Historie jako učitelka života…

K Emilu Zátopkovi mám rozporuplný vztah. Nedostižné tři zlaté medaile z běhu na 5km, 10km a v maratónu z olympiády v Helsinkách budou navždy zapsány v zlaté kronice olympijské historie. Teď je na řadě ta horší stránka charakteru Emila Zátopka. Někdy před rokem 1968 jsem se zúčastnil v tělocvičně ZŠ Boženy Němcové v Opavě besedy s pplk.E.Zátopkem. Jmenovaný nám lhal. Tvrdil, že začal závodně běhat jako voják základní služby, když byl vybrán velitelem k reprezentaci jednotky. Pravda je taková, že byl vybrán atletickým trenérem v Baťově obuvnickém závodě, kde pracoval od šestnácti let. Ověřil jsem si informaci na Wikipedii. Myslím si, že v šedesátých letech už mohl bez obav říkat o svých začátcích pravdu. Druhá nepříjemnost souvisí s účastí, tedy neúčastí, opavského vytrvalce dr.Švajgra na zmiňované olympiádě. Informaci mám od svého učitele a trenéra, velké postavy opavské atletiky, Otto Halečky. Jednoznačně mi řekl, že za neúčastí je výrok tehdy štábního kapitána E.Zátopka o nespolehlivosti dr.Švajgra, který byl jeho vážným konkurentem v běhu na 5km. Opavská atletika udělala možné i nemožné, aby svého závodníka na olympiádu dostala. Dokonce i OV KSČ v Opavě se bezvýhradně přimluvil za dr.Švajgra.

Vím, že článek pana Pelce je o něčem jiném, o tom, že po olympiádě v Mnichově byli E.Zátopek a Věra Čáslavská vzati ÚV ČSTV na milost. Na mnichovskou olympiádu v roce 1972 byli jmenovaní pozváni pořádající stranou jako čestní hosté, přestože byli u nás ještě stále v nemilosti. Tento smiřující akt je možno chápat jako píď země, tak je v ruské literatuře nazýván směr, který popisuje Velkou vlasteneckou válku z lidského hlediska, v souvislosti s helsinským uvolňováním vztahů mezi Východem a Západem.