČSM je dnes nejlepším zařízením svého druhu v republice. Klub mladých cestovatelů například sdružuje 1200 členů, z nichž 800 je přímo z Brna. Na závěr setkání odměnil ředitel kanceláře A. Bluma pracovníky interhotelu Metropol, kolejí a menzy na Leninově ul.  A další jednotlivce za vzornou spolupráci. ([dc]: Mládež poznává svět. Svobodné slovo 28. ledna 1967 )

[25] Mezi těmito turisty byl i spisovatel Josef Škvorecký, který své dojmy z cesty do GB popsal v článku Londýnská imprese (Svobodné slovo 29. ledna 1967, brněnské vydání). Stejně tak Vladimír Bystrov ze svého pobytu v Paříži i Václav Havel se pochlubil, že cestoval.

Ne právě na nejmenší možné reklamní ploše bylo oznámeno: Přehlídka nejúspěšnějších jídel, které pracovníci brněnského hotelu International připravovali během „GURMET FESTIVALU ČS. KUCHYNĚ“ GRILLRESTAURANT hotelu INTERNATIONAL ve dnech 8., 9. a 10. února 1967 „CO JSME VAŘILI VE VÍDNÍ“. (Svobodné slovo 8. února 1967)

[26] Příští týden – 20.-21. února – je v hlavním městě seminář o vlnových procesech v plazmatu. Jde o první z šedesáti vědeckých konferencí, seminářů a porad, pořádaných od února do prosince Čs. akademií věd a Slovenskou akademií věd, k nímž se sjede do naší vlasti podle předběžného odhadu pořadatelů 7000 až 7500 zahraničních vědců. V Praze, Brně, Tatranské Lomnici, Pardubicích, Liblicích a v Orlických horách se setkávají agronomové, chemici, hvězdáři, biologové, lékaři, zoologové, fonetikové, ekonomové, sociologové z celého světa. Jsou našimi hosty jen formálně, protože si hradí jízdné k nám i zpět i pobyt u nás a navíc přispějí na úhradu režie kongresových jednání. Časově jsou konference rozvrženy tak, aby se zahraničním hostům zajistilo slušné ubytování. Okruh zájmů vědeckých konferencí je široký. Pojednají například o geomorfologické mapě Evropy, o použití silikonu v kosmetice, o tažných motorech, o programovaném učení a vyučovacích strojích. V Praze zasedne byro IOSY (Mezinárodní rok klidného Slunce), v květnu se koná konference k 50. výročí Říjnové revoluce a jejího ohlasu v ČSSR. Bohatý kongresový rok skončí v prosinci poradou expertů RVHP. ([eš (Praha). 7000 vědců do ČSSR. V Praze uvítáme i představitele akademií věd socialistických zemí. Svobodné slovo 15. února 1967, s.1)

[27] Prvním pacientem v letošním roce v Luhačovicích byla paní Frances Goldmanová z USA, která přijela již 12. ledna a zahájila tak luhačovickou lázeňskou sezónu. Již v únoru nastoupí první hosté z Rakouska a Švédska. Zatímco bývalo v minulých letech v Luhačovicích obvykle 100 zahraničních pacientů z kapitalistických zemí, stoupne jejich počet podle předběžných přihlášek letos na 3000. Větší počet pacientů se očekává z Rakouska. Řediteli luhačovických lázní MUDr. Vl. Vokurkovi. CSc., se podařilo navázat spojení s cestovní kanceláří MIKESCH ve Vídni, která se stala jednak partnerem ČSAD Brno na přímé autobusové línce Vídeň-Luhačovice, ale převzala také prodej luhačovických lázeňských poukazů ve Vídni. Šéf kanceláře Mikesch uspořádal v neděli 15. ledna autobusový zájezd z Vídně do Luhačovic, které se zúčastnilo 37 lékařů, redaktorů a členů diabetologického spolku z Rakouska. Na jejich pozvání bude přednášet MUDr. Vl. Vokurka v únoru ve Vídni o výsledcích léčení cukrovky v Luhačovicích ( [pl (LUHAČOVICE)]. První pacient. Svobodné slovo 29. ledna 1967) 

[28] Turistika v číslech. Svobodné slovo 11. února 1967 (brněnské vydání).

[29] Viz podrobněji https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Hamouz

[30] Informace o tématech tohoto mezistátního jednání byla přinejmenším pro jednoho československého občana natolik překvapující, že se redakce Svobodného slova (js 4. 2. 1967) odhodlala odpovědět na jeho dotaz Co znamená liberalizace vývozu a dovozu: Tento dotaz navázal na podepsání naší obchodní dohody s Rakouskem, při kterém náš ministr zahraničního obchodu prohlásil, že byly učiněny první kroky pro liberalizaci československého vývozu do Rakouska. Liberalizace je odstranění kvantitativních a devizových omezení, týkajících se dovozu určitých nebo všech druhů zboží (kapitalistické státy vážou dovoz na státní licence, na různá povolení – tím ho omezují a ztěžují. Na dovoz liberalizovaného zboží jsou třeba dovozní, ani devizová povolení, stát tyto dovozy neomezuje. Liberalizace tedy umožňuje rychlejší rozvoj zahraničního obchodu. Týká se často jen určitých druhů zboží. Jeho seznamy jsou publikovány ve formě listin volných dovozů, v poslední době se rozšířilo uveřejňování tzv. negativních listin (seznamu zboží, které podléhá i nadále dovoznímu řízení). Pokud jde o dlouhodobou obchodní dohodu ČSSR-Rakousko, odstraňuje kvantitativní omezení pro značnou část čs. výrobků exportovaných do Rakouska, ale ne pro všechny. V zájmu úplné normalizace obchodních styků obou zemí a v zájmu rovnoprávných podmínek pro náš obchodní styk s Rakouskem je třeba usilovat o odstranění zbývajících přehrad, tzn. Především o to, aby náš vývoz do Rakouska byl v duchu zásad organizace GATT plně liberalizován, abychom se dohodli na poskytnutí doložky nejvyšších výhod, což se týká zpravidla cel a celního řízení, dovozních a vývozních formalit spojených s dovozem a vývozem zboží. Z působnosti doložky se připouštějí výjimky jednak automatické (např. výhody, které si mezi sebou poskytují členové celní unie), jednak smluvně vymíněné (celní preference apod.). Doložka má zabránit diskriminaci států. Požadavek, aby si členské státy poskytovaly nejvyšší výhody, byl vtělen do zásad mezinárodní organizace GATT, jejímž členem je i Československo. USA v roce 1951 toto ustanovení ve vztahu k socialistickým zemím jednostranně zrušily a odmítají aplikovat vůči ČSSR doložku nejvyšších výhod.

[31] Tato zpráva nebyla v ony dny v Rudém právu publikována.

[32] Jedna denně. Svobodno slovo 2. března 1967.

[33] V čem spočívalo, nevím, protože i z té exportní škodovky tekl olej a korodovala kastle jako z tuzemáku.


rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: 1967, 2018, ceny, Česko, Československo, důchody, mzdy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Ve velmi zajímavém do jisté míry hodnotícím článku, mimo jiné zaujme i zmínka o kdysi dost výzamném národním podniku Chronotechna Šternberk, z něhož zřejmě zbyl toliko onen reklamní budík, zabudovaný do zdi nárožního domu, v němž se tohoto času nachází lékárna, na křižovatce ulic Olomoucké, Nádražní a Jívavské, nyní upoutávajících pozornost k nástupnickému podniku Eutech, který zřejmě však již budíky nevyrábí. Snad a doufejme, že občané Čr mají v hlavách zabudován onen přírodní budík, který je probudí z blahého jejich konzumeristického spánku v područí zde restaurovaného kapitalismu v dost nyní brutální protofašistcké podobě, když budíky ze Šternberka vzhledem k technologickému opotřebení, možná ještě někdy zaalarmují k probuzení, ale ne již v pravý astronomický čas. Nemyslím tím právě onen zhovadilý letní čast pokrytecky udržovaný a jakoby neudržovaný našimi nynějšími vrchními z Bruselu a Berlína, ale ten dějinný, který předpokládá probuzení pracujícího lidu Čech, Moravy a Slezska, proti nynějším  našim zaprodaným služebíkům uzurpátorů moci globálního kapitalismu.