Ceny a platy v ČSSR v r. 1967 a dnes - VII

sušená švestka v anglické slanině
29.1.2019 10:08
„Citelný nedostatek cibule, který v minulých dnech postihl Brno, je zažehnán. Na trhu je jednak loňská sušená cibule, jednak je pro červen k dispozici 185 tun cibule s natí, přičemž toto množství je možno ještě zvýšit. Hrášek se objeví na trhu až koncem června. I nových brambor je zatím dost – z dovozu je k prodeji určeno 900 tun, první brambor se však začnou sklízet i u nás a těch bude do Brna dodáno kolem 1100 tun.“ (Svobodné slovo 7. června 1967)

POTRAVINY BRNO, zásobené v pavilonu K-l na výstavě BRNO 67 27 nejlepšími obory, podniky a závody potravinářského průmyslu, prodaly návštěvníkům nepředstavitelné množství různého zboží. Nového kečupu Speciál se prodalo 22.000 lahví. Vita-kávy jeden a čtvrt tuny, hotových jídel Fruty Brno se žampiony 15.000, jídel v plechových talířích 12.000, suvenýrových homolek 10. 000, housek a banketek z Jihomoravských pekáren přes tři čtvrtě milionu a chleba 145 tun.  Obložených chlebíčků a banketek s debrecínskou pečení snědli návštěvníci výstavy 40.000, masných výrobků, zejména „brněnských cigár“ se prodalo 75.000 kg. Dárkových balíčků se v pavilonu K-1 prodalo za 300.000 Kčs. A také o mléko a mléčné speciality byl velký zájem – utržilo se za ně 40.000 Kčs. (Svobodné slovo 4. června 1967)

 

Těmito informacemi navnaděný čtenář Svobodného slova v r. 1967 V. Š. z Prahy si posteskl[1]: SLYŠEL JSEM v rozhlasy recept na dobrý a hlavně zdravý oběd pro dvě osoby ze zeleniny. Lečo s okurkovým salátem jako přílohou. A tak jsem se rozhodl, že v zájmu svého zdraví si uvařím. Vzal jsem tužku a podle návodu počítal. Půl kg nových brambor 3 Kčs[2], půl kg zelených paprik za 22[3], půl kg rajčat za 7,50[4], čtyři vejce 4,40[5], osminka másla 5 korun[6], okurka 5 korun[7], kousek klobásy – 6 korun[8]. Ten zdravý zeleninový oběd pro dva vyšel na 43 koruny bez desetníku[9]. Tak jsem koupil kilo hovězí kližky za dvacku[10] a udělal nezdravý guláš …

Ale ta kližka představovala dosti hluboký zářez nejenom do peněženky našeho čtenáře. Jak se mohl dočíst o něco později, tak analýzy dosavadního stavu výživy našeho obyvatelstva ukazují, že v průměru jsme nasycení, respektive zdravotní průzkumy ukazují, že se stále přejídáme. Kalorický objem naší stravy se již od roku 1956 trvale pohybuje nad 3000 kalorií denně a dosáhli jsem úrovně průmyslově nejvyspělejších států.[11] Zbývá nám tedy v příštích letech řešit převážně kvalitativní nedostatky ve výživě, které se dají souhrnně vyjádřit jako nadměrná spotřeba glycidů a tuků a nedostatek bílkovin, především živočišných, minerálních látek a vitaminů. Jíme mnoho mouky a moučných výrobků, cukrů a tuků, a na druhé straně máme nízkou spotřebu mléka a mléčných výrobků, masa, zejména libového, vajec, zeleniny a ovoce. Za prvé existují u nás značné rozdíly v uspokojování spotřeby potravin podle jednotlivých důchodových kategorií obyvatelstva. Jen nejvyšší důchodové skupiny se stravují do určité míry podle zásad správné výživy. Za druhé dosažená úroveň ve spotřebě je téměř z celé čtvrtiny zajišťována dovozem – ať již přímo potravin nebo krmiv pro výrobu masa. Nejpalčivějším problémem je stále dovoz obilí, kterého dovážíme téměř polovinu z celkové tržní spotřeby.[12] Každý druhý bochník chleba je upečen z dovezeného obilí. Dále dovážíme maso, sádlo, máslo, vejce a brambory. V budoucnu hodláme přírůstek spotřeby potravin krýt vlastní zvýšenou zemědělskou výrobou. Zlepšovat kvalitu výživy bude možno jen v souladu s vyšší tuzemskou produkcí, a přitom usilovat o snižování dovozu potravin. Zvýšení zemědělské výroby do roku 1980 spolu s dovozem potravin ze zemí socialistického tábora asi na současné úrovni by nám umožnilo dosáhnout značného zvýšení spotřeby potravin na jednoho obyvatele a současné kvalitativní zlepšení dosavadní skladby spotřeby podle zásad správné výživy. Pravděpodobně nebude možno v tomto období plně zajistit výživu obyvatelstva podle racionálních norem, tj. doporučených dávek potravin, stanovených na základě nejnovějších vědeckých poznatků. Neměl by se zvyšovat kalorický objem výživy, spíše by se mělo usilovat o jeho snížení. Bylo by žádoucí postupně zvyšovat spotřebu mléka a mléčných výrobků, a to ze 180,2 litrů v roce 1965 na 237 litrů v roce 1980[13], jakož i dalších živočišných potravin (například masa z 61,7 na 73,8 kg)[14], ovoce a zeleniny, a působit k omezování spotřeby mouky a moučných výrobků (ze 130,2 na 110 kg[15]) a cukru. O vývoji spotřeby bude rozhodovat sám spotřebitel, a to v závislosti na vývoji svého příjmu, což může se odlišovat jak od možností výroby i dovozu, tak i od daných cen. Ovšem zpravidla ceny potravin vyjadřují náklady, a i když nejsou v souladu s jejich výživnou hodnotou, přece jen výše nákladů obvykle neumožňuje snížit maloobchodní cenu. Intervence ze státního rozpočtu může být pouze dočasné, i když někdy i nutné. V roce 1966 utratil spotřebitel průměrně denně za potraviny a nápoje (bez kuřiva a hygienických prostředků) Kčs 12,46. Z hlediska podílu potravin na celkovém maloobchodním obratu to znamená 55,2 procent[16], i když ve srovnání s rokem 1965 došlo k výraznému poklesu tohoto podílu. V roce 1980 lze počítat s výdaji 16,70 průměrně denně při současné cenové hladině. Zvýšení výdajů za potraviny a nápoje by mělo činit podle toho 35,8 procent, čili více než jednu třetinu proti r. 1965. Připočteme-li k doporučeným dávkám potravin předpokládanou spotřebu nealkoholických i alkoholických nápojů, pak je možno odhadnout celkový denní výdaj pro rok 1980 asi na 20 Kč a možná i více, což představuje větší růst, než předpokládané zvýšení celkového příjmu, který má vzrůst asi o 55,8 procent. Předpokládá se pokles podílu potravin na celkovém maloobchodním obratu až asi na polovinu a rychlejší růst spotřeby průmyslového zboží. V průmyslově vyspělých zemích se výdaje za potraviny a nápoje podílejí na celkové osobní spotřebě asi 30 až 40 procent a v USA činí dokonce jen 21 procent. Podle statistiky rodinných účtů činily tyto výdaje u nás v roce 1965 43,7 procent.[17]

Tato čísla při průměrné mzdě 1500 Kč a 13 korunách denně za potraviny by znamenala, že pokles podílu výdajů za potraviny na 30ˇ% by nastal, kdyby při celkových měsíčních výdajích 400 korun za potraviny průměrná mzda činila přibližně 1700 korun. Od západní Evropy nás dělila tehdy pouhá dvoustovka. Od USA ještě další stopadesátikoruna. Naopak dnes dobrou zprávou je, že poměr ceny zdravého leča a ceny nezdravého guláše se překlopil ve prospěch zdraví. Dnes i spokojení důchodci si mohou dovolit uvařit a snít dohromady zdravé lečo s nezdravým gulášem 348 (159 + 189) Kč. Kdyby tak činil každý z nich denně, tak by za měsíc musel na uspokojení tohoto svého apetitu vynaložit celkem 5 220 korun, tedy zhruba hodně více než jednu třetinu svého průměrného důchodu. Kdyby totéž činil v rámci tehdy běžného důchodu v r. 1967, asi by mohl vyhlásit osobní bankrot[18]. Záhada prodlužujícího věku dožití je plně vysvětlena. Terapie šokem. Abych tu terapii vyzkoušel na vlastní kůži, tak jsem indigredience z leča přidal k půl kilogramu nakrájené a odblaněné kližky, přidal v roce 1967 nedostatkovou cibuli, nudle a kysané zelí, čerstvý hrášek jsem nesehnal, zapomněl jsem dát vejce, jo, a ušetřil jsem za klobásku, spařil vše v tzv. komínku ve dvou nádobách ze speciálního skla jako součástí titanového nádobí přinejmenším v ceně 10 000 korun, dnes už se nevyrábí, firma přešla na wolfram, pak vše slil do velkého hrnce z Tesca, povařil, to vše ,abych získal tak tři litry zdravotně prospěšného guláše a dal do mrazáku. Jedna porce tak třicet korun. Vynikající, příští týden na něj zvu návštěvu.

Pozn. Retroguláš návštěvě moc chutnal.



[1] Celková bilance BRNO 67 je také zajímavá: půl milionů návštěvníků si koupilo zboží za 75 milionů korun, o 12 milionů více než v předcházejícím roce

[2] Dnes brambory konzumní pozdní 16, 90 Kč/kg. Brambory rané 26 Kč/Kg. Za ½ kg 13 Kč.

[3] Dnes paprika zelená O,206 Kg 13,37 (64,90 Kč/kg), tedy za ½ kg 33 Kč.

[4] Dnes rajčata keříčková 109,80Kč/kg, v únoru 2017 68 Kč/kg. Za ½ kg 55 Kč. Rajčata keříčková volná O,366 g x 55 kg/Kč = 21,10 Kč.

[5] Dnes jedno vejce 3,50 Kč, čtyři vejce 14 Kč. Vejce "M" 10 ks 34,90 Kč.

[6] Dnes ¼ kg másla 56 Kč, osminka másla 28 Kč.

[7] Dnes jeden kus 16 Kč.

[8] Dnes klobáska chalupářská (domácí 101, 20 Kč/kg. Ostravská klobáska 120 Kč/kg.  Za jednu nožku 20 Kč? Dva nožky čabajské klobásy GYULAI o váze 250 gramů 79,90 Kč.

[9] Dnes celkem 159 Kč

[10] Dnes hovězí přední bez kosti klížka 0, 550 kg 104,45 (189,90 Kč/Kg).

[11] Tak rezervy jsme měli, v r. 1976 v Československu dosáhl průměrný denní energetický příjem 3560 kcal, v Polsku 3 589 kcal, v Maďarsku 3290 kcal, Rakousku 3243 kcal, Německu 3 190 kcal, v 1986 v Československu 3 478 kcal, v Polsku 3 426 kcal, Maďarsku 3 440 kcal, Rakousku 3 429 kcal, Německu 3 406 kcal, v r. 1996 v Česku 3 319 kcal, v Polsku 3 440 kcal, v Maďarsku 2 928 kcal, v Německu 3 297 kcal, v Rakousku 3551 kcal, Slovensku 2 906 kcal.  V r. 2013 průměrný denní energetický příjem v ČR činil 3256 kcal, v Polsku 3 451 kcal, v Maďarsku 3 037 kcal,v Německu 3 499 kcal,  v Rakousku 3 768 kcal, v Slovensku 2 944 kcal. (https://www.ceskovdatech.cz/clanek/85-povolujeme-opasky-cechu-s-nadvahou-vyrazne-pribyva/ )

[12] Předpokládaná celková sklizeň obilovin v roce 2016, vycházející z odhadu ČSÚ k 15. 9. 2016, doplněná o odhad Ministerstva zemědělství u okrajových obilovin, činí 8 437,9 tis. tun. Celkový dovoz obilovin ve výši 257,8 tis. tun v marketingovém roce 2015/2016 je oproti předchozímu ročníku vyšší o 3,7 tis. tun. Předpokládaný dovoz pro stávající marketingový rok 2016/2017 se očekává z důvodu další nadprůměrné sklizně s průměrnými kvalitativními parametry ve výši na úrovni 206,5 tis. tun. U zpracovaných výrobků vzrostl objem dovozu pšeničné mouky o 21,9 tis. tun na 71,1 tis. tun, avšak dovoz žitné mouky poklesl o 1,1 tis. tun na 3,0 tis. tun.  U celkového vývozu se očekává jeho meziroční nevýznamné snížení z 3 243,3 tis. tun v marketingovém roce 2015/2016 na 3 224,0 tis. tun v marketingovém roce 2016/2017. (http://eagri.cz/public/web/file/528195/SVZ_Obiloviny_12_2016.pdf )

[13] Podle dnes dostupných údajů spotřeba mléka a mléčných výrobků v hodnotě mléka bez másla činila v ČR v roce 1966 185 kg/obyvatel, v roce 1980 240 kg/obyvatel a v r. 2010 250 kg/obyvatel.

Průměrný Čech loni snědl 42,4 kilogramu chleba, což bylo o 1,5 kilogramu meziročně více. U pšeničného pečiva vzrostla spotřeba o 11 procent na 57,2 kilogramu. Zvyšovala se spotřeba žitné i pšeničné mouky, stejně jako rýže. Průměrná spotřeba masa klesla meziročně o 0,6 procenta na 78,6 kilogramu na osobu a rok. Zatímco spotřeba drůbežího a vepřového mírně rostla, u všech ostatních druhů se snižovala. Ryb loni snědl průměrný Čech v průměru 5,5 kilogramu, což bylo o tři procenta méně než v roce 2010, naopak vajec snědl obyvatel Česka v roce 2011 průměrně 254, o 12 více než předloni. Mléka loni lidé vypili meziročně stejně, zhruba 58 litrů na hlavu. Mírně se snížila spotřeba sýrů na rovných 13 kilogramů na hlavu. Spotřeba ovoce klesla o 5,5 procenta na 79,4 kilogramu. Lidé jedli především méně jižního ovoce, jehož spotřeba se snížila o 12 procent. Naopak spotřeba zeleniny se meziročně zvýšila o sedm procent na 85,4 kilogramu. Nejvíce v této kategorii narostla spotřeba zelí, a to takřka o čtvrtinu. Pití alkoholických nápojů loni stagnovalo. Jejich průměrná spotřeba vyjádřená v hodnotě čistého lihu zůstala na předloňských 9,8 litru. Lidé omezovali spotřebu piva a tvrdého alkoholu, spotřeba vína stagnovala. Kuřáci snížili spotřebu cigaret o dvě procenta na 1988 kusů na hlavu. Podle vládou schválené Zprávy o stavu zemědělství za rok 2011 spotřeba potravin v Česku vyjádřená ve stálých cenách loni meziročně klesla o 0,9 procenta. Při zohlednění téměř pětiprocentního růstu spotřebitelských cen ale lidé za potraviny a nealkoholické nápoje zaplatili v průměru 22.500 korun na hlavu, zhruba o 50 korun meziročně více. (http://www.foodnet.cz/polozka/?jmeno=%C4%8CS%C3%9A%3ASpot%C5%99eba+b%C3%ADl%C3%A9ho+pe%C4%8Diva+vzrostla+loni+o+desetinu+&id=34767  )

[14] Spotřeba potravin v Česku loni vzrostla o 1,9 procenta, na každého Čecha tak v průměru připadá 785,6 kg potravin. Vzrostla například spotřeba mléka a mléčných výrobků o 2,1 procenta na 247,5 kilogramu Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/test-a-spotrebitel/jidlo-maso-spotreba-statistiky.A171130_141829_test_rts

Spotřeba potravin v Česku loni vzrostla o 1,9 procenta, na každého Čecha tak v průměru připadá 785,6 kg potravin. Ve srovnání s předchozím rokem to je o téměř patnáct kilo více. Vzrostla například spotřeba mléka a mléčných výrobků o 2,1 procenta na 247,5 kilogramu a dlouhodobě roste také spotřeba masa. Loni to bylo 80,3 kilogramu, proti roku 1950 skoro dvojnásobek. (https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/2318842-cesi-si-loni-pridali-kazdy-sporadal-7856-kilo-potravin-tedy-vice-nez-jednu-kravu ).

Viz též https://www.novinky.cz/ekonomika/456456-cesi-jedi-o-polovinu-masa-vic-nez-driv.html

[15] Spotřeba mouky v České republice je zhruba 85 kilogramů na osobu a rok. Do této statistiky je zahrnutá i mouka, kterou si nosíme domů z obchodu, když máme v plánu něco sami upéct. Ale také mouka už zpracovaná v pečivu, sušenkách nebo chlebu. Velká většina této mouky je mouka hladká. (https://ego.ihned.cz/c1-59510340-proc-v-anglii-ani-v-cine-neuvarite-ceske-knedliky-aneb-jak-se-mele-ceska-mouka).

[16] Podíl potravin a nealkoholických nápojů na konečných výdajích na spotřebu domácností v běžných cenách 2006 činil v České republice činil 15,4%, v Eurozóně 15 12,9ˇ%.  Podíl výdajů na bydlení, vodu, energie a paliva 21,9% (22%) , odívání a obuv 4,6% (Eurozóna 15 5,8%), dopravy 11,6% (13,5%)

[17] Ing. František Maňas, Státní plánovací komise. Otazníky ??? nad. Svobodné Slovo 21. června 1967 (č. 169, brněnské vydání)

[18] Babička seděla na chodníku parku na pražském Karlově náměstí, ruce složené na klíně a něco šeptala. Zaslechl jsem slova – dejte pane nějaké drobné … Bezzubá ústa zůstala leknutím otevřená, když jsem se zeptal: „Babičko, proč žebráte“. Až po chvilce začala odpovídat. Prý je jenom na důchodu, není velký, kolem tří stovek a ráda by dětem něčím přispěla … Má čtyři děti, stařenka, která určitě neměla lehký život. Bál jsem na její děti dál vyptávat. Nemám rád scény, při kterých tečou slzy. A z očí té stařenky z Karlova náměstí by určitě tekly proudem, protože něco (nejen někdo) jí muselo přinutit, aby šla a usedla si na obrubník a sepjala ruce k prosbě o almužnu, aby mohla přispět svým dětem … Ten večer jsem si nepochutnal ani na svém oblíbeném jídle. Pořád jsem viděl ty sepjaté ruce a šeptající ústa. Ta babička z chodníku, to nebyla profesionální almužnice, měla strach říkat prosebná slova nahlas. A to je na celé věci nejtragičtější. Kam až vede sobectví lidí, kteří zapomněli na okamžiky, kdy jejich vlastní maminka rozdělovala spravedlivě krajíce chleba a mazala je máslem silnější než sama sobě. Netvrdím, že vyhnali vlastní matku žebrat, ale jsem jist jednou věcí. Že tahle stařenka nesepjala ruce z vlastního přesvědčení. Alespoň jsem to v jejím pohledu nepřečetl. Spíše se v něm našel strach, obyčejný strach, za kterým se skrývala ještě obyčejnější, ale tím větší bolest. (Svobodné slovo 7. června 1967)

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: 1967, 2018, ceny, Česko, Československo, důchody, mzdy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.