Jak hospodaří Babišova tzv. protikorupční vláda s penězi daňových poplatníků

obrazek
12.6.2021 08:57
Věřím, že si ještě mnozí vzpomenou, že se vláda A. Babiše pýřila názvem „protikorupční“ a strana ANO si vzala do vínku tento přídomek před posledními volbami a využívala ho i krátce po volbách. Je taktéž pravdou, že časem se slovo „protikorupční“ z projevů vedení strany ANO jaksi vytratilo. Zde je možno alespoň ocenit, že tato strana byla natolik soudná, že se volební protikorupční tahák nesnažila vnucovat voličům i poté, co se již pevně usadila do vládních křesel.

    Já se tu nyní pokusím vykreslit jiný obraz, který tuto vládu postaví do zcela jiného světla, kde o žádném protikorupčním tahu na branku současné vládní garnitury nelze hovořit, právě naopak. Z mé strany bych si dovolil přímo vyslovit názor, že se tu páchají zvěrstva na daních vybraných od českých daňových poplatníků, a toto své tvrzení se budu snažit zde prokázat. 

    K napsání tohoto článku mě vedla arogance některých ministrů této Babišovi vlády, kteří bezostyšně tvrdí, že požádají Rusko o náhradu škod za výbuch ve skladu vojenského materiálu ve Vrběticích. Tato vláda ztratila svůj glanc již dávno, to asi cítíme, ale nyní se nás snaží přesvědčit, že někteří ministři ztratili i soudnost a charakter. U toho charakteru si nejsem tak úplně jist, protože ztratit se dá něco, co člověk skutečně má.

     Jistě si vzpomenete v tisku zhusta probírané Babišovo rčení, „řídit stát jako firmu“. Nemám proti tomuto příměru žádné námitky, ale potom bych rád od Babiše dostal vysvětlení, jak je možné, že v Turecku stojí elektrárna postavená převážně českými firmami, která 5 let nepracuje, a na kterou byl poskytnut úvěr Českou exportní bankou ve výši 433 milionů EUR a z těchto půjčených peněz zatím nesplatil nikdo ani korunu. Ta elektrárna stojí ve stejném stavu, v jakém ji před 5 lety opustili pracovníci generálního dodavatele Vítkovice Power Engineering bez toho, aby se česká vláda snažila elektrárnu dokončit anebo situaci nějak smysluplně řešit.

   Za těch 5 let nečinností a stárnutí tato elektrárna přišla na ceně podle mého odhadu o hodnotu 5 miliard korun. Jinými slovy, kdyby se ta elektrárna prodala v době, kdy ji turecká strana nabídla české republice k převzetí, a to bylo v roce 2016, tak by zisk z prodeje mohl být o 5 miliard korun vyšší než, za kolik by se hypoteticky dala tato elektrárna prodat dnes.  

   Takže moje otázka zní, jednal by takto někdo se svou vlastní firmou, která by mu patřila, aby si na ni půjčil v bance a pak ji nechal 5 let odstát v nečinnosti, aby ji pak mohl prodat radostně za třetinu ceny, než ji mohl zpeněžit před oněmi 5 lety?    

    Na takovouto otázku jsem se zeptal dopisem paní ministryně financí Schillerové a zeptal jsem taktéž i ministra Kulhánka, kdy oba tito ministři přišli s nesmyslem, že hodlají nestoudně žádat Rusko o kompenzaci za škody na skladu ve Vrběticích. A je najednou nějaké ticho v té české kotlině kolem případu Vrbětice, což neklamně naznačuje, že zahraniční zdroje ze zámoří těch tzv. „důvodných podezření“ vyschly a kromě nějakých těch kopií pasů dvou fluidních osob Čuka a Geka, tak žádné ty nezpochybnitelné důkazy se neobjevily a podle mě ani neobjeví. Už půjde jen o to, aby se potichu z kauzy Vrbětice vycouvalo.   

    K druhé otázce, kterou jsem položil paní Schillerové právě v souvislosti s Vrběticemi, se ještě dostanu, až čtenáře zasvětím do děje korupceplné kauzy zvané Adularya.

    Nyní vezmu genezi tohoto případu elektrárny Adularya od začátku. 

     V roce 2010 zakontrahovala firma Vítkovice Power Engineering výstavbu parní elektrárny o výkonu 290 MW v sestavě dvou bloků po 145 MW s tureckým investorem firmou Adularya. Šnůru velice podezřelých rozhodnutí zahájilo vedení generálního dodavatele této elektrárny – firmy Vítkovice Power Engineering tím, že si vybrali jako dodavatele kotlů pro tento projekt naprosto nepochopitelně rakouskou firma Austrian Energy. Tato firma se nemohla vykázat žádným podobným vzorkem fungujícího kotle nikde ve světě na stejnou technologii a na podobný výkon. Tato firma takto nesplňovala podmínky, které se standardně vyžadují při výběru dodavatele kotlů pro podobný energetický projekt, a neměla být vůbec přizvána do soutěže, a přesto tento kontrakt rakouská firma získala. Konkurentem v soutěži ji byla nejlepší firma na světě v této spalovací technologii, a to americká firma Foster Wheeler. A když obě firmy nabízely do soutěže přibližně za stejnou cenu, pak je vrcholně nepochopitelné, že si vedení generálního dodavatele vybralo za stejnou cenu nekvalifikovaného dodavatele, tedy rakouskou firmu Austrian Energy místo světové jedničky. Tady to už začalo velmi silně smrdět korupcí.

    Navíc, firma Austrian Energy v průběhu kontraktačních jednání s Vítkovice Power Engineering zbankrotovala a každý jiný generální dodavatel by děkoval osudu, že tato firma zkrachovala ještě dříve, než s ní stihli podepsat kontrakt. Kdeže Vítkovice, ty si počkaly, až tuto zkrachovalou firmu koupí další rakouská firma Andritz a podepsaly dodavatelskou smlouvu pak s tímto Andritzem.  

   Je taktéž s podivem, že tato volba zůstala nepovšimnuta ze strany rizikového managementu na České exportní bance, která na tento projekt půjčila peníze tureckému investorovi. Smlouva s firmou Andritz byla uzavřena dříve, než se dal konečný souhlas s úvěrem na tento projekt schválením pojištění u státní pojišťovny EGAP. Zastavit se tento hazard ještě tedy dal, ale nebyla vůle; ano, opět, na scéně byly peníze, ale to tu teď rozebírat nebudu.    

   Tady jen zůstává otázka, kolik Austrian Energy „stál“ tento výběr, protože jiné vysvětlení zde člověk nenachází. A že kotel s tímto výkonem v této technologii dělala tato rakouská firma poprvé, tak asi moc nepřekvapí, že se jim tento první pokus nějak nevydařil, a že kotel byl technicky navržen špatně.

       Chyby v konstrukci kotle se objevily v momentu, kdy se uvedl první blok elektrárny do provozu, a kdy se uvnitř kotle náhle objevilo 150 tun spečeného popílku. Nutno poznamenat, že jediný odborník, kterého na tuto technologii ve Vítkovice Power Engineering měli, již dávno před zalepením kotle popílkem křičel kolem sebe, že ten kotel má špatné proporce, a že nikdy dobře pracovat nebude. A on pak skutečně dobře nepracoval.

    Je také podstatné říci, že toto zalepení kotle popílkem se zjistilo ještě v době, kdy byl kotel v záručním provozu a přece každý víme i z domácnosti, že když máme doma pračku, která nám přestane fungovat v záruční době, tak zkrátka jdu výrobek reklamovat, jen nesmím nechat projít ten termín ukončení záruky výrobce. Na to přece nikdo nepotřebuje mít žádného velkého fištróna, aby si uvědomil svá práva v době záručního provozu.

    Všichni toto víme, jen ve Vítkovicích jako by toto nevěděli, a nechali projít záruční dobu, kdy bylo možno špatně navržený kotel reklamovat. Tímto aktem nereklamování se celá škoda ze špatného projektu kotle vlastně přesunula z viníka tohoto selhání, tedy z rakouské firmy Andritz, na českého daňového poplatníka. Zde se samozřejmě každý sám sebe začne ptát, kolik že se za tento „špinavý business“ dalo vyvařit peněz do vlastní kapsy?

     I když prozatím jako by šly veškeré nelogičnosti na konto vedení Vítkovice Power Engineering, překvapuje, že poskytovatel úvěru - České exportní banka se k těmto podivným krokům ve vedení VPE chovala zcela netečně.

   Jak již jsem zmínil, český stát upsal na tento projekt úvěrové prostředky ve výši 433 milionů EUR prostřednictvím exportního financování a ty prostředky díky úrokům narostly až na dnešních 18 miliard korun. Pokud se v dubnu 2016 zjistilo zalepení kotle spečeným popílkem, pak trvalo českému státu rok, než si objednal expertní zprávu, která odhalila, co je za problém, že se nám ten kotel zalepuje popílkem. Znovu opakuji, rok trvalo českému státu, než došel k nápadu, který vám přijde na mysl asi prvně, že by se věc měla dát k posouzení odborníkům. Za ten rok ovšem také prošla možnost si sáhnout na poslední peníze - 1,4 miliony EUR, které v rakouské bance držela firma Andritz jako garanci za technickou kvalitou kotlů dodaných touto firmou.

    Argumentace firmy Andritz, kterou tato firma zdůvodňovala zalepení kotle popílkem, silně zavání podvodem. V každém případě, od momentu, kdy měl český stát k disposici expertní zprávu ŠKODY Praha a tedy i informaci, že kotel vlastně nepracuje na bázi technologie, která byla v kontraktu sjednána, tak proč se logicky český stát nesnažil získat od firmy Andritz nějaké kompenzace za to, že jako občané české republiky budeme tratni na tomto případu ztrátou cca 15 miliard korun?

   Jak bylo dohodnuto v kontraktu mezi VPE a Andritzem, bylo možno předložit tento případ k arbitrážnímu soudu do Švýcarska a český stát měl touto expertní zprávou hodně nabito, aby firmu Andritz popohnal k zodpovědnosti za špatně vyprojektovaný kotel před arbitrážní soud a vysoudil eventuálně nějaké ty finanční náhrady. Tato možnost žalovat firmu Andritz k arbitráži ve Švýcarsku trvala, podle mých informací, 5 let a myslím, že právě v dubnu 2021 tato možnost již prošla. Musím říci, že jsem ještě poslal varovný dopis na příslušné orgány českého státu, kde jsem upozorňoval, že za krátko tento termín pro možnost otevření arbitráže proti rakouské firmě Andritz vyprší. Asi nepřekvapí, že se nestalo vůbec nic, ani mi do dneška z této české státní instituce neodpověděli.   

    Jen krátká sumarizace faktů na závěr:

    Elektrárna Adularya stojí v Turecku v takovém stavu, v jakém ji před 5 lety pracovníci generálního dodavatele – firmy Vítkovice Power Engineering opustili; nic se s elektrárnou za těch 5 let neudálo. Ztrátu z tohoto neřešení situace odhaduji na 15 miliard korun za předpokladu, že se elektrárna s dolem prodá alespoň za 3 miliardy korun.  

    Mimoto, tato vláda má v rukou od listopadu 2017 expertní zprávu, která prokazuje, že na vině za zmařený projekt Adularya je rakouská firma Andritz, ale česká vláda nevyvinula za ty tři a půl roku ani to nejmenší úsilí, aby z rakouského viníka dostala jednu jedinou korunu kompenzací, anebo rakouskou firmu donutila, aby ty špatně vyprojektované kotle po sobě opravila. A to byla právě ta moje druhá otázka, kterou jsem měl k ministryni Schillerové, a rovněž tak i k ministru zahraničních věcí panu Kulhánkovi, kteří tak velkoústnatě povídají nesmysly, že požádají Rusko o kompenzace za Vrbětice.  

    Zatímco na kauzu Vrbětice nemají tito jmenovaní ministři v rukou žádné důkazy, v případě projektu Adularya mají tito dva naši impresáriové v rukou důkazy v podobě expertní zprávy ŠKODY Praha, která nezpochybnitelně prokazuje, že na vině za zkolabování tohoto projektu je rakouská firma Andritz, ale vůbec nic po viníkovi této škody nechtějí. Není to skandální?

   Nelze nezmínit, že jsem dal případ podivných rozhodnutí ve vedení Vítkovice Power Engineering k prošetření české policii a ta případ po roce a půl odložila, aniž ho začala vůbec vyšetřovat. Policie tvrdí, že na tomto případu není co vyšetřovat, a že neshledala, že by někdo vědomě spáchal nějaký trestný čin. Já mohu jen potvrdit můj silný pocit, že toto nevyšetřování je výsledkem určitých zásahů z politické sféry, zkrátka ze strany těch politiků, kteří si nepřejí, aby škody za projekt Adularya platil viník tohoto selhání - rakouská firma Andritz. Zdá se, že tu v současné vládě převládá strategie, ať škody raději zaplatí český daňový poplatník. A tato vláda má tu drzost hovořit něco o nějakých nárocích za Vrběticemi? Musím si odplivnout, fujtajbl.  

    Napadne vás asi stejná otázka jako mě, do jaké úrovně ta korupce na případu Adularya vlastně zašla? 

Miroslav Kelnar


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.