Historie Labour party sahá do začátku 20. století

labour
12.4.2015 18:22
V souvislosti s nadcházejícími volbami ve Velké Británii spolu hlavní souboj svedou tradičně Konzervativní strana a Labour party, politické subjekty, jejichž vlády se pravidelně již po desítky let střídají. Průzkumy ukazují, že šance obou stran jsou velmi vyrovnané, některé z nich přece jen mírně favorizují Labour party, kterou u moci vystřídala v roce 2010 Konzervativní strana s premiérem D. Cameronem. Pokud by labouristé zvítězili, bylo by to už jejich desáté vládní angažmá v britské historii. Ostatně historie Labour party výrazně prostupuje dějinami Velké Británie a je s ní nerozlučně spjatá.

Na počátku 20. století chyběla v politickém spektru Velké Británie strana, která by v masovém počtu ideově podchytila proletariát zejména ve velkých městech a nejchudší segment obyvatelstva. Takový cíl si od počátku stanovili labouristé, kteří do veřejného života začali promlouvat ve s spolupráci s odbory a v některých případech i s liberály již pár let po svém založení. Do první světové války se začalo tvořit pevnější voličské jádro, které se posléze rozšiřovalo.

Během první světové války se v Labour party utvořila skupina podporující válečný konflikt a frakce, která se stavěla proti. Mezi odpůrce patřil například přesvědčený pacifista R. McDonald, na opačném pólu stál A. Henderson, jenž posléze zasedl jak první labouristický ministr ve vládě liberála H. Asquitha.

Po válce začali labouristé sílit i důsledkem radikálnějších levicových nálad ve společnosti, které přichází vždy po velkém válečném konfliktu. V roce 1922 se stali druhou nejsilnější stranou v britském parlamentu.

Právě britští labouristi narušili v roce 1924 dosavadní ,,panování" dvou politických stran - konzervativců a liberálů. Poté, co Konzervativní strana ztratila v roce 1923 parlamentní většinu, byli králem Jiřím V. labouristé pověřeni složením nového kabinetu. Historicky první vláda labouristů tak vznikla v lednu 1924 za předsednictví R. McDonalda. Trvala však velmi krátce (9 měsíců) a nestačila prakticky nic stihnout ze svého programu velkorysých sociálních reforem pro Velkou Británii. Navíc byla závislá na liberálech, kteří výrazně do vládních prací promlouvali. Záhy byla labouristická vláda vystřídána opět konzervativci, vedené S. Baldwinem.

V roce 1929, kdy uhodila velká hospodářská krize, se Labour party v čele s McDonaldem k moci vrátila. Přijala kromě zasádních protikrizových opatření i některé pozitivní kroky, jako například zvýšení dávek v nezaměstnanosti, platů, zlepšení podmínek v hornictví a vláda hodlala také řešit přetrvávající problém tzv. slumů. Vláda musela z druhé strany čelit hlasům, které doporučovaly snížit vládní výdaje, zejména v roce 1931, kdy se krize prohloubila. K problémům kabinetu se později přiřadila i závislost na konzervativcích, a tak musel McDonald přenechat svůj post opět S. Baldwinovi.

Do vlády se pak labouristé vrátili jako součást národní (válečné) koalice v roce 1940, ale posléze z ní odstoupili. V červenci 1945 pak zvítězili přesvědčivým způsobem labouristé (téměř 50% hlasů) a premiérem se stal C. Attlee, který také vystřídal W. Churchilla na důležité Postupimské konferenci. Labouristé tak měli za podpory většiny konečně možnost realizovat velkorysé sociální zákonodárství a služby. Pod vedením Attleeho položili základy sociálního státu, zřídili Státní zdravotní službu, modernizovali a zlepšili systém sociálního zabezpečení. V zahraničně - politické oblasti proběhl rozsáhlý proces dekolonizace. Jedním z klíčových kroků Attleeova kabinetu pak bylo provedení znárodnění velkých podniků, klíčového průmyslu i Bank of England (znárodněna byla v roce 1946), a tento proces pokračoval v dalších vlnách po válce. Etatistické koncepty se prosadily a dále rozvinuly i v dalších západoevropských zemích, takže nebyly výsadou pouze poválečných režimů ve východní Evropě.

Attlee byl vystřídán v roce 1951 znovu W. Churchillem, pro něž to bylo jeho poslední vládní angažmá, které se nestalo zdaleka tak úspěšným jako léta jeho předešlého válečného premiérství (1941 - 1945) také z důvodu špatného Churchillova zdravotního stavu. Staronový premiér, jehož portfolio tvořila v té době hlavně zahraniční politika v zostřujícím se studenoválečném konfliktu, tak v podstatě řídil kabinet jen do roku 1954. Do roku 1964 pak setrvaly u moci konzervativní vlády, které nahradil po volbách další labouristický kabinet. Sestavil jej H. Wilson, který byl premiérem i v letech 1974 - 1976.

V roce 1979 pak začala osmnáctiletá vláda konzervativců, během níž se vystřídala ,,Železná lady" M. Thatcherová a J. Major. Za neoliberálního thatcherismu došlo k odbourání mnoha sociálních výdobytků, které zavedli labouristé, došlo k omezování role odborů, zostření sociálních rozdílů ve společností a mnoha protivládním demonstracím (velké hornické manifestace a další). I když měla Británie ke konci 70. let objektivní hospodářské problémy v souvislostí s ropnými krizemi, britská ,,šoková" terapie zasáhla ty nejchudší složky obyvatelstva.

Dlouhou éru konzervativních kabinetů vystřídal až v roce 1997 vůdce labouristů právník T. Blair, který se stal nejmladším předsedou vlády a dokázal vyhrát třikrát po sobě volby. Dokázal stabilizovat brizantní situaci v Severním Irsku, v zahraniční politice se ale dostával do vleku USA. Podpořil invaze do Afghanistánu i Iráku a poštval proti sobě nemalou část obyvatelstva. Později začal přijímat za své některé koncepty poplatné pravici (školné na veřejných univerzitách). Na začátku populární premiér tak opouštěl Downing street spíše jako zatrpklý a velkou částí veřejnosti neoblíbený, když předával premiérské otěže svému nástupci G. Brownovi v červnu 2007.

Labour party, která prošla za více než 100 let své existence z hlediska programového značně nesouměrným a proměnlivým obdobím, když si ve svých počátcích pohrávala s radikálním socialismem, se v současné době profiluje jako sociálně - reformní strana, jejíž sociální akcent je ale v některých ohledech kolísavý. Labouristé nicméně přispěli k založení moderního sociálního státu s výdobytky, které Velká Británie předtím nikdy neměla. Labour party zůstává v současné době stabilní součástí britského politického systému s vidinou dalšího vládního angažmá po volbách, které proběhnou 7. května tohoto roku.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.