Církevní restituce napravují Boží chybu?

obrazek
22.1.2014 15:19
Ptám se na to v roli ateisty a s odkazem na asi nejznámější modlitbu: "Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen".

Z jejího textu usuzuji, že si jsou věřící vědomi, že existuje něco jako stále přítomná Boží vůle, jinak by se k Bohu s touto modlitbou denně neobraceli. Nepochybně se s ní k němu pravidelně obraceli i v době, kdy se u nás v druhé polovině čtyřicátých let minulého století schylovalo ke změně politického režimu. Určitě se takto modlili i preláti ve Sdružení katolických duchovních Pacem in teriris a vůbec mne nezajímá, že se to jiným prelátům nelíbilo. Pokud je zradili vysvěcení, pak ať škodu požadují od nich. 

Důležité je, že bratříčkování s bolševikem bylo nedílnou součástí života církve. Proto církevní restituce vnímám jako zištnou snahu současných profesionálních věřících, aby jim bezvěrci na úkor svých vlastních životů zaplatili za tehdejší, zřejmě pomýlenou Boží vůli, kterou dnes nabubřele, uvedeni v pokušení, nerespektují. Není přeci možné zároveň věřit v Boha, den co den ho před spaním prosit, aby život svých služebníků ovlivňoval svojí vůlí, a zároveň mu házet klacky pod nohy, když jim dá skrze mocné najevo, že to s ním mnozí z nich nemysleli upřímně.

stvan
Není důležité co si o sobě myslím já, ale co si o mně myslí druzí.
Klíčová slova: církevní restituce

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

libuse-zavoralova

Pane Šebku, nevytrhávejte, prosím, věty z kontextu. Napsala jsem, že komunisté sice provedli soupis zabaveného církevního  majetku, ale tento majetek , bohužel, v té době již více než sto let katolické církvi nepatřil. Katastrální úřady vydávají dnes tento majetek téměř ve 100% katolické církvi (ostatní církve svých "pět švestek" restituovaly už po roce 89), a to  na základě zákona, který byl schválen většinou jednoho hlasu poslance, který poté odkráčel do vazby. Ale katolická církev se samozřejmě nikdy nestyděla za nic.

antoninsebek

Po měsíci jsem otevřel tento článek a jen pro pořádek budu konstatovat, že jeho autor sem přetiskl rozsáhlý materiál, který zřejmě málokdo přečetl celý. Já ano a neshledal jsem tam nic, co by potvrzovalo bratříčkování církve s komunisty. Ano - bylo Pacem in terris a byli církevní tajemníci.

Jsem rád, že paní Libuše Zavoralová potvrdila, že komunisté zpracovali SOUPIS ZABAVENÉHO CÍRKEVNÍHO MAJETKU. O vracení majetku rozhodují Katastrální úřady. A nikdo jiný. To je dobře, že se o tom nerozhoduje na nějakém mejdanu nebo (nedej Bože) Majdanu. Bylo by dobře si znovu oživit fakt, že Ústavní soud tuto problematiku dlouze a podrobně zkoumal a vydal o tom dvě Rozhodnutí ÚS. To je dobře. Poslanci prověřovali tuto záležitost pomocí speciálních komisí také minimálně dvakrát. To je dobře. A nový pan premiér prohlásil, že pomocí Okamurovských referend nebudeme měnit Ústavu. To je dobře.

V jiném příspěvku jsem mezitím uvedl dva příklady, jak se naši představitelé motivují známými filmy (uvedl jsem "Pretty Woman" a "Jáchyme, hoď ho do stroje"). V tomto případě byla inspirace zcela jasná - to jest "Vrtěti psem". Občanstvu byla hozena "restituční" kost, aby se na ni vrhlo a nevšimlo si  něčeho jiného, podstatně důležitějšího. Povedlo se.  

 

libuse-zavoralova

Pane Štváne, katolické restituce svým dopadem překračují hranice významu všech politických stran. Zpochybňují totiž smysl naší historie a to by mělo být věcí svědomí každého občana.

stvan

Prohrou skončí, ale hlavně díky nečinnosti politických stran, které nápravu slibovaly a v neposlední řadě i díky prezidentovi, který až moc rychle našel s církví(s Dukou) společnou notu. Hlavní vinnou občanů je, že jim opět!!! uvěřili.

libuse-zavoralova

Zdá se, že statečný boj Lenky Procházkové proti tzv. církevním restitucím skončil, díky nečinnosti 80% obačanů s ní souhlasících, prohrou.

https://www.facebook.com/notes/lenka-proch%C3%A1zkov%C3%A1/otev%C5%99en%C3%BD-dopis-pape%C5%BEi-benediktovi-xvi/382805251737504


josefmikov

nic moc  tom nevim, preposilam bez poznamek co jsem obdrzel.

Majetkové narovnání na začátku nového roku
21. 1. 2014
Media tištěná i elektronická jak můžeme sledovat v monitoringu - jsou v těchto dnech opět plná článků o restitucích, o tom, co vše církve ze svého movitého i nemovitého majetku žádají zpět, jak České lesy rychle před vydáním drancují tyto lesy pod záminkou přírodní pohromy nebo údržby, které instituce odmítly majetek vydávat atd. Zprávy také hovoří o sporech, či soudech, které se rýsují nebo už nabíhají či probíhají, o problematice, kdy který majetek byl znárodněn (Benešovy dekrety, či jiné problémy). Co vše problematizuje vydávání, které už dobře 20 let stále připomínáme a žádáme, se rýsuje jako dlouhotrvající proces, na který "zadělali" komunisté svým "pohrdáním" soukromým majetkem a despektem k právům člověka. Dnes plní media úvahy spíše tohoto druhu. Napadání církví, že to vůbec žádají, na co to potřebují a proč s tím přicházejí až dnes, v situaci ekonomicky pro stát tak nevýhodné, se dnes už tolik neozývají. To církve odmítly už dříve.
Ale to, co mě v současné situaci velmi zaujalo, je skutečnost, že se tato témata traktují na pozadí nově se rozvíjejícího obecného vědomí právní a mravní stránky věci, vyjádřeného různými společnými titulky v denním tisku. Odcituji tu některé charakteristické, které se objevily například v rubrice "Názory" v MFDnes: "Svoboda a demokracie jsou v ohrožení, je třeba se bránit" (14.1). "Čeho je u nás víc? Zlodějů nebo občanů? (16.1.) "Debakl presidentství: hlava státu radí, jak ošálit zákon "(13.1.) To jsou nejen novinářské úvahy, ale je to odraz toho, čím část naší společnosti dnes také žije. Stačí se podívat na různé diskusní pořady o těchto věcech, například na poslední čtvrteční televizní pořad Michaely Jílkové ´Máte slovo´. Je zajímavé, že se tam na začátku vůbec neobjevují slova jako "právo", "spravedlnost", "Ústava", soudy, které by měly být základem a východiskem takové diskuse. Naopak často i akademicky vzdělaní lidé klesají v diskusi pod inteligenční úroveň svého vzdělání na rovinu ulice. Principy dialogu - žádné. Je tady nutné jasně poukázat na to, co církev ve středověku pro stát, pro společnost dělala, že byla hlavní nositelkou sociálních služeb ve společnosti. A také nositelkou vzdělanosti, školství a kultury (viz galerie umění). Celá duchovní služba pro tehdejší dobu (záduší) nebyla záležitostí malého významu. A králové, šlechtici, města, ale i bohatí jednotlivci jí na všechny tyto účely dávali majetek.
 Jestliže se tyto skutečnosti ztratí ze zřetele a minulost se posuzuje jen parametry dnešní doby, pak se diskuse o otázce majetku církve scvrkne na "dojmologii" nesenou arogancí, nadávkami, lží a osočováním, protože chybí základní znalosti a seriózní argumenty přesně ve stylu článků, které jsem výše citoval, nebo ještě hůř, ve stylu ideologických demagogických nenávistných projevů padesátých let.
V podobných diskusích se pak ztratí ze zřetele množství darovacích a jiných druhů pergamenových listin, které tyto majetky provázely a v nichž jsou často dlouhé seznamy majetků, které církev či řády dostávaly. A tyto doklady o vlastnictví si střežily a znovu a znovu je králům a různým šlechticům dávaly potvrzovat. Jsou tu zemské desky, městské a jiné knihy, v nichž jsou zachyceny vlastnické poměry. Jako archivář jsem tyto dokumenty kdysi měl často v rukou. Vím, o čem mluvím. Mnozí o těchto skutečnostech nic nevědí a domnívají se, že naše minulost byla doba, která žila po právní stránce nějak "nadivoko".
V diskusích často nepadne ani slovo například o "pozemkových knihách", které jsou sice mladšího data, ale tvoří základ vlastnictví. Zajímavé by bylo popsat, s jakou právní pečlivostí tyto právní dokumenty vznikaly. V těchto dokumentech jsou zachycena vlastnická práva, knihy vedly všechny změny vlastnictví. Žádná církevní instituce se nemůže dovolávat nějakého majetku, nemá-li takovéto doklady. Ale také nikdo racionálně uvažující nemůže libovolně upírat někomu vlastnické právo, jestliže je tu jako vlastník zapsán. Bohužel komunisté na začátku doby totality v r. 1964 udělali v této oblasti dokonalý zmatek, vyřadili pozemkové knihy z účinnosti, přestaly se vést tyto seznamy a změny vlastníků. Kdo popírá vlastnická práva zde zakotvená, dělá totéž, co komunisté tehdy. V té době byla místo pozemkových knih založena evidence nemovitostí, (později v r. 93 registr nemovitostí) a vedly se seznamy momentálních "uživatelů", protože všechno náleželo státu.
Na naše pozemkové knihy se přitom koncem 19. stol. jezdili dívat experti například z Jižní Ameriky jako na vzor evidence nemovitostí. Dnes je katastr v nepředstavitelném stavu a s dnešní digitální evidencí pozemků v západní Evropě se nedá vůbec srovnávat.
V diskusi o restitucích vystupují často lidé, kteří o těchto věcech a o dlouhé evidenci vlastnictví nic nevědí. Ve své většinou totální ignoranci pak říkají úžasné hlouposti a nesmysly, a proto z nedostatku argumentů užívají nadávky, aroganci a nesmyslné lži.
Dnes při diskusi o restitucích jde vlastně více o náš právní řád, jak se to často v rubrice "Názory" v MfDnes objevuje. Níže uvedu příklad, jak nekompetentně mluvili a jednali například i ministři Rusnokovy vlády, pokud jde o církevní majetek v areálu pražského Hradu. O něm se nedávno pan Sobotka vyslovil, že se bude snažit, aby Hrad byl vyňat z restitucí. Nevím, jestli to odpovídá dohodám před sestavováním koalice. Když si to totiž přeložíme, znamená to: chceme tento majetek konečně zestátnit. To, co nedokázali naši političtí předchůdci v padesátých letech, musíme nyní dotáhnout my. To znamená plíživý nástup socialismu. Partneři koalice by měli dobře zvážit, jestli sociální demokraté jsou opravdu spolehliví partneři a jestli se lze na jejich slova spolehnout. Zdá se mi, že od některých slibů couvají.
Církví to "zestátňování" může začínat a pak dalšími majetky, třeba Agrofertem, to může pokračovat. Nevím, jestli ostatní členové koalice tyto Sobotkovy výroky správně pochopili.Podobně mluví i prezident.
Do podobných pořadů, které jsou spíše žumpou špíny než seriózním dialogem v seriózní společnosti, bych osobně vůbec nevstupoval. Je to totiž pod snesitelnou úroveň slušné společnosti. Taková dryáčnická atmosféra se hodí spíše někam na pavlač nebo do hospod 5. třídy, nikoliv do serózních pořadů serózní televize. Pokud tam vystupují poslanci nebo politici, není divu, že je slušní lidé pokládají za podvodníky a lháře. Stačí si ostatně otevřít běžné hlavní zprávy České televize, ve kterých často běží odhalované kriminální a korupční praktiky různých politiků.
Někdo si může říci při čtení tohoto článku: "potrefená se ozve", ale tady bych poukázal na výše citované články z MfDnes a k tomu bych ještě přidal odkaz na článek Karla Horáka v Parlamentních listech ze 14.1.14: "/Ne/úcta k právu" v rubrice "Politici voličům", kde autor říká, že je nutno dnes i na právnický fakultách vyučovat úctě právu! To by měl být program i pro ty, kdo chtějí profesionálně vstupovat do politiky. V dialogu výše zmíněné úrovně se takovéto principy vůbec neobjevují.
Nemyslím proto, že má smysl pouštět se do polemiky například s dojmologií televizního pořadu "Máte slovo". Dnes by totiž nemělo jít o majetek, o restituce, ale o obranu vážně ohrožené demokracie a našeho právního systému.
Tuto úvahu mohu ještě doložit svým někdejším rozborem záměru návrhu bývalého ministra vnitra Peciny v přechodné Rusnokově vládě "odborníků". Jedná se o majetek církve v areálu pražského Hradu. Uvádím zde jeho větší část:
To, co totalitní režim v nejhorších letech bezpráví neuskutečnil, totiž zestátnění katedrály zákonem, ačkoliv k tomu měl všechny prostředky, to nyní plánuje člen demokratické prozatímní vlády, ministr vnitra Pecina. Vládní nařízení, o které se opírá, č. 54/1955 Sb., se totiž katedrály vůbec netýká. Povinnost vytýčit areál pražského Hradu dostal tehdy za úkol úředník pražského magistrátu, vedoucí stavebního odboru. Ten při plnění svého úkolu do areálu Hradu zahrnul i katedrálu a ostatní majetek církve. A do pozemkových knih PKHrad byl tento jeho "počin" zapsán (za vložkou o vlastnictví církve) s následujícím právním odůvodněním: "Podle výměru ÚNV hlavního města Prahy ze 17. února 1956 čj. výst 13-28834/55 a zmocnění kanceláře presidenta republiky z 9. dubna 1956 vkládá se vlastnické právo pro československý stát - kancelář presidenta republiky".... Tady čtu "černé na bílém", že toto zapsání je i podle komunistického "právního řádu" neplatné, protože znárodnění se mohlo i tehdy uskutečnit jedině na základě zákona, nikoliv rozhodnutím magistrátního úředníčka, byť na přání soudruha prezidenta.
Během devadesátých let požádalo pražské arcibiskupství o soudní rozhodnutí ve věci vlastnictví katedrály a dalších objektů v areálu pražského Hradu. Dva soudy, městský a obvodní, svými rozhodnutími určily jako vlastníka svatovítskou kapitulu. Když pak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podal proti jejich rozsudkům dovolání k Nejvyššímu soudu, vzal kauzu do svých rukou bývalý komunistický soudce soudruh JUDr. Ištvánek a nezákonně a proti právu demokratického státu rozhodl v r. 2008, že katedrála a další majetek je v pozemkových knihách připsán státu, takže mu patří. Právní argumentací se podle své předchozí komunistické praxe příliš nezabýval. Když jsme pak tuto kauzu předložili Ústavnímu soudu, ten se jí zabýval a připravoval rozhodnutí, jako v níže uvedené věci "Třmínek" . Kdyby byla svatovítská kapitula nestáhla nešťastně, pod tlakem, kauzu zpět, soud by zřejmě byl rozhodl stejně jako v následující kauze.
Ve svém nálezu ze dne 22. 4. 2013 č. IV US 822/11 ve věci stěžovatelů Třmínek, Třmínková a Šedivá, jejichž nemovitosti v areálu pražského Hradu byly zestátněny rovněž na základě vládního nařízení o pětiletém hospodářském plánu č. 54/1955Sb, Ústavní soud napsal, že "toto vládní nařízení nelze považovat ve vztahu k předmětným nemovitostem pro jeho neurčitost za platný titul pro přechod vlastnictví na stát". To platí plně také o svatovítské katedrále a ostatním majetku církve v areálu pražského Hradu, protože jsou zcela stejnou právní kauzou.
Výrok soudruha Ištvánka z Nejvyššího soudu je tudíž protiprávní a nezákonný, i když nabyl právní moci. To by měl ministr Pecina vědět. Pokud to neví, je to hrubá chyba jeho odbornosti. Pokud to on a jeho poradci vědí, a přesto se toho chtějí držet, pak se musíme obávat, že zacházejí s právem hůře než komunistický totalitní režim padesátých let, který katedrálu žádným zákonem nezestátnil, ale nechal za sebe jednat nekompetentní veličinu magistrátu. Podle médií se ministr Pecina odvolává právě na Ištvánkovo rozhodnutí z r. 2008. Bohužel stejný názor hájí dnes i premiér Sobotka, tedy staví se za totalitní praktiky! Uvědomuje si to vůbec?! Plíživá totalita? Jsou si toho koaliční partneři vědomi?
Argumentace ministra Peciny pokračuje dál. Podívejme se, jak zachází s dalšími argumenty v této věci. V médiích - před začátkem přípravy vládního opatření říká: "Poté, co se církev opětně slavnostně s ČR o vlastnictví zmíněného majetku dohodla, a to opětně ve prospěch státu, navrhuje se proto zpřesnění zmíněného zákona." Pecina si nedal ani nejmenší námahu aspoň se podívat na dokument, na který se odvolává. Z této ministrovy věty je patrné, že se odvolává na "slavnostní" dokument, podepsaný kardinálem Dukou a prezidentem Klausem před televizními kamerami ve svatovítské katedrále 24. 5. 2010. Tento dokument především není žádná "dohoda", protože statutárním zástupce oprávněným dělat majetkové pořízení o katedrále, je svatovítská kapitula, nikoli arcibiskup. Slovo dohoda se v dokumentu vůbec nevyskytuje. Je to "slavnostní prohlášení". Rovněž slovo "majetek" se tam nevyskytuje. Jádrem toho prohlášení je: "zabezpečit spolehlivou a harmonickou spolupráci mezi státem a římskokatolickou církví při správě katedrály..." Nic o jejím vlastnictví! Účelem je určení podmínek společného provozování katedrály..." Dále se říká, že "je správné řešit tento spor ve vzájemné dohodě". Zase žádné vyjádření vlastnictví, jak to chce veřejnosti namluvit pan Pecina (viz výše)! Ale důležité je tu slovo, "řešit spory ve vzájemné dohodě a nepokračovat v soudních sporech o vlastnictví katedrály a dalšího nemovitého majetku v areálu Pražského hradu", tedy nikoliv diktátem jedné strany, jak se to snaží dělat ministr Pecina či dokonce i sám prezident Zeman a dnes i premiér Sobotka. Ministr se dovolává dokumentu, který nečetl, a prezident Zeman zřejmě také neví, o čem mluví. Zdá se mu, že kroky svatovítské kapituly z loňského srpna jsou v rozporu s předchozími dohodami, zatímco prý ho Duka ujistil, že dohoda s Václavem Klausem platí. Samozřejmě, poněvadž tam není nic o tom, že by kapitula podle zákona, který ještě platí, nemohla žádat o vlastnictví, které jí na Hradě patří. Pokud prezident říká, že církev nemá na ten majetek právo, pak neví, o čem mluví. A pokud ví, o čem mluví, pak otevřeně hájí totalitu. Stejně tak i Sobotka, který chce tento majetek vyjmout z restitucí. Stejné postupy jako v padesátých letech.
Při těchto urputných tvrzeních ministra i prezidenta vzniklo podezření, jestli neexistuje ještě nějaká jiná, tajná dohoda, o které se nemluví. Z toho mě ale vyvedl V. Klaus svým tvrzením, že "žádná neoficiální dohoda o výměně budov na Hradě s Dukou nebyla".
Někteří rozumní lidé říkají, jestli by nebylo vhodnější si v klidu spolu sednout a dohodnout se. Já bych byl zcela pro! Ale vůle k tomu musí být na obou stranách.
To, co tu popisuji, nemohu rozumově pochopit jinak, než že je to signál pro veřejnost, který zní: pozor na politiky, kteří takto zacházejí s právními normami nebo s touto praxí souhlasí.
Do všech těchto sporů přilévají olej nezodpovědní novináři, například tvrzením /novinky.cz/, že "stát za katedrálu platí 827.890 Kč měsíčně a že již bylo uhrazeno 32 093 789 Kč." Takováto zpráva bez jakéhokoliv vysvětlení je trestuhodná, poněvadž zvyšuje nenávist vůči církvi a dává velký prostor ke všem možným spekulacím. To by novináři měli vysvětlit. Zřejmě je to dáno tím, že vybavení katedrály patří i na základě příslušných dokumentů, katedrální kapitule. To nezpochybňuje ani Hrad. Tedy v naší církevní "obrazárně" či "galerii" provádí turisty Hrad. Ale za vstupenky inkasuje peníze také Hrad, poněvadž ten prodává vstupenky na různé turistické okruhy po Hradě. Ale většina turistů za tyto peníze chodí především do katedrály jako do nejvýraznější památky u nás.
K celé té diskusi o církevním majetku v areálu Pražského hradu je nutno ještě dodat jeden dovětek. V současném ještě platném zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi č. 428/2012Sb je k § 18 přilepen odst. 10, který vyjímá katedrálu a dvě blízké budovy z práva o ně požádat. Tento přílepek je nekonsistentní. V § 4 jsou vyjmenovány oprávněné osoby, které mohou majetek v restituci žádat, mezi nimi jsou pochopitelně i kapituly. Pokud vím, svatovítská kapitula, která je statutárním zástupcem katedrály, při přípravě zákona o zřeknutí se katedrály nikterak nehlasovala. Vím od očitého svědka, že uvedený přílepek k § 18 tam byl vložen za zády tehdejší společné vyjednávací komise, když už všichni odešli. Můžeme jen spekulovat, a v kuloárech se tak děje, kdo že měl vliv na toto vložení. Aby tato výjimka měla váhu, měla by být podložena nějakým právním titulem. A ten tu chybí.
A také se tu nemluví, že k tak závažnému zcizení církevního majetku potřebuje církevní autorita podle kanonického práva písemné vyjádření Svatého stolce. A to tu zřetelně chybí.
Ministr Pecina bránil uplatňovat nároky podle platného zákona a chtěl, aby zákonné opatření platilo "neústavně" retroaktivně na již podané výzvy. Právo a spravedlnost jemu a dalším politikům zřejmě mnoho neříká.
To je klasická ukázka zacházení s právem, jak jsem o tom mluvil výše i v souvislosti s televizním pořadem "Máte slovo". To je i současná realita. Když se nově jmenovaný premiér vlády Sobotka za sebe i za sociální demokraty vyjádřil k řešení církevního majetku v areálu pražského Hradu: "je třeba ho vyjmout z restituce", rozuměj, český občane: budeme znárodňovat! Ale o tom ve vládním programu nic není. Doufejme, že jsou to jen slova do větru! Při takovýchto výrocích by měla koalice zpozornět: to, co totalitní režim 50. let neuskutečnil, to my dotáhneme dokonce? S tím souhlasí další členové koalice? A rozumějme: napřed je na pořadu vždy církev a pak může dojít i na další lukrativní majetky.
Podobné názory vyslovil nedávno i prezident. Socialismus s novou tváří se plíží. Že by ho koaliční vláda chtěla konečně uskutečnit? A lid tomu bude tleskat.
kardinál Miloslav Vlk
novotny

Paní Zavoralová, vím, že to tehdy říkali rodiče, že bere 2500 Kč, takže to je možná neověřená informace... ale on klidně mohl být v nějakém kolaboračním hnutí, podle toho jak se choval. Na náboženství nás fyzicky trestal, kamarád měl jednou pod okem od jeho pěsti modřinu. 

libuse-zavoralova

Pane Novotný, nešiřte tady prosím bludy. Farářský plat za komunistů byl cca 1 300.-Kč. Vyjímku zřejmě tvořili kněží aktivně zapojení do kolaboračního hnutí Křesťanská mírová konference u protestantů a Pacem in terris u katolíků. A těch bylo zanedbatelně.

novotny

Ano znal jsem za totality jednoho faráře, který se najednou objevil na seřadišti pro odjezd na 14ti denní dovolenou ROH na Zemplínskou Šíravu, kde většinu účastníků zájezdu tvořili nezadané zdravotní sestry. Vzpomínám si, že si s děvčaty pěkně užíval v restauracích, na pláži atd., pozoroval jsem to tehdy jako 10ti letý kluk (byl jsem tam s rodiči). Takže kněží byli i v ROH, měli solidní státní plat, tehdy 2500 Kč bylo nad průměr + peněžní dary od věřících do kasičky v kostele.

rezjir10

1) Někteří preláti zkrátka kolaborovali méně, někteří více, důkazem je, že církev nevyhlásila nikdy interdikt a papež - dle dle tehdy platného církevního práva vlastník všeho církevního majetku - nikdy nepožádál o nějaké narovnání, ani proti tomu neprotestoval proti realizaci první, druhé i třetí pozemkové reformy. To mohl těžko, když samotný kardinál Beran se vyslovil pro socializaci v Únoru 1948.

2) Nelze zpochybnit, že církev byla vlastníkem dle soukromého práva (viz nálezy Nejvýššího soudu v letech 1924 a 1925), ale jen za podmínky, že tento majetek sloužíí k výživě cíírkevních prelátů, pouze se lze usmát nad tím, že sama církev a jejích zastánci občas prohlašovali, že církevní jmění je součástí veřejného fondu, když se jim to hodilo (kongrua, placení sociálního pojistného za zaměstnance, vztahování  platnosit Benešových dekretů na církevní majetek) 

3) Naopak lze zpochybnit právní kontinuitu církevních subjektů jako pravníckých osob. Kostel není totéž jako farnost. Tedy vrací se někomu jinému, než bylo vzato. 

stvan

Pane Šebku, přikládám text z Wikipedie:

Katolická církev v komunistickém Československu

Katolická církev v komunistickém Československu zažívala po krátkém období obnovy po druhé světové válce tvrdý střet s komunistickou mocí. Během roku 1948 se církevní představitelé snažili některými vstřícnými kroky zmírnit komunistické represe vůči církvi, Komunistická strana Československa ovšem nikterak nemínila ustoupit ze svého plánu proti katolické církvi, jednomu ze svých největších ideových protivníků. Zlomem ve vztazích mezi katolickou církví a státem se stal červen 1949, kdy biskupové vystoupili v pastýřském listě proti státem organizované „Katolické akci“, jež měla omezit vliv episkopátu na laiky, a papež Pius XII. vydal exkomunikační dekret vztahující se na členy Katolické akce a KSČ. Bezpečnostní složky vzápětí internovala pražského arcibiskupa Berana a v následujících dvou letech rovněž téměř všechny ostatní československé římskokatolické i řeckokatolické biskupy.

Vydáním „církevních zákonů“ roku 1949 a pozdějším založením Mírového hnutí katolického duchovenstva získali komunisté pod kontrolu činnost duchovenstva, zatímco členy mužských řádů a kongregací podobně jako biskupy internovali v rámci Akce K, jejíž obdoba Akce Ř postihla také řeholnice. Významná část řeholnic ovšem zůstala činná v sociálních ústavech po celé období komunismu. Řeckokatolickou církev komunisté donutili na soboru v Prešově začlenit se do pravoslavné církve a následně perzekvovali ty, kteří se tomuto opatření odmítli podřídit. Stejně tak perzekuce zejména v podobě internace, vězení či zařazení do pomocných technických praporů postihly kněze či laiky vystupující aktivně proti komunistickému režimu. Československou stranu lidovou, jež vystupovala jako politický zástupce katolíků, zcela ovládlo prokomunistické Petrovo a Plojharovo křídlo.

Do roku 1953 tak byla činnost církve značně ochromena a tento stav trval přinejmenším do počátku 60. let. Roku 1960 byli ovšem mnozí katoličtí vězni amnestováni a kolem některých z nich (Josef Zvěřina, Oto Mádr, Felix Maria Davídek, řeholníci) se začaly formovat ilegální skupinky „podzemní církve“. Roku 1963 se k nim mohli přidat také biskupové, kteří sice byli propuštěni z internace, nezískali však státní souhlas. Kardinál Beran dokonce roku 1965 opustil republiku bez možnosti návratu. Novým impulsem pro život československé katolické církve se stala vyjednávání mezi zástupci Vatikánu a Československa probíhající od roku 1963.

Během Pražského jara vystoupili mnozí tajní kněží a řeholníci z ilegality, došlo ke zrušení Mírového hnutí katolického duchovenstva, obměně vedení ČSL a povolení činnosti některým biskupům, avšak invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 znamenalo konec této obnovy činnosti církve. Dlouhodobější význam do budoucnosti mělo snad jen Dílo koncilové obnovy a obnova řeckokatolické církve; mírové hnutí bylo obnoveno pod názvem Sdružení katolických duchovních Pacem in terris (SKD PIT) a roku 1973 se komunistům po úmrtí většiny československých biskupů podařilo prosadit vysvěcení biskupů, kteří byli vůči režimu loajální, nebo s ním přímo spolupracovali (zejména Josef Vrana).

Roku 1978 ovšem do papežského úřadu nastoupil Jan Pavel II., jenž komunistický režim znal velmi dobře z vlastní zkušenosti, což znamenalo zásadní proměnu vatikánské politiky vůči komunistickým režimům. Roku 1982 římská kurie zakázala kněžím členství v SKD PIT a následujícího roku byl vydán nový Kodex kanonického práva, jenž omezil pravomoci kapitulních vikářů, kteří spravovali neobsazené diecéze a často úzce spolupracovali s režimem.

Kardinál František Tomášek podpořen těmito kroky Vatikánu pozval papeže na návštěvu. Komunisté návštěvu sice nepovolili, roku 1985 se ovšem konala mohutná pouť na Velehradě, kterou následovala zintenzivněná činnost skryté církve i laiků. Slabost režimů ukázaly i velké poutě roku 1988. Na podzim roku 1989 ÚV KSČ dokonce povolila vypravení poutě z Československa do Říma na svatořečení Anežky České, které se konalo jen několik dní před sametovou revoluci. Po pádu komunistického režimu církev mohla začít vyvíjet svou činnost v atmosféře náboženské svobody.

Z toho textu je patrné, že každý z nás má kus pravdy. Nehledě na to, že základním cílem mého textu bylo upozornit na určitý rozpor, který jako ateista nedokáži pochopit. A tím je víra v Boha a jeho údajné každodenní projevy vůle na jedné straně, a oni nám , ne skrze ně Bůh, bezdůvodně křivdili na straně druhé. Tvrdit, že zástupci církví nikdy nesešli z Boží cesty je stejný nesmysl, jako kdyby někdo tvrdil, že se Bolševik dostal k moci ač byl od počátku nenáviděn většinou národa. Ateisté mají tu nevýhodu, že se zpovědí a rozhřešením nemohou okamžitě očistit a tak je jim zákonem dnes zřejmě přikázáno, aby se, ač nerozhodovali, vyplatili. Věřící tuto výhodu mají, to však neznamená, že hříchy nepáchali, nepáchají a páchat nebudou. Pokud máte potřebu jen k vůli tomu, že máme rozdílný názor, nazývat mne štváčem, pak jste jeden z těch, kteří se Boha navenek zastávají, ale v duši ho rozhodně nemají.Já se nad vašimi slovy zamyslel a zamyslím, zášť k vám rozhodně necítím.

 

libuse-zavoralova

Pane Šebku, komunisté sice vypracovali seznam zabaveného církevního majetku, ale to nic nemění na skutečnosti, že tento majetek v té době už církvi více než sto let nepatřil. Měla ho pouze ve správě. A to je podstatný rozdíl. Možná, že by vás mohlo zajímat, že Francie počátkem dvacátého století znárodnila katolické církvi poslední zbytky majetku.

Jinak každý farář musel mít za komunistů souhlas k výkonu duchovenské služby, který vydávali okresní a krajští církevní tajemníci, takže faráři, o kterých bylo známo, jak "vřelý" vztah mají ke komunistům ho většinou nedostali, případně je odlifrovali do nějaké díry s pěti babičkami.

A co se týká péče katolické církve o těžce nemocného prezidenta Havla - nevím o tom, že by se jako disident ke katolické církvi osobně hlásil. Možná jeho druhá žena. Nicméně zůstává nechutnou pravdou, že se kardinál Duka neopomněl s nemocným prezidentem krátce před jeho smrtí náležitě mediálně prezentovat.

antoninsebek

Pane Štváne, to snad ne.

Nebudu Vás otravovat komplexním rozborem Vašich "nepřesností". Zacituji s Vaším laskavým svolením jenom tuto větu: "Důležité je, že bratříčkování s bolševikem bylo nedílnou součástí života církve."

Podle fotografie vypadáte na člověka, který nezažil léta 1949 a následující. Jinak by Vám neuniklo, že například desetitisíce řádových sester (které pomáhaly, pomáhají a budou pomáhat těm nejvíc nemocným, včetně Václava Havla), byly ze dne na den internovány. TOMU ŘÍKÁTE BRATŘÍČKOVÁNÍ ?

Pro Boha Všemohoucího! Sancta simplicitas! Bože, odpusť mu, neboť neví co činí.

Pokud můžete, tak si tuto větu vyškrtněte ze svého příspěvku, ono to ještě půjde. Jinak bych si musel myslet, že nejste Štván, ale štváč. To ostatní seno tady nebudu rozebírat.

A tak dále a tak podobně. Téhož roku byl vypracován komunisty (kteří posnídali sociálně demokratickou stranu) Seznam zabaveného CÍRKEVNÍHO MAJETKU. Už na tom samotném názvu onoho Seznamu je jisté, že soudruzi věděli, čí majetek to byl.

stvan

Bohužel, je to tak.

libuse-zavoralova

Pane Štváne, tzv. církevní restituce jsou pouze další v celé řadě zlodějin. Nepochybně se  "povedly" prosadit díky iniciativám katolické církvi oddaných pánů Schwarzeneberga a Kalouska, kteří nejspíš se svou stranou TOP 09+přihlouplí starostové také nepřijdou zkrátka. Naprostou většinu finančních náhrad a nemovitostí (přes 80%) dostane katolická církev, kvůli které se celá věc zosnovala. Je ostudou ostatních církví, že se jim pro to, co jim katolíci milostivě uštědří, nestydí dělat křoví. Já se sice jako člen jedné z protestatských církví uplatňujících  "svůj restituční nárok" mohu stydět, ale ovlivnit to mohu asi jako vy výběrové řízení na stavbu dálnice. Vrácení nemovitostí katolické církvi vnímám jako potupu protestantské minulosti národa. Vždyť česká předbělohorská šlechta byla protestantská. To jejich majetek si poté přivlastnili různí bavorští Schwarzenbergové. A dnes to mají dostat s plnou parádou, černé na bílém.  Masaryk, který celý život dorážení Vatikánu na vrácení nemovitého majetku ignoroval, by se dnes musel opravdu za národ, který měl rád, stydět.