Imperialisté jsou stále zoufalejší: mění se rovnováha sil ve světě

obrazek
5.12.2018 17:57
Imperialisté USA a EU evidentně a nezadržitelně upadají, zatímco Čína a Rusko se stále rozvíjejí.

Tento text je výňatkem z mezinárodní zprávy, jež byla předložena VIII. sjezdu Komunistické strany Velké Británie (ML) v září 2018.

Imperialisté USA a EU evidentně a nezadržitelně upadají, zatímco Čína a Rusko se stále rozvíjejí.

 

Válka proti Sýrii

Nejvíce je to patrné v Sýrii, jejíž vláda je ve válce s džihády převážně cizího původu již od roku 2011. Džihádisté byli vycvičeni, placeni a podporováni americkým imperialismem, nyní díky ruské vojenské podpoře a podpoře Íránců a Hizballáhu jsou na hranici zpětného převzetí celé země. Cílem džihádu bylo svržení syrské vlády v čele s prezidentem Bašárem al-Assadem, avšak bohatství Islámského státu začalo klesat, když jeho bojovníci prokázali větší zájem válčit proti sobě navzájem, než bojovat proti syrské vládě. V tomto okamžiku americký imperialismus začal rozlišovat mezi „dobrými“ a „zlými“ teroristy v Sýrii, ti první se činili dle přání svého páníčka; ti druzí se ze všech sil snažili odstranit co možná nejvíce pokroku z Blízkého východu s cílem jeho návratu zpět až do 7. století. Ani jedno fundamentalistické seskupení nejevilo zájem o získání podpory většiny syrského lidu, takže dokonce i odpůrci vlády, kteří byli pramalými vlastenci a stáli jak proti vládě, tak proti teroristům, často pokračovali v podpoře USA. Proto obyčejní Syřané s radostí uvítali ruský vojenský zásah, k němuž došlo na přímé pozvání jejich vlády.

Nicméně boje byly velmi kruté a fundamentalisté kvalitně vybaveni různými reakčními sponzory - USA, Saúdskou Arábií, státy Perského zálivu a Tureckem. Ti všichni měli vlastní agendu čítající vedení boje pomocí nejmodernějších a nejsmrtonosnějších zbraní a tito islamističtí teroristé byli vybaveni obrovskou logistickou a finanční podporu, díky nimž byli schopni dlouho vytrvat v bojích, které prakticky zničily veškeré obytné bloky ve městech, stejně jako civilní infrastrukturu, školy a nemocnice. S ruskou podporou však bylo mnoho syrských měst od džihádistů očištěno, přičemž pouze v provincii Idlib (sousedící s Tureckem) zůstávají ohniska v nepřátelských rukou teroristů - i to je však již nyní obklopeno vládními silami. Vnucuje se otázka míry pravděpodobnosti dalšího chemického útoku pod falešnou vlajkou, jenž by ospravedlnil vojenský zásah amerického imperialismu a jeho evropských satelitů, aby se tak pokusili zabránit své konečné porážce. Pochopitelně za cenu tisíců civilních obětí a rozbombardovaných syrských měst.

Protože se americký imperialismus, zoufalý z faktu, že jeho válka proti Assadově vládě zkrachovala, obrátil k podpoře kurdských separatistů z Lidových obranných jednotek (YPG), Turecko, které čelí problémům se svými vlastními kurdskými separatisty, rozhořčeně odmítlo pokračovat ve spolupráci se Spojenými státy a namísto toho se sblížilo s Ruskem, čímž výrazně oslabilo frontu oponentů vlády Sýrie.

 

Stále rostoucí úroveň dluhu

Kombinace šoku z hospodářské krize 2007-8 způsobené nadprodukcí, znamenala spolu s náklady na rozličné války, zapříčiněné imperialismem či jeho jménem vedené, celosvětovou eskalaci zadluženosti.

Od roku 2006 se například veřejný dluh na obyvatele Spojených států více než ztrojnásobil a nyní dosahuje 94% HDP. V Británii je veřejný dluh 104% HDP, oproti 42,5% v roce 2006, a je to stejný příběh ve všech imperialistických zemích. Splácení a obsluha tohoto dluhu spadá na masy dělnické třídy, včetně těch jejích částí, které se dříve oproti běžným pracujícím těšily mnoha privilegiím - tj. kvalifikovaní a vysoce vzdělaní dělníci.

Výsledkem je vzrůstající hněv mezi masami v celém imperialistickém světě, lidové rozhořčení, které vedlo k využití jejich hlasovacího práva způsobem, jenž vládnoucí třídě přivodil nemalé problémy - tedy k volbě Donalda Trumpa prezidentem USA, k odhlasování britského Brexitu i k podpoře „populistických“ stran v mnoha evropských zemích.

Většinou je imperialismus schopen přesměrovat hněv mas proti přistěhovalcům nebo alespoň způsobit, že jedna část proletariátu bude cítit z jakési nekonečné řady důvodů odpor vůči jiné jeho složce, avšak stále více lidí dochází k poznání, jakkoli jen instinktivnímu, že klíčovým problémem zůstává kapitalismus - byť ten zarputile třímá prapor iluze, že by mohl být reformován.

Navzdory gigantickým výdajům na válku se imperialismus ukázal být zcela neschopným vnutit svou vůli jakékoli zemi, na níž zaútočil  - ať už Afghánistánu, Iráku, Libyi či Sýrii - bez ohledu na všechnu smrt a zkázu, které jim způsobil.

Je naprosto nepochybné a evidentní, že USA usilovně zvažují vojenský zásah proti Sýrii a Venezuele, zcela neschopny přijmout prostý fakt, že takové agrese pouze zatvrdí rozhodnost domácího obyvatelstva bojovat s útočníkem, přičemž napadené národy budou odhodlány učinit vše, aby v nerovném boji nepodlehly.

Nicméně po válce bude následovat další válka, protože imperialismus marně usiluje o udržení a rozšiřování své nadvlády a válka přináší americkému i evropskému zbrojnímu průmyslu báječné, doslova pohádkové zisky.

 

 

Trvalý význam Palestiny

Klíčovým a nepostradatelným nástrojem imperialismu, jenž je udržován jako předmostí k na ropu bohatému Střednímu východu, je Izrael, který vznikl vyvlastněním milionů obyvatel Palestiny, násilně vyhnaných z jejich domovů o uloupených o svou domovinu poskytující jim obživu.

Ze sympatie k Židům, jež vyvstala z hrůz židovského holocaustu, mnozí lidé v dobré víře přivírali oči nad bezpříkladnou nespravedlností skutečnosti, že vznik Izraele vyústil v popření lidských i občanských práv, tj. v apartheid vůči milionům nevinných Arabů. Avšak s tím, jak tato nespravedlnost rok co rok pokračuje, čím dál více palestinských území je násilně nahrazováno židovským osídlením a Izrael usiluje o převzetí území, které mělo být vyhrazeno pro palestinský stát na základě dohod z Oslo. Mezi světovou populací tak sympatie pro Izrael rychle vyprchávají.

Výsledkem je doslova goebbelsovský útok imperialismu a jeho sionistických loutek, jejichž cílem je udeřit na oponenty konání židovského státu, jakož i na jakoukoli kritiku izraelského nakládání s Araby a označit je jako rasistické a antisemitské. V Británii vidíme, že Labouristická strana je zastrašováním donucena k přijetí „definice“ antisionismu jako antisemitismu, kterážto agenda je do světa hystericky troubena buržoazními médií, i když je pravděpodobné, že většina lidí o tom prostě není přesvědčena.

Podle průzkumu, který v loňském roce provedl Institut pro výzkum židovské politiky, asi 70 procent obyvatel Británie mělo příznivý názor na Židy a nezastávalo žádné antisemitské myšlenky či názory. Na druhou stranu průzkum zjistil, že „postoje britské veřejnosti vůči Izraeli mohou být charakterizovány jako nejistota či lhostejnost, avšak mezi těmi, kteří do problematiky jak se říká »vidí« a dějiny i situaci na Blízkém východě znají a sledují, jsou Britové se sympatiemi vůči Palestincům početně zcela dominantní.“ A to v zemi, kterou, jak připouštějí výsledky průzkumu, charakterizuje jedna z nejnižších měr antisemitismu na světě!

Samy deníky Haaretz a Times of Israel publikovaly články, které odsoudily splynutí anti-sionismu s antisemitismem, byť to je v Izraeli, jak lze očekávat, menšinový pohled.

 

Protekcionismus a obchodní války

Kvůli poměrně vysoké a rostoucí nespokojenosti mezi voliči imperialistických zemí vzrůstá v těchto zemích tlak na to, aby se pokusily získat zpět svou ekonomickou sílu na úkor ostatních. Z tohoto důvodu vypukly obchodní války vedené americkým prezidentem Trumpem s jeho budováním celních bariér teoreticky cílících k navrácení pracovních míst do USA. Podle tohoto zvráceného myšlení hodlá Trumpvyrvat miliony pracovních míst chudým po celém světě, aby vytvořil hrstku pracovních příležitostí pro poměrně bohaté Američany  - takový je způsob, jak naplnit své heslo: „Make America Great Again!“… Obchodní bariéry, které USA vytvářejí, směřují nejen proti rozvíjejícím se ekonomikám zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, ČLR a Jihoafrická republika), ale jsou také namířeny proti stagnujícím a ochabujícím ekonomikám amerických spojenců v Evropě.

Část problémů, jimž čelí imperialistické země, dnes vyplývá ze skutečnosti, že tradiční extrémní vykořisťování Asie, Afriky a Latinské Ameriky je do jisté míry redukováno, protože Čína je ve všech těchto oblastech aktivní a nabízí spravedlivé obchodní podmínky, jež umožňují příslušným zemím odmítnout kořistnické zahraniční investice USA a EU podmíněné přijetím otrockých podmínek.

To imperialismus oslabuje rovněž, a z toho důvodu sveřepě, a o to více zuřivěji usiluje o finanční a vojenské vyřazení  Číny ze hry!

 

Podpora sil socialismu a antiimperialismu

Čína však svou moc upevňuje a prosazuje vlastní kontrolu nad Jihočínským mořem na úkor americké nadvlády v této oblasti, rozšiřuje jak svou vojenskou sílu, tak i svůj obchodní dosah do všech koutů světa. Prostřednictvím své iniciativy Hedvábné stezky doufá, že rozbije okovy imperialistickému útlaku, který zadržel možný rozvoj tolika asijským zemím, jež se mohly těšit ekonomické prosperitě, jako nikdy předtím.

Během tohoto období zůstala naše strana loajální k socialistické Korejské lidově-demokratické republice (KLDR) a bránila její právo rozvíjet se a mít díky suverénnímu socialistickému hospodářství vlastní jaderný zastrašovací prostředek, který KLDR umožňuje udržovat pokročilý průmysl navzdory drakonickým imperialistickým sankcím, jež ji byly vnuceny. Pokračovali jsme v našem antiimperialistickém letním barbecue, které jsme pořádali k oslavám výročí vítězství KLDR z roku 1953 nad agresivními silami amerického imperialismu, jeho nohsledů a loutek imperialistů, s obrovským přispěním bratrské pomocí komunistické Číny.

S potěšením poznamenáváme, že jedním z důsledků amerického imperialismu, který zvyšuje tarify proti dovozu čínských výrobků, je skutečnost, že jakékoli dočasné ústupky, které by ČLR učinila sankčnímu režimu uvalenému USA proti KLDR, vypadá, že neučiní. KLDR je zemí, která je velmi spolehlivá, odvážná, věrná a v obraně vlastního práva budovat socialistický systém hospodářství zcela suverénní. Zaslouží si proto po celou dobu své existence plnou a bezvýhradnou podporu všech pokrokových lidí, států i zemí.

 

Podle článku Imperialists getting desperate as the balance of forces in the world shifts uveřejněného dne 29. listopadu 2018 na webových stránkách Komunistické strany Velké Británie (marxleninské) pro Svaz mladých komunistů Československa přeložil Lukáš Sluka

Lukas Sluka
Vietnamista, politolog (FFUK-1998-2003), člen KSČM, SMKČ a Společnosti Česko-vietnamského přátelství, po úrazu invalidní důchodce na vozíku.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful