Cesta do propasti

tresen free
25.10.2018 12:47
Pro mnoho bývalých, ale i těch ubývajících současných voličů a příznivců ČSSD a KSČM, je aktuální pohled na obě partaje opravdu neradostný. Je až s podivem, s jakými primitivními argumenty vedení obou stran odráží systematicky všechny výzvy k sebekritice a potřebným či spíše nevyhnutelným změnám. Na Titaniku se tancuje, ale zákeřný útes se blíží a kormidelníci stále dokola odmítají změnit kurz a kapitánské uniformy se drží jako ono příslovečné lejno košile. I posádka se ale již začíná probouzet, remcat a jistá část dokonce i bouřit, jelikož mezi ní nejsou jen samí flegmatici a sebevrazi.

Levicově smýšlející člověk, aby si dnes nad stavem KSČM jen povzdechl a lakonicky konstatoval - kde jsou ty časy, kdy strana byla jasně zařaditelná, čitelná, měla jednoznačný program a v poslaneckém klubu a svém vedení disponovala takovými osobnostmi jako byli Zdeněk Klanica, Zuzka Rujbrová, Miroslav Vacek, Václav Exner, Jaroslav Štrait, Miloslav Ransdorf, Jaromír Kohlíček nebo Ludmila Brynychová.

Lépe už bylo

Jedním z posledních mohykánů, skutečných osobností, zůstává v klubu komunistických poslanců dodnes bývalý předseda Miroslav Grebeníček, který si udržel mezi levicovou veřejností nemalou autoritu a zůstane trvale jeho velkou zásluhou, že komunisté po roce 1989 ve společnosti udrželi pozice parlamentní strany i přes četné pokusy ji oslabovat a marginalizovat. V době, kdy byly pozice KSČM po bouřlivé první polovině 90. let, již pevně stabilizované (přelom tisíciletí), nacházela se KSČM na vzestupu. A nejen to. Šlo o zatím nejúspěšnější období v celé dlouhé polistopadové éře. Zejména ve volbách konaných v letech 1998 – 2004 KSČM potvrzovala, že si dokáže získávat podporu i z široké základny lidí bezpartijních, včetně mladší a středně generace. Když v té době byl některý z komunistických poslanců pozván k debatě do televize, vždy to zadunělo jasnými argumenty, ačkoliv i zde se proti KSČM trvale vedla nijak neskrývaná přesilovka. Stačí vzpomenout všechny ty diskuse moderované na NOVĚ nechvalně známým Janem Vávrou nebo na ČT dvojicí Černý, Bubílková a mnoha dalšími. Všechny ty Duely, Arény a Kotle. Komunisté zde museli čelit většinou nejen názorům oponentů a také neskrývané snaze dostat k prezentaci jen minimální prostor, ale i podpásovkám moderátorů, kteří se rychle naučili měřit dvojím metrem a praktikovat dvojí morálku. Toto vše však KSČM spíše přineslo další sympatie. Průměrný nezaujatý člověk totiž rychle pozná, když se nehraje fér a švindl v přímém přenosu byl samozřejmě o to viditelnější. Kdeže ale loňské sněhy jsou. Dnešní vystupování komunistických politiků v televizi sledují i vlastní členové strany často jen s pocitem studu a trapnosti. Toto, že je komunista? Vždyť je opatrný na slovo a vlastně skoro nic podstatného neřekne. Čeho se bojí? Ano, přesně toto si musí pomyslet nejeden divák a posluchač. Přitom komunisté jsou zvaní do diskusních pořadů vcelku pravidelně a o diskriminaci v tomto ohledu lze dnes jen těžko hovořit. Zvláště v situaci, kdy strana klesla někam k 5-7% voličské podpory a může být záhy ještě hůř.

Významná protestní a antikapitalistická síla

Komunisté dokázali dlouhá léta úspěšně těžit z pozice protestní, antikapitalistické síly. S postupem let se postavení KSČM stabilizovalo a dalo se očekávat, že i přes permanentní antikomunistické kampaně pořádané pravidelně aktivistickými novináři a částí pravicových politiků, je jen otázkou času, kdy partaj získá podíl na moci například na úrovni krajů. Stalo se tak roku 2008. I přes veřejné proklamace, o tom, že s komunisty se nemluví, se nejen na úrovni městských a obecních či krajských samospráv, ale i na úrovni Poslanecké Sněmovny s komunisty mluvilo a čile jednalo již od 90. let. Komunisté představovali reálnou politickou sílu, kterou v řadě případů nešlo jen tak jednoduše ignorovat a obcházet. Ostatně hlasy komunistů byli zvoleni všichni polistopadoví prezidenti, včetně toho prvního, který se straně odvděčil tím, že jí pak po celý život veřejně pomlouval. Ale tuto trapnou figurku postupem času čím dál méně lidí bralo vážně.

Když byl na podzim roku 2005 Miroslav Grebeníček odejit z čela KSČM, zanechal svému nástupci stranu, která měla v Poslanecké Sněmovně 41 poslanců, tři senátory, 157 krajských zastupitelů, okolo šesti tisíc obecních zastupitelů a 6 europoslanců. Finančně byla partaj v poměrně dobré kondici. Samozřejmě přetrvávaly dlouhodobé problémy týkající se zejména úbytku členů, který nestačil být kompenzován těmi nově přijatými, nemluvě o mladé generaci. Strana se dlouhodobě potýkala a potýká také s nízkou schopností pracovat efektivně na sociálních sítích a cílit na mladou generaci. Veřejná prezentace strany zůstává usazena v minulosti a působí neuvěřitelně obstarožně. Přitom šikovné lidi schopné na vysoké úrovni pracovat s moderní technikou i KSČM ve svých řadách má. Zřejmě není vůle tyto osoby za práci adekvátně odměnit. Scházely by pak prostředky pro věrné služebníky partajní vrchnosti. Celkově však komunisté měli ještě v době Filipova nástupu do čela solidní vyhlídky do budoucna. Záleželo ovšem na schopnosti a pracovním nasazení obměněného vedení. Reálnou sílu komunistů pak museli chtě nechtě brát na vědomí i sdělovací prostředky jim rozhodně nefandící. Například v létě roku 2010 vyšel v Mladé frontě článek oceňující nejen stabilní postavení komunistů v české politice, ale i některé mladé talentované tváře v jejich řadách. I zde se tehdy psalo o tom, že KSČM má bez pochyby před sebou ještě dlouhodobou slušnou perspektivu a záleží jen na tom, kterak s ní naloží.

Filip bez filipa

Vojtěch Filip byl straníky aspoň zpočátku vnímán vcelku pozitivně. Jméno si udělal již jako předseda poslaneckého klubu a před svým nástupem do čela strany i jako místopředseda Poslanecké Sněmovny. Čekalo se od něj, že dokáže oslovit zejména střední generaci a vůbec voličské skupiny, pro které byl Miroslav Grebeníček málo přijatelný a provést nezbytnou modernizaci. Filip od počátku vsadil na umírněnost a pragmatismus. Partaj se vydala na velmi nebezpečnou cestu vytvoření tzv. strany volebního typu, místo strany masové. Již brzy se ukázalo, že naděje do něj vkládané, naplnit příliš nedokáže. Nestal se ani přijatelnějším pro další voličské skupiny, které jej odmítaly podobně jako jeho předchůdce, ani nedokázal do strany přivést novou krev. Nemluvě o modernizaci. Ztráta pozic na sebe logicky nenechala dlouho čekat. Hned v dalších volbách nastaly citelné ztráty. Což se ihned podepsalo i na stranických financích. Samozřejmě však nový muž v čele strany si zasloužil určitý čas, aby ukázal, co umí. Ten však běžel dál a dál. Přičemž nic zásadního na postavení KSČM se neměnilo. Spíše se jen dál zhoršovaly volební výsledky ve všech volbách. A nešlo jen o volební výsledky, ale celkovou akceschopnost. I na mimoparlamentní úrovni se strana stávala čím dál méně viditelnou, ať už šlo o schopnost uspořádat veřejnou protestní akci nebo vydávat kvalitní tiskoviny či systematicky vzdělávat mladé členy nebo účinně zapojit do stranické práce také sympatizanty. Organizovanou i neorganizovanou komunistickou mládež pak vedení již dříve dosti rázně odvrhlo jako přílišné radikály škodící novému zaměření strany jako státotvorné síly.

Jedna hvězdná chvíle pro Vojtěcha Filipa ale přece jen přišla. Když tedypomineme jeho opakovaná zvolení do vedení Poslanecké Sněmovny. Volby v roce 2012 přinesly komunistům výrazný úspěch. V době panování extrémně nepopulární vlády Kalouska a Nečase vcelku zákonitě výrazně uspěla jak KSČM, tak i ČSSD. Toto umožnilo komunistům dostat se do vedení většiny krajů. KSČM ale díky své nemotornosti a pasivitě nedokázala voličům včas a srozumitelně prodat výsledky své práce v regionech a také kvůli tomu dopadla v dalších krajských volbách velmi bídně. Podepsala se na tom i nevýrazná volební kampaň umocněná současně malou aktivitou vedení strany a především neschopností podchytit včas kritické nálady ve veřejnosti a adekvátně na ně reagovat. Celostátní témata a celkový obraz politické strany samozřejmě mají svůj vliv i na výsledky krajských či komunálních voleb. O tom není sporu. Komunisté jakoby jen čekali, že jim to tam voliči znovu automaticky nahází a zůstane vše při starém. To už ale přišla doba velkého nástupu nových protestních hnutí v čele s výraznými osobami v podobě Andreje Babiše a Tomia Okamury. Ta šla přímočaře svým programem a jasnými volebními slogany vstříc voličům. To že často šlo jen o hlasitý populismus, voličům jaksi nevadilo. A výsledek se samozřejmě dostavil. Komunisté, kteří přenechávají od té doby co je v čele Filip tvorbu volebních kampaní převážně soukromým agenturám, dostávají opakovaně ve volbách na frak. Poctiví a pracovití komunisté obětavě pracující na úrovni obcí, měst či spolků a zájmových organizací, to pak již nezachrání. Celkový obraz strany je pro veřejnost čím dál odpudivější, nikoliv jen nečitelnější. Filip řídí KSČM prakticky již od svého nástupu do jejího čela spíše jako svou firmu z pozice jednatele, než jako skutečný předseda politické strany. Veřejnost to dobře vidí, nejen členové strany a tak volí jiné strany.

Volební porážky přibývají, vedení dál v pozici mrtvého brouka

První větší varování pro KSČM představovaly již volby v roce 2014. Strana příliš neuspěla ve volbách do Evropského parlamentu. Zisk těsně pod 10% stačil jen na tři mandáty, proti roku 2009 ztráta jednoho zástupce. A mělo býti ještě hůře, podzimní komunální a senátní volby také nedopadly příliš dobře. Žádné kritické hodnocení se však nekonalo, prý příště to dopadne určitě zase lépe. Občasné kritické hlasy zůstávaly na patřičných místech neoslyšeny. Proto vše pokračovalo dál ve starých kolejích. Žádná změna v prezentaci směrem k veřejnosti, stále ty stejné okoukané tváře. Vyhořelí funkcionáři na okresech a krajích sčítající každoročně ztráty v členské základně a vyprazdňující se stranická kasa. Pravidelné rituály dle stále stejné šablony nemohly při nejlepší vůli přinést novou čerstvou energii do viditelně chřadnoucí partaje. Stále však ještě mající ve svých řadách dost lidí ochotných vypomoci při veřejných akcích nebo volebních kampaních. Zároveň ovšem narůstala nespokojenost řady straníků se současným směřováním. Nebylo proti divu, že při stranickém sjezdu roku 2016 měl Filip zdatného protikandidáta v osobě Josefa Skály. Ten ve značně nerovných podmínkách dostal dost hlasů delegátů, na zvolení do čela strany to ale nestačilo. Nakonec se stal jedním z místopředsedů. Filip se samozřejmě ihned postaral o to, aby měl podmínky k výkonu své funkce co možná nejobtížnější. V této činnosti byl vždy přeborníkem. Mělo se tedy dál jet víceméně postaru. Přišel ale další tvrdý políček ještě téhož roku v krajských volbách. Komunisté se po velkém propadu napříč republikou udrželi jen ve vedení jednoho kraje. Toto již těžko šlo jen tak snadno přejít mávnutím roky. Kritika zdola se nyní ozývala ještě více a hlasitěji. Vedení strany ale opět odmítlo nést osobní odpovědnost a shodilo vinu za volební neúspěch na krajské organizace. Rok se sešel s rokem a přišel další debakl v podobě voleb do Sněmovny. Necelých osm procent hlasů představovalo nejslabší výsledek v polistopadové historii. A opět následovaly hloupé výmluvy namísto důkladné analýzy a osobní odpovědnosti vedení. Přesto došlo ke svolání stranického sjezdu v mimořádném termínu. Filip se opět ukázal jako mistr zákulisních intrik a schopný obchodník. Řada delegátů patřila totiž k lidem placeným přímo stranou a na současném předsedovi byli finančně či přímo existenčně závislí. I tentokrát Josef Skála souboj o post předsedy poměrně těsně prohrál. Následně byl ze všech svých funkcí odstraněn. Prý bez škůdce Skály se strana opět zvedne. Přišel ale zcela dle očekávání jen další debakl. Tentokrát v komunálních a senátních volbách. A opět následovaly trapné výmluvy, osočování lidí s jiným názorem na směřování partaje. Začalo se dokonce hovořit o rozvracečích a škůdcích. Místo argumentů se znova začali hledat viníci, tam kde vůbec nejsou. Členové ÚV na svém povolebním zasedání odmítli přimět vedení k vyvození osobní odpovědnosti a stejně tak zamítli i svolání mimořádného sjezdu. KSČM se tak stala raritou mezi parlamentními stranami, když ani po opakovaných volebních debaklech nevyměnila neúspěšné vedení. Na rozdíl od lidovců, ODS, TOP 09, ČSSD i Zelených. Prý tentokrát za volební debakl nese vinu současná situace ve společnosti. Předsedu každé normální politické strany by její členové za takový hloupý blábol dávno vynesli v zubech. Čím dál víc řadových komunistů má sice Filipa a jeho pomocníků v likvidaci kdysi vlivné strany plné zuby, ale jejich názor nikoho nezajímá. Partajní šlechta žije dnes zcela pod heslem každý den dobrý, tak proč to nezkusit ještě nějak doklepat do toho důchodu nebo si v důchodu ještě nepřilepšit. Tito lidé chtějí zachránit jen sami sebe, o stranu jim nikdy nešlo. Chtějí ale být u toho, když se bude rozprodávat stranický majetek, protože zde ještě stále je a bude z čeho brát. Jde o řízenou likvidaci KSČM. Z Filipa v čele strany musí mít největší radost pánové Kalousek a spol. Žádné zákazy již nebudou třeba, komunisté se pod současným vedením spolehlivě zlikvidují sami. Likvidátoři se své šance nepustí. I kdyby přišel další debakl ve volbách do Evropského parlamentu, zase se to nějak zdůvodní. Na to jsme přece machři. A že snad straníci remcají? Vždyť my už je k ničemu nepotřebujeme.

Předseda strany jako uvědomělý likvidátor

Jestliže ani po opakovaných volebních debaklech nenašlo vedení komunistů odvahu dát své funkce k dispozici a provést důkladnou analýzu ve stylu padni komu padni, bude se současná krize jen dále prohlubovat. Podpora vlády pod taktovkou jednoho z nejbohatších lidí naší země straně, jak ukázal povolební vývoj, viditelně škodí. Lidé to vidí jasně a poohlížejí se po aktivní a přitažlivé alternativě jinde. Filip vede KSČM na politický hřbitov a ještě se tomu z pozice funkce místopředsedy Sněmovny usmívá. Ať je to jak chce, tento člověk se zapíše do dějin KSČM jako uvědomělý likvidátor, protože těžko věřit tomu, že by si nebyl vědom situace, v níž se partaj nachází. Komunisté se dostali do pozice některých západoevropských komunistických stran, které vyměnily funkce za program. Zaplatily za to posunem do politické nevýznamnosti. Komunisté ve Francii a Itálii jsou zářným příkladem. Z KSČM se ještě nedávno ozývaly hlasy, že jsou si těchto rizik vědomí a stejnou chybu opakovat nehodlají. Kráčejí však úplně stejným směrem. Toho, kdo před tímto sebezáhubným stavem hlasitě varuje, nazývají pánové Filip, Dolejš a spol. rozvracečem a nepřítelem. A dokonce se ještě plácají po zádech, jak jsou státotvorní, když drží miliardářovu vládu nad vodu, ačkoliv tento je pomlouvá, kudy chodí.

To, že je KSČM opravdu ve velké krizi svědčí i hlasy odpůrců jakýchkoliv změn na stránkách Haló novin. Jejich argumentační úroveň je velmi chabá, navíc jde většinou o osoby, které káží vodu a prolévají hrdlo tím nejluxusnějším vínem. S nimi to soudruzi a soudružky opravdu ale opravdu nevyhrajete.

Vojtěch Filip na tom musí být neskutečně blbě, když k osočování Josefa Skály dostane prostor i člověk typu Zdeňka Zbytka (do očí bijící zvláště v situaci, kdy články kritizující současnou situaci ve straně psané řadovými komunisty většinou šanci na otištění v Haló novinách nemají). Že by právě tento muž byl expertem na KSČM, o tom lze s úspěchem pochybovat. Nic proti panu Zbytkovi, možná je opravdu dobrým a úspěšným podnikatelem, ale on v politice přece nikdy neuspěl, po převratu ihned vrátil rudou knížku a na stránkách Haló novin jsem nikdy od něj žádný komentář nečetl. Až nyní dostal prostor. Proč až právě nyní? Není to zvláštní? Navíc se příliš nevytáhl. Nabídl čtenářům v podstatě jen snůšku domněnek a drbů s cílem skandalizovat jednoho z mála skutečných komunistů, jehož argumentační úroveň je o několik řádů výše. Josef Skála jeho domněnky a drby rychle a věrohodným způsobem vyvrátil, ale prostor k odpovědi již v Haló novinách nedostal. Proč? Kde zůstala novinářské etika a právo na odpověď. Vždyť možnost reagovat na text tohoto druhu by měl člověk vždy dostat. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48678289

Josef Skála věcně a srozumitelně odpověděl autorovi hanopisu otištěného Haló novinami prostřednictvím Parlamentních listů. Každý si tak může udělat sám vlastní názor o charakteru obou mužů. Myslím, že v tomto případě je jasné, kdo se stal usvědčeným lhářem. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kriva-meridla-tankisty-Zbytka-Josef-Skala-odpovida-na-slova-o-mladem-svazackem-papalasi-556100

Podobně jako Zbytek si přisadil dlouholetý sám se sebou nepochybně spokojený stranický funkcionář Špás. Pod jeho vedením v minulosti společnost Futura rozhodně nevzkvétala, volební výsledky v kraji, kde žije, jsou čím dál horší, přesto udílí knížecí rady a připomíná dost křečovitě své minulé zásluhy. Pane Špási je mnoho komunistů, kteří nezištně pracovali a pracují pro stranu a nikdy z toho žádné odměny ani funkce neměli a nemají, ani se svými prokazatelnými zásluhami nemusí veřejně chlubit. Za ně totiž opravdu hovoří činy, nikoliv jen slova. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48664159

Skutečné myšlenkové perly pak vyplodil i pan Košťák. Jeho ataky vůči Josefu Skálovi však nepřekročily ve své přízemnosti hranice té nejzapadlejší žižkovské pavlače. Ale aby nabídl nějaké plány na rekonstrukci upadající partaje, na to jaksi nemá ty správné koule. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48646031

O činnosti paní Lysákové ve všech jejích placených funkcích by komunisté z libereckého kraje mohli dlouze hovořit a nevyznělo by to pro autorku níže uvedeného textu vůbec lichotivě. Ostatně stav krajského sídla strany a volební výsledky hovoří jasnou řečí. Jestliže na prvomájovou oslavu v krajském městě přijde jen pár desítek lidí, je to jistě skvělá vizitka kvalitní stranické práce… Tato osoba namísto toho aby zpytovala své svědomí, kam to až dovedla ve svém kraji a uvolnila místo schopnějším, bude raději svou jedovatou slinou mířit na lidi, kterým nesahá ani po kotníky a kteří bez zázemí i financí dokáží veřejně výrazným způsobem prezentovat levicová témata a na vysoké úrovni je diskutovat. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48637127

Ti, kteří si uvědomují bez růžových brýlí skutečný stav panující v KSČM, a kteří dostali prostor na stránkách Haló novin, se již na první pohled vyjadřují na zcela jiné úrovni. Za jejich slovy se neskrývá touha za každou cenu se držet placených funkcí, ale provést nutné změny. Osobně obdivuji jejich trpělivost bojovat proti bandě arogantních sebestředných pupkatých strejců, kteří dávno ztratili kontakt s realitou a jejich jedinou snahou je udržet se v dobře placených funkcích, třebaže by svou škodlivou činností dovedli stranu až do politické bezvýznamnosti.

Richard Pokorný je jednou z mladých nadějí komunistů. Jenže má tu smůlu, že stojí na nesprávné straně. Vzdělaný člověk s jasným přesvědčením a solidní rétor. To vše jej uschopňuje k tomu, aby se v budoucnu zařadil mezi výrazné tváře i na celostátní úrovni. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48637124

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/filip-ma-dalsiho-silneho-kritika/r~ff5ffa3cd5fe11e8b295ac1f6b220ee8/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_content=default&utm_term=position1&utm_campaign=Aktualne&redirected=1540446128

Miroslav Kavij patří k dlouhodobým kritikům současného vedení. Také on by mohl oživit stojaté a zatuchlé vody ve stranické centrále a v ideologickém zázemí. Zkušeností má dost a kariéristickými sklony určitě netrpí. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48645897

Josef Skála byl na dvou stranických sjezdech hlavní alternativou vůči Filipově vedení. Jeho jazyková vybavenost, mezinárodní rozhled a schopnost na úrovni diskutovat o aktuálních tématech levicové politiky mu dává stále šanci, aby patřil mezi nejvýraznější nositele tolik potřebných změn v KSČM, která míří ke dnu za souhlasného přikyvování držitelů koryt. Stalinistou jej mohou označovat jen lidé značně zaostalí. Skála kromě jiného ovládá v politice tolik potřebnou schopnost říci lidem, ke kterým hovoří, to co oni potřebují především slyšet, aby věděli, že se o ně ještě vůbec někdo zajímá. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48652031

Jeden z mladých jihomoravských komunistů nedávno napsal otevřený dopis předsedovi strany. S jeho kritickým obsahem se může ztotožnit snad úplně každý, kdo vnímá palčivou nutnost udělat z KSČM opět čitelnou levicovou stranu bez kariéristů a nevzdělanců, kterým strana už dlouhá léta slouží jen jako výtah k moci. Autor nazývá věci pravými jmény a prokazuje, že v KSČM ještě stále jsou lidé se smyslem pro realitu a schopností pracovat na její obrodě. http://www.ksm.cz/nazory-polemika/otevreny-dopis-vojtechu-filipovi.html

Situace v ČSSD a KSČM si přirozeně všímají také přední čeští intelektuálové. Ekonomka Ilona Švihlíková připomíná, že jen zásadní obrat může obě strany ještě zachránit, jenže ten je se současnými lidmi v jejich čele v nedohlednu. http://casopisargument.cz/2018/10/23/sebevrazda-ceske-levice/

Co dodat závěrtem? Snad jen připomenout, že mezi signatáři platformy Restart, tolik kritizované ze strany vedení KSČM i lidí, co o ní vůbec nic nevědí, což je ale v našich podmínkách vcelku příznačné, je řada zajímavých, vzdělaných a ve svém povolání velmi úspěšných osob. O tom dostatečně svědčí i text spisovatele Vratislava Vyhlídky. http://www.severoceskapravda.cz/index.php/ohlasy/1949-orwelovské-prasátko-a-konec-ksčm

 

 

miroslav-porizek
Bydlím na malém městě uprostřed Hané, pracuji ve státní správě v sociální oblasti, publikuji asi 20 let - zejména různá témata z politiky, kultury a historie. Jsem stoupencem společenské solidarity, veřejné dopravy a přímé demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

,, Ať se tomu bráníme či nikoliv, nemůžeme vidět přítomnost jinak, než na pozadí něčeho, co ji předchází."

                                                                                                                                      Vladislav Vančura.

   Byl vlastně rozpad světové socialistické soustavy koncem devadesátých let minulého století řízený či nechtěný ? Tak zní ona základní otázka, na kterou stále hledáme odpověď. Můžeme spekulovat, že se jednalo o souběh objektivních a subjektivních faktorů. Každopádně nyní sklízíme tu neblahou úrodu, která byla tehdy jednak zaseta, současně pak bylo z příslověčné vaničky spolu s vodou vylito i novorozeňátko socialismu. Moci se chopícími tehdy ještě přežívajícimi pohrobky kapitalismu, posléze byly a stále jsou levicové strany používany jako užiteční hlupáci, v roli biblického fíkového listu, zakrývajícího vykořisťovatelskou podstatu kapitalismu. Nechť si tom současní revizionisté a renegáti blábolí do nekonečna.