Jak dopadl Antonio di Pietro, protagonista akce Čisté ruce

obrazek
5.6.2017 04:17
Antonio di Pietro je osobnost, jaká se tak často nerodí, statečný soudce samovyšetřovatel, jenž se rozhodl utkat s mafií a její korupční zločiny mrzačící politický život Itálie vyšetřit a dostat ji do vězení. Narodil se 1950 a začal kaiéru jako policista. Proti mafii bojoval spolu se svými kolegy Francescem Saveriem Borrellim, Ildaou Boccassinim, Gherardem Colombem, a Piercamillem Davigem řadu let. Za tu dobu se mnoho lidí z jeho týmu ocitlo samo ve vězení, protože mafie se umí bránit. Po několika letech Antonio uznal, že se modifikovaly i metody korupce, a "Úplatkov" je stejně nepostižitelný jako dříve. I přistoupil k tomu, že sám vstoupil do politiky, založil stranu "Itálie hodnot", v Prodiho vládě si vydupal ze země Ministerstvo pro veřejné zakázky, a opakovaně se nechal kooptovat do jeho čela. Ale ani on neodolal svodům vyšší politiky a během své kariéry také seděl v Evropském parlamentu, poté zakotvil na několik let na misích v Latinské Americe, Kazachstánu a Turkmenistánu, aby zakončil kariéru jako čestný profesor řecké univerzity. U nás nemáme di Pietra, akci Čisté ruce se bezúspěšně pokoušel importovat Miloš Zeman, aby zjistil, že bez vůdčí osobnosti se to neobejde a tu importovat nelze. Vládnoucí strana však byla dokonce tak hloupá, že se neinformovala ani na to, kam mezitím došel vývoj v Itálii. Dnes má italská policie speciální oddělení antimafie, dále oddělení pro sofistikovanou zločinnost, ba i antidiskriminační pozorovatelnu. Velmi mne mrzí, že nikoho u nás nenapadlo udělit Antoniu di Pietru nějakou cenu, abychom ho sem nalákali, aby nám pomohl postavit naši policii a naše soudy a přivedl nám sem na to odborníky z Itálie. Zejména to oddělení pro sofistikovanou kriminalitu je důležitým tykadlem signalizujícím parlamentu vývoj na poli kriminality, aby to tento mohl reflektovat ve své zákonodárné činnosti, je to jakýsi základ dobré právní praxe. Významné bylo například vyšetřování karabiníků v lékové agentuře, v roce 2006/2007, jež zjistilo vysloveně korupční procesy a zásadní pochybení při schvalování léků, ačkoliv nedokázali nikoho obžalovat, byl veřejnosti dán signál k dalšímu jednání, jak tuto státní organizaci dále dozorovat a sledovat. Kauzu vyvolalo generikum, jež mělo v tisku - dopingová kauza známého fotbalisty - jinou lékovou podobu, než pro jakou byly vystaven papíry a zjistilo se, že zejména u generik probíhá schvalování přes zfalšované klinické testy, jež se konaly např. na Ukrajině. P.S.: v Itálii se krade, ztrácejí se peníze (po desítkách či rovnou stovkách milionů - ale eur!) i řádí mafie furt, byť se některé procesy zlepšily, v politice ubylo dost špíny. Bohužel náklady na politickou reprezentaci - tj. včetně limuzín, helikoptér, letadel, hotelů atd.- má Itálie patrně nejvyšší v Evropě. U nás zůstalo jen u importu líbivé značky, jež nedávala tehdejším politikům jiný význam, než jako volební heslo. Berlusconiho Fininvest měl u nás v té době naprosto prominentní sídlo v Domě vědecko-technických společností na Novotného lávce, přímo u Karlova mostu, (kde mají počátek i další zdejší prasárny jako třeba působení koncernu Unilever v České republice). (A to vím přesně, protože jsem se tam nedopatřením ucházela o místo sekretářky - italštinářky. Hledali však, jak vyšlo najevo, spíše ku.rvu, mladá a bl.bá jsem byla dost - neprošla jsem jako příliš vysoká. :) )

************************protiiskriminační oddělení karabiníků : OCAD: http://www.carabinieri.it/cittadino/servizi/osservatorio-per-la-sicurezza-contro-gli-atti-discriminatori-oscad

No ale proč to píšu: 

Co ale opravdu leží voličům ANO na srdci, to je následují projev Andreje Babiše, s nímž ale opět nic moc nezmohou  parlamentní strany, nýbž prokurátoři a soudci, kteří spí a kteří by mohli popohánět i policisty, kdyby chtěli. A ANO vládne ministerstvu spravedlnosti, jestli se nepletu, takže následující Babišův projev  jsou jen hlody. ANO bylo ve vládě a  mohlo navrhnout zákon o nepromlčitelnosti závažné hospodářské činnosti  (A ještě týdenní dávka čachrů Andreje Babiše: https://vlkovobloguje.wordpress.com/2017/06/06/zdanim-vam-kazdou-korunu-sam-jsem-pred-vami-zoptimalizoval-10-miliard/ )

Andrejův zásadní  projev: 

Voila - 27 cyklů hromadných zásilek, než to dopustovalo ke mně:

vystoupení A. Babiše: "Takže, pane Bendo, prostřednictvím paní předsedající, vy tady sedíte 24 let, tak já se ptám, co jste tady řešili z těch tunelů polistopadové historie naší země (...) Vy jste tady řešili kupónovou privatizaci, Harvardské fondy Koženého? Ty nás stály 100 miliard. (…) Státní banky, které jste nechali rozkrást a které jste následně vyvedli do ČKA, kde jste to rozkradli po druhé. A co lehké topné oleje. A konkurs Chemapolu. A Agrobanka za 50 miliard. A Bohemia za 20. A co kauza IZIP, peníze, které skončily někde na účtech ve Švýcarsku. Proč jste nevysvětlili tento tunel vašim členům ODS! ČKA nás s tála 230 (236?) miliard. IPB měla 270 miliard špatných úvěrů. A co naše předsednictví Evropské unii spojené s kauzou ProMoPro. Pan Kalousek mluvil v Bruselu o ostudě ohledně Čapího hnízda. Ne, vy jste udělali největší ostudu. Vy jste řešili kauzu ProMoPro za 180 milionů Kč, které odešly na účty nastrčených firem a které vybírali bílí koně v hotovosti. (…) A co třeba mimořádná schůze kvůli solárním spekulantům? Celkem Češi - daňoví poplatníci zaplatí kvůli špatnému zákonu zhruba 600 miliard korun navíc za podporu solárních baronů, což je kvalifikovaný odhad Energetického regulačního úřadu. A navíc pět z dvaceti největších solárních elektráren mělo anonymní akcie. Kdopak asi byl jejich vlastníkem? Martin Roman? Nebo Háva od Kalouska? Kmotři? Nebo dokonce někteří poslanci? Nebo samotný Klaus? Když náklady na solární elektrárny začaly prudce klesat, ale podpora ceny garantované státem ne, očekávalo se, že vláda Mirka Topolánka nějak zareaguje. K ničemu nedošlo. Důsledky - jedno z největších tunelů na veřejné prostředky se tak potýkáme dodnes. Za rok 2016 vydá český státní rozpočet na podporu obnovitelných zdrojů téměř 44 miliard, z toho je dotace ze státního rozpočtu 22 miliard a zbytek zaplatí občané.(…) Dotační podvody. Já se ptám, prostřednictvím paní předsedající, paní Němcové, ta tu sedí 18 let. Svolali jste mimořádnou schůzi třeba kvůli největšímu dotačnímu podvodu ROP Severozápad, kde byl tehdejší šéf Petr Kušnierz už odsouzen na pět let za to, že si říkal o úplatky? Právě dnes ho soud poslal do vězení na sedm let za ovlivňování dotačních projektů v hodnotě 1,4 miliardy korun. Zajímalo by vás, kdo ho do funkce dosadil? No přece ODS. Konkrétně tehdejší předseda regionální rady Jiří Šulc. A pan Kušnierz začal u soudu mluvit - o tom, jak ho ovládala chobotnice vedená lidmi napojenými na ODS. A vysvětloval to tady někdo? A proč jste ve Sněmovně neřešili privatizaci karlovarské Becherovky? Nebo asi tady všichni trpíte ztrátou paměti. Tak já vám to připomenu. O privatizaci karlovarské Becherovky pravděpodobně rozhodlo to, že vítězná firma měla ve vlastnické struktuře Karla Schwarzenberga přítele finančníka Zdeňka Bakaly, který o několik let později brutálně ovlivnil privatizace OKD a z firmy vytuneloval 110 miliard korun. Vše kolem privatizace Becherovky se odehrálo ve středu 3. září 1997. O přestávce jednání Poslanecké sněmovny. Tehdy se pro strach z parlamentu narychlo sešla Klausova vláda a většinou hlasů upřednostnila nabídku pana Bakaly a Schwarzenberga. (...) Pro tento projekt zvedli ruce všichni ministři za Občanskou demokratickou alianci. Je zvláštní, že členem ODA byl tentokrát taky pan Schwarzenberg. Byť většina Klausovy partaje podle pamětníků upřednostňovala firmu Stock. Nicméně vyhrál tedy pan Schwarzenberg a s panem Bakalou a to přesto, že jejich podnikatelský záměr byl meziresortní komisí vlády označen za nejhorší. Proč jste tedy ve Sněmovně nikdy neřeš ili podivné okolnosti této p rivatizace, kterou prokazatelně ovlivnila vysoká politika, nikoliv ekonomické zájmy českého státu?(…) Privatizace OKD. Proč policie nezasáhla, když bývalý šéf Fondu národního majetku Češka podal trestní oznámení a pokusil se tento proces zastavit? Případ OKD je případ bezprecedentního bezcitného vytunelování firmy, kde jeho finančník Bakala a jeho kumpáni díky privatizaci získali a vytáhli z firmy OKD přibližně 110 mld. korun. Ano,vážení horníci, 110 mld. korun.(…) A co je dneska výsledkem? OKD hrozí kolaps. Hrozí uzavírání dolů a propouštění horníků. Ptám se. Proč nehovoříme o této kauze a jejich důsledcích, která se významnou měrou dotýká státu? Je tu snad mimořádná schůze kvůli tomu? Jasné, že není. Pan Bakala byl přece sponzorem politických stran. Přece ODS a TOP 09. Jen v roce 2010 dal 15 mil. ODS a TOP 09 7,5 mil. A Věcem veřejným 6 mil. Já vás tedy žádám, abyste ty peníze vrátili firmě OKD. Vraťte to horníkům, abychom platili méně pro jejich předčasné důchody, které jsme jim slíbili… atd." 

 

A zde je historie Čistých rukou - u nás: https://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_Čisté_ruce a v Itálii https://en.wikipedia.org/wiki/Mani_pulite

překlad Google, zkorigovaný

Mani pulite znamená italsky "čisté ruce") -  byla to celostátní soudní vyšetřovací akce, šlo o vyšetřování politické korupce v Itálii, konala se v devadesátých letech. Mani pulite vedly k zániku tzv. "První republiky", což vedlo ke zmizení mnoha politických stran. Někteří politici a představitelé průmyslu spáchali sebevraždu poté, co byly jejich zločiny rozkryty. Antonio Di Pietro byl hlavním soudcem pověřeným operací.

Mani pulite v datech: bylo zaznamenáno podezření cca 5 000 osobností veřejného sektoru. V jednom okamžiku byla více než polovina členů italského parlamentu obžalována. Více než 400 městských a městských rad bylo zrušeno z důvodu obvinění z korupce. Předpokládaná hodnota úplatků vyplacených ročně v osmdesátých letech tuzemskými a zahraničními společnostmi, které se ucházejí o velké vládní smlouvy, dosáhla 4 miliard dolarů (6,5 bilionů lir). [1]

Zkorumpovaný systém, který tyto výzkumy odhalil, byl obvykle označován jako Tangentopoli (česky "Úplatkov". [2] Termín pochází z tangente, což znamená zpětný odraz a v tomto kontextu odkazuje na zpětné provize ze zadavání veřejných zakázek na stavební práce [1] a poli znamená město, [3] V angličtině je někdy překládáno jako "Bribesville" nebo "Kickback City".

Obsah [skrýt]

1 Zatčení Maria Chiesy

2 Rozšíření vyšetřování proti korupci

3 Vliv na národní politiku

4 Proces Cusaniho

5 Vyšetřování na jiných frontách

6 Zvyšující se konflikt mezi Silviem Berlusconim a Antoniem Di Pietrem

7 Strategie zákonné lhůty

8 Fotbalizace

9 V moderní kultuře

10 Viz také - neuvádím

11 Další čtení - neuvádím

12 Odkazy - neuvádím

13 Externí odkazy - neuvádím

Zatčení Maria Chiesy

Úplatkov začal dne 17. února 1992, kdy soudce Antonio Di Pietro zatkl za přijetí úplatku od milánské čistící společnosti Máma Chiesu, člena italské socialistické strany (PSI). PSI se distancovalo od Chiesy, vedoucí PSI Bettino Craxi ho nazval mariuolo neboli "darebák", "divokým štěpitelem" jinak čisté strany. Po takovémto chování svých bývalých kolegů Chiesa začal uvolňovat informace o korupci, která stranu prostupovala. To znamenalo začátek šetření Čisté ruce; Zprávy o politické korupci se začaly šířit v tisku.

Rozšíření vyšetřování proti korupci 

Ve volbách v roce 1992 se středopravá křesťanská demokracie (DC) udržala z moci,  ale její koaliční vláda měla malou většinu, zatímco levicové opoziční strany získaly podporu větší. Po pádu Sovětského svazu se však rozdělila Italská komunistická strana, která zbavila vedení vůdcovství. Mnoho hlasů dostala také krajní pravice - Lega Nord, která nebyla nakloněna vytváření aliance s jinými stranami v té době. Výsledný parlament byl proto slabý a bylo obtížné v něm dosáhnout dohody.

Během dubna 1992 byla zatčena řada průmyslových osobností a politiků jak vlády, tak opozice za obvinění z korupce. Zatímco šetření začala v Miláně, rychle se rozšířila i do jiných měst, jak se přiznávali další politici. Jednou nastala groteskní situace, když se socialistický politik okamžitě přiznal ke všem svým zločinům dvěma karabiníkům (italská četnická policie), kteří k němu přišli, a až později zjistil, že tito přišli jen vymáhat pokutu za dopravní přestupek.

Základem této zvýšené angažovanosti byl obecný postoj hlavních politiků, kteří se rozhodli upustit od podpory podřízených, kteří byli chyceni; To způsobilo, že mnozí z nich se cítili zrazeni a často se podíleli na odhalení mnoha dalších osobností, které by jinak unikly. Dne 2. září 1992 socialistický politik Sergio Moroni, obviněný z korupce, spáchal sebevraždu. Zanechal dopis, který se prosil o odpuštění, a prohlášoval, že zločiny nebyly pro jeho osobní zisk, ale ve prospěch strany, a obvinil systém financování všech politických stran.

Vliv na národní politiku 

V místních prosincových volbách DC ztratila polovinu hlasů. Druhý den byl Bettino Craxi, vůdce Italské socialistické strany, oficiálně obviněn z korupce. Poté, co mnoho dalších politiků bylo obviněno a uvězněno, Craxi odstoupil.

 

Dne 5. března 1993 se italská vláda Giuliana Amata a jeho ministra spravedlnosti Giovanni Consa pokusila najít řešení vyhláškou, která by umožnila nahrazení trestních obvinění za několik trestných činů spojených s úplatkářskými úkony - což podle italského populárního názoru v té době - by vedlo k de facto amnestii pro většinu obvinění z korupce. V rozporu s veřejností a celostátními shromážděními italský prezident republiky Oscar Luigi Scalfaro odmítl podepsat dekret a považoval vyhlášku za protiústavní. Následující týden byla odhalena kauza ve výši 250 milionů amerických dolarů za účasti národní energetické společnosti ovládané vládou -  Eni. Proud obvinění, věznění a přiznávání pokračoval. Dne 25. března 1993 italský parlament změnil obecní volební zákon ve prospěch většinového systému. Později, dne 18. dubna, veřejnost drtivě podpořila zrušení stávajícího proporcionálního zastoupení parlamentního volebního zákona v referendu (smíšený systém byl představen v srpnu), což způsobilo, že Amato o tři dny později odstoupil. Parlament stále šokovaný nedávnými událostmi nebyl schopen vytvořit novou vládu. Carlo Azeglio Ciampi, bývalý guvernér národní banky, byl jmenován vedoucím vlády a jmenoval technokratickou vládu bez politických vlivů. Mezitím bylo vyšetřování Craxiho  zablokováno parlamentem. Několik členů vlády, kteří byli v úřadu jen tři dny, na protest rezignovalo; Mezi nimi byli ministr životního prostředí Francesco Rutelli a ministr financí Vincenzo Visco. V nových volbách do místních komunálních voleb dne 6. června 1993 znovu ztratila polovinu hlasů Socialistická strana a prakticky zmizela. Místo ní se v severní Itálii objevila protestní hnutí s některými ideologickými prvky jako jsou xenofobie a rasismus, a vůle k nezávislosti na zbytku Itálie a obecný odpor k politického systému, se staly nejsilnější politickou silou v severní Itálii. Levicová opozice se přiblížila k většině, ale postrádala jednotu a vedení.

Nakonec všechny čtyři strany ve vládě v roce 1992 zmizely v různých časech různými způsoby: křesťanskou demokracií, jak italská socialistická strana, tak italská socialistická demokratická strana a italská liberální strana. Vznikly Demokratická strana levice, Italská republikánská strana a Movimento Sociale Italiano (Italské sociální hnutí), jež byly jedinými přežívajícími národními stranami; Republikánská strana je jedinou, kdo si od té doby zachoval své jméno.

Podle amerického velvyslance Reginalda Bartholomewa byla za operací CIA, která pomohla italským státním zástupcům obvinit politiky. [4] [5] [6]

Dne 20. července 1993 bývalý prezident Eni, Gabriele Cagliari, spáchal ve vězení sebevraždu. Jeho žena později vrátila 3 miliony dolarů nelegálních prostředků.

Proces Cusaniho

Mezitím začal proces Sergia Cusaniho. Pan Cusani byl obviněn z trestných činů spojených se joint- venture podniků  Eni a Montedison zvaným Enimont. Kauza byla vysílána v celostátní televizi a byla jakousi přehlídkou staré politiky přivedené k zodpovědnosti. Zatímco Cusani sám nebyl hlavní postavou, spojení jeho zločinů s aférami Enimontem se týkalo jako hlavních svědků všech hlavních národních politiků.

Vysoké pozornosti se dostalo případu, když v procesu Cusaniho bývalý šéf vlády Arnaldo Forlani odpověděl na otázku jednoduše: "Nepamatuji se"; Také se stal velice nervózním a nevšiml si, že na jeho rtech se hromadí pot a tento obraz byl považován za symbolický odpor znechucení lidí korupčním systémen. Bettino Craxi naopak přiznal, že jeho strana obdržela nelegální prostředky ve výši 93 milionů dolarů. Jeho obhajoba byla tato: "každý to dělá".

Dokonce i Lega Nord byla zapojena do procesu; Tajemník Umberto Bossi a bývalý pokladník Alessandro Patelli byli odsouzeni za získání 200 milionů lirů nelegálního financování (přibližně 100 000 dolarů v té době).

Byl doložen úplatek italské komunistické straně, ale nebylo zjištěno, kdo se dopustil tohoto přestupku. Řada milánských členů Demokratické strany levice byla během své politické kariéry obviněna z korupce jako členové PCI, ale byli osvobozeni. Jak prokurátor Antonio Di Pietro uvedl: "Trestní odpovědnost je osobní, nemohu přinést tady osobu s křestním jménem Strana and Příjmením Komunistická".

Samotný proces se společnosti Enimont následoval po soudním procesu v Cusaniho, s mnohem menším veřejným zájmem.

Vyšetřování na jiných frontách 

Mezitím se šetření rozšířilo mimo politický rozsah: 2. září 1993 byl zatčen milánský soudce Diego Curtò. Dne 21. dubna 1994 bylo obviněno z korupce 80 finančních policistů a 300 průmyslových osobností. O několik dní později tajemník velké společnosti Fiat přiznal korupci dopisem do novin.

V roce 1994 vstoupil do boje Silvio Berlusconi a vyhrál volby. Mnoho lidí si myslí, že tento krok měl uchránit mnoho průmyslových odvětví před možnými obviněními z korupce. Toto podezření bylo posíleno 11. února, kdy se bratr Silvia Berlusconiho, Paolo, přiznal k zločinu z korupce. Dne 13. července 1994 vláda Berlusconiho schválila nový zákon, jenž zabránil věznění u většiny korupčních zločinů.

Zákon byl pečlivě načasován, protože Itálie porazila Bulharsko v semifinále roku 1994 fotbalového mistrovství světa a je pravděpodobné, že vláda očekávala, že využije eventuálního vítězství k tomu, aby zákon v tichosti prošel ve fotbalem poblázněné zemi. Nicméně, když Roberto Baggio střelil poslední penaltu proti Brazílii přiliš vysoko, a zprávy ukazovaly obrazy nenáviděných, zkorumpovaných politiků snažících se dostat ven z vězení, veřejné mínění se rozzuřilo; Obrazy bývalého ministra zdravotnictví Francesca De Lorenza byly obzvláště úžasné, protože široká veřejnost vnímala krádež peněz z nemocnic jako zvlášť nenáviděníhodný čin.

Jen pár dní předtím zatčení policisté hovořili o korupci v mediálním gigantu Fininvest, největším majetku rodiny Berlusconiových. Většina vyšetřovacího týmu Čistých rukou prohlásila, že bude respektovat zákony státu, ale nemohou pracovat v situaci, kdy by povinnost a svědomí měly být v rozporu: požadovali proto, aby byli přeřazeni na jiné povinností.

Vzhledem k tomu, že vláda si nemohla dovolit, aby byla považována za protivníka populárního soudu, byl výnos urychleně zrušen a označen jako "nedorozumění"; Ministr pro vnitřní věci Roberto Maroni z Legy Nord prohlásil, že ho ani neměl šanci přečíst. Zatímco byl ministrem spravedlnosti byl Alfredo Biondi, obvinění napsaná Cesarem Previtim, právníkem společnosti Berlusconiho společnosti Fininvest, byla přinejmenším uvěřitelná.

29. července byl bratr Berlusconiho znovu zatčen a okamžitě propuštěn.

Zvyšující se konflikt mezi Silviem Berlusconim a Antoniem Di Pietrem 

V tomto okamžiku začalo to, co mnoho lidí označilo za "bitvu mezi Berlusconim a di Pietrem". Zatímco Berlusconiho průmyslové podniky byly vyšetřovány, byli z vlády do kanceláře milánských soudců posláni "inspektoři", aby hledali formální pochybění. Žádné nebylo nikdy potvrzeno, ale tato taktika, spojená s mocí Berlusconiho nad informačním systémem, pomohla šířit, co je popsáno v jiných prostředích jako FUD (strach, nejistota a pochybnosti). Bitva skončila bez vítězů: dne 6. prosince odstoupil Di Pietro. O dva týdny později vláda Berlusconiho odstoupila před kritickým hlasováním o důvěře v Parlamentu, o němž se obecně očekávalo, že bude proti ní.

Během roku 1995 bylo zahájeno mnoho vyšetřování proti Antoniovi Di Pietrovi, který se až po několika letech zbavil všech obvinění, zatímco proti Silviu Berlusconimu padala další a další obvinění z korupce. Později bylo zjištěno, že hlavní prokurátor Antonia Di Pietra v těchto dobách, Fabio Salamone z Brescie, byl bratr člověka, kterého sám Antonio Di Pietro stíhal, a který byl odsouzen k 18 měsícům vězení za různá obvinění z korupce. Trvalo však nějaký čas, než si to orgány uvědomily, a převelely Salamona na jiné povinnosti, vyšetřování ovšem vzalo úplně jiný směr: Paolo Berlusconi (Silviův bratr) a Cesare Previti (bývalý ministr) byli obviněni ze spiknutí proti Di Pietru, ale prokurátor, který později nahradil Salamona, požádal o jejich osvobození a soud tak učinil.

Poté, co byl očištěn, vstoupil Antonio Di Pietro do politiky, což předtím vylučoval z důvodu, že nechtěl využít získané popularity k tomu, co považoval za svou povinnost. Jeho hnutí se jmenuje Italia dei Valori ("Itálie hodnot").

 

V roce 1998 Cesare Previti, bývalý manažer společnosti Fininvest a poté poslanec v parlamentu po Berlusconiho vládě, se díky parlamentnímu zásahu vyhýbal vězení, přestože Berlusconi a jeho spojenci byli v opozici. Bettino Craxi byl odsouzen na několik let kumulativního vězení v konečném rozsudku a uprchl do Tuniska, kde zůstal až do své smrti dne 19. ledna 2000.

Strategie zákonné lhůty

Po roce 1994 hrozilo velmi reálně nebezpečí zrušení soudních procesů v důsledku vypršení zákonných podmínek. To bylo jasné soudcům a politikům a posledně jmenovaní (bez rozdílu - jak Berlusconiho koalice, tak olivovník (PDS - Demokratická strana levice), zvláště pod vedením Massima D'Alemy) buď ignorovali žádosti soudního systému o větší finanční prostředky na nákup vybavení nebo navrhovaly zákony, jejichž schvalování v pomalém italském systému bylo ještě pomalejší než obvykle z výše popsaných důvodů.

Navíc složitá povaha italských zákonů umožnila mazaným právníkům používat mnoho zpozdilých taktik: poučným příkladem byl stíhání Silvia Berlusconiho, když byl obviněn ze zneužití finančních prostředků vlastní společnosti Fininvest, aby připravil černé prostředky, které by mohly být použity pro úplatky nebo jiné nelegitimní účely; V poslední možný den se objevil právní zástupce společnosti Fininvest a stěžoval si, že jeho společnost nebyl proces formálně oznámen. Zatímco ve sdělovacích prostředcích byla tato kauza dobře známá (a také ve sdělovacích prostředcích společnosti Fininvest), formality si vynutily nové zahájení soudního procesu a Berlusconi byl nakonec osvobozen pro uplynutí zákonných podmínek. Tím, že byl osvobozen od tohoto prvního soudu, mohl později profitovat z všeobecného zkrácení termínů pro další soudní procesy, které tak také skončily dříve a s dominovým efektem

Po vítězství Silvia Berlusconiho v roce 2001 se veřejné mínění tak dalece obrátilo proti soudcům,  že tito byli kritizováni za to, že iniciovali Čisté ruce,  že i šíření pozitivních ohlasů jejich činnosti bylo obtížné publikovat. Někteří obviňují Berlusconiho moc v médiích, že sehrála svou roli v této změně nálady veřejnosti nebo neschopnost opožičních stran získat souhlas konzervativních voličů. Dokonce i Umberto Bossi, jehož strana Lega Nord byla opoziční stranou, se stala velmi kritickou vůči soudcům.

Fotbalizace

Termínem fotbalizace označujeme rozdělení "výhry" na množství menších částí, resp.  míčů, a naznačujeme, jaký byl postup při zadávání nejvyšších pozic v důležitých státních konglomerátech, jako jsou IRI, ENEL nebo ENI, politickým osobnostem nebo alespoň manažerům s jasnou politickou orientací. Obvykle se to promítalo i na nižší úrovně, čímž vznikala silová centra závislá na politických stranách, které ovládaly významnou část výrobního systému. Dostupná místa byla obvykle obsazována tak, aby vládní strany (a opoziční strany jako Komunistická strana Itálie) získaly podíl na moci, který odpovídal jejich vnímanému vlivu ve vládě.

V moderní kultuře 

V roce 2005 vytvořil umělec Gianni Motti na základě tohoto skandálu kus mýdla nazvaného Mani Pulite. Tento kus byl údajně vytvořen z tuku z liposukce Silvia Berlusconiho. Byl prodán na 36. ročníku Art Basile za 15.000 eur. [7]

 

Televizní seriál z roku 2015 s názvem "1992" je založen na událostech akce Čisté ruce. [8]

****

Jan Červenka k akci Čisté ruce v Čechách: "Akce Čisté ruce samozřejmě ve své době narazila na tuhý institucionální odpor podporovaný médii (těmi samými, které dneska fňukají nad klientelismem, systémovou korupcí a žádají pověšení arcilotra Babiše) a všechny snahy o reformy v policii byly buď úspěšně zablokovány, nebo je následně odbourali Zemanovi nástupci. A tak jediní, kdo to tehdy odnesli, byli Svoboda se Snopkovou kvůli Libertě, což přitom ani nebyl klasický tunel, na kterém by se ti dva obohatili, ale šlo o ne zcela standardní manévr, kterým chtěli předluženou Libertu udržet nad vodou, a který byl vyhodnocen jako poškozování věřitelů. Ne každá bitva se holt dá vyhrát. "

 

 

amiourful
Bioranger, členka Rómské demokratické strany, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.