Jak se stala Venezuela pro Spojené státy mimořádnou hrozbou

obrazek
9.6.2015 17:34
Anatomie zmařeného převratu podle scénáře Bílého domu, a jeho dopady.

Desátého června 2015 se v Bruselu uskuteční mezinárodní konference mezi Evropskou Unií a Společenstvím Zemí Latinské Ameriky a Karibiku (CELAC). Setkání se koná pod heslem „tvořit naši společnou budoucnost: pracovat pro blahobyt, soudržnost a udržitelnou společnost pro naše občany“.

Paralelně bude v Bruselu probíhat „konference lidu“, na které se setkají delegáti více než 50 organizací z obou bloků. Tato událost je pojata jako manifestace solidarity s Venezuelou a deklarace cíleného a chtěného odklonu od vlivu Spojených států amerických, který je podle názoru mnoha latinskoamerických politických a sociálních aktérů zhoubný a nežádoucí. Latinská Amerika se nyní vydává na nelehkou cestu balancování vlastní hospodářské integrace se zájmy projektovanými do svého regionu dalšími významnými hráči, Ruskem a Čínou, jež velmi rychle nastupují do prostoru, z nějž se svou neurvalou a neúnosnou politikou samy vytěsnily Spojené státy americké. Poslední hřebík do rakve si Obama vrazil neúspěšným pokusem o státní převrat v Caracasu. Co se mu naposledy podařilo v Hondurasu, nyní naprosto selhalo ve Venezuele. Bílý dům má z ostudy kabát, zatímco lidé latinské Ameriky opět pocítili ve svých ústech pachuť po zradě a licoměrnosti takzvaných Yanquis. Pro lepší pochopení je zde namístě uvézt stručnou antologii posledních událostí, které natolik vyhrotily vztahy mezi anglosaskou a latinskou sférou na obou amerických kontinentech.

Co se přesně stalo:

Venezuela byla 9. března tohoto roku prohlášena prezidentem Obamou „neobvyklou a mimořádnou hrozbou národní bezpečnosti a zahraniční politiky Spojených států amerických“. Obama vyhlásil „národní nouzi za účelem vypořádat se s touto hrozbou“.[1]

Co udělala Venezuela tak strašného, že kvůli ní musel být vyhlášen stav nouze ve Spojených státech? Neslýchané! Venezuela si dovolila zmařit pokus o státní převrat v opět režii „země neomezených možností“

12. února měl vojenský letoun Embraer 314 Super Tucano, (kód N314TG) žoldácké agentury Academi (svého času „Blackwater“ resp. „XE“), maskovaný barvami letectva Venezuely přeletět nad Caracasem a bombardovat vybrané cíle, včetně prezidentského paláce Miraflores, budovy Ministerstva obrany, centrála tajné služby, sídlo organizace ALBA a státní televizní stanice Telesur a další vybrané cíle.[2]

Soukromou armádu „Academi“ řídí již méně soukromí Admirál Bobby R. Inman, bývalý šéf nechvalně známé špionážní agentury NSA a John Ashcroft, někdejší vrchní státní zástupce prezidenta G. W. Bushe.

Letadlo s pilotem Josém Antichem Zapatou mělo vzlétnout z Kolumbie, kde se tato operace „Jericho“ (nazvané podle britského leteckého útoku na amienské vězení v roce 1944), koordinovala přímo na ambasádě SSA, pod vedením velvyslance Kevina Whitakera a jeho náměstka Benjamina Ziffa.

Dalšími aktéry operace Jericho byli generál Thomas W. Geary ze SOUTHCOM v Miami, Rebecca Chávez z Pentagonu, které vedl z Bílého domu v rámci Národní bezpečnostní rady, prezidentův poradce pro latinskou Ameriku, někdejší rezident CIA v Havaně, veterán vojenských převratů v Hondurasu, Ricardo Zuñiga, jr.[3]

Všichni státní aktéři jsou však, jako obvykle, důkladně zahaleni závojem nevládních či polovládních organizací, které se tradičně angažují v převratech a barevných revolucích po celém světě, Freedom House, International Republican Institute, National Democratic Institute, International Center for Non-Profit Law, či National Endowment for Democracy [4]

Takzvaní spojenci si měli během převratu také zahrát svůj part. Kanada měla ohlídat mezinárodní letiště „La Guardia“. Německo mělo chránit občany členských zemí Organizace severoatlantického paktu – a proto také těsně před plánovaným převratem vydal jeho zastupitelský úřad v Caracasu patřičné varování a výzvu všem dotčeným, zásobit se potravinami a pohodnými hmotami. Izrael měl eliminovat klíčové silové cháviztické struktury fyzicky.

Aby byly vytvořeny patřičné podmínky pro puč, washingtonská diplomacie domluvila velkým firmám zadržovat zásadní zboží z prodeje, aby se vytvářely fronty, ve kterých by připravení agenti agitovali ve prospěch puče. Od začátku roku navíc Washington finančně podporoval pouliční gangy vydávající se za studenty, kteří v okolí šířili hrůzu a teror. Takzvaní aktivisté dostávali čtyřnásobek místní průměrné mzdy. Na jejich účet připadlo od začátku roku 43 zavražděných obětí. Represi těchto pouličních gangů pak Washington nazýval potlačováním lidských práv a uvalil ještě v prosinci na některé vládní činitele své oblíbené sankce.[5]

Pučisté ve Venezuele měli bezprostředně po leteckém útoku vyhlásit novou vládu prostřednictvím z Washingtonu zaslaného, předem připraveného prohlášení v deníku El Nacional a předem nahraného videozáznamu vysílaného soukromými televizními stanicemi.[6]Podobné video současně připravili i pučisté z řad ozbrojených sil.[7]

Opoziční politička María Corina Machado se měla stát předsedkyní pučistické vlády. Tato dáma byla nicméně již v květnu minulého roku společně s dalšími opozičními osobnostmi obviněna z plánování atentátu na prezidenta Venezuely Nicoláse Madura a díky tomu pod bedlivým dohledem a tak vojenské zpravodajství rozkrylo plány operace Jericho a v předvečer převratu zadrželo špičku spiklenců spolu s agentem Mosadu.[8] Ostatní pučisté byli zadržení o den později. Na základě výpovědí byl pak 20 února zadržen i primátor Caracasu, Antonio Ledezma, který v rámci chystaného převratu fungoval, mimo jiné, jako „izraelská spojka“.

Takto se liberální politická opozice zbavila jakékoliv možnosti fungovat v rámci ústavou vymezených demokratických mantinelů a její špička přestala veřejně fungovat, neboť se integrálně ocitla ve vyšetřovací vazbě. Obamův Trojský kůň byl ustájen, a zahraniční politika Bílého domu se ocitla oficiálně „v ohrožení“.[9]

Jennifer Psaki, mluvčí Ministra zahraničí SSA komentovala, že její země žádné převraty nesponzoruje. Její pokus podíl Spojených států věrohodně popřít v rámci zavedené doktríny „Plausible deniability“ nevyzněl zcela věrohodně.[10]

Jen ve Venezuele s Spojené státy americké neúspěšně pokoušejí o převrat prakticky permanentně. [11]

Réseau Voltaire uvádí jako příklad únos prezidenta Cháveze (2002).[12]

Vraždu státního zástupce Danilo Andersona vyšetřujícího únos prezidenta (2004).[13]

Pokus o barevnou revoluci prostřednictvím Trockistických uskupení (2007).[14]

Destabilizace země skrze placené anarchistické a zločinecké bandy, tzv. „Guarimba“ (2014).[15]

 

Uvalení sankcí na Venezuelu a vyhlášení stavu nouze Spojenými státy americkými vyvolalo silnou vlnu solidarity s bolívarským státem takřka mezi všemi zeměmi latinské Ameriky. Incident napomohl k užšímu semknutí zemí CELAC, které se po zavraždění prezidenta Cháveze dočasně poněkud uvolnilo.

Radno připomenout nešťastným čelním představitelům krátkozraké a zoufalé administrativy SSA jedno staré leč osvědčené přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

 


[1] https://www.whitehouse.gov/the-press-office/2015/03/09/executive-order-declaration-national-emergency-respect-venezuela

[2] http://venezuelanalysis.com/news/11208

[3] http://interamericansecuritywatch.com/diplomat-with-cuba-experience-to-handle-wh-latam-policy/

[4] http://www.antiwar.com/szamuely/sz-col.html

[5] http://www.mintpressnews.com/details-on-an-alleged-us-backed-coup-in-venezuela-come-to-light/202549/

[6] http://www.counterpunch.org/2015/02/25/the-foiling-of-a-coup-plot/

[7] https://www.youtube.com/watch?v=_A7hqiQvT8Y

[8] http://www.voltairenet.org/article186879.html

[9] https://www.whitehouse.gov/the-press-office/2015/03/09/letter-declaration-national-emergency-respect-venezuela

[10] https://www.youtube.com/watch?v=frO1T3vZNrA

[11] http://www.globalresearch.ca/us-aggression-against-venezuela/5433954

[12] http://www.voltairenet.org/article8686.html

[13] http://www.voltairenet.org/article15554.html http://www.voltairenet.org/article30201.html http://www.voltairenet.org/article130830.html

[14] http://www.voltairenet.org/article158266.html

[15] http://www.voltairenet.org/article183523.html http://www.voltairenet.org/article182588.html

solis
vystudoval sociologii a politologii na belgické Vrije Universiteit Brussel (1992). Tamtéž získal postgraduální diplom (LL.M.) mezinárodního a evropského práva (1993). Absolvent letní akademie na Evropském Univerzitním Institutu ve Florencii (1992). Stážista na Evropské komisi (GŘ I.) Někdejší člen Strany zelených, aktivní v řídících orgánech základní organizace Praha 1 a Zahraniční Odborné Sekci strany. Později zakladatel a předseda základní organizace SZ Praha Suchdol, prominentní kritik politiky někdejšího předsedy SZ Bursíka, v okruhu stranické opozice. Odpůrce plánované radarové základny SSA v Brdech a účasti AČ na expedičních misích a okupaci Afghánistánu. Svého času parlamentní asistent poslankyně Olgy Zubové. Zastupitel MČ Praha 1, předseda finančního výboru MČ P1, lídr kandidátky DSZ ve volbách do EP, kandidát do Senátu za Prahu 6. Lektor na VŠMVV, přednášel komparativní politologii a konspirační teorie. Vede zde diplomové a bakalářské práce na zahraničně politická témata. Poradce místostarosty Prahy 5. Kandidát v květnových Evropských volbách 2014 za iniciativu "Ne Bruselu"
Klíčová slova: Caracas, Obama, Venezuela, Washington

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.