Ivan Přikryl: OKD fikce nebo naděje?

ivan prikryl 2019
28.3.2019 10:23
Proces privatizace vzestupu a pádu firmy OKD a.s. hýbe politickou scénu již nejméně deset, patnáct let. Poslední rok pak Poslanecká sněmovna ustavila vyšetřovací komisi, které byl v úterý tento týden prodloužen mandát až do října tohoto roku.

Předseda komise, poslanec Lukáš Černohorský to odůvodnil v plénu mimo jiné i tím, že, cituji:„ ..komise dospěla k závěru, že je stále možné, že Česká republika může získat prostředky, o které přišla při privatizaci společnosti“. Tvrdí dále, že mnoho miliard korun může být beneficienty ČR vráceno.

Se znalostí této kauzy, kterou se zabývám nejméně stejnou dobu, o které píši v úvodu říkám, že pan předseda vynáší velice odvážné soudy a závěry, především ale právní titul, ke kterému komise dospěla, bych velice rád četl. Považuji totiž tento výrok za mystifikaci veřejnosti. Proč?

Pan poslanec je osoba veřejného prostoru a tak snad unese konstatování, že v době, kdy privatizace „nabírala dech“ mu bylo 6 let (a jeho stranickým kolegům jen výjimečně přes 10 let). V jaké souvislosti toto zmiňuji?

Lukáš Černohorský v odůvodnění použil pojem „princip soukromého investora“ Ten bývá skloňován jako měřítko v tržní ekonomice, zda se veřejný subjekt či entita jím ovládaná chovala jako rozumné hospodárné subjekty v tržním hospodářství, tedy jako investor vyvíjející podnikatelskou aktivitu, tj. ekonomickou činnost, jehož hlavním cílem je maximalizovat zisk. Velice moudré. V nové civilní legislativě příznačné (po roce 2012).

Jenomže když byl privatizaci OKD dán základ, tedy v roce 1991, žádné tržní hospodářství v ČSFR, později v ČR neexistovalo. Stát činil (dost hekticky) zásadní kroky k tomu, aby zde tržní prostředí vzniklo. Transformace české ekonomiky po roce 1989 byla největším národohospodářským počinem od roku 1918, kdy vzniklo Československo. Tento proces bývá laiky či politiky zjednodušen pouze na privatizaci, opomíjejí tehdejší nutnost současně řešit například liberalizaci cen, zahraničního obchodu, makroekonomickou stabilizaci a liberalizaci (obnovení) vlastnických práv a zajištění demokratických principů v ústavním pořádku. Pane poslanče, je od Vás korektní pohledem současnosti kritizovat tuto dobu plnou zmatků a nesporně omylů? To ihned odsuďte celé toto období v čele s Václavem Havlem, Václavem Klausem, Milošem Zemanem, celé generace Vašich parlamentních předchůdců, všichni tři spolu s vládními ministry Dlouhým, Kočárníkem, Skalickým jsou tedy podle Vás těmi, kdo zavinili pád firmy OKD. Tedy v první fázi privatizace, kdy stát za 1 korunu převedl privátním, do té doby menšinovým vlastníkům akcie v hodnotě 3,5 miliardy (k důsledkům se krátce vrátíme), Definitivně a jednou pro vždy zmeškala vláda dobu, kdy mohla rozhodnout o skloňované privatizaci „hornických“ bytů vtělených v souladu se zákony v roce 1991 do vlastnictví firmy OKD. A jako bonus dala firmě vláda Miloše Zemana 20 mld. Kč na odstranění ekologických zátěží. Tak hr na ně.

Ano, stát se nejen že tehdy nechoval jako odpovědný vlastník, nepostupoval s odbornou péčí. Doporučuji tedy založit vyšetřovací komisi k určení odpovědnosti za celý proces privatizace, nebo k vyšetření příčin pádu třeba firmy „Poldi Kladno“. Vážně to nemyslím a souhlasím, že člověk, kterého v té době tyto procesy nezajímaly, dospěl, vystudoval (povětšinou již v novém rámci soukromého práva po roce 2012) a tak káže moudra a odsudky.

Posuňme se ale do roku 2004. Stát držel menšinový podíl. Donedávna se při privatizaci nemusel cenou zabývat, jen před pár lety v předvstupním procesu jsme se začali zabývat pojmy jako „veřejná podpora“. O tom, že již žijeme v tržním prostředí, šlo pochybovat, ač řada pravidel byla hospodářství již vtělena a fungovala. Stát nemohl tedy společnosti přikazovat, jak má s majetkem nakládat a mohl si vybrat, zda si akcie ponechá či je prodá. Zbývalo jen říci za kolik.

Když jsem si v archivu vyhledával proces určení ceny v roce 2004 tak jsem nalezl, že celkem 14 x během necelého roku se stát – tedy vláda postupně vývojem ceny zabývala, od částky cca 1,4 mld. Kč až po konečných 4,1 mld. Kč. Úřad pro kontrolu hospodářské soutěže byl velice aktivní, několikrát výši ceny neschválil, až s touto cenou souhlasil a stát v druhém pololetí 2004 uzavřel smlouvu. Při jejím studiu mě trochu „stály vlasy na hlavě“, ale analýza je pro veřejnost nezajímavá, alespoň v této fázi.

Nikdo nic nenamítal, všichni byly spokojeni. Konstatuji, že stát, tedy vláda, dodnes tuto cenu nikdy nezpochybnila, ani ÚHOS, ani Evropská komise.

Vše probíhalo v harmonii. Když dominantní akcionář – Zdeněk Bakala nevyloučil převody hornických bytů do vlastnictví nájemníků, nenašel se nikdo, kdo by cenu zpochybnil. Proč? Kdyby lidé získali byty, bylo by vše OK? Asi ano.

V té době byl pronájem bytů ztrátovou záležitostí, byla zde tuhá regulace nájemného. Když se ale v roce 2005 umožnilo jednostranné zvyšování nájemného pronajímatelem, tak privátní vlastníci zpozorněli. Prognóza byla jasná, pronájem bytu bude dobrý obchod. A protože přísliby byly v té době právem nevynutitelné, nezávazné, OKD byty privatizovat odmítlo. Detaily nechme nyní stranou.

Další vývoj je zajímavý. Politici slyšeli „hlas lidu“ a snažili se vlastníky přimět k prodeji bytů. Z hlediska práva však od roku 1996 (!) mohli jen prosit, naléhat, vyhrožovat.

A pak kdosi se sdružení nájemníků bytů OKD s pomocí politiků nalezl fikci, naději. Ve smlouvě o prodeji menšinového podílu byla podmínka, že pokud by se kdykoliv v budoucnosti prokázala nepovolená veřejná podpora, může stát od smlouvy odstoupit. A začal kolotoč.

Já to nechci karikovat, ale i tato naděje po pečlivém studiu podmínek je jen „mnoho povyku pro nic“. Omyl je v tom, že i kdyby stát od smlouvy odstoupil tak by se dostal do „bot, které nosil v roce 2004“, tedy získal by zpět vlastnictví menšinového podílu, a s byty by stejně nic nesvedl bez souhlasu majoritních akcionářů.

V těchto souvislostech se musíme zmínit i o tom, že 27. 1. 2005 byl podán první podnět Evropské komisi (EK) firmou Penta, ta však své podání nedoplnila a tak bylo odloženo. Sdružení „byty OKD“ pak bylo nadále jediným aktivním stěžovatelem, obracelo se na EK 30. 1. 2008, pak 2., 8., a 23. 12.2008, pak 30. 9. 2009 dále dne 6. 11. 2011 předalo EK kopii trestního oznámení na znalce a zaměstnance Fondu národního majetku.

EK tedy nikdy neobdržela podnět od vlády nýbrž jen o dotčených nájemníků, kteří ale neměli na převod bytu naději od roku 1996. Odplata?

Komise tedy neměla jen stanovisko vlády, která svůj postup hájila, ale sumu posudků všeho druhu. Přes to po přezkumu koncem roku 2011 rozhodla, že prodej menšinového podílu neobsahoval žádný prvek státní podpory ve smyslu čl. 107 odstavec 1 Smlouvy o EU.

Vraťme se tedy do současnosti.

Pokud by vyšetřovací komise chtěla dosáhnout změny, může jen naléhat na vládu, aby celou věc znovu přezkoumala a změnila své rozhodnutí z roku 2004. Ona ale ví, že soud řešící trestní oznámení a tedy určení ceny v prvním stupni zbavil všechny obžaloby a odvolací soud ještě nerozhodl. Komise by udělala nejlíp, kdyby na výrok soudu počkala. Jinak budeme zase v kocourkově. Vláda řekne, že cena byla nedůvodně nízká a určí jí nyní, po 15 letech jinak. Může vůbec? Pochybuji. A znalec? On dostal od vlády konkrétní zadání – hodnotit cenu akcií a tam platí Černohorským citovaný princip soukromého obchodujícího – cena byla mírně vyšší než tržní cena na burze. Tak se, pane poslanče, postupovalo ve většině privatizací v té době.

Teprve následně, kdyby komise obdržela nové usnesení vlády, by mohla kauzu otevřít a znovu projednat. Na tahu je tedy vláda a premiér Babiš. Udělá to? Druhý kocourkov, nebudu komentovat.

A konečně tvrzení komise, že by stát mohl dostat nějaké peníze zpět. Kam Vás vede slepá vášeň. Beneficient (ten kdo měl z nízké ceny profit) již také neexistuje a firma „Správa pohledávek OKD“ (tak se dnes OKD jmenuje), prohrává u britských soudů, kde probíhá likvidace NWR – v minulosti vlastníka OKD, jeden spor za druhým.

A v zákulisí vyřčená slova, že tu škodu zaplatí pan Bakala? Jak známo on byl pouhým akcionářem, podle svého tvrzení před Krajským soudem v Ostravě před nedávnem, dokonce nikdy ne většinovým. A podle našeho práva „akcionář neodpovídá za hospodaření společnosti“. On tedy beneficient není.

Je velice jednoduché, když mladí lidé pohledem současnosti hodnotí své otce a dědy. Odsuzují jejich kroky a poučují je, jak by měli v tržní ekonomice postupovat. Ano, stát se oproti privátním vlastníkům po celou dobu choval, no přinejmenším „s menší odbornou aktivitou“, laxně, neprozřetelně. Vaše současné kauzy však nemusí být nikterak menšího dopadu. Stát je nyní víc než dřív politickým kolbištěm, služební zákon se nadechl a je opět jen přiškrcován, a já, jako (podle Vás) kmet namítám desítky opomenutí vládám současným, marně. Až po létech generace juniorních politiků zestárne, může se proces opakovat. Podívejte se do kočárků, kdo to bude.

Co tím chci říci? Politik je zvolený občan, Ne moudřejší, ne vzdělanější, ne vyvolený ale zvolený. Je správné, že Poslanecká sněmovna chce udělat jednou pro vždy tečku za kauzou OKD. Jen mám pocit, že právě ona není tím správným místem a jediné čím by se měla i z hlediska ústavnosti zabývat, je činnost vlády. Tam je klíč k celé kauze. Já jsem po 14 letech přesvědčen, že chyb v této privatizaci bylo víc, než málo, ale neodehrály se v roce 2004. A politik by se měl poučit, že tisíckrát opakované přání na pravdu nepřetvoří, nechce li lhát a jen osočovat politickou konkurenci či předchůdce.

JUDr. Ivan Přikryl


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.