Daniel Kahneman: Myšlení, rychlé a pomalé

obrazek
28.4.2018 08:33
Kupte si jí prý rychle. Prý naprosto úžasná kniha prý jednoho z nejoriginálnějších a nejzajímavějších myslitelů naší doby - český překlad bestselleru Thinking, Fast and Slow (2011) Daniela Kahnemana, profesora psychologie na Princetonské universitě a nositele Nobelovy ceny za ekonomii za spolu autorský příspěvek k tzv. teorii rozhodování.

Kniha se věnuje populárně-naučnému představení dvou systémů myšlení, o které se psychlogové mají zajímat již několik desetiletí. Prvním je systém tzv. rychlého intuitivního myšlení, tedy činností, které se dějí ve vaší hlavě bez úsilí automaticky, například při pohledu na obrázek rozzuřeně vyhlížející ženské tváře. Druhým je režim tzv. pomalého myšlení, tedy způsob uvažování o problému vyžadující určité úsilí (například je-li vám předložen příklad 17x24, který byste prý mohli vyřešit, kdybyste měli papír a tužku). Dělba práce a vzájemné interakce těchto dvou systémů činností myšlení, tedy myšlení automatického oproti myšlení, které obnáší určité úsilí, je hlavním tématem této prý široce obdivované knihy.

Centrální výchozí teze vychází z přesvědčení, že intuice se často mýlí a že je vůbec obtížné se omylům intuitivního myšlení vyhnout. To je samo o sobě velmi provokativní teze, když je zřejmé, že intuice je výsledkem evoluce, a je tedy nutně s ohledem na její účel režimem spolehlivým a správným. Autorova teze o častém omylu intuice tak nepochybně představuje zcela umělý konstrukt.  Příklady, které mají ilustrovat takové omyly, jsou pak nutně spíše jen ilustrací této bizarní fikce. Jejich účelem je šokovat, což působí značně nevěrohodně také i tím, že zvolené příklady ilustrující „mylné“ vlastnosti intuice nejsou nijak fundamentální a nepředstavují příklady „omylů“ myšlení, jejichž „senzační odhalení“ by mohlo být, z hlediska poznání zásadních charakteristik a rysů intuitivního myšlení, s ohledem na aplikaci takového poznání pro rozvoj lidské společnosti, něčím zásadně přínosným. Autor si je toho vědom a věc odbývá konstatováním, že takovou fikci považuje za užitečnou kvůli určitým zvláštnostem ve fungování našich myslí. Jeho cílem je tak zejména představit tyto zvláštnosti, které mají být výsledkem desítek let nejen autorových výzkumů.

Konkrétně a pro ilustraci, např. jedna z prezentovaných „zvláštností fungování intuice“, spočívající v propojování tzv. kognitivní snadnosti s iluzí pravdy (tj. propojování s věcmi, které nám jsou známy na základě související zkušenosti či tím, že jsou zřetelně zobrazeny apod.) se mj. dokládá příkladem, že tvrzení „kuře má čtyři nohy“ nám přijde zřetelněji méně nepravdivé než tvrzení, že „kuře má tři nohy“.  Podle nobelisty Kahnemana je to prý proto, že mnoho zvířat má čtyři nohy, a možná taky proto, že v supermarketech se kuřecí stehna prodávají v balení po čtyřech. Snadnost v poznání, že většina zvířat má nohy čtyři prý lidi vede k iluzi, že čtyři nohy kuřete je méně nepravdivé tvrzení než nohy tři. Nebo dále např. pro změnu zase jiná „zvláštnost“ intuice, kdy se složitá otázka nahrazuje jednodušší intuitivní procedurou nalezení odpovědi (heuristikou), prý často vede k chybnému úsudku, který je v konfliktu s elementární logikou. To nobelista Kahneman ilustruje příkladem výsledku svého někdejšího experimentu na vzorku studentů prestižní obchodní fakulty Stanfordovy university, ve kterém 89% studentů mělo za to, že býti bankovní úřednicí je méně pravděpodobné než býti feministickou bankovní úřednicí, když studenti v poslední verzi experimentu měli jako podklad seznam osmi položek se sedmi různými povoláními hypotetické dámy, z nichž dvě položky, na které dotaz směřoval, byly tyto dvě z výše uvedené alternativy. Experiment byl prý opakován na několika významných universitách a ve všech výsledek byl ten, že zhruba 85-90% studentů zvolilo jako pravděpodobnější druhou možnost v rozporu s logikou (a jak se následně ukázalo prý i bez známky studu). Tím se současně také má ilustrovat, že korekce omylů heuristického uvažování prostřednictvím úsilí, tedy zapojení druhého neautomatického systému myšlení, selhává, a to i když experiment je konstruován tak, že k zapojení hlubšího zamyšlení sám nabádá.

Kniha se ve více či méně stejném duchu věnuje řadě dalších „zvláštností“ („omylům“) intuice, např. tomu, že ta provádí více výpočtů, než se po ní chce, je citlivější na změny než na stavy, nadhodnocuje nízké pravděpodobnosti, silněji reaguje na ztráty než na zisky a dalším. V zájmu spravedlnosti je třeba říct, že publikace sice může být pro řadu čtenářů zajímavá tím, že dává určitý, ač značně povrchní, přehled o poznatcích, kterými psychologové z kategorie nobelisty Kahnemana přispěli k tzv. behaviorální ekonomii. Text je však značně devalvován výše uvedeným rádoby senzace chtivým a místy až obskurním přístupem a lehounce arogantním tónem, který je evidentně veden snahou se lacině podbízet specifickému okruhu čtenářů, který je autorovou cílovou skupinou, tedy studentům ekonomie, širší ekonomické akademické obci či manažerům korporací a marketingu. To také dobře ilustruje v knize zmiňovaná historka o kapitánech průmyslu vedoucích rozhovor na Světovém ekonomickém fóru v Davosu v tom duchu, že kdyby nic jiného, tak stálo za to do Davosu přijet kvůli té jedné konkrétní věci týkající se využití „omylu“ intuitivního myšlení (a já dodávám k ještě většímu odrbávání blbých lidí). Proto ani nikoho nepřekvapí, že kniha, až na výjimku či dvě, neuvádí aplikace, jak využít poznatků o rysech a charakteristikách intuitivního myšlení ke zlepšení činnosti a efektivnosti veřejných institucí, tedy ku prospěchu oněch, chtělo by se říct, blbých lidí a jejich, chtělo by se stejně tak říct, ještě blbějšího státu.

Ve výsledku je tak tento nekriticky obdivovaný (a za šest let od vydání i pod masívní reklamou dosud nevyprodaný) „bestseller“ z řady hledisek nepovedeným textem a svým způsobem ho lze považovat i za symbol úpadku prezentace a chronické sterility ekonomické „vědy“ a „moderních“ satelitních disciplín podílejících se na rehabilitaci její ubohé pověsti v očích veřejnosti. To se nedaří dlouhodobě z toho systémového důvodu, že zainteresovaní jsou ze stejného „ekonomického“ těsta, tedy také z kategorie „vědců“ neschopných nalézt banán na banánovníkové plantáži (jak lze docela pěkně ilustrovat na schopnosti této „elitní“ komunity včas reagovat natož pochopit příčiny a důsledky nedávné finanční krize). Když nějaký banán nějakou náhodou nakonec najdou, dojímají se se stejně jako nobelista Kahneman nad tím, jak takový banán vypadá.

(Daniel Kahneman: Myšlení, rychlé a pomalé, Jan Melvil Publishing, Brno 2012)


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.