Fašistické a neonacistické skupiny v Evropě nebezpečně posilují svůj vliv

obrazek
15.12.2013 17:10
Mnozí lidé jsou přes katastrofální historické zkušenosti s fašistickými či polofašistickými režimy nepoučitelní. Svědčí o tom v poslední době opět rostoucí vliv různých (polo)fašistických, neonacistických skupin a takto orientovaných politických stran a hnutí. Nejen v Řecku či Maďarsku, kde tyto síly přímo zasedají v tamních parlamentech a podílejí se tak na moci například tvorbou zákonů. Ale tradičně v sousedním Německu, v poslední době čím dál více i na Slovensku nebo v Rakousku. Fašistické a neonacistické síly se těší trvalé přízni tradičně i v Itálii nebo Francii. A samozřejmě nejen tam.

U mladých lidí jde hlavně o selhání výchovy v rodině i ve škole. Nebezpečí fašismu, rasismu, militantního nacionalismu mladí lidé ve světle svých palčivých sociálních problémů tolik nevnímají nebo mu jednoduše nevěří anebo se chtějí prostě bavit, užívat si života a problémy se zabývat až trošku zestárnou. Ani porážka fašistického Německa a jeho spojenců ve 2. světové válce nevykořenila jednou provždy tento mor z povrchu zemského. Brzy po válce se fašizující síly v Evropě zformovaly k novému útoku. Především ve Španělsku, Portugalsku nebo Řecku se dokonce takové režimy opět dostaly k moci nebo se u ní udržely. Nutno dodat, že je často podporovala také katolická církev. Jen jeden příklad za všechny - v roce 1938 udělil španělský kardinál Gomar diktátoru Frankovi titul vůdce Španělska s Boží milostí. Katolická církev Franca horlivě podporovala po celou dobu, kdy byl u moci. Byl to ostatně pro obě strany výhodný obchod, jako ostatně všude tam, kde jde o moc a majetek. O to vládnout lidem, odpůrce terorizovat a vraždit a ostatní mlčící většinu vykořisťovat a zastrašovat. Zde katolická církev uplatnila své bohaté zkušenosti z minulých dob a dobře posloužila fašistickým režimům, když se snažila svým vlivem legitimizovat jejich moc. My ve východní Evropě jsme v poválečných desetiletích nebezpečí restaurace fašistických nebo jim blízkých režimů tak viditelně nevnímali. Naše společnost šla (přes všechny těžkosti a nedostatky) cestou skutečného postupného sociálního pokroku a svým lidově-demokratickým zřízením se s fašistickými pohrobky dokázala rychle vypořádat. Socialistická společnost dokázala do značné míry člověka zbavit nedůstojných životních poměrů rozsáhlými sociálními programy v oblasti vzdělání, bydlení, kultury a dostatku práce pro všechny. Tím vzala potenciálním fašistickým a revanšistickým silám živnou půdu. Neboť jak známo z minulosti, ale i současnosti, nejen fašisté, ale populisté všeho druhu, získávají vliv především tam, kde panují neutěšené sociální poměry. A tyto dnes samozřejmě panují i u nás v České republice. Máme statisíce nezaměstnaných, statisíce chudých, desetitisíce bezdomovců. Z těchto poměrů pak roste frustrace a nespokojenost. Lidé jsou potom ochotni naslouchat vábničkám různých falešných mesiášů. Špatné sociální poměry -  to vždy byla a je živná půda pro fašizující skupiny a posilování jejich vlivu, zejména mezi mladou generací. Což je velmi nebezpečné, ale ani naše vláda si to vůbec neuvědomuje a nic proti tomu nedělá. Přitom historické zkušenosti 30. let minulého století jsou i dnes velmi varující. Fašistické síly nikdy nenabízely skutečné řešení sociálních a ekonomických problémů. Fašisté nabízeli vždy jen sociální demagogii, rasismus, lákavé sliby a vidinu definitivního vyřešení panujících problémů silovými prostředky. A vlivní bankéři a průmyslníci jim často šli na ruku. Bylo to pro ně oboustranně výhodné. Fašisté dokázali do značné míry úspěšně pacifikovat proletariát a odměnou jim byla přízeň bankéřů a velkých průmyslníků. Víme dobře, kdo podporoval a financoval Hitlera a jeho zbrojní. Byli to i američtí bankéři a velcí podnikatelé. Těmto lidem o skutečné řešení sociálních problémů či stagnující ekonomiky nikdy nešlo. Šlo jim vždy jen o vlastní zajištění a život v blahobytu, bez ohledu na širší společenské důsledky. Ani dnes se taktika různých fašistických skupin nezměnila. Jejich programem je demagogie, lež, přetvářka a především násilí. To vše ovšem zaobaleno do vidiny lepších zítřků a definitivního vyřešení všech panujících problémů ve společnosti od kriminality a korupce až po nezaměstnanost a chudobu.

Jako ukázkový příklad si můžeme vzít Řecko. Země, která se dlouhodobě potýká s výraznými ekonomickými těžkostmi. Ty přerostly v posledních letech až v sociální katastrofu řady obyvatel ve městech i na venkově. Dnešní Řecko to je obrovská nezaměstnanost, chudoba a beznaděj. Řecká vláda jen slepě poslouchá diktát z Bruselu a velkých světových bank. Jejím programem jsou stále nová úsporná opatření, doslova dření lidí z kůže, které nebere konce. Řecká vláda omezuje sociální výdaje, rozprodává zbytky státních podniků, privatizuje služby. Tato opatření jen dále zvyšují všeobecnou nejistotu, chudobu a nezaměstnanost. Na tuto situaci čekají fašistické a neonacistické skupiny, dobře ví, že přišel jejich čas. Že přišla doba, kdy jim lidé budou nejen naslouchat, ale i věřit, že právě oni mají řešení, jak se dostat z  krize. A tyto skupiny nezahálejí. Pronikají do chudých čtvrtí měst a obcí. Řecká ultranacionalistická, neonacistická strana Zlatý úsvit v minulých parlamentních volbách získala 7% hlasů (může to být jen začátek jejího dalšího vzestupu) a  dokonce zvítězila i v jedné obci, kterou za války zcela zničili němečtí fašisté. Ano, mnozí lidé ve světle svých sociálních problémů rychle zapomínají na minulost a není to jen jejich vina. Je třeba ještě zdůrazňovat nebezpečí rostoucího vlivu soudobého fašismu i dalšími argumenty? Bude ještě někdo stále dokola tvrdit, že nás se toto přece netýká a nám to nehrozí? Řečí či maďarští neonacisté vytvářejí dokonce jakousi domobranu v místech, kde je vysoká kriminalita. Jde vlastně o novodobé ordnery. Nahrazují tak státní policii decimovanou krácením rozpočtu. Nabízejí chudým i potravinovou pomoc. Opět tak nahrazují mizerně fungující státní správu a její sociální systém. Chodí pravidelně za lidmi, mluví s nimi. Kritizují panující poměry a nabízejí radikální řešení – vyžeňme ze země cizince, kteří nám berou práci, zavřeme do vězení bezdomovce, terorizujme odboráře, komunisty, cikány, židy, homosexuály a  levicové organizace. Nepřipomíná nám to až příliš nápadně dobu velké hospodářské krize 30. let u nás? Ano, právě v této době u nás začaly výrazně sílit fašistické skupiny. Začaly se ozbrojovat a útočit na své odpůrce – židy, komunisty, odboráře, členy Sokola a dalších vlasteneckých organizací. Jak vývoj tehdy pokračoval dobře víme. Světovým válečným konfliktem. V současné situaci, nejen v Řecku, jde ale také o selhání levicových stran a organizací. Jejich členové musí do terénu, mezi lidi. Nabídnout jim skutečný program, skutečné a reálné řešení problémů. Součástí musí být i potravinová a jiná hmotná pomoc potřebným. Nelze v této situaci sedět v parlamentu a pronášet plané projevy a brát za to vysoce nadprůměrný plat. Je to nestydatost! V situaci, kdy někteří nemají ani na jídlo a zaplacení nájmu, je nutno působit přímo mezi lidmi. Nabídnout jim rychlou a účinnou pomoc, nikoliv jen jednorázovou almužnu či charitu. Toto není řešení.  V opačném případě je totiž osloví různé fašistické či nacionalistické skupiny.

V sousedním Maďarsku bylo před nedávnem kriminalizováno novým zákonem dokonce i bezdomovectví. Do vězení se může dostat i ten, kdo skončí na ulici. Orgány Evropské unie k tomu mlčí, stejně jako mezinárodní organizace. Asi jim tento vývoj vyhovuje nebo mají jiné „důležitější“ starosti. V Maďarsku vládne krajně pravicová, silně nacionalistická vláda, kterou v parlamentu částečně podporuje i krajně pravicová fašizující strana Jobbik (Hnutí za lepší Maďarsko). Mezi její cíle patří i zrušení Benešových dekretů a Trianonské mírové smlouvy z roku 1920. V parlamentních volbách v roce 2010 získala téměř 17% hlasů! Také ta má své bojové gardy, které se producírují zcela otevřeně na veřejnosti. Kam bude pokračovat další vývoj není těžké odhadnout. Brzy mohou být kriminalizováni i nezaměstnaní či chudí, lidé s jinou barvou pleti a s jiným politickým názorem. Vlastenecké organizace, levicové politické strany a všichni ostatní, kterým není lhostejné posilování fašizujících skupin v Evropě i jinde ve světě, musí rychle konat. Nelze připustit rostoucí vliv fašismu a vyvolávání dalších konfliktů těmito silami v podobě násilných pouličních střetů či pogromů proti určitým vrstvám společnosti. Protifašističtí bojovníci a jejich odkaz nám velí proti tomuto nebezpečí ze všech sil bojovat. Vládu kapitálu a její sluhy na všech úrovních nebezpečí fašismu nezajímá. Pokud bezprostředně neohrozí jejich moc, jejich majetek a finance. Víme z minulosti, že velký kapitál a fašismus se k sobě často vzájemně přitahovaly, neboť to pro obě strany bylo výhodné.  Začíná být stále více aktuální vytvořit širokou akční jednotu proti neonacismu bez ohledu na ideologické půtky. Jakékoliv podceňování nebezpečí vlivu fašistických a polofašistických skupin se vždy krutě vymstilo. I u nás ještě žijí lidé, kteří zažili před válkou řádění ordnerů a fanatismus henleinovců. Byl to přitom jen začátek pozdějších hrůz. Žijí mezi námi i ti, kteří před fašistickým režimem museli  uprchnout například z Řecka. Zkušenost těchto pamětníků je více než varující, měli bychom ji brát velmi vážně.

Proti novodobým náckům je nutno se důrazně postavit. Naším heslem v tomto úsilí musí být ono známé, dnes již klasické a velmi zavazující – NO PASARÁN!

miroslav-porizek
Bydlím na malém městě uprostřed Hané, pracuji ve státní správě v sociální oblasti, publikuji asi 20 let - zejména různá témata z politiky, kultury a historie. Jsem stoupencem společenské solidarity, veřejné dopravy a přímé demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

stvan

Přímá úměra - čím méně spokojených lidí, tím více fašistů - je, bohužel,  neoddiskutovatelná...