Jak se rodila naše svoboděnka

ostravska operace
22.4.2020 09:24
Koncem dubna hitlerovské Německo mlelo z posledního, milionové trosky jeho armády prchaly před Rudou armádou do amerického zajetí. Rudá armáda drtila Němce přímo v Berlíně. 25. dubna 1945 došlo u města Torgau na Labi, k setkání americké a sovětské armády. Spojenci si podali ruce. Na fotografiích je vidět radost i touha po přátelství. To přání zůstává nesplněno... Mizí úcta k milionovým obětem, kácí se jejich pomníky, mizí symboly. Pamětníci i historie pláčí.

V tom roce si májové šeříky u nás pospíšily. Každou hodinou se blížila již tak očekávaná svoboděnka. Česká, moravská i slovenská města ji vítala šeříkem, objetím i slzy. Rudá armáda společně s 1. čs. armádním sborem osvobozovala od března západní Slovensko, 4. dubna byla  osvobozena Bratislava, 22. 4. Opava, 26.4.  Brno, 30.4. Ostrava… Pro nás bylo povzbuzením, že slezskou metropoli Ostravu pomáhala osvobodit 1. čs. tanková brigáda. Mnohá místa nečekala a se zbraní v ruce povstala proti okupantům. Němci  a jejich spojenci na ústupu ještě vraždili, na mnoha místech koncem dubna umírali zcela neviní lidé, byly vypalovány vesnice. V Čechách německá milionová armáda „Mitte“ hledala cestu na západ.

Ve stejný den, co došlo k setkání na Labi, umírala plzeňská Škodovka. 25. dubna stovky amerických letadel svrhly na Škodovku přes 500 tun zápalných trhavin. Škodovka, klenot českého průmyslu, byl ze 70% zničen, umírali  zde lidé na prahu svobody. Obdobně byla zničena, jako vysočanské továrny ČKD v Praze, po březnovém americkém náletu. I dnes nad těmito zbytečnými nálety kroutíme hlavou, s otázkou proč? Ty důvody jsou zcela zřejmé.  

Krátce po náletu 6. května vstoupila do povstáním osvobozené Plzně americká armáda. Je zajímavým zjištěním, že české polistopadové vydání válečného deníku G. Pattona  „Válka mýma očima “ věnuje Plzni a západním Čechám, jen pár řádek. Je tak zjevné, že pro Pattona to byla jen  epizoda na jeho velké bojové cestě. To dnešní vylepšování výlohy zásluh USA je nedůstojné.  Je nejspíše snahou dohnat bývalé ponížení podílu americké armády při osvobození ČSR.

 I zde však historie pláče. Na jedné straně přebujelé oslavy, na druhé straně brutální neúcta k osvoboditelům Československa. Po slavném „smíchovském“ tanku byl odstraněn rozhodnutím „nějakého“ starosty i maršál Koněv, nositel československého Vojenského řádu Bílého lva 1. třídy. Nositel nejvyšších spojeneckých vyznamenání USA, Británie, Francie, Jugoslávie …  pod jehož velením bojoval i 1. čs. armádní sbor. Každá oběť, každý hrdina musí mít naši úctu, jak těch 140 000 padlých příslušníků Rudé armády, tak i 30 000  rumunských vojáků, či 116 amerických hrdinů, všichni padli při osvobození Československa.  

Dnes je snaha na dobu společného boje za svobodu zapomenout. Novodobí cenzoři kádrují jak hrdiny, tak i oběti. Kácí se pomníky hrdinů, přepisují se dějiny. Regály knihkupectví okupují hitlerovští generálové, skuteční hrdinové mají být zapomenuti. Z poražených jsou dnes hrdinové,  probouzí se pohrobci německé třetí říše. Po českých dálnicích směrem na východ vidíme kolony vojsk…  Co si o tom myslet!

Přemysl Votava    

 

 

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Samozřejmě, že se jedná o zcela jasný příznak tak zvané zkracující se dějinné paměti vskutku zhlouplého lidstva, poněvadž především hlupáci, opakují stejné chyby. Lidově napsáno. Měli bychom se symbolicky prsty rukou uchopit za naše ctihodné čenichy a reflektovat naše většinové postoje. Velice mě zaráží skutečnost, že ze strany služebných médií nynějšího panstva, jsme ujišťování, že tzv. listopadové klíčové cinkání se dělo z nedostatku svobody. Co si vlastně tehdy cinkající uvědomlěci vycinkali., když ani za naše čenichy se nemůžeme poctivě chytit, když nám v tom branní hadr, který musíme z rozhodnutí našeho panstva asi nosit až do skonání věků.