Co státnického mi ve státnickém projevu Zuzany Čaputové scházelo

pelc vladimír
6.1.2020 10:37
Že pražská kavárna, milionkáři, primitivové z Řeporyjí a podobní kritizovali za vánoční projev prezidenta M. Zemana, je mi jasné – nemají jiné téma, na nic jiného se nezmůžou. Avšak proč chválili za projev slovenskou prezidentku Čaputovou? Prý byl státnický. Omyl; do státnického projevu měl velmi, velmi daleko. Kavárníci a milionkáři průhledně použili ocenění projevu Z. Čaputové fakticky k útoku na M. Zemana.

Státnický projev je projev státníka. Projev autority ve státě i v zahraničí. Pozitivní autority. V čem spočívá státnickost státníkova projevu? V popise a zejména v analýze politicko-hospodářské přítomnosti, a minulosti, pokud přítomnost výrazně ovlivňuje.

Když v projevu Z. Čaputové vypustíme obecné a všeobecně přijímané a všeobjímající fráze a apely ( musíme učinit kroky na záchranu planety, proto musíme jednat; postarejme se o ochranu našich lesů, o očistu ovzduší a o ochranu druhů, které svou činností ničíme; neztraťme důvěru v policii, v prokuraturu, soudy, naše nemocnice, hasiče a úředníky, ani důvěru vůči politikům, ne všichni jsou nehodní, nedejme se otrávit řečmi lží a nenávistí; Slováci dovedou být soucitní, velkorysí a obětaví; Slovensko je země dobrých lidí; učiňme z roku 2020 rok šancí a využitých příležitostí; výzvami jsou klimatické změny nebo systém péče o seniory ) − co zbývá? Její projev neobsahoval ani dvě deka (státnických) myšlenek. Místy konstatovala známé skutečnosti: Z různých zveřejňovaných zvukových a obrazových záznamů se veřejnost dozvěděla, že mnozí z těch, kteří měli sloužit spravedlnosti a veřejnému zájmu, stáli na opačné straně. Pro nikoho není příjemné vidět, jak podezřelý z nejtěžších zločinů uráží, ponižuje a korumpuje bývalého generálního prokurátora, který mu slouží. Avšak bez analýzy příčin; konstatovala následek, který si můžeme přečíst v každém bulváru. Ovšem státnickost spočívá v analýze příčin, nikoli v popisu jevů. A tvrzení, že šlo pouze o selhání jednotlivců, důvěru nebudí.

Za státnický bych považoval projev, který by se zabýval, pokud by šlo o historii, mimořádně temnými stránkami Slovenska, např. tím, že „své“ Židy tzv. Slovenský stát prodával do nacistických koncentráků k zavraždění za 500 říšských marek za kus; to nedělal žádný ze satelitních států nacistického Německa, jenom Slovenský stát. A to nikoli jen jako připomínku jedné z temných stránek Slovenska, nýbrž proto, že by bylo dobré poukázat a rozklíčovat, kterým pravověrným Slováků ukradený židovský majetek připadl – a kteří ho bohabojně užívají dodnes. Za státnické bych považoval, kdyby se prezidentka Slovenska věnovala reziduím fašistického Slovenského státu v současnosti (nemá gardistická legitimace opět větší váhu, než průkaz partyzána?), oslavování Hlinky a hlinkovců, fašistických gard – tedy věnovala se tomu, jaké jsou jejich příčiny a jak je odstranit.

Anebo když současná politika, pak bych za státnický pohled považoval úvahu o tom, jak temné politické síly dosáhly odstoupení bývalého premiéra Roberta Fica pod záminkou, že jeho vláda či on sám osobně může za vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky – což se ukázalo jako politický fejk.

Jestli Z. Čaputová mj. uvedla, že „ máme za sebou důležitý rok odhalování reality, která nám chvílemi vyrážela dech, z různých záznamů jsme se dozvídali, že mnozí z těch, kteří měli sloužit spravedlnosti a veřejnému zájmu, stáli na opačné straně“ , pak bych očekával např. informaci a analýzu toho, že a jak pokračuje vyšetřování daňové malverzace bývalého prezidenta Slovenska Andreje Kisky, který do daňových výdajů své firmy zahrnul výdaje na svou prezidentskou kampaň. Byl přece první osobou ve státě, měl tedy být první, kdo dodržuje zákony. Jsem velmi zvědav, jak v kauze A. Kisky bude platit maxima, kterou Z. Čaputová vyslovila: Vymahatelnost práva, právní jistota a rovnost před zákonem namísto korupce, formalismu a zneužívání spravedlnosti – to by měly být jedny z nejdůležitějších cílů nejbližších let.

Jestliže Z. Čaputová řekla, že mezi aktuální slovenské problémy patří i boj s chudobou a za rovnost ve společnosti, že dát šanci na důstojný život jiným nijak nesnižuje šanci prožít důstojný život nám, naopak, začleněním lidí žijících na okraji společnosti nebo v nouzi vytvoříme sociálně i ekonomicky prosperující Slovensko, které bude lepším domovem pro nás všechny“, pak bych očekával připomenutí, že na Slovensku existuje asi osm set romských osad, ve kterých se žije na úrovni předminulého století; a zejména bych čekal analytické návrhy, jak tyto problémy bude Slovensko řešit.

Státnický je takový projev, který se nebojí vnořit do horkého; z minulosti i ze současnosti. Obecné blábolení o svobodě a demokracii má ke státnictví velmi, skutečně hodně daleko.

Byl projev Z. Čaputové, z toho hlediska, co v něm scházelo, omyl, neschopnost, nebo politický záměr? Byla to neschopnost, čili lidská a politická naivita, byl to omyl, tedy nekvalifikovanost a neschopnost orientovat se v politických a sociálních problémech, nebo to byl politický záměr, čili mimořádně významná informace o tom, co se na Slovensku nebude politicky ani ekonomicky řešit?


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.