Jak se kdo má, tak se na svět dívá

cvvm
10.4.2014 05:36
Poslední den I. čtvrtletí uveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění výsledky pravidelného šetření, jak hodnotíme hospodářskou situaci našeho státu a zároveň i životní úroveň svých rodin. Není žádnou novinkou, že mezi oběma názory je sice trvale přímá úměra, ale přesto je veřejnost obecně skeptičtější k našemu národnímu hospodářství než sama k své životní úrovni:

Jestliže pro 53 % občanů je špatná hospodářská situace naší republiky špatná (z toho pro 12 % velmi špatná) a pouze pro 11 % dobrá (velmi dobrá dokonce jen pro jediné procento), pak při pohledu na vlastní na vlastní životní úroveň ji za špatnou považuje jen 21 % respondentů (z nich jen 4 % za velmi špatnou), naproti tomu plných 41 % ji hodnotí jako dobrou (a 5 % z toho jako velmi dobrou). Mírnou skepsi vůči úrovni národního hospodářství ostatně dokládá fakt, že s těch, kdo považují svou životní úroveň za přiměřenou (tito dotázaní odpověděli, že není ani dobrá, ani špatná, a takových byly dvě pětiny všech dotázaných) hodnotí většina (57 %) jako špatnou, více než třetina tak na půl (37 %) a jen 4 % jako dobrou. Dokonce i ti, kdo sami svou životní úroveň hodnotí jako dobrou, považuje třetina ekonomickou situaci ČR za špatnou, dvě pětiny (43 %) ji hodnotí jako „ani dobrá, ani špatná“ a jen jedna pětina (21 %) za dobrou. Že za této situace považuje 84 % těch, kdo hodnotí svou životní úroveň jako špatnou, za špatné i naše národní hospodářství jako špatné, nepřekvapuje.

Má tedy způsob, jakým ta která vláda řeší národohospodářské problémy, nějaký vliv na veřejné mínění?

Nečasova vláda vstupovala do funkce v červenci 2010 za situace, kdy česká veřejnost z více než jedné desetiny hodnotila ekonomickou situaci jako dobrou a z jedné třetiny ani dobrou, ani špatnou. Jen něco přes polovinu dotázaných vyjadřovala negativní hodnocení. Její akcent na deformy hospodářské politiky, jejichž kormidelníkem byl ekonomický nedovzdělanec Kalousek, vedl k tomu, že v den, kdy aféry nedozrálého muže v jejím čele ji donutily odstoupit (demisi podala 17. června 2013), hodnotily tuto situaci jako špatnou už dvě třetiny české společnosti. Podíl těch, kdo považovali národní hospodářství za dobré, se snížil z 12 % na 6 % a podíl těch, pro něž to bylo „ani dobré, ani špatné“ z 34 % na 27%.

Už Rusnokův úřednický kabinet, který nastoupil rok, měsíc a sedm dní před tím, než skončil původní termín, jak jej vyměřily Nečasovým ministrům volby v létě 2010, postupně zvedla kladné hodnocení na 8% a Sobotkova vláda v tomto trendu pokračovala k současným 11 %. Také ono střízlivý hodnocení „ani dobré, ani špatné“ se vrátilo s Rusnokovým kabinetem na onu jednu třetinu veřejnosti, aby ji se současnou koalicí překročil na 35 % současného výzkumu. A že pesimismus veřejného mínění klesl opět k výchozím 53 %, jen doplňuje součty odpovědí. Do jaké míry se v nich už dnes obráží kladný pocit z prvních kroků a jak bude naplněn kroky dalšími, napovědí postupně příští výsledky tohoto šetření.

Ostatně už údaje o vývoj hodnocení vlastní životní úrovně dokládá, že se tohoto poměrně nadějného výsledku dočkaly „ponečasovské“ vlády za situace, kdy to ještě lidé na vlastní kůži nepomohli poznat. Jestliže ji jako špatnou hodnotila na počátku vlády Nečase a jeho Co. pětina respondentů, bylo tomu tak na jejím konci (když nejhůř dopadlo šetření v září 2012 (26 %). Také ono „ani dobrá, ani špatná“ se u životní úrovně pohybuje kolem dvou pětin (38 % na počátku roku 2011, 41 % v červnu i září 2013 a 38 % v šetření posledním). Obdobným hodnot dosahuje i podíl těch, kdo tuto úroveň považují na dobrou.

Tyto výsledky potvrzuje i výzkum toho, jak veřejné mínění důvěřuje vládě a dalším ústavním institucím. Nečasově vládě důvěřovalo v době její demise jen 18 % občanů; Rusnokovu kabinetu v době jeho nástupu 28% a na konci funkčního období 24 %; Sobotkova koalice nastupovala s důvěrou 38 % občanů a na konci I. čtvrtletí to bylo 45 %. I v těchto podílech se obráží fakt, že určitou skepsi, jak se projevuje v rozdílech hodnocení vlastní i veřejné hospodářské situace, doplňuje u toho veřejného přece jen určitý podíl naděje, což je po delší době změna oproti hluboké skepsi řady minulých let.

Jindřich Beránek

jindrich-beranek
někdejší redaktor časopisu Trend, novinář na volné noze

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.