Dodatečná Velikonoční: Mark Twain - Dopisy z planety Země

obrazek jarníchj květin, v gif existují i hýbající se.
4.4.2013 13:03
Dopisy z planety Země jsou nádherná kniha, která zde vyšla snad za první republiky a okamžitě si nalezla čtenářstvo, jež hojně využívalo Twainova vtipu coby bonmotů - ovšem aniž by citovalo zdroj (dnes bývbá Mark Twain v amerických knihovnách nezřídka zakazován).. A tak toto dílo amerického velikána literatury uniklo pozornosti soudobých českých nakladatelů. Protože jsem neměla po ruce české vydáníí, nechala jsem si poslat originál - a musím přiznat, že má chvatná nehonorovaná práce na plnou výstižnost díla a plně umělecký požitek nedostačuje, přesto doufám, že něco z tohoto věčného humoru se mi podaří Vám předat a rozveselit za tohoto stále zmrzlého a zimního povelikonočního času. Uvádím Úvod - předehru a Dopis první a druhý, dopisů je mnohem více ( i když celá knížka je značně útlá), život na planetě Zemi je částečně totálně bědný a zároveň jeho bědnost nutká k osvobozuýjícímu smíchu, jen ten poslední vybočuje z řady a již v něm není humorného pranic, protože hovoří o té tragičnosti, že totiž Bible je plná masakrů jedněch národů národy jinými, jež se posléze označují za vyvolené. A na tom se dodnes lautr nic nezměnilo. Religiozita se od té doby možná docela obměnila, církev však v zásadě ne. Omlouvám se, že velikonoční příspěvek není o Ježíši : za to však satiricky demoaskuje pokrytectví, jež zabíjí Ježíše zas a znovu každý den - ba co dím - každou minutou. A kromě toho - Velikonoce jsou původně pohanský svátek - a kdo pak jen tuší, kolik moudrosti se za tím skrývá?


Stvořitel seděl na trůně, přemýšlel. Za ním se rozprostíral nekonečný kontinet nebes, zalitý nádherou světla a barev; před ním se tyčila černá noc Vesmíru, jako zeď. Jeho ohromná velikost se na zenitu tyčila mohutně jako hora a jeho božská hlava zářila jako vzdálené slunce. U jeho nohou postávaly tři ohromné postavy, ovšem zmenšené téměř na nejmenší možnou míru, - archandělé – a úroveň jejich hlav kontrastovala s Jeho kotníkem.

Když stvořitel přestal přemýšlet, řekl: «Přemýšlel jsem. Hleďte!»

Zdvihl ruku a z ní vytryskly jako fontána ohně miliony nádherných sluncí, jež rozetly temnotu a nechaly se unášet dál a dál, zmenšujíce svou velikost i intenzitu, jak se blížily vzdáleným hranicím vesmíru, dokud z nich nezbyly diamantově zářící špendlíkové hlavičky třpytící se pod nesmírnou klenbou všehomíra. 

 Na konci hodiny byla Velká rada rozpuštěna.

 Opustili Všemohoucího zaujati a plni myšlenek a stáhli se do soukromí, kde spolu mohli hovořit svobodně. Nezdálo se, že by kdokoliv z těch tří chtěl začít, ale všichni chtěli, aby to někdo udělal.. Každý z nich praskal nedočkavostí, kdy bude moci tuto událost prodiskutovat, ale každý z nich dával přednost nedopustit se této nepřípadnosti, dokud neví, jak na to pohlížejí ostatní. Takže se vedla poněkud nemastná a neslaná konverzace o nepodstatných záležitostech, a bylo to úmorně nudné, nikam to nevedlo – dokud archanděl Satan nesebral kuráž – které měl opravdu bohatě naděleno – a změnil téma. Řekl: ”Dobře víte, o čem jsme si chtěli promluvit, panstvo, a můžeme klidně odložit předstírání stranou a začít. Pokud se mnou Rada souhlasí..”

 ”Ano, ano!” Vykřikli Gabriel a Michael vděčně mu skákaje do řeči.

 “Velmi dobře, pak tedy dovolte, abych začal. Byli jsme svědky nádherné věci; a jako takoví jsme byli požádáni o souhlas. Co se týká hodnoty toho – pokud to nějakou má – jde ovšem záležitost, která by nás neměla osobně zajímat. Můžeme si o tom myslet cokoliv, a to je také všechno. Nemáme volby. Myslím, že Vesmír byl dost dobrý takový, jaký byl, a také užitečný. Studený a tmavý – útěšné místečko, není-liž pravda, po sezoně klimaticky tak delikátní a zakoušeje nebeskou nádheru... Ale to vše jsou jen detaily nad nimiž nemá cenu moc dumat; ale ta nová záležitost, ta obrovsky nová záležitost – to je co, přátelé?”

 “Vynález a zavedení automatického nedozorovaného samoregulujícího se zákona pro vládu nad těmito miriádami vířících a obíhajících sluncí a světů!”

 “To je ono!” řekl Satan. “Jak vidíte, nádherná idea. Nic podobného nebylo dosud Nejvyšším intelektem vytvořeno. Zákon – automatický zákon – přesný a neměnný zákon – nevyžadující dozor, opravy, regulaci a to po celou věčnost, kterou bude trvat! Říkal, že toto nesmírné množství těles bude putovat hlubinami Vesmíru věky a věky, nepředstavitelnou rychlostí, po nádherných orbitách, přesto nikdy nekolidují, nikdy neprodlkouží ani nezkrátí svou dobu oběhu o více než o setinu vteřiny za dvatisíce let! To je ten nový zázrak – a sice největší ze všech – automatický zákon! A On mu dal i jméno - ZÁKON PŘÍRODY - a řekl, že přírodní zákon je ZÁKON BOŽÍ – dvě zaměnitelná jména pro jednu a tu samou věc.”

 “Ano,” řekl Michael, “a On také řekl, že postupně stvoří zvířata, a podřídí je podobně autoritě Zákona.” .

 “Ano,” řekl Satan, “slyšel jsem Ho, ale nerozuměl jsem. Co jsou to zvířata, Gabrieli?”

“Ach, jak to mám vědět? Jak to může kodkoliv z nás vědět? Je to nové slovo.”

 /Interval tří století nebeského času – ekvivalent sta milionu let pozemského času..Příchod anděla posla./

 “Mí pánové, On stváří zvířata. Půjdete se, prosím, se mnou podívat?”

 A on šli a viděli – a byli z toho zmateni. Hluboce zmateni – a Stvořitel si toho všiml a řekl: “Ptejte se, odpovím vám.”

 “Božská jednoto,” řekl Satan s úklonou: “Co jsou tito zač?”

 “Jsou experimentem morálky a vedení. Pozorujte je a poučte se.”

 Byly jich tisícovky. Byli plní činorodosti. V pohybu, všichni byli v pohybu – většinou měli plné ruce práce s pronásledováním jeden druhého. Satan poznamenal – poté, co prozkoumal jednoho z nich silným mikroskopem:” Ta velká bestie zabíjí slabší zvířata, Božská jednoto.”

 “Ano, to je tygr. Zákon přirody v jeho případě zní zuřivá, nelítostná povaha, Zákon přírody je zákon Boží, nemůže jej neposlechnout.”

 “Takže když jej poslouchá, nedopouští se ničeho špatného, Božská jednoto?”

 “Ne, on je nevinný.”

 “A tohle druhé stvoření, tady, je bázlivé, Božká jednoto, podléhá smrti, aniž by se bránilo.”

 “Králík – ano. Postrádá odvahu. Tak zní zákon přírody v jeho přípdě, to je jeho přirozenost, Zákon Boží, musí jej poslechnout.”

 “Takže on nemůže počestně čelit své povaze a bránit se, Božská jednoto?”

 “Ne, žádné stvoření se nemůže počestně vymknout zákonu přírody, jít proti zákonu Božímu.”

 Po dlouhé době a mnoha otázkách Satan pravil:”Pavouk zabíjí mouchy a jí je, pták zabíjí pavouky a jí je, divoká kočka zabíjí ptáky; oni...zabíjejí jeden druhého. Vždyť je to jedna vražda za druhou. Tady je bezpočet všemožných stvoření, která jen zabíjejí, zabíjejí a zabíjejí. Vždyť jsou to všechno vrazi. A oni že jsou nevinní, Božská jednoto?

 “Ano, nevinní. Tak zní zákon přírody. A zákon přírody je vždy zákon Boží. Nyní – pozorujte a učte se. Nové stvoření - mistrovské dílo: Člověk!”

 Muži, ženy, děti, přicházeli v hloučcích, houfech – po milionech.

 “Co s nimi uděláte, Božská jednoto?”

“Vložím do každého jednotlivého v rozdílně míře a podobě všechno ty zvláštní morální kvality, které jsem přiřadil jednotlivě a jako rozlišovací charakteristiky mezi němá zvířata – odvahu, zbabělost, zuřivost, jemnost, bázlivost, spravedlnost, prohnanost, mstivost, velkorysost, krutost, zlomyslnost, zlost, radost, soucit, lítost, čistotu, egoismus, něhu, čest, lásku, nenávist, podlost, vznešenost, loajalitu, falešnost, opravdovost, prolhanost – každá lidská bytost by měla mít všechny tyto vlastnosti, ty budou tvořit jeho povahu. U některých převáží ty vysoké a vznešené vlastnosti nad zlými, a to budou dobří lidé; u druhých převáží zlé vlastnosti - a to budou zlí lidé. Pozorujte – učte se. Oni zmizí!”

 “Kam půjdou, Božská jednoto?”

 Na zem - i se svými zvířecími následovníky.”

 “Co je to země?”

 “Malá kulička, kterou jxem udělal, před nějakou dobou, asi dvěma a půl eony. Viděli jste ji, ale nevšimli jsxte si jí v explozi světů a sluncí, které jsem vystříkl z mé dlaně. Člověk je experiment, zvířata jsou jiný experiment. Čas ukáže, zda jedni nebo druzí stáli za ty potíže. Exhibice skončila; můžete odejít, panstvo.”

 Uplynulo několik dní.

 Ty ale znamenaly dlouhé časové období, protože na nebesích je jeden den jako tisíc let.

 Satan dělal několik obdivných poznámek o jistých Stvořitelových jiskřivých vynálezech – poznámek, které čteno mezi řádky nebyly ničím jiným než sarkasmy. Činil tak důvěrně v kroužku svých blízkých přátel – druhých archandělů, ale stalo se, že některé byly zaslechnuty řádnými anděly a byla o nich podána zpráva do hlavního štábu.

 Takže byl na jeden den – nebeský den – uvržen do zapomnění. To byl obvyklý trest, na který byl zvyklý, protože jazyk měl velmi ohebný odjakživa. Formálně byl deportován do nitra Vesmíru, kam za ním nikdo nesměl a třepotal se znuděně věčnou nocí a arktickým chladem; jenže ho napadlo jít se podívat na zem a podívat se, jak pokračuje experiment s lidskou rasou.

 Čas od času o tom napsal domů – utajeně – svatému Michaelovi a Gabrielovi.

 ****

 Satanův dopis

 Je to podivné místo, mimořádné místo, také zajímavé. Nic z toho, co tu je, se nepodobá tomu, co je u nás doma. Lidé jsou všichni šílení, ostatní zvířata jsou také šílená a šílená je i země sama. Příroda je šílená též. Člověk je podivuhodná zvláštnost. Když se povede a patří k nejlepším svého druhu, jde o jakýsi druh opancéřovaného anděla nižšího stupně; když se nepovede, je nepopsatelný, nepředstavitelný; a za prvé a především, je celou tu obu sarkasmem. Přesto sám o sobě v dobré míře a v naprsoté upřímnosti mluví jako o “nejvznešenějším díle Boha.” A tomu můžete věřit, to vám povídám. A nejde o žádný jeho nový nápad, takhle o sobě mluvil po celé věky a vždy tomu věřil. Věřil a nenašel se nikdo z jeho rasy, kdo by se tomu nápadu někdy zasmál.” . .

Navíc – jestli mohu dodat, aniž bych vás tím příliš unavoval – on si myslí, že je Stvořitelovým mazlíčkem. On si myslí, že Stvořitel je na něj hrdý; dokonce si myslí, že Stvořitel jej miluje; že má pro něj slabost; že probdí celé noci v jeho obdivu, a ano, že na něj dohlíží a drží nad ním ochrannou ruku. Člověk se k němu modlí a myslí si, že On mu naslouchá. Není to směšná myšlenka? Plní své modlitby pošetilými, květnatými a nepokrytými lichotkami k Jeho osobě a myslí si, že on sedí a nasává tyto hlouposti a těší se z nich. Modlí se o pomoc, přízeň, ochranu, každý den, a činí tak pln naděje a víry, ovšem do dnešního dne nebyla jediná modlitba vyslyšena.. Každodenní urážka, každodenní porážka, nic z toho jej nemůže odradit, on se nepřestává modlit stále to samé. Na této vytrvalosti je dokonce něco ušlechtilého. Musím vám vysvětlit jeětě něco: on si myslí, že se dostane do nebe!

Platí si učitele, aby mu takové věci říkali. Ti mu také říkají, že existuje peklo, věčný žár, a že tam se dostane, když nebude dodržovat Přikázání. Co jsou to Přikázání? To je vám zajímavé. O těch vám budu postupně vyprávět příště.

 ****

Druhý dopis

 “Neřekl jsem vám o člověku nic, co by nebylo pravda.” Musíte mi prominout, když budu tuto poznámku tu a tam ve svých dopisech opakovat; Chtěl bych, abyste brali vážně věci, které vám vyprávím, a cítím, že kdybych já byl na vašem místě a vy na mém, tak bych čas od času takové připomenutí potřeboval, abych nezapochyboval o věrohodnosti.

 Protože na člověku není nic, co by nebylo pro nesmrtelného podivné. Nevypadá jako nic, co jsme kdy viděli, jeho smysl pro proporce je od našeho poněkud odlišný a jeho smysl pro hodnoty je tak dalekosáhle mimochodný vůči tomu našemu, že ani se vší naší obrovskou intelektuální silou není možné, aby tomu třeba i ten nejnadanější v z nás. byl schopen jakžtakž porozumět.

 Dejme tomu například toto: člověk si představuje nebe a vynechal z něj úplně a absolutně největší ze všech jeho potěšení, extázi, která stojí na předním místě v srdci jednoho a každého z individuí této rasy– stejně jako té naší – a sice sexuální radovánky!

 Je to jako by ztracené a vyčerpané osobě ve vyprahlé poušti bylo řečeno jejím zachráncem, že si může vybrat a mít všechno, po čem tak dlouho baží, ovšem s výjimkou vody!

 Jeho nebe je mu podobné: je podivné, zajímavé, udivující, groteskní. Dávám vám své slovo, není tam naprosto nic, čeho si on momentálně cení. Sestává – naprosto a cele – ze zábav, které ho zde na zemi nezajímají ani v nejmenším, o nichž si je ale naprosto jistý, že v nebi je bude mít rád., Není to podivuhodné? Není to zvláštní? Nesmíte si myslet, že přeháním, protože tomu tak není. Uvedu vám několiík příkladů.

 Většina lidí nezpívá, většina lidí neumí zpívat, většina lidí by nezůstala někde, kde druzí zpívají déle než dvě hodiny. Poznamenejte si to.

 Pouze dva lidé ze sta umí hrát na nějaký hudební nástroj, a ani ne čtyři ze sta si kdy přáli něco takového se naučit. Uložte si to v hlavě.

 Mnoho lidí se modlí, ale ne mnoho z nich to dělá rádo. Jen velmi málo z nich se modlí dlouho, ostatní většinou modlitbu rychle useknou.

 Do kostela chodí víc lidí, než by chtělo.

 Pro čtyřicet devět lidí z padesáti je nedělní mše suchopárnou nudou.

 Ze všech lidí, kteří se v neděli v kostele sejdou, jsou dvě třetiny unavené než dojde mše do půlky, a zbytek, než skončí celá.

 Nejmilejším okamžikem jich všech je, když kazatel zdvihne ruce k požehnání. Lze zaslechnout tiše vydechnutý šepot úlevy plnící döm, z něhož je patrné, že přetéká vděčností.

 Všechny národy shlížejí na jiné národy spatra.

 šechny národy nemají rády jiné národy.

Všechny bílé národy pohrdají všemi barevným národy, jakéhokoliv odstínu a utlačují je, kde mohou.

 Bílí lidé se nikdy nespolčují s “negry”, ani si je neberou za manžely a manželky.

 Nikdy by jim nedovolili chodit do jejich škol a kostelů.

 Celý svět nenávidí Žida a nikdy by nebyl ochoten jej snášet, pakliže by nebyl bohatý.

 Žádám vás, abystge si všechny tyto pozoruhodnosti poznamenali.

 Dále. Všichni duševně zdraví lidé nenávidí hluk.

 Všichni lidé, ať duševně zdraví či choromyslní, mají ve svém životě rádi rozmanitost. Monotónie je velmi rychle vyčerpává.

 Každý člověk v souladu s mentální výbavou, která na něj připadla, bez ustání neúnavně trénuje svůj intelekt a tato cvičení tvoří rozsáhlou, obrovsky ceněnou a podstatnou část jeho života. Ten nemenší jakož i ten největší intelekt je nadán nějakou schopností a dovedností, kterou ho baví testovat, zlepšovat a zdokonalovat. Klučina, jenž své kamarády převyšuje při hře, vnáší do hry stejnou pílí a entusiasmus jako sochař, malíř, klavírista, matematik i všichni ostatní. Nikdo z nich by nemohl být šťasten, kdyby mu bylo zakázáno uplatňovat jeho talent.

 A teď tedy znáte všechna fakta. Víte, co bytosti lidské rasy činí potěšení, a co nikoliv. A ta si vymyslela – a má to z vlastní hlavy- nebe: schválně jestli uhádnete, jaké je! Ani za patnáctset věčností se vám to nemůže podařit! Nejschopnější ze všech myslí, kterou znám já i vy, by to nedokázala ani za patnáct milionů eonů. Dobrá, tak já vám tedy řeknu, jaké je.

 1.Nejprve ze všeho bych chtěl, abyste upřeli svou pozornost na tu mimořádnou skutečnost, kterou jsem začal. Na ten vtip, že lidská bytost, podobně jako nesmrtelníci přirozeně upřednostňuje sexuální hrátky před vším ostatním – ale ze svého nebe je člověk vynechal! Přitom eji vzrušuje už samotné pomyšlení na ně a pouhá příležitost je schopná jej rozdivočit tak, že je schopen riskovat život, reputaci, cokoliv – dokonce i vstup do toho svého pochybného nebe – jen aby učinil příležitosti zadost a dospěl k smysly omamujícímiu vyvrcholení. Od mládí až do středního věku si všichni muži a všechny ženy cení kopulace více, než všech ostatních potěšení dohromady, přesto je to, jak už jsem řekl takto: v jejich nebi to není; konají se tam modlitby Tak vysoko si jej tedy cení; ano, podobně jako všech jejich takzvaných ”požehnání”,je to ubohost. Jejich nejlepší a nejdelší akt je kratší, než může obsáhnout jakákoliv představivost.- myslím tím tedy představivost nás nesmrtelných, myslel jsem. A dokonce i v záležitosti opakování je člověk omezen – ach mnohem více než nesmrtelná stvoření. My, kteří tento akt dokážeme provádět až do stavu nejvyšší extáze nepřerušeně a bez námahy po celá staletí, nebudeme nikdy schopni pochopit či přiměřeně politovat tu strašnou ubohost těchto lidí ohledně tohoto úžasného daru, který v kvalitě, v jaké byl dán nám, činí jakékoliv jiné posedlosti triviálními a nehodnými obtíží s jejich vyúčtováním.

 V lidském nebi každý zpívá! Člověk, který na zemi nezpíval, zde zpívá; člověk, který na zemi zpívat neuměl, je toho zde schopen. Nebeský zpěv není příležitostný ani libovolný, není střídán okamžiky ticha; pokračuje pořád dál po celý den, každý den, po dobu dvanácti hodin. A všichni stojí; kdekoliv na zemi by takové místo bylo prázdné během dvou hodin. Zpívají se jen hymny. Pardon, jde vlastně o jeden jediný hymnus. Slova jsou pořád ta samá, dohromady jich je jen asi tucet, není v tom rytmus ani poezie: Hosana, hosana, hosana, náš Pán na nebesích, alelujá, alelujá, ale ale alelujá!

 3. Kromě toho zde každý člověk hraje na harfu – takže těch jsou miliony milionů! - přičemž kromě dvaceti z tisíce z nich nikdo na zemi nikdy na žádný nástroj nehrál a ani nikdy hrát nechtěl.

Uvažte ten ohlušující uragán zvuku – miliony a mliony hlasů křičících najednou a mliony a miliony harf drnčících až praští a to všechno najednou! Ptám se vás: je to dost hnusné, dost odporné a dost příšerné?

 Považte dále: má to být mše díkůvzdání; vyjádření uznání, lichotka, kompliment ..a pochlebování! Ptáte se, kdo je ochoten vydržet tento strašný kompliment, tento choromyslný kompliment a kdo to má nejen vydržet, ale mít z toho radost, kdo to vyžaduje a nařizuje? Zadržte dech!

 Je to Bůh! Bůh této rasy, měl jsem na mysli. Sedící na trůnu, obklopený čtyřiadvaceti staršími a několika dalšími hodnostáři náležejícími k jeho dvoru, a shlíží dolů na míle a míle jeho bouřících uctívačů, usmívaje se, kyna a pokyvuje uspokojením na sever, východ a jih; nejprapodivnější představení, jaké si kdo kdy ve vesmíru dokázal předtavit, myslím.

 Je snadné nahlédnout, že vynálezce nebe nemohl být zdrojem této myšlenky, ale že byla okopírována podle nějaké ceremoniální podívané některého z oněch prťavých suverénních států z počátku osídlování Orientu.

 Všichni zdraví bílí lidé nesnášejí hluk; přesto klidně přistoupili na tento druh nebe – bez přemýšlení, bez uvažování a bez zkoumání – a opravdu se do něj touží dostat! Hluboce oddaný bělohlavý člověk tráví větší část svého času sněním o šťastném dni, kdy odloží tíhu svého života a dostoupí radostí tohoto místa. Vidíte, jak je to pro ně nereálné a jak málo chápou, soudě podle toho, jak málo se na tuto velkou změnu připravují: s harfou nikdy nikoho neuvidíte, a nikdy nikoho z nich neuslyšíte zpívat.

 Jak jste viděli, ta zvláštní show je mší díkuvzdání: díkuvzdání prostřednictvím hymnů, vyjádření pokory. Obvykle se to odehrává na místě zvaném “kostel”. No a na zemi tito lidé nikdy moc dlouho stát v kostele nevydrží – hodina a čtvrt je maximum, a to ještě jen jednou týdně. Je nutno říci, že jde o neděli. Jeden den ze sedmi; a ani tak jí nehledí v ústrety s toužebným očekáváním. A pak – považte, co jim jejich nebe skýtá za úžasnou věc: “kostel” , který trvá věčně a neděli, která nebere konce! Ačkoliv je obvykle takováto krátká nedokonalá mše velmi rychle unaví, touží po takové, která by trvala věčně; sní o tom, mluví o tom, a myslí si, že až k tomu dojde, že z toho budou mít radost – a ve svých prostých srdcích všichni věří, že tam budou šťastní!

 Je to proto, že moc nepřemýšlejí; oni si jen myslí, že myslí. Protože oni neumějí myslet; ani dvě lidské bytrosti z z desti tisíc nikdy nic nevymyslely. A s jejích představivostí to je – uf, ještě horší, podívejte se na jejich nebe! Oni jej však přijímají, schvalují a obdivují. To vám dává představu o jejich intelektuálních schopnostech.

 4.A vynálezce jejich nebeské prázdnoty chce tuto naplnit všemi národy země, v jednom chumlu. Všichni si zde mají být naprosto rovni, nikdo z nich nesmí převyšovat ostatní; mají se zde stát “bratry”; mají se zde smísit, modlit se spolu, hrát na harfy spolu, zpívat hosana spolu – bílí, negři, židi, všichni – bez rozlišování. Zde na zemi všechny národy nenávidí všechny ostatní národy a všechny dohromady nenávidí židy. Přesto každá zbožná osoba uctívá toto nebe a chce se do něj dostat. Skutečně chce. A když se dostane do posvátného vytržení, myslí si, že si myslí, že kdyby tam byl, že by tam přijal do svého srdce veškerou populaci a objímal se a objímal a objímal!

 Je to div – člověk je div! Rád bych věděl, kdo to vymyslel.

5.Každý člověk na zemi má určitou dávku intelektu, malou nebo velkou a ať už je malá nebo velká, je na ni pyšný. Také jeho srdce se dme pýchou při zmínce jmen majestátních intelektů jeho rasy, a miluje příběhy jejich úžasných objevů a skutků. Protože oni jsou z jeho krve a tím, že je uctívá, uctívají oni jeho. Cha, co všechno lidská mysl nedokáže! Křičí, a dovolává se hloučku výjimečných všech věků a poukazuje na nehynoucí literaturu, kterou dali světu, mechanické zázraky, které vynalezli a slávy, do jaké se zahalila věda a umění;staví je na roveň králů a prokazuje jim nejhlubší úctu, s největší upřímností a jásotem, jaké je jeho srdce schopno – zkrátka vynáší intelekt nade vše na světě a staví mu trůn autority nesrovnatelné s čímkoliv jiným pod nebeskou klenbou. A pak vynalezne nebe, v němž není po inelektu ani stopy.

 6,Je to výstřední, zvláštní, je to matoucí? Je to přesně jak jsem řekl, vskutku neuvěřitelné. Tento upřímný obdivovatel intelektu a marnotratný uživatel jeho mocných služeb zde na zemi si vymyslel náboženství a nebe, kde se intelektu žádné poklony neskládají, podle intelektu se nerozlišuje a nepřiznává se mu žádná velikost: ne, opravdu, není tu po něm ani vidu ani slechu.

Teď jste asi zjistili, že nebe lidských bytostí bylo vymyšleno a postaveno podle absolutně likvidačním plánu; a že tento plán takový opravdu je, a že obsahuje v propracovaných detailech naprosto vše, co si umíte představit jako člověku odporné, - a vůbec, ale vůbec nic, co by člověk měl rád.

 Inu, jak budeme postupovat dále, tím více bude tento zvláštní fakt zjevnější a zjevnější.

 Poznamenejte si: v lidském nebi intelekt používat nelze, není tu totiž nic, z čeho by mohl být živ. Mohl by tam tak nejvýše hnít, - jeden rok hnít a pak už jen smrdět. Shnít a zasmrádnout – a v tom stavu dojít svatosti. Požehnaný to stav – protože jen v podobě svatosti si lze užívat radostí toho blázince.

  ****

Wikipedie o Marku Twainovi: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mark_Twain

citát a portrét Marka Twaina

 Cenzura je s to tvrtdit dospělému člověku, že prostě nemůže mít steak, protože malé dítě by ho neužvýkalo.:D

A druhý citát:" Je mnohem snazší lidi pobláznit, nežý je přesvědčit, že byli poblázněni."

Mark Twain o poblázněných

 

 

Mark Twain také 2001 kritizoval imperilistické války, jež již v té době USA vedly: http://xroads.virginia.edu/~drbr/sitting.html

Mark Twain o novinách:" Když nečtete noiny, jste neinformovaný, když je čtete, jste záměrně informovaný špatně."

Twain o novinách

 

 

twain - lidé a blahobyt

 

 

 

 

 

Twain jdi řídí svět

 

Twain

 

Twain o odvaze

 

Twain i

"Čas od času navštívím lékaře, nechám se vyšetřit, protože i lékař musí (z něčeho) žít. 
Potom dojdu do lékárny pro léky, protože i lékárník chce žít. 
Následně ty léky vyhodím do kanálu, protože i já chci žít." 
Mark Twain

 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mark_Twain

amiourful
Bioranger, členka Rómské demokratické strany, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Vida!

Já se moc omlouvám, můj překlad asi není vůbec tak pěkný,m jako od pčředchozích českých překladatelů, kteří se s textem vysloveně mazlili, ale zatímcoi Mark Twain je více než 70 let mrtvý, jeho překladatelé nikoliv a protože se překladatelství také považuje (zcela správně) za autorskou práci, publikování tří kapitol by vyžadovalo vyhledání a získání svolení - jich nebo jejich dědiců- což jsem povařovala za příliš pracné ne-li nemožné, a musela jsem tedy vytvořit jiný překlad bez přihlížející k předchozím, protože na opisování a upravování autorského překladu tak, aby vypadal, že nebyl převzat, je překladatelská obec alergická jak býk na rudý hadr, berte to tak, že tentokrát si vzala do pauzourů satirického miustra rozsochatě gradujcího pointy, osoba, které se sice tento humor líbí, ale sama je dost suchá a vtipkuje jinak. Omluva.  

klokan

   K velmi pěknému včerejšímu autorčinu článku, bych snad jen podotkl.  Pana M. Twaina (Clemense ) lze zcela oprávněně považovati za jednoho z Nestorů politické satiry, čemuž nasvědčuje mimo jiné i jeho další navýsost zdařilé umělecké dílko s názvem Proklaté lidské plemeno, v němž autor pojednává o pro důležité otázce zda vlastně svět byl stvořen pro člověka. Toliko pro upřesnění považuji za vhodné dodat, že dílko výše zmíněné představuje součast sborníku autorových dílek, vydaných pod jednotícím názvem Dopisy z planety Země, editovaného nakladatelstvím Práce v Praze roku 1987  edice Kamarád ( určené pro učňovskou a středoškolskou mládež), tehdy ještě bylo k mání za pouhopouhých Kčs 18,-. Jedná se o překlady J. Beránkové a J. Schwarze. V současné době si za podobnou částku lze zakoupit toliko obrázkové bulvární noviny velikosti XXL. Z doslovu M. Procházky k tomuto sborníku, lze snad poukázat na ono,, Vědomí nesouměřitelnosti reálného stavu americké společnosti a přežilých základů její ideologie ..." I dnes by tato slova zasložila pozlatit a to v ČEZkém našem prelátovsky kocourkovském absurdistánu. S názory paní Kateřiy Amiourové na zmiňovaný zlomek obsáhlého díla M. Twaina plně souhlasím. Za inspirativní lze považovat i dopis čís. 7 z planety Země, kdy praotci nezbylo než na archu vzít i různé mikroby ( snad i ty z jogurtů ) a hlavní chorál k této kapitole.

,, Svatou zácpu opěváme,

její zvuk zní převesele

a každičké lidské střevo

chválí jméno stvořitele . "