Dokonáno jest

7.10.2011 12:01
Tak nám Jiří Paroubek práskl sociálně demokratickými dveřmi řka, že v sociální demokracii nevidí prostor, aby v ní mohl dobře pracovat pro své voliče. Protože je to nic neobsahující fráze, svůj odchod do nově vytvářené strany Národní socialisté – levice 21.století na tiskovce mimo jiné zdůvodnil nedůstojně otřepanými stezky nad Palasovým pronájmem severomoravských špitálů, Roučkovým požadavkem na omluvu sudetským Němcům, jakousi blíže nespecifikovanou sociálně demokratickou oslavou osoby srbského Mladiče, či nemasnou neslanou podporou nepodporou přímé volby prezidenta. Hloupost.

 

Jasně, že jde o důležitá témata, leč taková, kvůli kterému se stranický dres nepřevléká! Do sociálně demokratické kuchyně nevidím, tak nevím, zda s kritikou téhož u spolustraníků Jiří Paroubek neuspěl, či snad byl za ni ostatními dokonce bit. Však zaráží skutečnost, že pokud nebyly jeho názory uvnitř strany sociálních demokratů vyslyšeny, byly-li tedy na reprezentativním fóru prezentovány, pak to svědčí pouze o tom, že v ní ztratil jakýkoliv vliv.

Tady budeme zřejmě u jádra pudla. Osobnost Jiřího Paroubka je taková, že nevlivným býti nemůže. Nevím, stále nevím, co čekal, že se stane, když předsednický post okázale opustí? Co ovšem tuším, tak to, že jakmile seznal, že jeho politický pád je daleko hlubší, než očekával, začal pracovat na cestě zpátky na vrchol. Zkušeně si vypočítal, že v rámci sociální demokracie to možné nebude a tak síly věnoval budování zázemí pro stranu novou.

Aby nedošlo k mýlce, beru to jako zcela pochopitelný osobní krok ambiciozní osobnosti, která chce na politickém kolbišti pokračovat nikoliv v roli obyčejného pešce, ale daleko významnější figury. Je to zcela jasný politický kalkul a jen slepý ho nevidí. Se svou levicově orientovanou stranou může bodovat, zvláště zahraje-li v současné mezinárodní i vnitrostátní situaci i tak trochu na národní strunu. Zcela jistě počítá s tím, že volební procentní podíl mu cestu do příští sněmovny otevře a pak, jakožto předseda zcela přirozeného koaličního partnera pravděpodobně vítězné sociální demokracie, mu bude předestřen běhoun přímo do křesla místopředsedy vlády. V něm by dost možná rád hrál dnešní roli Miroslava Kalouska. Fantasmagorie? Možná ano, ale spíše ne.

Závěrem nutno dodat, že na to Jiří Paroubek má. Tedy politicky a odborně zcela určitě. Zda i lidsky, ukáže nikoliv možná nemalý zástup jeho obdivovatelů a příznivců, ale daleko početnější davy voličů.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

paysan

Pane Matlasi, je mi líto, ale mýlíte se. Vy vlastně ani ničím neargumentujete, vám stačí, že někdo dokáže vládnout slovy, které i vy máte za své, jen je tak přesně nedokážete zformulovat. A to je málo. Navíc slepé náskledování kohokoliv a čehokoliv, bez kritického zhodnocení je krajně nebezpečné. Přiblížím to na nedávném příkladu. Zemanova stranička, jakkoliv se tvářila a mluvila za obyčejné lidi, uzmula ČSSD v minulých volbách zhruba 4 procenta. Možná právě ona procenta scházela k tomu, aby nám dnes nevládla vláda pana Nečase. To samé může způsobit i nová strana Jiřího Paroubka...Anebo je vám jedno v jakém prostředí budou žít lidé, hlavně, že bude uspokojeno jedno velké ambiciózní ego?

paysan

Vážený pane Staňku, samozřejmě, že vnitřní poměry uvnitř ČSSD, alespúoň jak mohu soudit zvenčí, nejsou zdaleka ideální. Ale ve které straně jsou? Čeho jsem si nevšiml, pak důrazné kritiky tohoto stavu ze strany Jiřího Paroubka (nemám na mysli zde na tomto fóru, mimochodem vytvořeném JP i za peníze německých sociálních demokratů, jk zde i zaznělo). Tvrdit ale, že za tohoto stavu nemohu jako poslanec plnit voličské sliby je úsměvné. Jak je bude Jiří Paroubek plnit nyní, když bude reprezentovat stranu bez mandátu? Ale to jsou nepodstatnosti. Podstatná je současná role opozice. Samozřejmě, že nejistší by bylo, kdyby na protest proti "vládnímu válci" sněmovnu poslanci ČSSD opustili, ale kam bychom se tak dostali? Ostatně to neudělá ani Jiří Paroubek se Šlégrem a případně dalšími. Následně ostatně uvidíme, jak tito reprezentanti Národních socialistů - levice 21.století půjdou vládě "po krku".

martin-stanek

Pane Sedláčku, kdyby byl Jiří Paroubek prvním předsedou ČSSD, ke kterému se strana zachovala, jak se zachovala, možná bych Váš názor sdílel. Ale začalo to už Jiřím Horákem, pokračovalo Milošem Zemanem. Důvody je tedy zřejmě nutné hledat jinde. Jiří Paroubek vysvětlil, proč v ČSSD již být nechce a já jeho důvody chápu. Řeči pánů Sobotky či Haška, že je ČSSD dobrou opozicí, jsou přeci úplně k smíchu. ČSSD ztratila strategickou iniciativu a odklání se od svého programu (viz. Palas atd...). A že mu vedení strany slibovalo nějaké funkce? Jaké? Když se o něm hovořilo jako o stínovém ministru financí, byl to například (a nejen on) pan Hašek, kdo byl ostře proti tomu. Teď tvrdí, že je Paroubkův odchod zbytečný atd. Strana je rozhádaná. Sobotka kritizuje Palase za porušování programu ČSSD, Hašek se za něj otevřeně postaví. Tak kde to jsme, pane Sedláčku? Jiřímu Paroubkovi se nedivím. Já bych ČSSD ukázal dveře hned poté, co se začali vrcholní představitelé strany tvářit, jako by ve vedení strany nikdy nebyli a začali Paroubka kritizovat. Plně chápu ideové důvody odchodu Jiřího Paroubka a stejně tak i ty morální.