Čtvrtý mušketýr léta páně čtyřicátého osmého 7

Tank St 39
27.5.2011 18:17
Byli jednou tři mušketýři, kteří vlastně byli čtyři. A stáli v čele československé civilní a vojenské rozvědky a kontrarozvědky v únoru 1948. Pláček, Reicin, Šváb a Toman. Všichni čtyři bojovali o Izrael za Izrael. Do poslední kapky krve, a to i své vlastní. Na společných poradách slaďovali noty. A veřejně předstírali, jak se nemají vzájemně rádi. Ten první psal před Únorem 1948 zvací dopisy Stalinovi, aby zasáhl v Československu, ten druhý chránil kontrarozvědně tu československou asistenci při zrodu Státu Izrael, ten třetí prostřednictvím Chalupy radostně troubil na Západ, jak Československo zbrojí. Ti první tří měli společné to, že mlátili vězně hlava nehlava a ponoukali třetí odboj k aktivitě. Ten čtvrtý pouze tuneloval.

 

 

Lahůdka na závěr: První velká tanková loupež a druhý pokus o státní puč.

 

Budu-li se držet hodně při zemi, tak na mě příběh rodiny Tomanových dělá dojem, že paní Pavla začala po návštěvě na ministerstvu svého manžela podezírat, že místo zbrojních obchodů se na svých služebních cestách spouští s paní Třískalovou, a tak alespoň odcizila syna, ale pan Toman se cítil být v tomto ohledu zcela nevinen, takže pak usiluje o převzetí syna do své péče.

Aby bylo úplně jasno, jistý Zoltán Toman se přihlásil ke svému podílu na exportu československých zbraní pro Izrael v jednom dokumentu ČT věnovanému této tématice. V tomto blogu šlo pouze o to, vyjasnit zevrubněji tento jeho podíl a v čem asi tak mohl spočívat. Odpověď na otázku, kdo a proč nenechal pana Püchlera odjet 10. prosince 1947 do Londýna, zní:  Byl to Zoltán Goldenberg, který nechtěl, aby dotyčný britským orgánům něco mimoděk neprozradil.

Jinak doporučuji tvůrcům objektivisticky tvářícího filmu Boj o Jeruzalém o tom, jak chtěli nectní Arabové přinutit Židy v Jeruzalémě vystěhovat vyhladověním (což je samozřejmě hanebnost prvního řádu) v dalším jeho pokračování ukázat, jak si žena britského vojáka kupuje pašovanou jabloneckou bižuterii a jak za ty peníze nakoupené československé zbraně členové organizace Irgum, kteří dokonce měli cvičit na Slovensku v ostrých střelbách, z ní udělají vdovu.  Hlavně že na pohřbu svého manžela bude mít tu na sobě jabloneckou bižuterii.  

Českým divákům tohoto budoucího filmu doporučuji, aby se zamysleli nad tím, jak asi tak mohl Jan Masaryk za těchto podmínek utéct třeba do Velké Británie. Stejně tak doporučuji zmínit se tvůrcům filmu o rozhovoru sovětského velvyslance Majského v Londýně v r.1943 s budoucím prezidentem Státu Izrael o nutnosti vysídlit 1 milion Arabů z Palestiny a jeho nahrazením 2 miliony Židů (plán Dalet). Československým divákům této epizody vesmírných válek doporučuji zamyslet se nad tím, zda tedy invaze arabských legií v květnu 1948 nelze chápat jako akt pouhé preventivní sebeobrany a zajištění bezpečnosti. Jestliže hranice Izraele z r. 1948 a 1967 jsou nehajitelné, tak stejně tak nehajitelné by byly a jsou hranice nějakého státu arabských (palestinských) beduinů.

Příběh rodiny Tomanů stojí tedy na počátku vývozu zbraní, organizovaném Jewish Agency, která dostala do rukou 600 tun československých zbraní a střeliva, vesměs pušek a lehkých kulometů. Díky tomuto vyzbrojení mohla Hagana splnit svůj úkol: dobýt Jeruzalém. Stalo se tak ještě v dubnu 1948, kdy stát Izrael nebyl vyhlášen. Šimon Peres ve svých memoárech napsal: ”Sovětský Svaz a jeho satelitní státy se připojily k mezinárodnímu bojkotu zbraní pro Israel, ale Československo bylo výjimkou. Československá vláda nám přislíbila za náležitou sumu dolarů dodávku velkého množství různých zbraní, od Messerschmitt stíhačů až po pěchotní pušky. Samozřejmě, že nám umožnila také výcvik parašutistů, tankových posádek a hlavně pilotů v jejich vojenských prostorech.” Ben Gurion hovořil ještě zřetelněji: „Zachránily zemi. O tom nepochybuji. České zbraně byly tou nejdůležitější".  

Dnes na celé záležitosti je nejpodivnější, že o naších hrdinech izraelského boje za nezávislost hovoří naše historiografie jako o padouších a jejich podílu na tomto boji mlčí. Podle historika Hanzlíka největšími šmelináři a překupníky byli vedoucí činitelé Komunistické strany Československa. „K prominentním osobám, kterých se výše uvedené konstatování týkalo, patřili i ministr vnitra V. Nosek, ministr národní obrany generál L. Svoboda, náměstek ministra zahraničních věcí a pozdější ministr Vladimír Clementis, náčelník Hlavního štábu Ministerstva národní obrany generál B. Boček, šéf OBZ plukovník Bedřich Reicin a řada dalších“ (Hanzlík, 2006, s. 126).  Je zvláštní, že se všemi těmito padouchy se lze setkat v jiných dokumentech a v jiných knihách a v jiných souvislostech jako s aktivními účastníky boje izraelského lidu za nezávislost. Že by náš Úřád dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu trpěl antisionismem, ba přímo antisemitismem? Kdyby pan Hanzlík vytýkal výše uvedeným personám porušování embarga OSN na dodávky zbraní do Palestiny, tedy zločiny proti míru, nebylo by se čemu divit a bylo by to jiné kafe, a správně černé

Z dostupných dokumentů vyplývá, že Benešova a Masarykova podpora izraelského úsilí o vlastní stát vyplývala z podpory, kterou se dostalo londýnské exilové vládě od Jewish Agency a dalších podobných organizací. (http://www.cet.ac.il/terezin/d-k8e.htm), i  šířením informací o lidické tragédii, zvláště v souvislosti třeba s pozdějším ospravedlňováním vysídlení sudetských Němců. Weizman, Beneš i Masarykem zdůrazňovali souvislost mezi československých a židovským bojem za svobodu  (viz např. Jan Masaryk. Minorities and the Democratic State. London: The Jewish Historical Society of England, 1943, 20). V únoru 1948 nešlo o nic jiného, o efektivní tajnou asistenci při zrodu Státu Izrael. A v tom si Masaryk, Beneš, Gottwald  a Slánský dokonale rozuměli, i když každý z různých důvodů.  A dokonce i se Stalinem. Byla to splátka za podporu sionistů Československu během války. Byli to Židé, kteří nám pomohli propagandisticky s Lidicemi, Mohli jsme také začít mávat s kytičkami na hrob.

Současně je nutné konstatovat, že Jewish Agency a pan Toman nebyli ve svém úsilí o akvizici zbraňových systémů v Československu osamoceni. Pomáhal jim v tom například jistý odborářský předák Mordechaj Oren, člen Hašomer Hacair, který „uskutečnil v letech 1945 až 1948 několik cest do lidově demokratického Československa, kde se mezi lety 1945 setkal několikrát s Vladimírem Clementisem a s Antonínem Zápotockým, místopředsedou vlády po pražském puči v únoru 1948 a od června předsedou vlády. Oren hovoří o zasedání Světové odborové federace, které se konalo v červenci 1947 a jehož se účastnil jako zástupce židovských odborů Palestiny. Podle svého tvrzení na Zápotockého naléhal, aby Praha pokračovala ve své vojenské pomoci Izraeli a ještě ji zintenzivnila, zejména pokud jde o prodej stíhaček, kulometů a tanků. … Podle Orena byla“jeho práce účinnější než práce oficiálních představitelů Židovské agentury, protože mluvil stejným ideologickým a politickým jazykem jako východoevropské režimy“ (viz Mordechai Oren, Prissonier politique a Prague, Paris, Julliard, 1960, s. 188; Arnold Kramer, The Forgotten Friendship, Israel and the Soviet bloc 1947-1953, Urbana, University of Illionois Press 1974, citováno podle Laurent Rucker, Stalin, Izrael a Židé. Praha: Rybka Publisher 2001, s. 97)

Považuje-li se hodně lobbistů a pašeráků zbrání za politické vězně, pak bude asi nutné evidované  počty politických vězňů rozšířit, nebo mezi ně zařadit třeba i Kájinka. Ale to co nás zajímá, zda návštěvy pana Orena v Praze přinesly nějaký výsledek. 

Co se týče tanků, tak podle pana Dufka nikoliv: „I přes skutečnost, že 26. Května 1948 zamítl zástupce náčelníka hlavního štábu gen. Š. Drgač dodávku 10 tanků Stuart, pokračovala ČKD Praha v jednání se zástupci Státu Izrael o nákupu 12 tanků Stuart,  nebo již povolených 10 tanků LT vz. 38. Vzhledem k celkovým cenovým relacím (tj. ceny stanovené MNO, náklady výrobních úprav, patnáctiprocentní režie ČKD, daně z obratu , ceny z obalu apod., kdy ČKD požadovala za tank Stuart 2 358 650 Kčs a za tank LT vz. 38 3 250 000 Kč, E. A. Ueberall, O. Felix a R. Adam od koupě 19. 7. 1948 odstoupili“ (s.135) „V lednu 1949 představitelé KSČ již neschválili vývoz tanků a dělostřelecké techniky“ (s.138). „Skutečné dodávky tanků do Izraele v období let 1948-1950 jednoznačně nepotvrzují dosud žádné prameny ani pamětníci“ (o. c. [Československo a Izrael 1947-1953], s.139).  Vskutku ani izraelské zdroje nepotvrzují vývoz Stuart, který měl šestnáct a půl tuny, články ocelové, ale obalené gumou, docela vhodné obutí pro jízdu v horkém písku asi jako zimní pneumatiky, ale alespoň jeden literární pramen o dodávkách tanků hovoří.

  Podle pana Kramera byl odborářský funkcionář Oren docela úspěšným lobbistou. Nelze se divit, že se ho izraelská vláda snažila dostat z českého lapáku, seč mohla.  Nejenom se mu podařilo odvézt ty tanky, ale dokonce získat o těch 9 Spitfirů více, i když nás monumentální dílo Československé vojenské letectvo v letech 1945-1950 přesvědčuje, že zkrátka nebylo tolik stíhaček fyzicky k dispozici, tedy celkem 70.  Zvláštní rovněž bylo, že ještě v únoru 1949 na okraj o povolení dodávky přídavných nádržípro Spitfiry (pro které a proč, když předtím už pro dvacet Spitfirů určených pro přelet bylo zakoupeno 40 přídavných nádrží ???) „MNO poznamenává, že vývoz 50 letounů S 89 do státu Izrael byl povolen výnosem MNO čj. 1592/Taj.-48 ze dne 5. 11 1948“.  

Podle pana Kramera prodalo Československo mezi lednem 1948 a únorem 1949 Haganě a státu Izrael následující vojenský materiál, podle pana Dufka to bylo trochu jinak

 

  Druh vojenského materiálu

Množství podle Kramera

Množství podle Dufka 

Náboje (munice) 7, 92 mm

57 000 000

5 040 000 (24.1.1948, 35 mil. Kčs),

8 000 000 ( 2-4.1948)

30 000 000 (23.7. 1948)

  3 000 000 (1.7. 1948)

Náboje 9 mm

1 500 000

 

 Puška Mauser P 18

     24 500

4 500 (24.1.1948)

10 000 (2-4/1948)

  6 000 (4.6.1948)

  2 000 (17.5. 1948)

  2 000 (31.5. 1948)

10 000 (27.8.1948)

          7 (7/1948)

Bodáky pro pušky Mauser

10 000

10 000 (12.6.1948)

10 000 (27.8. 1948)

Lehké kulomety ZB-34 (tzv. těžké provedení na lafetě¨),  (ZGB 33 Bren), respektive vz. 26, MG-34

 5105

     200 (24.1.1948)

  1 415 (2-4/1948)

  1 200 (18.4.1948)

  1 100 (12.5.1948)

  1 100 (15.5,1948)

      500 (27.8.1948)

Těžké kulomety ZB-37

 880

     200 (5/1948)

     300  (6/1948)

     200 (7/1948)

     200 (8/1948)

Pistole 9 mm Zbrojovka (kulometná pistole ZK 383)

250

         4 (8.6.1948)

          8 (8.7.1948)

Tank 16 t s municí

   12

              0

 Tank 9,5 t s municí

    10

              0

  Protitankové náboje

    1 000 000

              0  

 Bitevní letadlo Messerschmitt 109 (S-199)

      25

10 (do konce 5/1948)

15 (6-8/1948)

Bitevní Spitfire IX

                 59

 50

Bomba 2 kg

            4184

10 000 (7-8/1948)

Bomba 10 kg

             2988

  3 000 (7-8/1948)

Bomba 20 kg

               146      

    150 (7-8/1948)

Bomba 70 kg

             2614

7 500 (7-8/1948)

 

Ta tabulka snad nepotřebuje komentář. Nelze pochybovat o úplnosti fakt a čísel jak ve vzpomínkách Orena, tak i v publikaci pana Kramera, neboť byly publikovány vždy v době, kdy nutně jejich zveřejnění plnilo účel klást miny pod rozvíjející se arabsko-československé vztahy, ledaže by na účet Československa byly připisovány dodávky zbraní a zbraňových systémů, které připlynuly do Izraele od jiných dodavatelů v zájmu jejich dokonalého utajení. To, že přinejmenším někteří izraelští představitelé měli zájem na kompromitování Československa v očích mezinárodní veřejnosti, to svědčí už ten skandál v té Ruzyni před květnem 1948, kdy někdo musel prozradit čas návratu toho letadla řízeného americkými piloty pracovníkům velvyslanectví USA.

 V jiném případě pak platí, že minimálně na ministerstvu národní obrany neměli diktaturu, ale binec a měli v tom guláš. Pak se nelze divit, že „téměř všichni čeští představitelé, kteří se na této vojenské spolupráci s Izraelem podíleli, budou zatčeni, souzeni v procesech 1951-1952 a někteří z nich odsouzeni k smrti a popraveni“ (Rucker, o.c., s.95). Ministr obrany Čepička obvinil v rozhovoru se sovětským charge d´ affaieres Reicina, že je „úzce spjat s židovským společenstvím už kvůli své roli v roce 1948. Bylo zjištěno, že Reicin organizoval na Moravě ozbrojenou, asi stočlenou židovskou skupinu, aby ji poslal do Izraele během války mezi Izraelem a arabskými státy. Dnes je nesnadné zjistit, jestli skupina do Izraele odjela, nebo je určena  k jinému cíli. Nedá se vyloučit, že Reicin a Šling skupinu připravovali k pučistickým cílům. Máme také důvody si myslet, že zbraně posílané z Československa do Izraele končily v Jugoslávii. Dodnes nebylo zjištěno, kde se částky za prodej zbraní z Československa ztratily. Tyto částky dosahují několika miliónů korun. Vyšetřování již ukázalo, že Reicin měl k dispozici letadlo, které používal bez jakékoliv kontroly k letům do zahraničí. Myslím si, že izraelská mise v Praze je s Reicinem v úzkém styku a že představuje jedno z nejvýznamnějších špionážních center v Československu“ (Tamtéž, s. 206, volně citováno).   

 

Pomineme-li takové drobnosti, jako bodáky, bomby, kulometné pušky atd., tak aby bylo vyvezeno z Československa do Izraele 22 tanků jako železný šrot (jinak technicky to nebylo možné provést), tak to se nestává asi ani v těch nejzavedenějších demokraciích. Tank je pro armádu něco jako kráva pro rolníka a langhbordini pro Krejčíře. „Slánský, slánský, kde jsou má letadla a tanky, s čím si mám jako prezident Gottwald hrát. Proč jsem ti dával tu medaili za Vítězný únor 1948?“

Tak na tuto otázku lze odpovědět, že tímto způsobem se Gottwald od únoru 1948 dokonale distancoval, když připsal zásluhy za něj někomu jinému.

 A nebo, že by náčelník izraelského generálního štábu Jigal Yadin a izraelský president předstírali, že mají plné stodoly tanků? Tak za tu kamufláž zaplatili majlant. Otázka zní, kolik jim na to přispěl pan Zoltán Goldenberg svými pašeráckými aktivitami. „Od prosince 1947 do května 1948 koupila ŽA v Československu zbraně za 12 milionů dolarů [tj. 600 milionů korun]. Ve druhé polovině roku 1948 získal Izrael úvěr na 12 milionů dolarů na dobu šesti měsíců, aby mohl nákupy českých zbraní financovat. Izrael využil jen 9 z 12  milionů úvěru. Židovská agentura a potom izraelská vláda nakoupily v Československu vojenský materiál celkem za 22 milionů dolarů“ (Rucker, o. c., s.100), tedy 1,2 miliardy korun.  Československé odhady ve vztahu k roku 1948 hovoří zhruba o obdobných částkách.

Pro ilustraci, 23. Února 1948 přepravovalo ze Zbrojovky ­Brno do Prahy 10 000 pušek a 2 000 automatů za doprovodu oddílu SNB 33 nákladních aut (Netík, František. Revoluce na objednávku. Curych: Konfrontace 1982, s. 134).  Za 34 000 pěchotních pušek P-18 zaplatil Izrael 76 milionů korun. Odhadl bych podle toho, ale je to věštění z kříšťálové koule, že ten Únor 1948 přišel KSČ na 200 milionů korun. Kolik na to přispěl pan Toman, je také ještě otázkou, jestli to nebylo kapánek více než těch 40 milónů korun. Není divu, že ten skrytý hrdina sionistického puče v únoru 1948 byl odsouzen v nepřítomnosti za vlastizradu.

Vývoz 10 tanků LT vz. 38 o hmotnosti 9,7 tun byl dle dokumentů řádně povolen MNO počátkem června 1948 (viz Československo a Izrael 1945-1956, s.115.Za zmínku snad stojí, že tamtéž bylo pro vývoz  do Státu Izrael uvolněno 65 kusů  bojových vozidel (stíhačů tanků ST-1 o hmotnosti 16, 5 tuny), ale „bude-li kupující trvati na dodávce 500 ks nábojů pro každé vozidlo, bude odprodáno vzhledem k počtu uvolněného střeliva jen 12 vozidel ST-1“. Wikipedie praví, že „po válce byly rozpracované stíhače tanků v ČKD a ve Škodovce dokončeny, část jich byla předána pod označením ST I Československé armádě, část pod označením G-13 prodána Švýcarsku. Zbylé rozpracované podvozky byly užity k výrobě cvičných tanků pod označením ST III.

 

Podle  (http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/1863) eltečka po skončení vojny pôsobily ako cvičné stroje v stavech 21. tankové brigády a 22.tankovej brigády. V roku 1946 sa uvádí celkový počet 29 ks, v roce 1948 a k 1.2.1949 sa udáva 31 ks (19 ks v práporu obrnených vlakov). V roku 1949 pravdepodobne zůstalo v armádě jen 17 ks. Mezi říjnem 1947 a říjnem 1949 byla 21. Tanková brigáda dislokována v Žatci, v odpovědi na jiný dotaz se uvádí, že tam byla dislokována v letech 1946-1950 pod s čestným označením 21. Tanková brigáda Volyńských Čechů.

Pan Pavel Minářík nás rovněž poučil (viz http://vojenstvi.cz/vasedotazy_53.htm; http://vojenstvi.cz/vasedotazy_13.htm; http://vojenstvi.cz/vasedotazy_92.htm ), že po ukončení 2. světové války byla v Československu především obnovena výroba německých stíhačů tanků Hetzer, vyráběných na podvozku lehkého tanku LT-38. Celkem bylo dokončeno 249 uvedených vozidel, která v čs. armádě sloužila pod označením ST-I. Dalších cca 50 kusů bylo vyrobeno pro výcvik řidičů a používaly se jako CPV nebo ST-III. Kromě toho bylo 158 vozidel vyvezeno do Švýcarska a 3 ks do Guineje. Na export směřovala i dodávka 20 tanků AH-IV-Hb, jejichž cílovou zemí se stala Etiopie a že  roce 1945 v Milovicích vznikla rota obrněných vlaků, bezprostředně podléhající velitelství tankového vojska Hlavního štábu. V říjnu 1947 proběhlo rozšíření roty na prapor obrněných vlaků, zahrnující rotu parních obrněných vlaků, rotu motorových obrněných vlaků a náhradní rotu. V Milovicích útvar působil až do 1. listopadu 1954, kdy zanikl. K 1.2.1949 u praporu sloužilo 270 osob, z toho 245 vojáků základní služby. Ve stejné době se u praporu nacházelo 19 lehkých tanků LT-38. Na podzim roku 1954 „výzbroj baterie lehkých samohybných děl u 90. střeleckého pluku „Petra Bezruče“ v Krnově, který tvořil součást 17. střelecké divize (velitelství Opava) představovaly stíhače tanků ST-1, označované v čs. armádě taktéž jako SD-39/75-44 N. Jednalo se o německé stíhače tanků Hetzer na podvozku lehkého tanku LT-38, jejichž výroba byla poválce obnovena a celkem bylo dokončeno 249 vozidel.

 

Podle pana Dufka 2.6.1948 na jednání izraelská delegace požadovala 50 lehkých pěchotních tanků 9-15 tun, 50 pěchotních tanků 15-30 tun a 50 stíhacích tanků (o.c., s. 132). Jak mohla kupující strana požadovat takové množství, když v r.1946 čs. armáda disponovala 66 lehkými tanky, z toho 29 LT-38 a 37 Stuarty. K 1.2.1949 počet těchto lehkých tanků stoupl na 68,  z toho bylo LT-38 31.

Na základě uvedených faktů lze dedukovat, že v r. 1948 bylo výše uvedených 22 stíhačů  tanků [10 LT 38 hmotnosti 9,7 tun a 12 ST-1 o hmotnosti 16, 5 tuny, což odpovídá těm údajům o počtu exportovaných tanků z Československa uváděných panem Kramerem] vyvezeno do Izraele prostřednictvím švýcarského prostředníka přes Habeš, což nepřímo dokazují ty číselné pohyby Má dáti Dal.  Do té Habeše bylo v r. 1948 uděleno vývozních povolení na zbraně v hodnotě 3 988 013 dolarů, tj. 200 000 000 korun. Lze si představit, že prodej tanků v celkové hodnotě cca 50 000 000 korun k tomu mohl přispět podstatnou měrou. Vývozní povolení pro samotný Izrael za tutéž dobu dosáhly hodnoty 15 315 054,90 dolarů (viz Československo a Izrael 1945-1956, s. 206).   

Ovšem je otázkou, zda ty peníze nebyly placeny krví popravených. Vzhledem k tomu, že v Žatci dislokované 21 tankové brigádě zbyly jenom oči pro pláč po loupeži těch eltéček, tak tento export tankových stíhaček tam vytvořil evidentně vhodnou půdu a antisemitistická hesla a pro druhý státní puč organizovaný majorem Jebavým pod metodickým vedením vicekonsula britského velvyslanectví 19letého kapitána Philipa Charlese E. Turtle Go, sahajícího až do Izraele, který byl vyhoštěn 23. března 1949 za podporu protistátního podzemního hnutí, takže se raději začal věnovat jako vicekonsul saigonského velvyslanectví ptáčkům Jižního Vietnamu, taková ornitologická kniha může docela dobře sloužit jako šifrovací klíč.

 Už 25. Března britský velvyslanec proti jeho vyhoštění protestoval. (http://hansard.millbanksystems.com/commons/1950/may/15/british-nationals-and-embassy-staffs. Tato událost tak otřásla britským impériem, že to také zaznamenaly australské noviny. Byla to tak špatná zpráva pro jedny americké noviny, že jí zveřejnily na první straně hned vedle článku věnovanému těžkému požáru na tamnější zdravotní škole. Rovněž v britském parlamentu si o tom poslanci podebatili s Bevanem. Ale pan president Klaus udělal republice ještě lepší reklamu, jemu stačilo usmát se na argentinskou propisovačku a hned se to šířilo po světě.  Ještě že nechal na pokoji tu njujorskou pokojskou. To by se o nás dozvěděli i v OSN.

  1. (1) On 24th May, 1948, H.M. Ambassador in Prague protested against the expulsion of Mr. Karl Robson, "News Chronicle" correspondent in Czechoslovakia. The protest was rejected and Mr. Robson expelled.
  1. (2) On 11th June, 1948, H.M. Ambassador protested against the expulsion of Mr. Alec Lawrenson, "Daily Telegraph" correspondent in Czechoslovakia. No reply was returned to the Note of protest, and Mr. Lawrenson was expelled.
  2. (3) On 28th September, 1948, H.M. Consul at Bratislava, protested orally to the local authorities against the arrest of Mrs. J. B. Ellis, a British subject by marriage, on a charge of committing a currency offence. Mrs. Ellis was fined and released.
  3. (4) On 13th October, 1948, H.M. Ambassador protested against charges of espionage publicly made against Group Captain Merton, the Air Attaché at H.M. Embassy. The charges were not retracted, and Group Captain Merton was withdrawn.
  4. (5) On 18th October, 1948, H.M. Ambassador protested against the arrest of Mr. Wallis, Information Officer at H.M. Embassy. Mr. Wallis was released after a few hours of detention, and the Czechoslovak authorities offered a partial apology for their conduct.
  5. (6) On 9th December, 1948, H.M. Ambassador protested against the expulsion of Mr. Gillam, British Council lecturer at the University of Olomouc. The protest was rejected and Mr. Gillam expelled.
  6. (7) On 25th March, 1949, H.M. Ambassador protested against the expulsion of Captain Philip Wildash, British Military Permit Officer in Prague. In a series of Notes, the Czechoslovak Government upheld their charges of anti-state activities against Captain Wildash, who was eventually expelled.
  7. (8) On 18th October, 1949, H.M. Ambassador protested against the demand for the withdrawal of Mr. Knott, an employee of the Commercial Secretariat of H.M. Embassy. The Czechoslovak Government reiterated their charges against him, and Mr. Knott was withdrawn.
  8. (9) On 15th December, 1949, H.M. Ambassador entered a formal protest against the detention of Mr. Ernest Robinson, a British resident of long standing in Czechoslovakia. Mr. Robinson, who was only detained for one hour, was released before the protest was delivered, and was expelled from Czechoslovakia.

http://hansard.millbanksystems.com/commons/1950/may/15/british-nationals-and-embassy-staffs  (hezké čtení, doporučuji)

 

V oněch nádherných letech se mohl britský velvyslanec uprotestovat, ale s alkoholikem a syfylykem Gottwaldem to ani nehlo. Britská odveta za Izrael narazila na vozovou hradbu, vytvořenou nově přijatým zákonem o ochraně státních hranic   http://www.psp.cz/eknih/1948ns/stenprot/056schuz/s056001.htm (rovněž hezké čtení).  

 

Žateckým vojákům, studentům musel ten virvajs rvát srdce i uši.  Těm vojákům muselo jít na nervy namlouvání českých děvčat americkým personálem v Žatci za dolary a nylonky. A to ještě Sam Pomeranč svou manželku v pražském hotelu určitě nezanedbával. Hluk letadel a šmírování estébáků a obezeťáků asi na nervech obyvatelům Žatce nepřidalo.  Určitě se to vyrovnalo Czech Teku. Jednou jsem spal u košického letiště ve stanu a dodnes na to rád vzpomínám.

Ještě zajímavější však je, že před čtenáři katalogu výstavy „Žatec v třetím odboji.  Odbojová skupina Praha – Žatec“ pořadatelé Ústav pro výzkum totalitních režimů a Regionální museum tato drásavá fakta zcela zamlčeli, respektive ututlali souvislosti.    

Zbývá objasnit poslední otázku, proč pan Toman podporoval v polovině 50. Let finančně paní Hložkovou (známou jako spoluvězeňkyni Milady Horákové) ( http://soldan.blog.sme.sk/c/255371/Viera-Hlozkova-ceskoslovenska-Mata-Hari.html ). To lze celkem dostatečně vysvětlit jejím pobytem v jedné cele s jeho sestřičkou Arankou. Lze říci jediné, ta dáma poněkud frivolnějších mravů patřila nějakým způsobem k pretoriánské gardě soudruha Gottwalda. Vždy totiž, co dělala, dělala v jeho prospěch. Počínaje odhalováním slovenských nacionalistů v komunistické straně, tak konče třeba investigativní rekreačním pobytem v celé Horákové. Jinak její počínání nemá žádnou logiku.

 

Obr.: Náš tank v Izraeli (pozn. Jde o kamufláž)

 

 

Další zdroje:

AKCE "TOMAN" ( http://www.cibulka.com/stblist/c2.htm ) http://www.forward.com/articles/11991/ (o Jewish Agency) http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/judaica/ejud_0002_0005_0_04792.html

http://www.mideastweb.org/refugees1.htm

http://www.mheaust.com.au/IDF/Research/Czech/IDF%20Czech%20tanks.htm

http://209.85.135.132/search?q=cache:9bmmFgrGn-wJ:www.palestine-studies.org/enakba/Chronology/All%2520That%2520Remains%2520Chronology.pdf+"Jewish+Agency"+"Czech"&cd=230&hl=en&ct=clnk

http://www.zionismontheweb.org/why_i_am_a_Zionist.htm

http://www.marxists.de/middleast/schoenman/index.htm

http://www.revisionisthistory.org/satmar1.html

http://www.campaigniran.org/CASMII/index.php?q=node/8929

http://www.palestineremembered.com/Acre/United-Nations,-The-Palestine-Problem/Story723.html

http://www.palestineremembered.com/Articles/General-2/Story2981.html

http://www.palestine-encyclopedia.com/EPP/Chapter06_1of4.htm

http://muslimdeception.com/palestinian_refugees.htm

http://www.mjwein.net/publications/P-TransferTransferences-Eng.pdf

http://video.google.com/videoplay?docid=1325413050746834076&hl=cs#

http://forum.csla.cz/blogs/2_svv/archive/2011/01/23/zbran-pro-izrael.aspx

 

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.