Důchodová loupež

Důchodová reforma, je tak důležitá reforma, že ji nelze spíchnout s pár přáteli v hangáru s tenisovým dvorcem. Pro tuto reformu je nutné, aby se vedla široká diskuse napříč politickým spektrem a zejména s opozicí. Je to záležitost na 40, 50 let a proto nelze jen „něco“ vymyslet. Objevily se názory, že pro takovéto důležité reformy, by se mělo uskutečnit referendum, ve kterém by národ měl rozhodnout jestli pro tyto změny je nebo není. To by byla přijatelná varianta. Ale vláda, která již rozhodla kam penězovody nasměrovat, má zcela jiné představy. Tato vláda se národu velice rychle vzdaluje. Nějak zapomněla pro koho tady je a komu má sloužit. Politika je služba lidu, a ne kmotrům a zájmovým skupinám!

A co je nejdůležitější, garance musí nést stát. Pokud se lidí k něčemu přesvědčuje a nutí, pak solidní podnik, jakým stát nepochybně je, musí nést záruky, že peníze a úspory, které tam člověk vložil, musí tam také na stáří nalézt!

Soukromé fondy, které vláda pro tyto důchodové fondy navrhuje, neponesou žádné záruky. Jsou tudíž nepřijatelné. A v této fázi by vláda měla usilovat o to, aby občan měl záruku, že se ke svým úsporám na stáří jednou dostane. Těch fondů by mělo být, jak se proslýchá, 10 až 20! Vznikne zde jakási džungle, ve které se tyto peníze budou ztrácet jako v černé díře. A že to vláda uhlídat nebude moci, nás přesvědčuje denně, kdy například neumí vysvětlit fakturaci 750 milionů pro firmu ProMoPro.

Je to výzva zejména mladým lidem, kterých se to týká, protože s takovou politikou budou do fondu jen střádat, ale v konečném důsledku peníze na stáří nebudou mít!

Jaroslav Klajs