Další důvody pro nové volby

Zdánlivá nevýhoda, že od permanentní a superdlouhé předvolební kampaně neuplynul ani rok se může naopak stát výhodou. Značkou výhodou. Strany jsou finančně „vyluxovány“, na vznik nových a rychlokvašených subjektů typu VV není čas. Právě nedostatek peněz na kampaň se může pro občany stát pravým dobrodiním! Snáze lze poslaneckou sněmovnou protlačit zákon, usnesení, či cokoliv, co by výdaje na volební kampaně zastropovalo na nějaké rozumné a nízké úrovni. Mělo by to minimálně tři veliké plusy. Předně by strany nemusely shánět peníze cestou „ber, kde ber a slib za ně komukoliv cokoliv“, čímž bychom prokorupční prostředí levně a rychle pořádně pročistili. Za druhé by levná kampaň nemohla být nijak dlouhá a pro voliče únavná a otravná. Konečně za třetí by se místo drahých billboardových a tomu podobných kampaní mohli voliči věnovat tomu podstatnému, tedy nepersonifikovaným programům stran!

Prosadit tento přirozený postup výběru, bez vlivu drahých zámořských agentur, nebude už nikdy v budoucnu příhodnější, než v tuto chvíli, v čase všeobecné politickopartajní „finanční nouze“.

A ještě jednu novelu volebního zákona bych při této příležitosti doporučoval. Při vší úctě a s omluvou vůči výjimkám, bych se přikláněl ke stanovení věkové hranice, od které by se člověk mohl stát poslancem. Senátorem lze být zvolen od čtyřiceti. Poslancem třeba od pětatřiceti, či tak nějak. Příběh Kristíny Kočí, ale i dalších nezralých poslanců a především lidských osobností, jako třeba Jana Moravy a dalších jasně ukázal, že při jisté konstalaci může o životech milionů rozhodovat, a to i na velmi vysokých postech, člověk bez jakýchkoliv životních zkušeností, naivní, snadno ovlivnitelný. To je, myslím, špatně. Co říkáte, byl by to problém?