G7 se ostře naváží do Číny

Summit lídrů G7 sice primárně řešil válku na Ukrajině, ale problematika Číny tento konflikt téměř zastínila. Západ kritizuje Peking za vztahy s Moskvou a nedostatečné odsouzení ruského útoku na Ukrajinu, údajné nedodržování lidských práv a „expanzivní námořní nároky“ v Jihočínském moři. G7 od Číny očekává, že nebude Rusku pomáhat obcházet sankce. Dále Peking mentorovala, aby ve sporu s Tchaj-wanem postupoval rozvážně a aby nejen v Tibetu, Hongkongu či provincii Sin-ťiang dodržoval lidská práva a nezneužíval své odpůrce k „nuceným pracím“. K tomu se ještě ve stejné době objevila v médiích zpráva o výroku amerického kapitána Victora Duenowa, podle kterého by „USA měly zaminovat Žluté moře (mezi ČLR a Korejským poloostrovem) jako odstrašující opatření pro případ čínského útoku na Tchaj-wan“.

Jako další závažný problém summit G7 označil Novou hedvábnou stezku, které chce konkurovat vlastním projektem jakési „vzdorostezky“. Investiční aktivity Pekingu Západ nazval „nátlakovou netržní politikou, která deformuje globální ekonomiku“. Tisíce projektů, které Čína ve světě realizuje, údajně nedodržují ekologické normy a zatěžují rozvojové země vysokými dluhy. Západní alternativa k Pásu a stezce počítá s tím, že USA během pěti let budou investovat 600 miliard dolarů do financování infrastrukturních projektů v zemích třetího světa. EU přislíbila dalších 300 miliard eur, což v Pekingu vyvolalo posměšné poznámky.

A jak na nepřátelské výpady G7 vůči ČLR reagoval mluvčí čínského ministerstva zahraničí Zhao Lijian? Ve své obsáhlé odpovědi si rovněž nebral servítky:  

„Skupina G7 šíří narativ „demokracie versus autoritářství“, zasahuje do vnitřních záležitostí Číny, napadá a pošpiňuje Čínu a podněcuje konfrontační nálady. To ukazuje, že G7 nemá v úmyslu vést dialog a spolupráci na základě rovnosti a vzájemného respektu a zůstává zakořeněna ve své mentalitě studené války a ideologické zaujatosti...

Hongkongské záležitosti jsou čistě vnitřní záležitostí Číny. Dnes, 25 let po návratu Hongkongu do vlasti, jsou demokratická práva a svobody obyvatel zaručené zákonem a plně chráněny. Čínská vláda spravuje Hongkong v souladu s ústavou Čínské lidové republiky...

Pokud jde o lidská práva, země G7, jejichž vlastní výsledky jsou daleko k dokonalosti, nemají žádnou pravomoc poučovat ostatní nebo používat otázky lidských práv jako politického nástroje k zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí. Tím, že útočí a pošpiňují Čínu v tématech jako Sin-ťiang a Tibet, jednoduše ukazují světu svou hegemonickou povahu a pokrytectví.

Na světě je jen jedna Čína a Tchaj-wan je nezcizitelnou součástí čínského území. Tchajwanské úřady prosazují separatistickou agendu tzv. nezávislosti a USA a několik dalších západních zemí využívá Tchaj-wan k zadržování Číny. To je největší hrozbou pro mír a stabilitu v Tchajwanském průlivu. Čína má právo přijmout všechna nezbytná opatření, aby rozhodně chránila svou suverenitu a bezpečnost.

ČLR je pevně oddána cílům a zásadám Charty OSN a je neochvějným obhájcem světového míru a rozvoje a regionální bezpečnosti a stability. To je v ostrém kontrastu s USA, válečným štváčem a nositelem nezákonných jednostranných sankcí. Členové G7 nejvíce těžili z globalizace. Proto mají zvláštní odpovědnost za podporu světového hospodářského růstu a řešení globálních ekonomických a finančních problémů. V kritickém okamžiku reakce na globální pandemii se však skupina G7, místo aby se zavázala k solidaritě a spolupráci, zabývá konfrontací...

Musím také poukázat na to, že skupina G7, která tvoří pouze jednu desetinu světové populace, nemá žádnou pravomoc hovořit za celý svět, tím méně prezentovat své vlastní hodnoty a standardy jako univerzální. Vyzýváme G7, aby prosazovala skutečný multilateralismus a přestala uplatňovat dvojí nebo dokonce vícenásobné standardy, přestala způsobovat konfrontaci a rozdělení, přestala diskreditovat a pomlouvat Čínu a zastavila všechny formy vměšování do vnitřních záležitostí ČLR“.