Hrdinové od Dukly...

Dukla
2.10.2019 09:43
Přebarvená historie dnes tančí na hrobech hrdinů. Dějepis má každý rok nový kabát, stále více vzdálený pravdě. Přisluhovači kácí sochy hrdinů. A tak školáček, celý zmatený, se ptá: „dědo, kdo vyhrál tu válku?“

Generálové jednotek SS si užívají v médiích a v knihkupectvích svou posmrtnou slávu, vzpomínky a osudy československých hrdinů od Sokolova, Kyjeva, či od Dukly, jsou někde schovány v koutě. Paměti jejich velitele, generála Ludvíka Svobody, dnes již nekoupíte.

6.října si – nepochybně bez většího zájmu médií i politiků - připomeneme 75. výročí bojů 1. československého armádního sboru na Dukle. V minulosti tento den byl slaven jako Den československé armády. Časy se změnily. Vlastenectví je znevažováno, váleční hrdinové jsou kádrováni i v hrobech. Hrdinství našich vojáků na východní frontě se nepřipomíná, dokonce se znevažuje. Bojovali a umírali za vlast na špatné straně?

S posledními pamětníky odchází i historická paměť, s historií se dělají kotrmelce. Přebarvujeme historii i tanky, kácíme sochy hrdinů. Ten slavný tank T34 č. 23 musel v roce 1991 ze Smíchova zmizet první, to aby nám nepřipomínal historii. Také maršál I. S. Koněv to má v Praze „spočítané“, bude odstraněn (možná jen uklizen) nejspíše proto, aby nezastínil „slávu“ generála Pattona v Plzni. Podstavec tedy čeká na nového vybraného hrdinu? Další kotrmelec! Chudák školák má v tom zmatek.

Milý školáčku, tak věz, že před 75 lety naši vojáci z 1. československého armádního sboru, spolu s Rudou armádou se probíjeli přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Slovenské povstání bylo očistou za válečnou kolaboraci Slovenska s Hitlerem i při jeho východním tažení proti SSSR.

Karpaty v tomto podzimním období, byly plné deště a bláta, začalo sněžit. Místo slibované pomoci od slovenských divizí, tedy otevření prostoru, přišla palba z německých okopů. Každý metr cesty znamenal i smrt. To byla Dukla v říjnu 1944.

Svátkem se stal 6. říjen 1944, kdy 1. československý armádní sbor vstoupil na československou půdu. Slzy štěstí, zavlály československé vlajky, nad karpatskými horami zazněla hymna, vesnice vítaly své osvoboditele, svoboda přicházela z Východu. V jejím čele byli maršál Ivan S. Koněv a náš generál Ludvík Svoboda.

Před 75 lety napravovali mnichovskou zradu západních spojenců. Dukla se stala branou do naší vlasti. Na Dukle padlo 1 800 našich vojáků, ale i 19 000 sovětských hrdinů. Skuteční hrdinové díky nimž žijeme.

Přemysl Votava

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

  Téměř třicet let se Den ČSLA u nás jaksi neuctívá. Důvody takové nehoráznosti se zdají být nasnadě. Předně již nemáme armádu natož lidovou, spíše se jedná toliko o jakýsi expendiční sbor žoldnéřů, který jak se můžeme dočíst z vyjádření vojenských expertů, by snad byl schopen ubránit území asi našich dvou již bývalých okresů, nyní nazývaných jako jakési územní ,, okršleky", ani ne po dobu dvou týdnů. Máme však zde ono spojenectví prý demokratických států ve zbrani. Militaristé většiny zemí světa spojte se pro další a co největší a bezbřehé zisky vojensko průmyslových komplexů. Nelze si nepovšimnout postupně soustavné indoktrinace našich myslí vzrůstajícím militarismem a smíření se s faktem čím dal častěji klepající na mírové dveře, akutní nebezpečí vzniku další světové války, čemuž slouží i výhřezy zupáctví zvaného jako Dny NATO.Metoda tak zvaného Owertonova okna není tedy aplikována nejen vůči oblíbení si kanibalismu, ale zejména na zvyknutí si faktu blížicích se dalších lidských jatek. Na den přesně před padesáti lety jsme my tehdejší vojíni ČSLA skládali vojenskou přísahu, zpečetěnou taktéž naši úctou k nezměrným obětem bojovníků za naši svobodu, jak jich vzpomíná autor tohoto plně aktuálního  a vynikajícho článku, jako též i zřejmě odezvy na nehorázné přepisování dějin slouhy našich nynějších mocných. Současný nejen naprostý úpadek vlastenectví,  zejména zjevné neúcty k našim osvoboditelů z pod nacistického jha v jednom skutečně vyvolává až pocity ke zvracení nad těmito posluhujícími poskoky nynějšího imperialismu. Jak se nejen na tomto webbu můžeme dočíst, tyto pocity ze současného marasmu nás sdílí více.