Historie jako učitelka života…

zatopek
8.5.2018 15:06
Probírám svůj archiv. Něco z něho musím vytřídit. Vyhodit. Už se do krabic nevejde. Zajímají snad někoho události staré desítky let? Možná jejich současníky. Anebo se mýlím?

 Našel jsem výstřižek z dobového deníku ÚV ČSTV (Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy) s názvem Československý sport, vydání pátek 28. 5. 1976, s. 1. Titulek článku zní Uznání Zátopkovi a ČSSR s podtitulem Cena UNESCO Fair play udělena. Text článku je zajímavý: Každoroční mezinárodní Cenu UNESCO za Fair play obdržel v Paříži vedle Američana Victora Nederhoffera (hráč squash) a bývalého olympijského vítěze v desetiboji Američana Boba Mathiase také Emil Zátopek. Cena se uděluje buď za mimořádný fair play čin v průběhu roku, nebo za dlouholetou sportovní činnost.

 Emil Zátopek při příležitosti převzetí této ceny ve svém děkovném vystoupení řekl, že „to bylo právě socialistické Československo, které od svého vzniku vytvářelo a vytváří potřebné podmínky pro rozvoj tělesné výchovy a sportu pro všechnu naši mládež. Je to jeden z příkladů aplikace socialistické demokracie v praxi.“ Uvedl, že je rovněž „velmi šťasten, že jako reprezentant první generace sportovců socialistického Československa obdržel tuto významnou světovou trofej“.

 A následující den byla ve stejném deníku uveřejněna fotografie s popiskem: Včera přijal předseda ÚV ČSTV Antonín Himl za přítomnosti místopředsedy ÚV ČSTV ing. J. Chvalného a vedoucího politicko-výchovného oddělení ÚV ČSTV J. Málinky nositele Ceny UNESCO Fair play Emila Zátopka.

 Tak nevím: Zajímá tato informace současníky? Mám dále třídit svůj archiv? Platí latinské historia magistra vitae, tedy„historie je učitelkou života“?


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

K Emilu Zátopkovi mám rozporuplný vztah. Nedostižné tři zlaté medaile z běhu na 5km, 10km a v maratónu z olympiády v Helsinkách budou navždy zapsány v zlaté kronice olympijské historie. Teď je na řadě ta horší stránka charakteru Emila Zátopka. Někdy před rokem 1968 jsem se zúčastnil v tělocvičně ZŠ Boženy Němcové v Opavě besedy s pplk.E.Zátopkem. Jmenovaný nám lhal. Tvrdil, že začal závodně běhat jako voják základní služby, když byl vybrán velitelem k reprezentaci jednotky. Pravda je taková, že byl vybrán atletickým trenérem v Baťově obuvnickém závodě, kde pracoval od šestnácti let. Ověřil jsem si informaci na Wikipedii. Myslím si, že v šedesátých letech už mohl bez obav říkat o svých začátcích pravdu. Druhá nepříjemnost souvisí s účastí, tedy neúčastí, opavského vytrvalce dr.Švajgra na zmiňované olympiádě. Informaci mám od svého učitele a trenéra, velké postavy opavské atletiky, Otto Halečky. Jednoznačně mi řekl, že za neúčastí je výrok tehdy štábního kapitána E.Zátopka o nespolehlivosti dr.Švajgra, který byl jeho vážným konkurentem v běhu na 5km. Opavská atletika udělala možné i nemožné, aby svého závodníka na olympiádu dostala. Dokonce i OV KSČ v Opavě se bezvýhradně přimluvil za dr.Švajgra.

Vím, že článek pana Pelce je o něčem jiném, o tom, že po olympiádě v Mnichově byli E.Zátopek a Věra Čáslavská vzati ÚV ČSTV na milost. Na mnichovskou olympiádu v roce 1972 byli jmenovaní pozváni pořádající stranou jako čestní hosté, přestože byli u nás ještě stále v nemilosti. Tento smiřující akt je možno chápat jako píď země, tak je v ruské literatuře nazýván směr, který popisuje Velkou vlasteneckou válku z lidského hlediska, v souvislosti s helsinským uvolňováním vztahů mezi Východem a Západem.