Co s Andrejem Babišem ve věci Čapího hnízda

klavesnice stroje
15.1.2018 23:39
Pokud jsem někdy sledoval jednání ve sněmovně stran žádosti o vydání, pak prakticky vždy se ta jednání vinou v této linii: Pokud ta žádost dorazí a není v ní napsáno, že dotyčná/ý poslankyně není stíhána z politických důvodů (možná, že ani v Severní Korei to tam dnes nepíšou), tak dámy poslankyně a páni poslanci uvažují zkratkovitě, skoro bych řekl, jako by procházeli nějakou inkludovanou školou. Přece nejsme ani vyšetřovatelé ani soudci, tak ho vydejme, ať si to oni s ním vyřídí.

To dost podle mne otřesný alibismus!
Zákony 
mají být psány tak, aby ty instituce a ty osoby, které podle nich mají jednat, 
mohly podle nich 
jednat efektivně a pokud možno i s tzv. nákladovou a časovou ekonomií.
Ale bohužel v drtivé většině případů konstrukce právní normy, popř. právního postupu, se zapomíná, aby zároveň to umožňovalo i tomu, 
na koho má dopadnout tzv. tvrdost zákona, aby se mohl i efektivně hájit.
Tj. bez mimořádně vysokých nákladů, jak peněžních, tak i jiných, 
včetně toho, že by musel mít mimořádně dobré kontakty v těch nejvyšších politických, správních a podnikatelských kruzích,
navíc s osobami, které jsou dotyčnému zavázány vynucením protislužby. Kdy ten, kdo protislužbu žádá, má v ruce takové znalosti o druhé straně, které by ji mohly existenčně či společensky ohrozit, čímž je to pro něj těžké se z věci vyvléknout.
Pokud se jedná o společensky významného člověka či jinak zajímavého objektu či tématu, pak na začátku šetření bývá tzv. 
politické zadání.
I to samo o sobě nemusí  znamenat podnět k politické likvidaci politického protivníka, nýbrž jde o politickou prioritu některého úřadu, poslaneckých klubů, nebo nějakých skupin obyvatelstva. Např. boj s daňovými úniky, preferování boje s některými typy kriminality. A tak následně během tření vznikne více méně formalizovaný postup, schéma, styl práce, který pak v sobě i odráží styl reakcí na možné překážky a komplikace a naopak zase míru vůle k součinnosti, ke spolupráci.
Konkretizujme si to u kauzy 
Babiš+Faltýnek:
- veřejné mínění je více méně nakloněno ony sprosté podezřelé prakticky chápat jako prakticky vinné
- čím více je dotyčný osoba známa, tím snáze se o ní předpokládá, že věc, kvůli které je stíhána, skutečně spáchala,
   neboť k tomu měla i více příležitostí a z titulu jejího postavení se domnívala, že jí to snáze projde
- v případě, že v tom nějakou roli hrají tzv. 
evropské peníze, pak je věc ještě násobena
   EU se totiž v evropských dotacích nechová jako orgán vyznačující se péčí řádného hospodáře, 
   ale jako amokem stižený maniak, jehož klienti  vůči němu nemají jiný cíl, než podvést a okrást.
   Čili jakýkoliv stín pochybností vede k zamítavému stanovisku a při již poskytnutém souhlasu, k jeho striktnímu zrušení.
   I když takovéto rozhodnutí je možné napadnout stížností, tak nějaký odklad či změkčení nelze čekat.
 - v případě poslanců se vyšetřovatelé a státní zástupci spoléhají na to, že věc projde sněmovnou rychle a hladce.
    Přece kdo by si chtěl kazit svou vlastní stranicko-politickou kariéru nějakým zaplétáním se s oněmi vinnými, tedy těmi sprostými podezřelými

A tak do hry přicházejí ony berličky či spíše přímo kanóny v rukou kolegů poslanců:
presumpce viny, a pokud to přece jen vyvolá (byť zřídka) silnější dojem, že jde o to věcí se tzv. neumazat, 
abychom se nedostali do podezření, že něco chceme zamáznout, 
pak přijde na řadu 
ono zparchantělé:
my (jakožto politická elita!) nejsme přece ani vyšetřovatelé ani soudci.
Lze to i říci jinak:
Padni komu padni, ale kdo jsi slabší tak spadni!

Žádost o vydání příslušníka zákonodárného sboru by měla být jakousi náročnou maturitou práce policejních vyšetřovatelů a státních zástupců, nikoliv něčím jako je vyplnění návštěvního lístku do sněmovny
A při jejím posuzováním by se Mandátový a imunitní výbor(MIV) měl věcí zabývat do hloubky a z různých úhlů. Tj. měl by se na věc podívat i z pohledu vyšetřovatele a státního zástupce, jinak jde o žalostnou karikaturu práce zákonodárného sboru.
Také i vám nepochybně připadá směšné, že poslanci si ve zprávě listují, a to ještě na oko, jako by tam hledali onu větu:
vyšetřování u dotyčné/ho provádíme z politických důvodů a je to vázáno na jeho politickou příslušnost.
Jak mají zákonodárci psát efektivní zákony, když se nechtějí a často ani neumějí vmyslet do jejich aplikace v praxi? A to právě představuje setkání či doslova střet zákonodárce s aplikací zákona. Zdůrazňuji pro ty poslance, kteří si snad myslí, že se přimlouvám např. za to, aby si poslanci při návrhu třeba přestupkového zákona vyzkoušeli krádež rohlíků v samoobsluze, tak za to se nepřimlouvám. Ale např. by se dalo při přípravě zákona zorganizovat slyšení vyšetřovatelů, ale i advokátů obviněných. Dtto při jednáních MIV. Nejen řada poslanců, ale mnohdy ani dotyčný vydávaný není právníkem a tak z oné žádosti vyčte/ou jen tak vinící paragraf. Kvalifikovaný obhájce je schopen poslance upozornit na varovné příznaky (markery), které laik nepostřehne a na různé obezličky z práce vyšetřovatele či státního zástupce, různá umělá přemostění v důkazovém materiálu, nepravá synonyma ve zdůvodnění atd.
Členové MIV by měli na analytických vahách vážit důsledky pro vydávaného, který bude později tzv. očištěn. Obecně platí, že sestrojení obvinění a následné vy-vinění nejsou činnosti se zrcadlově stejnou náročností. Opakuji vyvinění mnohdy vyžaduje:
-nadprůměrnou dávku intelektu a sebeovládání od obviněného,
musí se dokonale vmyslet do právního systému v jeho komplexnosti,
mj proto, aby dokázal efektivně posoudit, zda jeho obhájce pracuje s max. nasazením a max. erudicí
- získávání tzv. protidůkazů je výrazně složitější než získávání důkazů
- celý proces „vyviňování“ je dlouhodobý, obviněný je mnohdy navíc „vyrván“ ze svého přirozeného prostředí (je ve vazbě) a má výrazně snížené výdělkové možnosti
- zatímco vyšetřovatel mnohdy se svému případu může (ba i musí) věnovat takřka 24hod denně, tak advokáti obviněného mají řadu jiných dalších povinností.
Osvobozující rozsudek není zdaleka koncem procesu, je potřeba znovu budovat osobní, rodinné a pracovní vztahy, doslova se bít za úhradu vzniklých nákladů. Do toho všeho mohou vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci snadno aktivně vstoupit, ale prakticky nijak nemohou při vyvinění dotyčného být nápomocni při zhojení následků střetu s rukou zákona.
Toto platí ve výrazně silnější míře po politiky, kteří jsou vydáváni onomu
Ramenu spravedlnosti. Občané totiž mají zpravidla zájem znovu přijmout služby od dobrého řemeslníka, lékaře, právníka, tedy pokud nebyl vyšetřován ze zneužití či selhání ve svém oboru.
U byvších politiků je to však naprosto jiné!
Jejich rodné strany mají většinou nadbytek potencionálních kandidátů volební kandidátky(snad s výjimkou komunálních voleb) a navíc se straní těch, kteří by mohli být snadným terčem politických soupeřů a ještě navíc, díky svému byvšímu vyřazení z běžného života nemohou tak účinně oslovit sponzory nebo sami přispět na volební kampaň.
Tento fakt, tj. naprostý deficit profesní soudržnosti, ale značnou měrou degraduje úroveň politického života a zákonodárného procesu.
Z občanů leckdy vstupujících do politiky se rychle a vbrzku stávají političtí trubci, kteří vyzařují myšlenky do okolí výrazovou hatmatilkou, do ničeho se neplést, klouzat po povrchu, nerozházet si politické protivníky, oligarchy a Západ. Pokud možno v promluvách místo směřování do jádra věci,
nadávat na komunisty, na Východ, na nezaměstnané a tzv. nepřizpůsobivé
(při čemž se vyvarovat toho, kdo je do takové situace vmanévroval), básnit o reformách, chválit NATO a EU a vyhýbat se kritice problémů, které nám vanou ze Západu.

Abychom dostáli požadavku širšího pohledu pohledu na věc, zmiňme případy 3 politiků:
Věra Jourová Od 13. října 2006[7] do 16. 11. 2006[8] byla ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov(https://www.lidovky.cz/ricare-pustili-na-svobodu-092-/zpravy-domov.aspx?c=A170418_103507_ln_domov_jho) Jednou z velmi mála osob, která se dokázala očistit a vrátit se do politického života. Byla zvolena poslankyní za ANO, které prakticky jako jediné politické uskupení bylo ochotné vzít člověka se stigmatem vyšetřování, byť vyviněného. Později, v r. 2014 se stala eurokomisařkou za ANO. Snad jenom dodám, že její případ byl brán jako zajímavý a tak jsem se i trochu snažil k němu získat nějaké další informace.

To, co se ke mně tehdy dostalo bylo prakticky to samé, co je dnes řečeno ve Wikipedii:
Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie (https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Jourov%C3%A1).

David Rath byl poslancem, který svými břitkými projevy uváděl do varu většinu tehdejší sněmovny, a již tehdy začínala prosakovat šuškanda, že se mu to nevyplatí. Řekněme si zkratkou, že 3 měsíce nepřetržitého odposlechu 24hod denně, včetně ložnic, koupelen, pracoven či klozetů dokáže na jednoho získat (po mírné editaci) cokoliv, včetně toho, co snad ani neřekl. D. Rath byl zatčen 14. 5. 2012 se 7mil Kč v krabici na víno. Po cca 6letech není dosud případ pravomocně rozhodnut. ČSSD se k případu stavěla rezervovaně, a vůči D. Rathovi pak odtažitě, i když byvším stř. hejtmanem za ČSSD Peterou bylo konstatováno, že nebylo shledáno, že nějaké prostředky, se kterými měl disponovat D. Rath, chybí. D. Rath je mimořádně talentovaným a pohotovým řečníkem, který při své obhajobě použil všechny možné prostředky včetně několika podání k Ústavnímu soudu. Jeho samotného jeho obhajoba již stála milionové částky, čili něco, co se vymyká možnostem průměrného občana. Ministr spravedlnosti Pelikán dokonce stížností pro porušení zákona v neprospěch obviněného nechal zrušit Rathovu úspěšnou při stran nedostatečného zdůvodnění odposlechů.
Zde můj náhled je ten, že jeho kauza může být úspěšná, pouze tehdy, když jeho advokáti budou úspěšní při obstarávání tzv. protidůkazů, čímž se nemyslí jen protidůkazy přímé, ale i nepřímé, kterými se zpochybňuje důvěryhodnost samotného soudního procesu. A zde platí, že pro získání takového materiálu musí mít obviněný a jeho obhájci dobrou orientaci v nejvyšších patrech policie, státního zastupitelství a soudní soustavy. Judikáty samotné nestačí. V hloubi zákulisí policie nějak dosud působí duch Kubiceho éry, nějak rescituovaný eliminací Šlachtova útvaru, na státním zastupitelství je pro L. Bradáčovou Rathova kauza její životní rolí, Rathův úspěch by ji o ni připravil. A stran soudní sféry, zde D. Rath byl nucen při vývoji svého případu použít i, byť povoleného, ataku na ni, např. uplatněním námitky podjatosti. Aplikaci takovýchto námitek vůči soudci, soudní sféra nese velmi citlivě, doslova jako útok na její, byť virtuální nadpozemskost, výlučnost v praxi (podle mne příliš) chráněnou, pro přiblížení, žalovaný může podrobit výslechu vyšetřovatele, v dost omezené míře státního zástupce, ale soudce samotného.

Ve sněmovně bylo umožněno stíhání MUDr. Ratha umožněno tehdejší předsedkyní MIV M. Němcovou, která údajně souhlasila dříve, než žádost četla.

Andrej Babiš a jeho Čapí hnízdo.

Zde A. Babiš (dále AB) je „nositelem kauzy“, která se táhne snad 10let do minulosti. Svou obratností a výřečností je (podle mne) na úrovni D. Ratha.
Vůči němu však již není v pozici zaskočeného, ale člověka, který takový vývoj očekával. Jeho kontakty do nejvyšších sfér společnosti v ČR jsou zřetelně vyšší, jeho majetkové poměry jsou vůči D. Rathovi neporovnatelné.

Domnívám se, že
jeho odborníci a právníci analogie z kauz V. Jourové a D. Ratha již studují. Právní postavení premiéra, byť bez důvěry, je takové, že ho nelze t.č. z funkce odvolávat, a tím ho znejisťovat, na rozdíl od tehdejšího hejtmana D. Ratha.
Mediální mainstream sice „šermuje“ úvahami, jak ho
nebude Brusel mít rád,

ale tento náš mediální mainstream není s to na „Brusel“ nějak efektivně tlačit. Navíc osobnostní uzpůsobení AB je zcela jiné, než u expremiera Sobotky, včetně jazykového vybavení, je nadán totiž nemalou osobní suverenitou.

Dalším faktorem je strach ostaních sněmovních politických stran z předčasných voleb, kdy by to některé subjekty finančně neutáhly a některé by do sněmovny „neprolezly“ přes 5%ní klauzuli. Odhady jsou t.č.takové, že vzdor kauze Čapí hnízdo by ANO posílilo. Ovšem nutno přiznat, že vyšetřování kauzy Čapího hnízda a následné soudní jednání mohou korespondovat se čtyřmi léty do dalších řádných parlamentních voleb. A v neposlední řadě AB má zcela t.č. dominantní vliv v hnutí ANO, včetně finančních pák pro jeho chod, to neměl dosud od r.89 žádný „šéf“ politické strany či hnutí.
Domnívám se, že AB se svým štábem má dobře propracovanou variantu pro případ vydání ke trestnímu stíhání a jeho právníci budou s orgány činnými v trestním řízení podstatně silněji „cvičit“, než toho byl schopen D. Rath.
Pokud by se stal novým prezidentem J. Drahoš, pak lze počítat s tím, že by onen 2. pokus AB nedal, ale kterýkoliv jiný zástupce jiné politické strany by důvěru opět nezískal.
A 3. pokus má v rukou předseda Sněmovny, čili exponent ANO. Rizika z předčasných voleb již byla zmíněna. Nemyslím si, že náš mediální mainstream, ani secondarystream jsou sto vyvolat celostátní občanské protesty, které by mohly přimět AB a jeho ministry k odchodu z vládních křesel.
Možná intuice těchto projekcí byla příčinou emotivních reakcí člena MIV M. Kalouska, osoby řadou kauz opředené. UM. Němcové ale spíše šlo o to, že neunesla to, že již se v MIV věci netočí jako dříve pod její taktovkou.
Pro mne příjemným překvapením bylo učinkování paní Taťány Malé v MIV za hnutí ANO, která se dokázala přenést přes rigiditu a bigotnost zažitých parlamentních procedur a nenechat se zastrašit exaltacemi M.Kalouska, že přece nejsme ani vyšetřovatelé ani soudci a přistoupila k žádosti o vydání, tak jak by se k tomu přistupovat mělo. Povolání expolicisty Komárka bylo kladným krokem, který boural skleněný strop, který si poslanci MIV dříve za éry M.Němcové víceméně masochisticky zbudovali. Bohužel ministr Metnar za ANO, v aktivistické snaze vyhnout se napadání medii, že straní svému stranickému šéfovi exposlance Komárka nezbavil mlčenlivosti, čímž jen posílil úvahy, že je co skrývat.
Tzv. Demokratický blok, který je spíše znám pod kódovým označením ANTIBabiš opět nevyhrál na body (bez ohledu na to, že sněmovna AB a J. Faltýnka spíše vydá), ba ani nenalil svým norimberským trychtýřem občanům do hlav, že v ČR vládne trestanec Babiš spolu s komunistou Filipem a extrémistou Okamurou.
Pro úplnost musím dodat, že jsem tzv. zaujat, totiž nijak politicky nesouzním s politickým programem hnutí ANO.

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.