A. I. Fursov Pravda o Stalinovi

klavesnice stroje
24.11.2018 17:42
Stalin kdysi řekl, že po jeho smrti budou na jeho hrob nakydána kvanta hnoje, avšak vítr dějin je nemilosrdně rozmetá. Vše se událo přesně tak, jak vůdce předvídal.

Dne 5. března 2013 si pokrokoví a mír milující lidé celé planety připomněli 50. výročí úmrtí J. V. Stalina — slovutného vůdce sovětského proletariátu, zakladatele SSSR, tvůrce i úspěšného architekta pětiletých plánů, a především vynikajícího stratéga i skutečného otce národů, jenž dokázal pokořit teroristickou hydru hitlerovského nacismu. Po přečtení tohoto textu budou mnohá zombie i nadále plivat a dštít na J. V. Stalina oheň i síru (a nevědomky tak odhalovat vlastní impotenci porozumět hluboké souvztažností historických dějů, tedy něčemu, čemu jsou stále urputněji nuceni čelit při svém nekončím střetu s geometrickou řadou rostoucího pozitivního vnímání J. V. Stalina i jeho klíčové role v životě Ruska.  Jakkoli byl Gruzín, zůstává Stalin nesporně největší postavou ruských dějin, a z hlediska funkčnosti vlastního systému je na každý pád osobností číslo jedna. Jeho jméno zároveň symbolizuje celou epochu, v níž Rusko ztělesňovalo umnou strategii, veliký styl a dokázalo realizovat gigantický antikapitalistický projekt. Není náhodou, že čím dále odplouváme z reality časů Sovětského svazu, čím více bahna se lije na sovětskou éru obecně i na samotného Stalina zvláště, tím větší zájem o olbřímí postavu Josefa Vissarionoviče jeví zejména mladí lidé. Značí to pouze jediné: dochází k naplňování slov otce národů, která, jak prokázal dějinný běh, se vyjevila prorockými. Stalin kdysi jasnozřivě vyslovil vědoucí i vidoucí proroctví, když uvedl, že až zemře, na jeho hrob nakydají hromady špíny, jež však sám vítr dějin nemilosrdně rozmetá.

A přesně tak se také stalo: historie už téměř rozptýlila špínu, lži i podlost antistalinismu a není náhodou, že by celá kontrarevoluční destalinizační banda byla kontraproduktivní jen proto, že by lidé, kteří ji vedli a organizovali, byli mizerní, tupí a špatně znali dějiny, nýbrž proto, že v sofistikovaných sporech se tito pučisté neustále a bez přestání chovali jako kramáři na trhu. Patřičným příměrem by zde mohla být rozličná povykování proti tzv. stalinismu srdnatě bojujících výtečníků připomínajících karikaturu z Kiplingova románu Mauglí, když šakal Tabákí neboli Dojídač naprosto nesmyslně křičí do džungle: „Hanba džungli! Hanba džungli!“ Pokud se v tomto ohledu táži, proč Stalin i epocha jím vedeného budování jsou dnes daleko populárnější, než kdykoli dříve, odpovědí mi je hořké poznání současného hospodářského systému i politického režimu, které dovedly naši zemi k definitivnímu, jakkoli zákonitému kolapsu revizionismu na konci roku 1991.

A právě tristní konec osmdesátých let je pro J. V. Stalina tou nejlepší reklamou a zároveň i nejpřesvědčivějším argumentem ve prospěch systému i doby, v nichž stál v čele prvního socialistického státu světa. Pokud hodláme provést inventarizaci okolností ve smyslu: kdo, proč a za co nenávidí Stalina, musíme v prvé řadě vyjít ze známé a dějinami prověřené pravdy: „Člověka hodnotí a definují nikoli jeho přátelé, nýbrž jeho nepřátelé.“ Ne náhodou platí známé rčení: „Pověz mi, s kým se přátelíš, a já řeknu tobě, co jsi zač.“ Kdo byli a jsou ti zavilí nepřátelé Stalina, kteří ho nadevše nenávidí a zároveň se ho bojí, protože nenávist jde vždy ruku v ruce se strachem?! Je velmi dobře známo, že Stalin nenáviděl především nomenklaturu a zloděje v ní,chmatáky, kteří dokonale rozuměli tomu, že stalinský systém sice kradl, avšak právě Stalin byl ztělesněním kladiva na takovou ilegální galérku, prosazuje, aby zločiny byly vždy náležitě trestány dle sovětských zákonů.Pokud šlo o v tomto směru chronické delikventy, pak lze kupříkladu bez výčitek ukázat na nezákonné a beztrestné obohacování se a korupci na Ministerstvu obrany. Takové korupční praktiky byly ve Stalinově éře naprosto nemyslitelné. Nikoho ze současných stranických a vládních potentátů nenapadá, že to byl především Stalin, kdo k smrti nenáviděl sovětské a postsovětské liberály a usiloval o jejich odstavení od moci, stejně jako celé chátry sovětského liberalismu. Sovětští liberálové“ totiž v podstatě byli takoví despotové, že i nemálo z těch, kteří je mimochodně resp. nesmyslně nazývali stalinisty, mohlo snadno prohlédnout jejich maloměšťácké choutky spočívající mj. v tužbě po srovnání materiálního dostatku sovětských obyvatel se Západem, především však v možnosti realizace konzumního stylu života. „Sovětský liberál byl člověk, který chtěl spotřebovávat víc, než mu umožňoval nomenklaturní systém, občan, jenž hodlal často cestovat do zahraničí a toužil i usiloval narušovat a rozmělňovat pravidla systému.  

Podle videa prof. A. I. Fursova Pravda o Stalinovi uveřejněného k 50. výročí úmrtí vůdce Sovětského svazu přeložil Lukáš Sluka

 

 

Lukas Sluka
Vietnamista, politolog (FFUK-1998-2003), člen KSČM, SMKČ a Společnosti Česko-vietnamského přátelství, po úrazu invalidní důchodce na vozíku.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

    Daleko od pravdy zřejmě nebude obecně známé tvrzení, že objektivně zhodnotí dobu, kterou prožíváme až naši mezi několika generační potomci. Velké znepokojení tedy vzbuzují, někteří rádoby historici, jednoznačně poplatní nám nyní vládnoucí vrstvě primitivních zbohatlíků. Opět jsme se ocitli v době kdy za správný názor i ten na dějepis, se stává ten proklamovaný právě vládnoucí třídou. Až vznikají obavy, že současní zbohatlici svým kořistnickým jednáním zapřičiní, že se vlastně ani nenarodí ti, kteří by nás mohli historicky zhodnotit. Možná budou vyklonování či nějak genově vygenerováni. Málem jaksi zaniklo i přání od protifašistécké vlastenky a odbojářky Marie Kudeříkové,, ..a podzdravuj vlaštovky." Vlastně nějak nám ubylo nejen bilologických vlaštovek, ale i těch symbolických. Dle lidového pořekadla jedna vlaštovka jaro nedělá, tedy jaro by jich mělo dělat povícero. Vlastně i přírodní jaro nám nějak vymizelo.