Co nám poslední volby daly a vzaly

Jistě, politika je, byla vždy a, bohužel, bude zřejmě pořád, vším možným, jen ne, ve smyslu přesného měření, naprosto a výlučně férovou, čistou a spravedlivou záležitostí.

Protože v současné době máme možnost všichni, koho to alespoň trošku zajímá, sledovat dění, i tu politiku, doslova, hezky česky řečeno, on-line, tedy živě, v přímém přenosu, nemusíme dát a dbát na různé výklady, popisy a zprostředkování, žel i podsouvání smyslu událostí různými „mudrlanty“ z řad nekonečného množství politologů, prodejných novinářů, komentátorů, redaktorů a jiné havěti, která je za to placena zájmovými skupinami, kartely přímo.

Přesto se této kategorii vymývačů, natěračů, kazatelů častých bludů různých, u celkem velké části občanů daří směřovat myšlení a ve finále volbu cíleného politika, politické strany.

A v tomto došlo při těchto posledních volbách k obrovské ztrátě víry mnohých v normálnost, slušnost (alespoň v hrubých obrysech), férovost, rovnou hru, danou ustálenou legislativou, po desetiletí osvědčenou, vyzkoušenou.

Žádné politické strany, slepence, koalice před volbami, podvod na voličích.

Až se to zdá neuvěřitelné, ale do špinavé stoky politiky poslední volby namočil, rovnou hru voleb pokřivil a tím dokázal destabilizovat v podstatě, do chaosu uvést nejenom myšlení, ale hlavně tu volbu mnohých, jeden jediný člověk – předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Motivem tohoto jeho špinavého počinu, překotné změny, úpravy volebního zákona, si můžeme jenom po různu vykládat, v každém případě tak rozhodl až po vyhlášení voleb prezdientem republiky (sic!) , zlomyslně a zcela zjevně na zadání, objednávku. Neuvěřitelná, s prominutím, prasárna.

V těchto posledních volbách nesoutěžily rovně, čestně, politické strany a hnutí, byla to neférová přesilovka pěti na jednoho. Že i přesto jeden z těch podlých a podvodných slepenců porazil toho svého úhlavního „nepřítele“ jenom o setiny procent, je víc jak výmluvné. Dokonce ten, proti kterému se narychlo měnil volební zákon, získal o jeden poslanecký mandát víc, než trojslepenec, jeden z těch dvou, co proti němu byly vytvořeny.

Celé tyhle volby, v podstatě podvodné, falešné, daly občanovi poznání, že když je ta touha po moci obrovitá, chorobně neurvalá, lze si vítězství zařídit. Třeba i skrzevá jednoho nečestného soudce, který může, bohužel, měnit zákony jak se mu zlíbí (spíše jaké dostal zadání).

Také občanovi tyto volby vzaly přesvědčení, že platí pravidlo, kdy pokud na startu závodník začíná v dresu, pod značkou jednoho klubu, zákonitě v tom tričku, pod tou klubovou značkou, doběhne do cíle, popřípadě si stoupne na vítězná stupínek. Kdepak, vše už je, bylo, po těchto volbách, závodech, jinak.

Slepence se po volbách rozlepily, rozklížily jak laciné škrpále a najednou všichni, všech těch pět podrazáckých stran, si nárokuje, každý zvlášť, svůj poslanecký klub. A patřičné peníze ze státní kasy k tomu. Není jich málo, mimochodem.

Že je to proti zákonu? Pchá! Nějak si to už zařídí, né? Rychetský, v kmetském už věku sice, ale pořád šéfuje Ústavnímu soudu, tak houby zle.

Víru, že vládnout budou vítězové voleb, tak tu taky tyto volby občanovi vzaly.

Do vlády se zřejmě nacpou i zloduchové z lupičské strany, která byla naprosto poslední ve volbách. Že je těch čuníků moc a korýtek málo? Nevadí, nějaké to korýtko se dá přidat, vytvořit. I pro „politika“, který naprosto prohrál, jehož strana měla necelá dvě procenta. Vždyť oni si to chlapci a děvčata slíbili, když spaktovali ten óbr podvod se slepenci PŘED volbami. Alespoň k sobě budou féroví, no ... I když už to tam také zaskřípalo.

Jedno z posledních poznání občana, že pravidla jsou jenom pro rovné a čestné lidi, politiky, že pro politické slepence neplatí, je organizační uspořádání dolní komory poslanecké Sněmovny. Lupičsko-udavačská strana, podle výsledků voleb, získala čtyři poslanecké mandáty, ale nárokuje si na místopředsedu. Tedy místopředsedkyni, tvrdě, nekompromisně. Strana – hnutí SPD má těch poslanců dvacet a nemá prý nárok. Protože prý je extremistická. Takto, silně extremisticky, se vyjadřuje další z těch, která by se ani do toho parlamentu nedostala se svojí pidistraničkou. Ale bude tomu parlamentu dokonce velet. To jsou paradoxy, to je ta ztráta víry v normálnost, ve férovost v naší současné politice.

Ale není vše ještě dokonáno, možná, snad, bude vše jinak …

Ta víra v nás ještě trošku je