Co je zač venezuelská opozice?

guaido cia
9.10.2021 17:43
Opoziční formace vystupující proti venezuelské vládě resp. socialistickému režimu prezidenta Madura jsou fragmentované a široce rozkročené od krajní levice po krajní pravici. Lze je typologicky rozdělit do devíti skupin. Jejich šance dostat se v krátkodobém horizontu k moci je však mizivá, neboť jsou příliš slabé a vzájemně nekompatibilní.

Nejvýraznější skupinu tvoří aktéři, kteří se setkali při vládně-opozičních jednáních v Mexiku v čele s bývalými prezidentskými kandidáty H. Caprilesem a J. Guaidóem. Tato opoziční platforma se nazývá G-4 a hájí politické zájmy staré buržoazie a nadnárodního kapitálu. Druhou frakci tvoří vrcholní manažeři velkých soukromých firem, kteří jednají sami za sebe, protože nedůvěřují politickým prostředníkům, předstírajícím, že je zastupují. Její nejviditelnější tváří je šéf Polar Group Lorenzo Mendoza, jenž nevyloučil prezidentskou kandidaturu. Třetí skupinu tvoří tzv. Demokratická aliance složená z mnoha menších stran. Ta absolvovala mnoho dílčích jednání a uzavřela nejvíc dohod s vládou. Z tohoto důvodu je stranami G-4 považována za „režimní opozici“.

Ve čtvrté frakci jsou nejradikálnější hráči, kteří prosazují uplatňování Meziamerické smlouvy o vzájemné pomoci, tedy vojenskou intervenci USA. Po odchodu Donalda Trumpa z Bílého domu se však dostala do izolace. Pátou formací je Lidová revoluční alternativa (APR) vedená komunistickou stranou a také celá řada lokálních a regionálních organizací, jež donedávna podporovaly Madurovu vládu. APR kritizuje režim zleva, snaží se spojit s dělnickými hnutími, od svého vzniku však neprojevila schopnost mobilizovat masy nebo se jakkoliv spojit s latinskoamerickou levicí. Protože nereprezentuje skutečnou sílu, není ani schopna zastupovat dělnické hnutí při vyjednávání.

Šesté uskupení tvoří akademici a intelektuálové sdružení kolem Platformy na obranu ústavy a Kritického myšlení; nemají však téměř žádný mobilizační potenciál. Sedmá opoziční skupina sdružuje různé levicové proudy vycházející z ekologických, domorodých a feministických hnutí na obranu uvězněných dělníků, alternativních novinářů a dalších aktivistů. Osmou frakcí je velmi slabá trockistická radikální levice, stejně jako marginální deváté uskupení fundamentalistické a ultrakonzervativní pravice inspirované trumpismem a politikou Marine Le Penové s přídavkem náboženského mesianismu.  

Při jednání s opozicí v Mexiku se vláda pokusila přesvědčit USA, Evropskou unii a spojenecké země, že Venezuela nepředstavuje komunistickou hrozbu. Oddělení komunistické strany a dalších ultralevých proudů od vlády bylo v tomto ohledu jasným a jednoznačným signálem. Jednání v Mexiku může zahájit novou éru soužití režimu s opozicí G-4, což zřejmě způsobí určité tenze s tzv. Demokratickou aliancí. Za současných okolností by G-4 mohla získat důležité starosty a rady, ale jen málo guvernérů. Levicové alternativy naopak procházejí hlubokou krizí – žádné uskupení kritizující režim zleva nemá potenciál mobilizovat masy. Prezident vystupuje v roli arbitra a fragmentace i široké ideologické rozkročení protivládních skupin potvrzuje fakt, že dnes je Maduro silnou figurou venezuelské politiky.  

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.