Co s tím uděláme...

obrazek
4.5.2011 04:41
Vývoj nejenom v naší zemi se neubírá dobrým směrem. Skoro bych si přál, aby měli staří Mayové pravdu a tento zkažený svět těsně před Vánoci příštího roku skončil. Čím více informací se k jedinci dostane, tím bolestivěji si uvědomí, že je bezmocným pešcem na šachovnici, kde tahy jsou vyhrazeny jen některým. Děje se tak globálně a odraz na naší politické scéně je pak jen plněním cílů, o kterých, dost možná, nemá současná vládní garnitura ani ponětí.

 

Příkladů je spousta. Třeba ono strašení, které našim pravicovým stranám umožnilo udržet si vládu v zemi. Mnohý nechtěl dopadnout, jako Řekové. Ovšem nikdo se neptal a ještě neptá, ne jak, ale proč se do nesnadné situace nejenom Řecko dostalo? Proč jim dluh přerostl přes hlavu? Protože to někdo chtěl, protože tu byly bankovní ústavy, včetně nadnárodních finančních institucí, které peníze ochotně, rády a ve velkém půjčovaly.

Opakuji, Řecko v tom zdaleka není samo. Kdyby si dal někdo tu práci a sečetl jen dluhy členských států EU nebo kdyby domaloval onu dlouhou řadu nul za cifry státního dluhu Spojených států a kdyby se nad těmi čísly jen na chvilku zamyslel, musel by si položit minimálně dvě otázky. Na tu první, zda ty dluhy lze vůbec někdy a nějak splatit, by jednoduše odpověděl, že to nejde a splaceno nebude nikdy. Na druhou, kde ty ochotné finanční instituce peníze, určené na půjčky, berou, se odpověď hledá hůř. Ale jen do chvíle, kdy si člověk uvědomí, že peníze dnes vlastně nejsou podloženy ničím a tedy vlastně ani v sejfech ležet nemusí, stačí, když jsou virtuálně přiřazeny na účtech bankovních počítačů. Anebo si myslíte, že je tomu jinak? Že by nějaká nadnárodní finanční instituce, rozhodující o státních půjčkách, měla trezory bankovkami nacpány k prasknutí? Vždyť by to bylo k smíchu!

Na celém tom velikém a globálním státním dluhu, a je teď skoro jedno, koho se týká, není vůbec zajímavé jeho umoření. O to nikomu ani nejde. Zajímavý je totiž dluh sám a zajímavý je pak i dlužník, tedy úroky mořený stát.

S takovým dlužníkem si lze hrát podle libosti. Lze ho donutit prodávat za babku jeho nerostné bohatství, nařídit mu devalvaci měny a tím nakupovat za skoro nic vše, co může nabídnout a také ho lze třeba přinutit šetřit. Například privatizací státního sektoru a služeb, včetně zdravotnictví a školství, samozřejmě. Dlužník musí dozajista sáhnout i na všelijaké sociální dávky a své obyvatele v důsledku nechat zchudnout alespoň na takovou míru, že zbídačený chudák bude rád za nabídku nádenické práce hluboko přesčas a za mzdu, které by se dříve vysmál!

Nic vám to nepřipomíná? Nic z toho se v naší zemi neděje? Žádné takové kroky ona koaliční stoosmnáctka ve sněmovně nepodniká? Ale to víte, že to vše tady máme“

A šrouby se utahují dál! Jen ti naši „montéři“ s francouzáky v rukou určitě nepatří mezi ty velké hráče. Ne, ne, mezi globální korporatokraty, tedy majitele nadnárodních korporací, z nich nepatří nikdo. Dost možná, že kromě pana Schwarzenberga, je nikoho z nich na vlastní oči ani neviděl. Přesto jim mouřeníni pomáhají. Za pár stříbrných, za podíl na fiktivní moci? Kdo ví?

Důležitější je jiná otázka. Kdo ví, co s tím my pěšáci uděláme?


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

pane Sedláček, možností je více. Jednou z nich je na http://www.ekonomickareforma.cz - je nutné se odstřihnout od vlivu globálního kapitálu, což samozřejmě vyžaduje narovnat hřbety, zvednout hlavu a pořádně nahlas zařvat a DOST! Chamraď, která nás pomáhala ekonomicky zotročit je třeba vypráskat od koryt a jako bonus, až bude čas, po nápravě, jim zabavit majetky.

.