Dopis syna jednoho dělníka

obrazek
12.7.2011 21:12
Luca Mazzucco komentuje nejnovější vývoj na poli neoliberálních doktrín ve věci lidských práv. Překlad Kateřina Amiourová

Je to několik hodin, co jsem se vrátil. Když jsem ho viděl poprvé, byl vysoký, krásný, silný a voněl olejem a plechem.
Celé roky jsem ho vídal vstávat ve čtyři ráno, sedat na své kolo a mizet v mlze Turína směrem k fabrice.
Vídal jsem ho usínat na divanu, zničeného po hodinách práce, cvičence výroby tisíců kusů, každý stejný, vyráběných v úkole.
Vídal jsem ho šťastného trávit jeho volný čas s dětmi a ženou.
Viděl jsem ho trpět, když mi říkal, že jeho plat mu neumožňuje dopřát mi studium na univerzitě.
Viděl jsem ho pokořeného, když mu nabídli zvýšení o 100 lir za každou hodinu práce. (sic! - v roce 1992 bylo 1000 lir 20 Kč a dalo se  za to koupit jedno kafe!)
Viděl jsem ho zničeného, když mu v 53 letech manažer továrny řekl, že je příliš starý na jejich požadavky.

Viděl jsem manažery a průmyslníky žádat stále zvyšovat věk odchodu do důchodu, viděl jsem ekonomy navádět ke globalizaci peněz a zapomínat globalizovat práva, viděl jsem ředitele novin tvrdit, že dělníci již neexistují, viděl jsem politiky žádat dělníky obětovat se pro dobro země, viděl jsem odboráře říkat, že modernita vyžaduje návrat zpět.

Ale došel mi vzduch, když jsem si v pondělí 26.7.2010 v turínských novinách "La Stampa" přečetl editorial z pera Prof. Maria Deaglia. V expozé pana profesora se "práva pracujících" stávají "nemonetárními složkami odměny", obrana pracovních míst by měla být nahrazena vágní "zárukou kontinuity pracovních příležitostí", ale především pracující, jehož plat již je zredukován na minimum, již nepotřebuje "volný čas na utrácení platu", ale měl by pouze myslet na to, jak uspokojit mnohem větší požadavky protistrany (teorie, kterou zevrubněji prof. Deaglio zopakoval na Radio24 mezi 17:30 a 18:00 27.7..2010)

Pomyšlení, že kulturní člověk veškerou silou argumentace, jíž je schopen, dojde k závěru, že volný čas dělníka nemá žádnou hodnotu, protože nekoresponduje s žádnými penězi, mi vzalo dech!

Sedl jsem do auta vyrobeného dělníky torínské Mirafiori.
Dojel jsem do domu mých rodičů, viděl jsem ho nesčítaněkrát. Je ohnutý, má poruchu labyrintu, díky tisíci a tisíci ranám lisu, takže vrávorá, je zesláblý díky kardiopatii, můj otec, dělník v oddělení lisů 35 let, čemuž obětoval všechno, včetně volného času s rodinou - a to gratis.

Voní poctivostí.

 

******

Skutečná Demokracie Teď - Brno DRY: "Z našich životů se stal nástroj, jak vydělat bohatým peníze. O práci se nám zdají sny, zchudlí akademici pracují za nic i o víkendech, horníci se bojí, až jim zavřou důl, a novinářští chytrýsci na ně pokřikují, ať se přeučí na prodavače limonád. Tohle je náš svět – svět oživlých mrtvol a čekání na konec, který nepřichází.

8.11.2017 Saša Uhlová na půlrční stáži  v podřadných zaměstnáních zmapovala také jak vypadá slušný zaměstnavatel: http://a2larm.cz/2017/11/jeden-den-v-tovarne-na-sladidla/ 

 

amiourful
Bioranger, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství. Motto: "Pokud vás přesvědčí, že se nic nezmění, tak se také nic změnit nemůže." Stránky jejího hnutí: http://serpentina-bioranger.simplesite.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

1rytir

Díky za takový článek. Jen škoda, že ho dnes nenapíše žádný z českých novinářů a neotiskne žádné z českých současných tištěných médií. Přitom podobných námětů by se i u nás našlo přemnoho!