GORBY 90

gorbacov 17
2.3.2021 15:33
Málokterý současník ovlivnil naše životy natolik jako jeden dnešní devadesátník, jehož osobní rozhodnutí skutečně poznamenala osudy lidí celého světa, na Východě i na Západě!

V den jeho narozenin mi nepřipadá vhodné autoritativně a přitom (vzhledem k malé poskytnuté ploše) pouze povrchně rozebírat a povýšeně hodnotit všechny aktivity tohoto sovětského státníka a nesporné světové osobnosti z konce druhého milénia!

Chtěl bych nyní upozornit na jinou stránku jeho bohatého života, možná ne úplně známou – na jeho osobitý vztah k nám, Čechům a Slovákům, občanům Československa a dnešní České republiky.

Když přišel jako prostý chlapec z chudých stavropolských stepí pod Kavkazem na univerzitu do Moskvy, setkal se tam poprvé s cizinci. Díky svému družnému a zvídavému naturelu a zejména spolubydlícím na koleji pronikl do tehdejší malé „české kolonky“ v Moskvě.

 Jak se mi sám pyšně přiznal, rychle do ní zapadl a stal se brzy přirozenou součástí této malé party, společně se bavili, vařili, slavili i studovali, půjčovali si navzájem nejenom skripta, chodili na výlety, za zábavou; což ale nebylo, bez ohledu, že se v tomto případě jednalo o styk se „lidově demokratickými“ cizinci, ve stalinských dobách příliš tolerováno. Přesvědčil se o tom vzápětí, když mu jeho celoživotní kamarád Zdeněk Mlynář poslal do rodné vísky pohlednici z Prahy a on se dostal do důvodného podezření z nedovoleného styku s cizinou. Cizinec jako cizinec, vždy to může být nepřítel!

 Přes zjevnou podezíravost úřadů neformální a ryzí přátelství přetrvalo, do party později vplula i jeho dívka Raisa, intimní přítelkyně české stipendistky Gábiny Olmové (pozdější profesorky pražské VŠE). Právě prostřednictvím českých přátel se důvěrně a dychtivě seznamoval s nejen pro něj dosud neznámou existencí jiných a přitom (jak postupně doznával) rovnocenných kultur, názorů a přístupů. V podmínkách tehdejší tuhé izolace sovětských obyvatel pro něj Československo a Čechoslováci (ze zásady je stále nerozlišuje) představovali nečekané otevření okna do světa, objev tolerance, názorové plurality apod.

Československo poprvé navštívil až po ostudné okupaci v roce 1969, kdy své věrné přátele ze studií nepotkal. Až do Listopadu se s nimi nesetkal ani při dalších návštěvách, kdy se soukromě toulal Prahou např. s Milošem Jakešem a nepoznáni spolu jezdili metrem ap.

 Dosud nedoceněna je jeho oficiální návštěva v dubnu 1987, kdy zahájil demontáž našeho normalizačního režimu. Přijel nahradit Gustáva Husáka za údajně perspektivnějšího Miloše Jakeše (jak mu doporučovala zdejší sovětská ambasáda a jeho poradci); doufal, že nové vedení urychlí perestrojku a bude směřovat k „obrodě socialismu v ČSSR“. Československo si tehdy vybral záměrně jako prototyp zásadních změn (nejen na vedoucích postech) plánovaných pro celou východní Evropu. Za tento hladký průběh dokonané výměny genseků byla pražská ambasáda dokonce dávána za vzor sovětským místodržícím v ostatních východoevropských metropolích.

Zapomínána bývá jeho návštěva o deset let později (co vše se mezitím radikálně změnilo?), kdy se ve strašnickém krematoriu smutně loučil se svým přítelem Zdeňkem Mlynářem. Nad jeho rakví se otevřeně přihlásil k odkazu Pražského jara a mj. veřejně vyzdvihl (opožděně) jeho inspirativní myšlenky.

V roce 2009 uspořádal Gorbačovův fond v Moskvě hojně navštívenou mezinárodní konferenci “Československo - roky1968 a 1989“. Michail Sergejevič mne žádal, abych na ni přivedl především Věňka Šilhána a Ludvíka Vaculíka, houževnaté bojovníky, jichž si osobně vysoce váží! Sověti je totiž dlouho považovali za hlavní představitele československé opozice a proto je nenechali žalářovat a udělat z nich mučedníky a národní hrdiny.

 Bohužel prof. Šilhán onemocněl a spisovatel L. Vaculík účast odmítl. M. S. Gorbačov proto alespoň zaslal neformálnímu vůdci československého odporu proti srpnové okupaci (zvolenému na Vysočanském sjezdu za odvlečeného Alexandra Dubčeka) svoji knihu s věnováním „generální tajemník generálnímu tajemníku“.

V krátké vzpomínce se nemůžu rozepisovat o mimořádném významu a obsahu této ojedinělé konference, oslavující historické mezníky našich dějin, musím však připomenout úvodní vystoupení dnešního oslavence, kde se před zaplněným sálem (kde jsme seděli s Janem Mládkem pouze dva Češi) veřejně přiznal, že kromě národů bývalého Sovětského svazu,

on nosí ve svém srdci lásku k Čechoslovákům, jimž je ve svém životě za mnohé osobně velmi vděčen.

Domnívám se, že - nejen za toto důvěrné vyznání – zaslouží si od nás ke svému životnímu jubileu jarní kytičku!


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

opatovice328
Gorbačov snad pokračuje ve hře na naivního idiota? To je neuvěřitelné. V tom nehraje jedna věc, on jako státník převzal od těch minulých prvních tajemníků všechny ty jejich poradce, kteří tento business znali, byli to profesionálové, kteří znali historii mezinárodních vztahů, at´ již se jedná o Mnichovskou smlouvu, která byla dokonce podepsaná a bylo to každému pak ukradené. Tak to Gorbačovovi zrovna někdo stojící vedle u mušle na WC slíbil, že se NATO nebude rozšiřovat na východ a on tomu uvěřil. I kdyby on byl tak pitomý, tak by jeho poradci mu to určitě rozmluvili. Jako výsledek tohoto "mírotvorce" byla válka v Jugoslávii, válka v Libyi, válka v Sýrii, celé to arabské jaro a dále také rozpad Československa. Nebýt tohoto idiota, tak jsme stále spolu v jednom státě. On nebyl naivní, to nakonec dokázal tím, že rozvrátil celé SSSR, aniž si toho sovětští generálové všimli, o co mu vlastně jde, to chtělo hodně záludnou a intrikánskou povahu se takto přetvařovat, on se jenom prodal americkému ďáblu. Celý život lezl po komunistickém žebříčku nahoru a zaštiťoval se Leninem a budováním komunismu a až byl nahoře, tak na vše, co dříve říkal a dělal se vyzvracel on plivnul i na všechny ty sovětské oběti ve druhé světové válce. kteří zahynuli kvůli Němcům, kterým potom on vlezl někam. Fuj, to je odporná povaha.
Roland Olbert

"...málokterý  současník  ovlivnil  naše  životy..."

Dodám:

Jehož osobní rozhodnutí  znamenala  pro tehdejší  Sovětský svaz  nevyčíslitelné  hospodářské škody a co je zvlášť  odpudivé na této loutce - miliony  zničených  lidských existencí, rozvrat, hlad, bídu  a nástupem další loutky - Jelcina,  pak následovalo  rabování  světového parazita - USA,  čemuž  Británie  zdatně  sekundovala.

Západ  mu dodnes tleská, kdo prožil  v  Rusku  devadesátky, ten jej  nenávidí. 

opatovice328
Otevřeně řeknu, že není nikdo na světě, koho bych tak nenáviděl, jako Gorbačova, zrádce a podrazák.