Ezra Pound: Co jsou peníze zač?

obrazek
4.11.2019 13:47
Ezra Pound: K čemu jsou peníze? Nepořádky zůstanou bez konce a nikdy nezískáme zdravou správu věcí veřejných, pokud nenabydeme jasnou a přesnou představu o povaze a funkci peněz.

 

Mohl bych se vrátit zpět a mluvit o papírových penězích vydaných v Číně v roce 840 našeho letopočtu, ale jsou to záležitosti okolo měn západního světa, co nás zajímá.

Především mějme na paměti slova pronesená Pattersonem, zakladatelem Bank of England. Ten si byl jist, že banka udělá vždy dobrý obchod, protože "banky odvozují zisk od zájmů celku, ale peníze vytvářejí z ničeho."

Z čeho se tedy skládají tyto peníze, že je bankéř může "vytvořit z ničeho"?



Měřítko cen



Peníze jsou mandát, titul (cenina) kvantitativně určený. Což je fundamentální kvalita, jež je odlišuje od jiných titulů neměřených kvantitativně, jako, například, titul Kohosi zmocnit se všeho co může prostřednictvím válečných rekvizic, nebo-li titulu invazora, či spíše lupiče, zmocnit se všeho.

Peníe jsou kvantitativně určené jako protihodnota, kterou předává kupující prodávajícímu proti dodávce zboží, aniž by bylo zapotřebí dalších formalit, pokud jimi není někdy stvrzenka.

Pojem spravedlnosti je vlastní koncepci měření, a peníze jsou měřítkem ceny.



Prostředek směny



Peníze jsou platné, pokud veřekmpst uznává, že vyjadřují právo při jejich předáná čerpat zboží nebo služby v kvantitě vyražené na „vstupence“, ať už je z kovu nebo z papíru.

Peníze jsou vstupenka všeobecná, což je to jediné, čím se liší od jízdenky na vlak nebo lístku do divadla. Pokud se vám toto tvrení zdá příliš chabé, zvažte na okamžik povahu jiných vstupenek.

Jízdenka na vlak je také titul kvantitativně určený. Jízdenka z Říma do Frascati má odlišnou hodnotu od jízdenky z Říma do Katánie. Obě dvě se měří v neměnných kilometrech vzdálenosti. Ale monetární jídenka, v nestabilním monetárním režimu co do hodnoty osciluje. Už celöu věčnost svěřuje veřejnost své záležitosti osobám, jež užívají nestabilních měřítek.

A zde máme další úhel pohledu. Lístky do divadla jsou datované. Nepřijali byste lístek do řady B, sedadlo 7, pokud by nenesl datum. Pokud by šest lidí mělo právo na stejné místo ve stejnou hodinu, lístek by nesl relativní hodnotu. (Dlužno se ptát: „Neoznačili byste jako inflaci natisknout tolik lístků, kolik je míst v divadle?“

Cítíte , že peníze jsou "prostředkem směny", což znamená, že se mohou volně pohybovat z ruky do ruky, jako kvantitativně určený právní nárok na zboží a služby, jenž poměřuje jedny proti druhým.



Garance budoucí směny



Naše definice peněz bude přesná, pokud bude vyjádřena slovy, jež nelze použít na odlišnou věc a pokud definice nevynechá nic z toho, co je pro povahu peněz esenciální. Když Aristoteles nazval peníe „garancí budoucích směn“, tak tím myslel, že peníe jsou nedatovaná vstupenka, kterou lze uplatnit v okamžiku, který se nám hodí. Kdysi si tyto vstupenky zachovávaly svou hodnotu dokonce celé století!

Pokud nedodáte dlužné peníe za zboží nebo služby ihned, říká se, že jste si vzal kredit, tvrzení. „Kredit“ je důvěra druhých ve vaše schopnost a ochotu dodat v sjednaném čase buď peníze, nebo další zboží srovnatelné s penězi.


Účel peněz



Většina lidí je natolik rozhodnutá opatřit si vlastní podíl na vstpenkách-penězích, aby si jimi posloužila jako měřítkem koupěschopnosti, že jen nafukuje masu nevyhnutelných chyb a zmatků ohledně celkového množství peněž v oběhu země. Vynikající kladivo nemá větší hodnotu než párátko. Pokud dojde k ignortování účelu peněz, budou sloužit zmatečným způsobem; to především tehdy, když vláda ignoruje účel peněz, bude monetární politika matoucí. Ze státnickéo pohledu, čili z pohledu individua nebo politické strany žádoucí vládnout spravedlivě, je každý kus peněz vstupenkou a všechny peníze obíhající v zemi jsou hromadou vstupenek, jež slouží k zajištění paritního množství potravin a jiného zboží, které má země k dispozici. Dnes není úlohou toho, kdo chce napsat brožuru o penězích, říci něco nového, nebo předvést tezi a demonstrovat teorii, jde o to upozornit na jisté fakty, které byly známy jednou před 20 lety, jindy před 2000 lety. Je třeba uvědomit si účel peněz!

Pokud si myslíte, že je to past, jak napálit hlupáky nebo prostředek, jak zněužít veřejnost, pak asi budete správcem bankovního systému ovládaného Rothschildy a bankéři z Wall Street. Pokud si myslíte, že je to prostředek, jak vytahovat zisk z potu národa, jste operátory na bure. Takže, koneckonců, máme-li vnést trochu pořádku do vašich myšlenek, budete potřebovat znát několik principů. Od nichž se to vše odvíjí.

Üčelem racionálního a slušného ekonomického systému je uspořádání věcí takovým působem, aby se lidé mohli živit, šatit a bydlet v mezích, jež umožňuje masa disponibilních statků země.



Hodnota peněz



Protože v takovémto ekonomickém systém peníze představují prostředek směny, uvědomímme si, že prostředek rovné směny musí být kvantitativně determinován. Co by mohlo posloužit pro měřední hodnoty zboží? Vejce jako vejce. Můžete ho sníst (pokud se nezkazí.) Vejce nejsou stejně velká, ale v nějaké primitivní komunitě by mohla sloužit jako přibližný prostředek poměřování hodnoty. /1/

Rakušan Unterguggenberger, peněžní reformátor, použival jako měrnou jednotku práci, " Arbeitswerte", 10ti šilink práce. To mohlo být dobré v horském údolí, kde každý vykonával téměř stejnou práci na polích.

Karel Veliký používal jako platidlo jednotky pšenice, určitý počet bušlů pšenice, ječmene nebo žita stálo "peníze", nebo naopak, a cena byla správná, kolik bylo bušlů ječmene.

V roce 756 po Kristu to byly 2 danari.

A v 808 po Kristu to byly 3 danari...

To znamená, že zemědělec získal více peněz za stejné množství ječmene. Doufáme, že si mohli s těmito penězi koupit větší množství jiného zboží.

Bohužel ,hodnota zboží závisí na dostupném množství, vzácnosti, dostatku, nebo

přebytku, k uspokojení poptávky v daném okamžiku.

Pár vajec bude mít velkou hodnotu pro hladového, trosečníka, který je na voru.

Pšenice bude mít na hodnotě více než vlněné tkaniny v některých obdobích než v jiných. Totéž můžeme říci i o zlatu či platině.

Jeden jediný produkt (dejme tomu zlato) nemůže poskytnout dostatečnou měnovou základnu peněz. Autorita státu jako garance vyražených vstupenek nabíí neljepší základnu pro rovný a počestný oběh. Číněné si to uvědomili před 1000 lety a důkazem toho jsou státovky (nikoliv bankovky) dynastie Tang. Právo vydávat peníe (vstupenky) a určovat jejich hodnotu je skvělým atributem suverenity. Americké zájmy zamlžují nejdůležitější článek ústavy Spojených států.

Tyto zájmy tvrdí, že americká vláda nemá právo stanovovat ceny. Ona jej ale má, nicméně jde o právo na určení hodnoty peněz: to je právo, které patří Kongresu.

Rozdíl je tedy jen otázkou právních formulací a verbálních ustanovení.

Americká vláda má právo říci, že dolar má váhu jako bušl pšenice, délku jako metr tkaniny, šířku jako decilitr benzínu.

Takže vláda Spojených států má zákonné právo stanovit správnou cenu a vytvořit spravedlivý režim cen.



Správná cena



Ze staletí trvajících směn vnikla doktrína o správné ceně kánonïstů, z tisíciletí meditací – od sv. Ambrože po sv. Antonína Florentského – o prostředcích, jak správnou cenu určovat. (Středověké korporace se neúnavně snažily tento problém zvládnout a vytvořily orgány, jež cenu určovaly.)

Jak pro stoupence G.H. Douglase, zastánce "sociálního kreditu", tak pro moderní katolíky, správná cena je nezbytný postulát jejich systémů. Nemůžete vinit Douglase za to, že přišel a vytvořil orgány, aby zajišťovaly dodržování správné ceny. Jeden kněz mi nedávno řekl, že v poslední době si britští "distributoři" začínají uvědomovat, že nemají orgány k vytvoření a respektování správné ceny.

Ten tam je stav, který by mohl efektivně určovat reálnou cenu produktu prostřednictvím množství surovin pod kontrolou státu a vytvořením uspořádání korpárátní produkce.



Objem peněz



Jakmile jsou stanoveny dimenze dollaru, scuda nebo liry, ať už jsou jaké jsou, je na vládě, aby se postarala o vyražení vstupenek a zajištění toho, aby se dostaly do rukou oprávněných. Oprávnění jsou všechny osoby, které nejsou kriminálníky ve smyslu delikvence typu defraudace na úkor druhých prostřednictvím monetárního zločineckého spolku.

Ve Spojených státech a v Anglii je objem peněz nedostatečný (V době psaní tohoto článku: 1939).

Necirkuluje v populaci dostatečný počet vstupenek, jenž by umožnit nákup podle potřeb, a to navzdory skutečnosti, že zboží hnije ve skladech nebo v docích přístavů.

Když národ nemá nebo nemůže získat množství potravy potřebné k jeho přežití, je to chudý národ . Když jídlo je, ale lidé ho nemohou získat poctivou práci, je prohnilý stát a není dost slov, abych mohl vyjádřit jak moc je prohnilý.

Ale když bankéř nebo profesor uvádí, že země nemůže udělat to a nebo tohle, protože jí chybí peníze, říká lež, jako by to bylo zbabělé a hloupé říkat, že nemůžete postavit silnice, protože vám chybí kilometry. (Citát není můj, ale je moc krásný než abych jej neuvedl do oběhu).



Roosevelt a jeho učitelé se vydali správnou cestě, když chtěli komoditní dolar, nicméně, zneužili situace a uchýlili se k úskokům a mezerám v zákoně, když došlo na poskytování vstupenek v dostatečném množství pro uspokojení potřeb všech lidí, a zajišťování, aby se tyto vstupenky dostaly do oběhu.

Je povinností státu zajistit, aby objem peněz v rukou všeho lidu byl dostatečný, a to takový, jenž bude obíhat tak rychle, jak potřebujete, abyste dosáhli požadovaného rozložení všech výrobků vyrobených nebo vyrobitelných.

Pokud všichni občané takové země nemohou mít tři jídla denně a nemohou se oblékat a bydlet, znamená to, že lidé té země jsou buď líní, nebo nejsou zdraví. Pokud se to odehrává v bohatém státě, znamená to, žebohatství této země není plně využíváno.



Sociální kredit



Hodnota je z velké části závislá na práci. Zrno je k dispozici, protože pozemek byl obdělán, kaštany proto, že byly posbírány.

Ale spousta práce již byla vykonána lidmi – často vynáleci, kopáči studní, konstruktéry průmyslových strojů atd. - kteří již zesnuli, a kteří tedy nemusí jíst ani oblékat kalhoty. Díky tomuto dědictví ekonomického a vědeckého vybavení, které jsme dostali k dispozici od těchto zesnulých, vzniklo značné bohatství Sociálního kreditu, které může být rozděleno mezi národ jako prámie a přídavek k platu.

Douglas by si přál, aby to posloužilo ke zvýšení globální kupní síly národa vydáváním vstupenek, jež by byly čas od času distribuovány každému a přiměřeným způsobem v objemu disponibilního zboží. V současné době (1939) v Anglii a ve Spojených státech disponibilní a žádané zboží není nakupováno, protože celkový objem koupěschopnosti k dispozici veřejnosti (tj. celkový objem bankovek v oběhu) je nedostatečný.

Hitler a Mussolini neztráceli čas činěním návrhů. Zahájili – a dosud tak činí, distribuci jak vstupenek. tak zboží v míře přiměřené kapacitě a aktivitám příslušných národů, italského a německého. Douglas by namítl, že se tak neděje demokraticky (rozumějte spravedlivě); ale pro monetaristu a ekonoma je výsledek přiměřený – dochází k distribuci zboží.

Tito tři muži uvažují o spravedlnosti z trochu jiného pohledu. Všichni tři se shodují na potřebě překlenout zpozorovanou nedostatečnost koupěschopnosti na vnitrostátní úrovni.

Uběhlo ovšem již deset let od chvíle, kdy jsem řekl, že Mussolinimu se podařilo o dost více než Douglasovi, protože Douhlas představil svoje myšlenky jako systém založený na chamtivosti a nikoliv na vůli. Ovšem oba dva systémy, jak ten fašistický, tak ten Douglasův, se liší jako den od noci od hegemonistického a nestoudného systému britského, provázeného bolestnou dotací neaměstnaným, jež platíme penězi vzatými dělníkům, systémem, v němž je stále méně pravděpodobné, že si najdou práci a budou moci užívat v plné míře smyslu života.

Nejen že se stanou mrtvou vahou na bederech pracujících, ale tu mrtvou váhu hradí všichni lidé, kteří usilují o udržení slušné životní úrovně. Celá škála hodnot je zkreslená.

Každý rok se více a více snižuje pocit sdílení sociálních hodnot, povinnosti žít tak, aby nedocházelo k poškozování druhých, dodržování střídmosti a konání s rozmyslem.

Tvorba peněz s cílem zajistit distribuci zboží není nic nového.

Pokud nevěříte, císař Tching Tang byl prvním, kdo se o to pokusil, v roce 1766 před Kristem. „národní dividendou“, i když to mnozí nazývají jiným jménem. Řekněme, že to byla mimořádná dotace, ale ten fakt používám alespoň k odstranění alespoň nedorozumění: císař využil měděný důl a nechal vyrazit kulaté mince s hranatými otvory, které byly distribuovány chudým, kteří si za ně mohli kupovat obilí bohatých, ovšem tyto peníze nemohly změnit celkový nedostatek obilí.

K incidentu došlo před třemi tisíci lety, ale to je užitečné pro pochopení podstaty peněz a toho, co mohou dělat.

Pro účely řádné správy jsou peníze vstupenkou, která se používá k zajištění distribuce, aniž by došlo k sociální poruše aktiv na trhu, rovněž dokáží podpořit větší výrobu obilí nebo jiných výrobků, podporovat hojnost. Ale peníze samy o sobě nejsou hojností.



Inflace



"Inflace" je slovo, které slouží jako strašák k odvracení lidi od jakékoliv monetární expanze. Opravdová inflace nezačne, pokud peníze (kvantitativně určené prostředky) nejsou vydány proti zboží nebo službám, které nemohou být dodány (jak tomu bylo v případě assignats Francouzské revoluce, vydaných proti pozemkům patřícím státu), nebo pokud jsou emitovány v množství přesahujícím poptávku po disponibilním zboží či službách. V takovém případě by byla situace podobná s tou, kdy by existovaly dva nebo více lístků do jednoho a téhož divadla na stejnou hodinu, nebo se v Londýně prodívaly lístky do divadla v Bombaji, nebo na propadák, kterému nikdo nechce asistovat.

Peněz může být emitováno tolik, aby každý z kvantitativně určených titulů mohl být uspokojen výrobdi a obchodníky země dodávkou zboží a služeb podle požadavků veřejnosti.



Gesellovy certifikáty opatřené časovým razítkem



Inflace je nebezpečí a stagnace peněz je jiné nebepečí.

Gesell, peněžní reformátor z Jižní Ameriky, předvídal nebezpečí hromadění a chtěl zabránit vydáváním peněz kolkovatelných státovek, tj. podoby vstupenek, na které ovšem musí držitel připojít prvního dne každého měsíce razítko rovnající se jednomu procentu nominální hodnoty vstiipenky. Lístek, který není řádně vybaven kolkem či razítkem, by nemohl do oběhu. Jedná se o daň z peněz, která by mohla být přijata, v případě lir – v poměru 5 nebo 10 centů za měsíc z lístků 5 a 10 lir. Daň z peněz, by mohla být přijímána mnoha různými způsoby, Gesellův vynález má tu výhodu, že není možno požadovat platbu, pokud nejde o osobu, která má ke dni stanovenému pro výběr peníze v kapse ve výši nejméně stokrát vyšší, než samotná daň.

Gesellovy certifikáty poskytují prostředek výměny a míru výměny, která by neměla být hromaděna beztrestně. Měly by neustále obíhat. Bankéři je nemohou zamknout do své sakristie a zdaňovat veřejnost za to, že povolují jejich použití. Mají také tu výhodu, že prodejce zboží podléhajícího zkáze staví do lepší pozice pro jednání s držiteli peněz, zboží teoreticky nezničitelného. Gesellův systém se mi líbí především proto, že lidé, kteří jej používají, získávají přesnou představu o povaze peněz a rozumějí jí lépe, než ti, kteří tyto kolkovatelné certifikáty nepoužívají. Nejsem nijak žhavý do zavádění nových kolků; jen ponechávám na úvaze, zda je veřejnost tak hloupá, aby nepoužívala poštovní známky a zda lze předpokládat, že je příliš hloupá, aby pochopila, co jsou peníze.

Neříkám, že Gesellův systém má být používán povinně, ale jakmile si uvědomíte, proč to tak chtěl, nenecháte se dále obírat žraloky z bank a měnových orgánů,

aniž by si uvědomili, že vás obírají... To je důvod, proč je Gesell jako vychovatel tak užitečný. Vymyslel velmi snadný způsob, jak zajistit, aby se lístky dostaly do oběhu.



Státovky – státní peníze



V roce 1816 vydal Thomas Jefferson zásadní prohlášení. jež nebylo nikdy dobře pochopeno a tím spíše nebylo uplatněno v mnohých speciálních „moderních návrzích“ majících zlepšit aktuální škodlivý a ničicí systém, nebo spíše monetární zločinecké spolčení.

Čtenář by si měl toto Jeffersonovo prohlášení zarámovat: "... A když vydané národní lístky budou mít jako základ (neodmyslitelná podmínka) datum jako záruku pro placení zvláštní daně vybírané v pravidelných a rozumných intervalech za účelem umořování, a budou o velikosti pro oběh vhodné, nebude ani nutné, ani spravedlivé zatěžovat je úroky, protože poslouží všem účelům, pro něž byly vydány kovové peníze, které budou staženy a těmito nahrazeny." Jefferson v Crawfordu, 1816.

Tento Jeffersonem nadiktovaný vzorec je zdravý. Pokud stát vydá peníze v dostatečném množství, aby pokryly validní a ospravedlnitelné náklady a nechá je kontinuálně obíhat působem, že vycházejí hlavními dveřmi, aby se vracely daňovým okénkem, pak národní ekonomie neutrpí dobou žalářování. Vydávaání poctivých peněz je služba, a pokud tuto službu stát vykonává, má právo na spravedlivou kompenaci, jež to odlišuje od téměř všech forem odvodů dosud známých.

Říkám, „když je stát vydá“, protože pokud jsou státy slabé nebo neschopné, nebo když vytvoří emise neadekvátní, jednotlivci nebo konsorcia si tento úkol právem přisvojí (nebo si ho uchovají z dob předstátních) a bude to platnější a dokonce nezbytné pro to, aby monetární funkce pokračovala, než aby se uzamkla nebo úplně ustala.

Ale na druhou stranu, národ, který opustí nástroj pro měření výměny a vydá se na milost a nemilost vnějším silám, je národ v nebpečí, národ bez národní suverenity, národ neschopnch hlupáků, který klouže do zkázy.

Shrňme si to.

K národní suverenitě patří právo vydávat ceniny nebo mandáty kvantitativně určené, jež mají právo na zboží, to jest právo vydávat peníze. Žádný jiný úsek nebo funkce státu nejsou sledovány s péčí více žádostivou, než toto, a také více než jiná oddělení státní administrativy vyžadují vysoký standard morálky. Státní peníe, spočívající na národním bohatství, musí vytěsnit manipulaci mezinárodními lichváři.



Nezbytná opatření



Při zakládání dynastie nebo přeskupování uspořádání stítu se vyžaduje správné kritérium, a sice, aby na prvním místě byly žádoucí výsledky, totiž, aby se zajistilo, že obyvatelé budou nakrmeni a ubytování, a na druhém místě, aby se zajistilo ukáznění mechanismu, jenž slouží distribuci zboží (monetární nebo jiný systém) způsobem, jenž nebude úpadkový a v němž si nebudeme půjčovat, abychom byli okradeni.

Například J. Q. Adams, jeden ze zakladatelů Spojených států, měl některé dobré myšlenky socialistické a státnické, pro zachovávání národních zdrojpů, pro vzdělávací účely, nebo jiné vyšší zájmy. Jeho návrhy byly bouřlivé. Prezident Jackson umožnil přístup k půdě, osadníci mohli nabýt dobrý pozemek zdarma, za předpokladu včasnosti a užitku. Jackson bohužel mezajistil zabránění tomu, aby tyto pozemky mohly být převedeny na jiné osadníky, pokud již původní nechtěl zemdělčit sám. Následně se rozsáhlá území Spojených států se dostala do rukou latifundistů.

U měnových systémů existuje stejné nebezpečí, jako u systémů zemědělské půdy.

Vytvoříte spravedlivý a dokonalý peněžní systém - a ve třech dnech ničemové, bastardi smýšlející merkantilisticky a monopolně, vymyslí nějaký podvod, jak obrat lidi . Lovci koncesí se budou rodit v té nebo oné podobě, dokud bude hnůj smrdět a lidstvo se bude zabývat mentálními potraty.

John Adams si všiml brzy na to. že pánové, kteří vedli kampaně proti němu, mají přívržence v podobě zprostředkovatelů obchodujících na burze cenných papírů.

V roce 1860 jeden z Rothshildů - jeho dobrota sama - si uvědomil, že bankovní systém je v rozporu se zájmy národními, a jeho činy okamžitě zastínily všechno, co si o nadání této rodiny namlouval Hitler dlouho poté.

Je na naší generaci, aby uskutečnila to, co nezvládli demokraté z dávných časů. Totiž vytvořit systém. kde firmy, setříděné podle kategorií, poskytují lidem kolektivní sily, jež by jim daly prostředky, jak se navždy uchránit před mocí plutokracie..,

Pokud nemáte rádi korporativní systém, najděte jiný, který by dosahoval požadovaných výsledků, ale neztraťte kompas a nezapomeňte, že nakonec všichni upřímní svých přání dosáhnout.

Především, nemusíte lhát sami sobě, a neberte si pluh na hypotéku a podobně.



Ekonomický systém



Je zbytečné mluvit o ekonomice, nebo naslouchat těm, kteří o ní mluví, nebo číst knihy, které se jí zabývají tak dlouho, dokud čtenář i spisovatel neznájí významy nejjednodušších, nejfrekventovanějších a nejnezbytnějších výrazů.

Pokud jde o navržení ekonomického systému, musíte se nejprve zeptat, jakému účelu má sloužit.

A odpovědí je, že musí sloužit k zajištění toho, aby se všem lidem zajistily potraviny (zdravé), ubytování (slušné) a oděv (podle potřeb, t.j. klimatu).

Další rovnice vyjádřit stejný koncept byl jednou dána tím, co řekl Mussolini: "Ukáznit ekonomické í síly a přizpůsobit je potřebám národa."



Lichva



Levičáci předpokládají, že soukromé vlastnictví není kompatibilní s tím, co je pravý účel ekonomického systému. Podívejme se na definici vlastnictví, jaká byly v počátcích kapitalismu, během Francouzské revoluce. Vlastnictví „je právo každého občana dopřát si a dispionovat božím, jež mu garantuje zákon, Jako každé jiné právo, i právo vlastnické je limitované povinným respektem vůči jiným právům. Není přípustné ohrožovat nároky na bepečí, sv obodu, existenci a právo na vlastnictví druhých našinců. Každé vlastnictví, každý proces, jenž by porušoval tuto maximu, je zakázán a nemorální.“ Robespierre.

Pohled na prokleté století zkázy odhalí neustálé porušování této maximy ze strany demo-liberálních lichvářů. V podstatě jde o to, že doktráína kapitalismu se ukázala být doktrínou, jež učí, že je třeba dovolit bezskrupulózním zlodějům a antisociálním skupinám atakovat vlastnické právo druhých, což bylo identifikováno a odsoueno dokonce již v dobách mojžíšových zákonů. Mojžíš to nazýval nesech (pozn. Překladatelky: ?, neshek, shek, sech).

A není nic odlišnějšího, než tato tendence atakovat a korodovat právo na užívání plodů spolupráce kolektivu. Faktem je, že lichva se stala dominantní silou v moderním světě.

Na druhou stranu, co je demoliberální kapitalismus jiného, pokud ne zosobněná akumulace monetárního kapitálu v některých zemích, kde se nahromadilo, jak jsme viděli, 4 nebo 5 miliard šterlinků v cenných papírech.

Toto vysvětluje mimořádný rozvoj, který nabrala jedna kategorie, nebo spíše vrstva lidí, kteří žžijí z renty, totiž osob, které pobírají výnosy svých cenných papírů, aniž by se opravdu účastnily na aktivitách podniků, a jejichž skutečnou profesí je lenost. Export kapitálu, ekonomické základny nezbytné pro imperialismus, neznamená nic jiného, než oddělení výrobních kapacit od této vrstvy držitelů cenných papírů a vyznačující se parazitismem na státu, jenž žije zneužíváním práce jiných zemí a transoceánských kolonií“: V. I. Lenin, citujíc Hobsona v díle Imperialismus, vrcholné stádium kapitalismu.

Boj proti mezinárodnímu finančnictví a proti vypůjčování kapitálů (Das Leibkapital) se staly nejdůležitějším bodem programu národních socialistů: bojem německého národa za nezávislost a svobodu.“

Daly by se citovat stejné myšlenky vyjádřené Mussolinim, fašistou , a G. H Douglasem, jenž se označuje za demokrata a prohlašuje, že jeho následovníci jsou jedinými skutečnými demokraty, daly by se citovat podobné pasáže z děl Mac Nair Wilsona, křesťanského monarchisty, a z půltuctu dalších, kteří nejsouí podezřelí, všichni souhlasí s myšlenkami Lenina.

Jediné osoby, jež, jak se zdá, nečetly a nestrávily tento traktát, jsou členové britské dělnické strany a příslušníci nejrůznějších komunistických uskupení s kořeny v sedmnáctém století, jež jsou na Západě rozesety. Jistá fakta jsem samozřejmě získal od výše jmenovaných stran, a některá poorování se meitím stala společným dědictvím všech lidí dobré vůle a není to ovšem nikdo jiný, kdo se snaží tato fakta zatemnit, než židovský tisk. Mezi nejhorší ze židovského tisku patří oceňovaní profesoři, kteří vyučují omyly novým generacím mladých, oceňovaní za lhaní, ti, kteří nepřestávají lhát buď ze setrvačnosti, nebo lenosti nebo z naprosté a bestiální lhostejnosti vůči blahu zbytku lidstva.

A tady, aby se zabránilo tomu, že bude téma úvah ze strany napadnuto něčím, co je mu cizí, chci rozlišovat mezi předsudky vůči Židům jako takovým, a touhou vyjádřit přání, aby židé problém, před nímž se nachází, vyřešili jednou provždy, a sice aby si povšimli vlastního Mojžíšova zákona – není tak trochu na jejich účet ?

Mají v úmyslu i nadále okrádat druhé, pomocí mechanismu lichvy, nebo se budou chtít chovat k ostatním jako ke svým bližním, řekněme "sousedsky"?

Toto je klasický příklad duplicitu kritérií, která špinavá britská delegace chtěla

upřednostnit, za účelem poškození jiných národů (fasáda, za níž stál

Basilej se stala nástrojem ještě horší korupce).

Lichva je hniloba světa, který nemůže být oddělen od těla národů, pokud to ovšem neudělá skalpel fašismu.



PŘÍLOHA



1. "Bankovní podnikání je prohlášeno za státní monopol" Lenin, Krylenko, Podvalsky, Gorbunov. To znamená, samozřejmě, že je v plné pravomoci státu.

2. "Ukázněné síly ekonomiky a přizpůsobení se potřebám národa": Mussolini. Dílo rok XIII.

3. Vyřešen problém výroby a vědy, podpořené státem, bude třeba vyřešit problém distribuce. Viz projev 6. října, rok XII.

4. Ministr Rossoni zmiňuje politiku klastrů a možnosti, které nabízí vytvořit nový daňový systém.

5. Bankhead navrhl americkému Senátu "kolkovatelné certifikáty" (razítkované), je to snad jediný 100 % upřímný peněžní návrh, který byl učiněn na tomto zasedání od dob, kdy byla amečrická civilizace zničena občanskou válkou a po ní ( 1861-1865 ).

6. Daladier – přes všechny chyby, jichž se dopustil – navrhl „kolkovatelné certifikáty“ shromáždění radikální francouzské strany, což byl patrně jediný 100% počestný návrh, jenž byl v té zubožené a shnilé zemi učiněn od té doby, kdy Necker zavedl své parazitní manýry a od doby, kdy byla na zadní stranu tohoto národa přibita Francouzská banka. Hodilo by se potvrdit tato tvrzení, abychom zjistili, zda jsou pravdivá nebo abychom je mohli zapomenout.

Stále ještě přetrvává velká a slizká nevědomost. V amerických zájmech jsou placeni novináři nejhoršího druhu, aby měnili veřejné mínění. Máme snad předpokládat, že jak pisatel tak ten, který si jeho pero kupuje ignorují, že platy jsou placeny v penězích, že i dividendy jsou placeny v penězích, že suroviny i finální produkty si kupujeme za peníze?Co se týká oceňovaných lží, neexistují pro ně meze, vyjděme z Saturday Evening Post, který píše, že „Krueger je víc než finanční titán“ a posuňme se ke každodením výrokům ze strany lidí ze státního aparátu a k anglickému tisku.

O Anglii

Co se mne týče, od doby založení Anglické banky nebyl představen britskému parlamentu jediný plán monetární politiky ze strany vlády, ať už by byl poctivý na 10%, a také ani žádná důležitá anglická náboženská konfese se nevyslovila ve prospěch jednoduché monetární počestnosti.

Britský daňový systém je hanebný. Skutečnost, že obrazy Raeburga nebo Constablea mohou být odnešeny z hradu, aby se objevily v židovském starožitnictví v důsledku nekalých a temných splátek dědiců, nikdy nedá ani sousto navíc do pusy fyzicky pracujících zemědělců.

Pro zatemnění povědomí o povaze peněz je nutná zbytečná destrukce spousty krásných věcí. Hrad, jenž mohl a měl nabídnout model živoucího umění, byl svlečen a vykostěn zbytečně. Pokud by prodej knihovny hradu a umístění jejích obrazů do krcálku zvýšily, třeba jen o deset gramů, porci masa konzumovanou udřenou většinou, možná by tato splátka mohla být ospravedlněna. Ale neexistuje žádné ospravedlnění pro daně aktuálně vybírané v Anglii.



Slovo pro Arkansaské



Ve státě Mississippi pěstitel bvly střední velikosti vyprodukuje čtyři balíky bavlny za rok, které aktuálně na trhu stojí 42,50 dollarů balík. Což znamená 170 dollarů za rok práce. Dcera tohoto pěstitele bavlny dostává průměrně 12 dollarů za týden v blízké fabrice, dostává tedy 624 dollarů ročně za svou práci, takže vydělává více než třikrát více, než zemědělec.“ Tak píše Commonwealth College Fortnightly v Meně, Arkansas, 1. března 1938.

Takže – chce se mi poznamenat – peníze nejsou všechno a nejedná se výlučně o problém monetaristický. Chtělo by to monetární oběh spravedlivý a stabilní, měřený v jednotkách jako jsou vejce, práce, nebo logaritmický index cen, a tento pěstitel bavklny by mohl dostávat stále 42,50 dollarů za balík bavlny a nepotřeboval by dostávat jednotnou větší dotaci.

Ptám se sám sebe, zda toto prohlášení dokáže uspokojit mé bolševické přátele z Arkansasu a lidi, kteří si vzali do hlavy, že se zabývám výlučně monetárními problémy!



Pod čarou



/1/ Býci k těmto účelům sloužili u Zuluů a dalších afrických národů.

Originální titul: What is Money for?, Great Britain Publication, Londýn, 1939, italský překlad O. Rossetti Agresti, Edizioni San Giorgio, Neapol 1980, text také vyšel v „Il Meridiano di Roma“, číslo 30, 1941. /všeobecný katalog/. Z italštiny do češtiny přeložila Kateřina Amiourová, 2019, Praha.

 

Doslov překladatelky: Česká republika se pokusila řešit finanční anémii tak, že ČNB vytiskla velké množství bankovek, jež ale dostala do oběhu přes komerční banky. Důsledek byl, že klesla nezaměstnanostg, ale stouply ceny nemovitostí a více se rozjely nůžky. Na rozdíl od vlády jsem přesvědčená, že správným krokem by bylo bývalo navýšit mandatgorní výdaje resp. zasypání penězi ty nejchudší,  ákladním příjmem, veřejným bankovnictvím, atd.. Ale o tom jiné blogy, např. "Několik poznámek k současné "konjuktuře" nebo "Záplavy, povodně...". O jiných než mon etaristických opatřeních pak blog "Zamyšlení nad ystoupením I. Švihlíkové". či "Chytrá daň".   Ovšem k onomu navýšení mandatorních výdajů by bylo zapotřžebí moci ahrnout vytištěné peníze do rozpočtu, a vláda neví, že si má monetární suv erenitu vzít. Ejhle, nemá suverenitu na d svou centrální bankou. Na rozdíol kupř. od denšní Číny nebo i Maďarska (viz mé blogy o Číně a Maďarsku). P.S.: Je mi moc líto, že o tom, co páchaly před 2. světovou válkou Bank of England a Banque de France, se můeme jen domnívat, jaký masakr to byl, ale ani Ezra Pound nám o tom nevydal přesné zprávy. Domnívám se, že přesný popis bankovního pachatelství z té doby obsahuje Libro Vagabondo na stránkách signoraggio.com nebo kniha Giacoma (?) Barnese z té doby, resp. v předmluvě nakladatele nejnovějšího jeho vydání. Co Ezra Pound načrtl, to znovu a podrobněji u nás zpracoval Josef Drahorád v  blogu Nový ekonomický systém. O tom, co dělali žáci G.H. Douglase v té době je blog Ostrov ztroskotanců. A úplně největší zdrojář k monetaristice je můj první blog zde.  Důstojným následovníkem zmiňovaných monetaristických reformátorů byl i Giacinto Auriti, také zde v blozích. 

 

 

 

 

 

amiourful
Bioranger, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství. Motto: "Pokud vás přesvědčí, že se nic nezmění, tak se také nic změnit nemůže." Stránky jejího hnutí: http://serpentina-bioranger.simplesite.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Vida, skvělý pispěvatel tiskoviny Il Senso Comune Silvano Borruso mi před lety poslal svou stať o mamonu, je skvělá, zkusím ji přeložit. 

klokan

    Děkuji za doporučení internetových stránek. Na jedné straně sice můžeme blahořečit k existenci internetu, na straně druhé jest pravdou, že tiskem se díla klasiků ML v současné podivné době ve zdejší zeměpisné kotlině jaksi nevydávají. Číst knihy po internetu  zejména svádí asi oprávněně k domněnce, že toto čtení může být sledováno a monitorováno, ze strany současné pozvolně zaváděné cenzury a naší kontroly ze strany nám vládnoucí kamarily polistopadových zbohatlíků a jejich šmírovacího VB. Tito  veskrze  podvodní  netvorové se dostali k moci díky omámení většiny obyvatelstva líbivými řečmi o lidských právech a prý lidovládě. Nyní když si potřebují uddržet moc se tedy neštítí ani sebevětších podlostí a odhalili svou sobeckou a ziskuchtivou podstatu, kdy jim vlastně šlo o jediné právo, tedy beztrestně vykořisťovat druhé a na jejich úkor se obohacovat. Pro levicově smýšlející občany se jeví jako naprosto tristní současná situace, kdy strany které se prohlašují za levicové zde salámovou metodou zavádí pravý a nefalšovaný policejní stát a takovou nestvůrnost i tedy tolerují. Doposud jsem měl za to, že spisovatel Orwell, všechny takové pofidernosti, předjal ve svém literárním a publicistickém díle. Psal byť geniálně ovšem dobově podmíněně. Nemohl předpokládat jak vlastně mohou někteří jedici ve své honbě za mamonem morálně poklesnout jako nyní, když prý zákonadárným, spíše však zlovůlným procesem, se chce uzákonit použití vlastně nelegálně zjištěných materiálů tajnými službami, v trestně procesním řízení. Můžeme se tedy již důvodně domnívat, že pololegální vyyužití zákonně nezákoných odposlechů v politickém procesu s MUDr. Davidem Rathem, bylo takovým zkušební balónkem co naše ohlupovaná veřejnost snese. Vítejme tedy v policejním státu zaváděným zde oligarchou a jeho prý levicovými služebníky, samozřejmě, že za tiché podpory, jejich kalouskovské prý opozice. Jedná se zde o poslední kapku, kterou přetekl pohár trpělivosti ze stranami, které se prohlašují za levicové, ovšem nestydí se zde pomáhat při zavádění pravicově polofašistické diktatury, byť tyto hnusné skutky obalují do frází o ochraně demokracie. Fujtajbl.

   Výhodou internetu můžeme spatřovat v tom, že nemusíme jako K.H.B holič a kadeřník Kukulín chodit rosou k opuštěné vrbě u potoka a do jejich proutků, sklánějích se nad hladinou zašeptat svá tajemství a můžeme je vyťukat zde po internetu k potěše našich velkých bratrů, kteří již nemusí záznamové proutky natahovat na housle. Po té co tito zhovadilci ovládnou internet, budou jistě uskutečňovat vizi o zničení tištěných knih, napřed pochopitelně z pera pokrokových klasiků.

    Různé deviace se dají vysvětlit i dobovou podmíněností, v níž osud stanovil tomu kterému autorovi tvořit, včetně zřejmě částečné inklinace k některým idejím fašismu. Kromě zde pojednávaného básníka E.P. můžeme zmínit i fascinaci jinak pokrokového spisovatele J. Steinbecka koloniálními výboji USA koncem šedesátých a let minulého století ve Vietnamu, kdy vlastně tehdy glorifikoval zabijáky byť v uniformě vojsk uznávaného státu, který se v dalším běhu dějin před svým koncem stal adeptem na světového četníka. Vzhledem ke své podstatě svět není jednoduchý a tedy ani černobílý jak jkek nazírají někteří prostě smýšlející jedinci.

    

   

amiourful

no, to by se snad dalo nalistovat zde: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/index.htm

ale kolik lidí má PC nebo nějakou pohodlnou obrazovku na čtení z internetu, nebo kolik má tiskárnu a peníze na barvu?

Zato od Pounda jste si až doteď mohl načíst akorát poezii.  Že cituje i nacisty, jsem ráda, máme alespoň ucelený obrázek o příčinách a motoru války. 

Protože jak učí kniha Vagabund: před začátkem každého válečného konfliktu bylo nějaký významné rozhodnutí nějaké velké banky. Zbytek byl už jen hrou lidské kreativity.  

klokan

  O původu a podstatě peněz, onoho fetiše nejen nám vládnoucí třídy polistopadově překabátěných a plně vychytralých zbohatlíků ( pojednává i mnoho dalších děl včetně (To) Kapital(o) K. Marxe, již v díle prvním. Zde však máme jedno velké OVŠEM.

  Toto jedno z mnoha děl současných proskribovaných současnou mocí, jaksi nevychází. Kdo si nenašel jako např. filmová paní Kelišová (Slunce, seno a erotika) toto dílo, když bylo voženo do kravína, spadlé s vozíku na zem, měl zkrátka smůlu. Naši novodobí  údajní demokraté zcela bezostyšně takto zavádějí postupně mafiánský Index librum prohibirum a nejrůznější ombdusmany, ochránce lidských práv o podobné falešné výlupky, dotyčná skutečnost neznepokojuje. Jak se můžeme přesvědčit při návštěvě knihkupectví i veřejných knihoven zapovídány jsou nám nejen onen Kapitál, ale i Materialismus a empirokriticismus, Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu,  jakož všechna další díla těchto klasiků která jako nepohodlaná, byla vhozena do stoupy.  V regálech tedy místo děl označených rudou hvězdou, zříme především díla orámovaná hakenkrajcem jako Mein Kampf a memoáry fašistických generálů Wehrmachtu. Novodobí inkvizitoří tedy srovnávají hrušky s jablky tedy fašismus a komunismus, ovšem jedno z těchto jimi označovaných zel, jaksi preferují.