Hnutí "Occupy Wall Street" sílí

obrazek
4.10.2011 23:11
Americká iniciativa „Occupy Wall Street“, inspirovaná španělským hnutím 15-M a částečně arabským jarem, se každým dnem rozrůstá a prostřednictvím sociálních sítí získává mezi obyčejnými Američany stále větší podporu. Protesty nespokojených občanů trvají už třetím týdnem a na Manhattanu – v srdci neoliberálního kapitalismu – mezitím vyrostlo stanové městečko.

Původně symbolická akce se během tří týdnů rozšířila z New Yorku do dalších velkých měst (Los Angeles, Chicaga, Bostonu, San Franciska, Denveru, Pittsburghu atd.) a během října se mají protesty přenést do hlavního města Washingtonu. Americké „rozhořčené“ přišel podpořit i známý dokumentarista Michael Moore a podporu ohlásily už i velké odborové centrály. Stoupenci iniciativy ze všech věkových kategorií spatřují hlavní problém v tom, jak se za současné krize přistupuje k veřejným politikám, korporacím a sociálním právům. Američanům se nelíbí politika škrtů, jež mají primárně uklidnit trhy a investory, přičemž likvidují pracovní místa. Přitom není dostatečně zdaněno 1 % nejbohatších a velké firmy jsou zvýhodněny různými úlevami. V lidech vyvolává nevoli hamižnost korporací, zvyšující se sociální diferenciace společnosti a policejní brutalita. Požadují odvolatelnost zkorumpovaných politiků a skoncování s nekonečnými válkami po celém světě. Účastníky protestů pod heslem „Occupy Wall Street“ spojuje především zoufalství a bezmoc. Dlouhodobá nezaměstnanost absolventů škol (i vysokých) je celosvětovým fenoménem stejně jako všudypřítomná korupce. To v kombinaci s nedostatečnou regulací finančních trhů a s nákladnými válečnými dobrodružstvími, v jejichž důsledku vzrostl státní dluh do astronomické výše, přivedlo americkou ekonomiku do slepé uličky.

Otázkou je, mají-li tyto pokojné protesty proti zdegenerovanému banksterskému kapitalismu nějaký smysl. V autoritativních režimech typu Mubarakova Egypta či Ben Alího Tuniska se demokratizační požadavky snoubily se sociálním hnutím, což dlouholetým diktaturám zlomilo vaz. Avšak ukázalo se, že tamní situace je nepřenosná a když se o změnu pokouší občané tzv. západních demokracií, s jejich vládami to ani nehne. Španělé, Řekové, Izraelci a Chilané se shromažďují v ulicích již měsíce a bez hmatatelného výsledku. Legitimně zvolené politické reprezentace v podstatě není možné v průběhu funkčního období tlakem zdola donutit k demisi, což potvrzují příklady všech uvedených zemí s výjimkou Islandu, kde se to podařilo. Respektování výsledků voleb je základem demokracie. Problém však je, že mnozí lidé už ve volbách nevidí prostředek změny a v krizi se tak ocitá celý systém zastupitelské demokracie. Stejně jako Španělé nevidí rozdíl mezi praktickou politikou socialistů a lidovců, nevidí jej Američané mezi demokraty a republikány.

Vydrží-li občanské iniciativy a hnutí lidového odporu vyvíjet nátlak na politické reprezentace dostatečně dlouho a dosáhnou-li alespoň dílčích úspěchů, mohou nastartovat přerod zkorumpovaných kvazidemokratických režimů, které už dávno nehájí zájmy svých občanů, v demokracie nového typu. Island je možná první zemí světa, která se vydala touto cestou.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

kosina

Díky za komentář. Také si kladu stejné otázky a nedokážu na ně odpovědět. Nevím, jestli jsou hnutí typu Skutečná demokracie teď, které se ze Španělska šíří do ostatních západních zemí počátkem nové éry, nebo se brzy rozmělní v poznání, že současné elity nelze pokojnými - byť několikaměsíčními demonstracemi - vyměnit. Poté může přijít na řadu násilí. Válku bohužel z mého pohledu nelze vyloučit - zkolabuje-li světová ekonomika a postihne-li nás něco horšího než byla krize ve 30. letech. Zatím se jedná pouze o lokalizované konflikty za účelem uzurpace přírodních zdrojů, nicméně napětí na Blízkém Východě stále narůstá a právě tento region se může přeměnit v onen sud střelného prachu, kde začne širší globální konflikt. Doufejme, že k takovému scénáři nedojde.  

rku

Byl bych rád kdyby se přerod kvazidemokratických režimů podařil.V co se ale mohou přerodit? Studenti v západní Europě měli při svých protestech v roce 1968(a ty nebyly tak krotké jako ty dnešní) vzory Maa,Castra,Che Guevaru.Ty bychom asi nechtěli a socialismus skončil 21 srpna 1968.Jakou společnost chtějí vytvořit ti dnešní protestující?Jak bude fungovat Island nemůže být po roce jasné.Z protestujících studentů z roku1968 jsou dnešní manažeři,bankéři a někteří dokonce europoslanci.Žádná vládnoucí elita, a zvláště ne ta,která je podle Vás schopna zbourat dvojčata a vraždit iracké děti aby se dostala k ropě,se nevzdá moci dobrovolně,změnu proto může přinést jedině opravdová revoluce nebo válka.V roce 1989 se vládnoucí elita na východě neudržela u politické moci,ekonomická ji však zůstala a ještě zesílila a tím se dostává zpět k politické.Takže,podle mého názoru,nám zůstává autoritářský režim nebo občanská společnost podle Václava Havla.Na revoluci není pohodlná europská společnost dost chudá.

Ale třeba si děláme zbytečné starost a Aláh to vyřeší za nás.