Facky - ovoce politické nenávisti v Parlamentu

slap
22.1.2021 07:40
Politická úroveň, ale i ta lidská, obyčejná, kultura a kuktivovanost, začíná u nás v poslední době silně skomírat na úbytě. Plody této hlasitě proklamované nenávisti se začínají sklízet v přímých přenosech už i z půdy ctihodného Parlamentu Sněmovny.

Zrají ale, hutně pěstované, i v obecně neoblíbeném a naprostou většinou občanů za zbytečný považovaném, Senátu. Byť tam ještě facka nepadla, alespoň fyzicky ne. Protože jinak tam ta nenávist bují jak liány v pralesích, tam se pěstuje přímo, především vůči prezidentovi a premiérovi republiky.

Možná je to dáno i maličko vyšším věkem senátorů, protože ta hranice možnosti být tím senátorem je přec jenom vyšší, než být poslancem už od opuštění školních škamen, v některých případech i studentíci si v poslaneckých lavicích přivydělávají takovým větším kapesným. Že, pane Feri?

Nevyzrálí, nezkušení, co ještě v životě nic smysluplného pro společnost nevykonali, poslanci, rozhodně nejsou žádným přínosem, ale naopak, vnesli a vnášejí do Parlamentu prapodivné, zvláštní a ve finále extremisticky arogantní prvky chování. Neúcta, absolutní nerespekt, doslova neslušnost, se znaky chybějícího dobrého vychování, to je charakteristické pro poslance především z Pirátské udavačské strany, ale i zmiňovaného poslance Feriho a v plné míře pro poslankyni stejné pidistraničky TOP09 Pekarové Adamové.

Základem, podstatou většiny jejich, byť rétoricky dobře zvládaných, vystoupení v Parlamentu je nekonečné osočování, urážení, namnoze vylhané útoky, především na vládu. Nerozpakují se ani urážet prezidenta republiky, a to že s hlasitou vervou svého mládí. Co je ale nechutně absurdní, že z jejich nevycválaného jednání většinou, si berou příklad i poněkud starší poslanci, ale i poslankyně, žel. Protože platí - když oni mohou, proč né já?

A tak si tam tu svoji pravdu posilují někteří už odrostlejší, přímo dost dospělí, podobným způsobem, některé poslankyně i za pomoci hlasu pavlačových uhádaných drben. Čím víc decibelů vyprodukuji, tím mám větší pravdu, že, paní poslankyně Černochová?

Pravda, jeden z největších chrličů urážek, opovržlivých a dehonestujících rétorických "perel" ke svým politickým odpůrcům, nechvalně známý Kalousek, už (až se chce říct konečně) opustil poslaneckou lavici, kde si hověl přes dvě desítky let, ale i on masivně zaséval v Parlamentu tu politickou nenávist a doslova zlo. Byť mnozí označují jeho způsoby za rétorické, doslova, umění a nadprůmětnou schopnost úderně komunikovat, přednášet, nebylo to v posledních cca sedmi letech nic jiného, než výrony jeho zloby a nenávisti, pramenící z osobní politické, volební prohry, kterou nikdy neunesl, natož tak s nějakou kultivovaností, o noblese vůbec nemluvě.

O té noblese, když už je o ní řeč, se tak rádi vyžvaňují především politici z té pidi TOPky v souvislosti s jejich čestným předsedou, který ale ve skutečnosti byl a je pořád hulvát a hrubián par excelans, urážející náš národ a nás všechny víc jak často svými výroky, myslíc si, že jako "šlechtic" je k tomu přímo povolán a je mu dovoleno vše.

Takže kam až dojde všechna ta asertivita mladých poslanců, která je ale ve skutečnosti jenom neurvalá agresivita a namyšlený pocit, že mohou vše? Jednodužší jedinci, i mezi poslanci, si to fatální rozvolnění slušnosti a vskutku dobrých mravů, vykládají po svém a, jak jsme byli včera všichni svědci, i facky začnou rozdávat.

To jsme chtěli, takové zastupitele v demokracii, v Parlamentu? Uřvané, prolhané a drzé hokyně za kecpultíkem, hrozící infantilně prstíky členům vlády v lavici za nimi, i s tou otočkou někdy? Neurvalé, hospodské rváče připomínající, agresívní zástupce lidu? Je to jenom ovoce té nenávisti a zloby, záště i té závisti, kterou sejí výše jmenovaní, ale i nejmenovaní politici, co si o sobě myslí, že mohou naprosto vše. Lhát, dezinformovat, udávat, vymýšlet si, podsouvat občanům svoji vlastní zlobu z nevítězství ve volbách?

NE, nevolme už tyhle samožery a nenávistníky, nebuďme jako stát pro ostudu celému světu. 

Růžena Chrastekova
Řadová občanka, zajímající se o politicko - společenské dění v naší zemi

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Tragikomická fraška která se již po několik měsíců odehrává v PS PČR v souvislosti s již neustálým prodlužováním výjmečného stavu, který se účelově  a eufemisticky nazývá jako nouzový, včera dospěla do stavu chrakterizováného úslovím,, tak dlouho se ze džbánem chodí pro vodu až se ucho utrhne. Odůvodně se lze domnívat, že tato ctihodná instituce rezignovala na svou kontrolní činnost vůči vládě, její činnost zavání bohapustým formalismem o čemž svědčí výše uvedená prolongace NS která více méně probíhala jako na drátku, kdy výjmečnost se už stala normalitou. Mohli bychom si myslet, že poslanci jsou lidé, nechali se zastrašit intenzivní proticoronavirovou propagandou a přizpůsobili se jako běžní lidé této mimořádně nemimořádné situaci. Vzhledem ke svému mimořádně privilegovanému postavení, by si však měli uvědomit co vlastně činí a na čem se podílejí. Ze záběrů prostoru PS před a při průběhu dotyčné nechutnosti, si nebylo nelze nevšimnout, že místa v lavicích pro vládní činitele, jejichž žádost byla projednávána zela prázdnotou, takže schválení návrhu bylo předjednáno a dohodnuto. Ve zdejším absurdistánu, se stal běžnou normou, právní džungle účelové ohýbání a výklad zákonů jak to vyhovuje mocným. O trvání výjmečného stavu, rozhoduje sněmovna v polovičním složení, ovšem za celý plat a v formou různých zkrácených řízení, kdy poslanci stále mají otevřenu a přístupnu svou pověstnou restauraci a nemusí si jako běžní pracujíci sebou brát oběd do kastrůlku, prože nejsou ti rovnější a především na ně dopadá vlna restrikcí. Zůstává otázkou proč si vlastně pracující nechají tyto nemalenosti líbit, což však předtavuje otázku k řešení pro psychiatry, psychology a patopsychology.

   Za posledních desetiletí lidé evidentně zpohodlněli, nevážili si sociálních  výdobytků, které pro ně za nemalých obětí vybojovali jejich předkové. Lehce jsme tyto vymoženosti nabyli a lehce o ně přicházíme. Musíme si přiznat, že naše společnost v důsledku takové pohodlnosti degeneruje a to nejen digitálně. Smířili by se naši předkové, popřípadě my osobně s tím, kdybychom byli tehdy vystavení takovým neomaleným a úmysně chaotickýmrestricím, zejmína brutálnímu omezování práva  taktéž na vzdělání, svobodný kulturní a tělesný rozvoj. Dost podstatná část obyvatelstva se nechala globalisty a jejich posluhovači zastrašit natolik, podlehnuvše též kolem nich vytvořené pseudorealitě, že jako ti laboratorní psi profesora I.P.Pavlova, na zazvonění nejen slintají, ale staví se do front na roušky, respirátory, testování a nyní na pseudovakcíny.