Jan Masaryk: přístup Václavy Jandečkové III.

Ještě ve vetší míře tuto shodu lze nalézt ve výzvě Jana Masaryka na podporu základání Sdružení pro Spojené národy s datací 7. Listopadu 1947 (dále jen 1947)[1]

Poněkud menší shoda se týká čísla 4, ale se stříškou čísla 7 v tomto rejstříku osob je problém, někdy je sedmička psána s  vlnovkou (1951, s.212-213, 214, jindy zase s nožičkou nahoře jako (téměř) vodorovnou přímkou (1951, s, 215, ř.5, 8, s. 217, ř. 41,45, s.218, s.50, s.219, ř. 64, 65, 75,77,  s.220, ř.85, 97) podobně ve výzvě výzvě JM na podporu zakládání SSN (1947). Totéž kolísání lze zaznamenat ve tvaru čísla 1, většinou s bičem, vzácněji jako čárka podobně jako v (1944,1947). Sice ne vždy (Václav Topinka), ale tyto shody lze ve větší míře najít především u těch osob, které měly nějaký bližší vztah k Janu Masarykovi (Clementis, František Fryč, Heidrich, Oscar Klinger, Václav Liman, JUDR. Liška, Václav Nosek (?), Puechler (?), Reviold (?), Trygve-Lie, Jindřich Veselý (?), Vilém Vyšín (?) a JUDR. Zamiš. V těchto případech se lze střetnout také s méně pečlivým vypracováním tvaru číslovky 2. Jde tedy o nespontánní písemný projev. Rejstřík je vypracován spolu s odkazováním na stránky zřejmě až po sepsání části F Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka, které je datováno 4.října 1951.   

To, že autorství rejstříku lze připsat emocionálně rozechvělému Jan Masarykovi, naznačuje způsob zápisu čísel u položky č. 38 (1951, s. 217) psané na psacím stroji Kavan, Pavel, JUDr., býv. zam. čs. velvyslanectví v Londýně, str, v níž je ručně doplněno za titulem slovo Praha. Písmeno P je sice psáno vypracovaněji než v dostupných Masarykových rukopisech, ale ostatní písmena se se tvarově shodují.  Viz třeba slovíčko Druhá (1941), mír. Za zkratkou str. jsou ručně dopsány číslice 10, 27, 21, 28, 32, 59, 71. Sedmička je psána jednou s výraznou vlnovkou, podruhé s nožičkou nahoře v podobě přímky (1951, s.217). Totéž kolísání lze zaznamenat při psaní číslovky 1, jednou s bičem, jednou jako čárka.

Pavel Kavan byl až v listopadu 1950 odvolán z Londýna a zatčen v souvislosti s procesem se Slánským, kde svědčil hned první den (20. listopadu 1952) spolu s Josefem Vondráčkem, dr. Václavem Vlkem, dr. Eduardem Goldstückerem, Mordechajem Orenem, dr. Jaromírem Kopeckým, Oskarem Langerem a Danielou Kaňkovskou. Pavel Kavan byl souzen 25. a 26. května 1953 spolu s  Karlem Dufkem (velvyslanec v Turecku do podzimu 1951, Eduardem Goldstückrem a Richardem Slánským. Všichni byli shledáni vinnými ve smyslu obžaloby, kterou přednesl generální prokurátor Urválek. 23. prosince 1955 byli všichni čtyři propuštěni na svobodu, i když se pan Dufek mezitím ještě stihl rozvést.

 Vzhledem k tomu, že u jiných osob pisatel uvádí třeba, že šlo o vězně, tak lze vcelku přesně datovat, kdy jmenný rejstřík byl vypracován. Podle neověřené informace jeden Čech, který se později odstěhoval do Austrálie tvrdil, že za smrt Jana Masaryka je zodpovědný Pavel Kavan, který ho měl na poslední návštěvě  při hádce neúmyslně vystrčit. Údajně se mu s tím svěřil ve slabé chvilce v Londýně po jeho smrti.

Jestliže se měl pan Kavan někomu svěřit, že nese odpovědnost za smrt Jana Masaryka, tak pouze v tom smyslu, že přeposílal z účtu londýnského velvyslanectví částku 6 milionů dolarů, které tam nashromáždil svými transakcemi pan Toman. A pan Kavan se zřejmě domníval, že na to někdo přišel. A Masarykovi se pomstil.[2] Pavel Kavan přeložil knihu Johna Reeda Deset dnů, které otřásly světem do češtiny. Asi si při překladu této knihy chtěl zavzpomínat na Únor 1948.

Taková položka č.24 psana na stroji Hasal, byv. generál doplněná ručně psanou poznámkou emigrant je úplnou pastvou pro oči, pokud si ji lze porovnat s hláskami a samohláskami otec mne připravoval a generace. (1944) a trvalého (1947). Upozorňuji, že písmeno t (1947) sice není přeškrtnuto čárečkou tak, je to naznačeno (1951), ale hned všehna další t v textu (1947) tento zcela jistě vážný nedostatek napravují, ale jsou trochu méně vyhovující z hlediska podoby. Jenom to g vypadá trochu jinak.  Přece jenom k panu generálovi měl Jan Masaryk blízký vztah. A při psaní číslice 1 při psaní čísel 10, 38 pisatel asi i slzičku ukápl. Co se datace týče, je zajímavé, že slovo emigrant je ručně dopsáno nad začerněné slovo, protože pan Hasal měl odejít do emigrace začátetkem července 1948. V listopadu 1948 mu byla odňata vojenská hodnost.   

V rejstříku chybí jméno paní Marcii Daventportové. A asi by bylo zajímavé porovnat tento rejstřík s rejstříkem osob uvedených v knize Jan Masaryk: úvahy o jeho smrti v elektronické podobě, těch diskrepancí je vskutku požehnaně. Rovněž absentují jména: Bedřich Pomezný, Viktor Fischl, Bedřich Geminder, Vladimír Krajina, Rudolf Slánský, Laurence Steinhardt, Pavel Straka. V daném rejstříku je ručně dopsána položka 99) Vychr, Viktor, krim. inspek. Praha … 40, 41, což nesvědčí buď o úrovni dnešních znalostí, nebo o špatné orientaci pisatele v poměrech na pražské  kriminálce, neboť v literatuře je pan mechanoskop uváděn  jako Viktor Vichr.   A nebo si tento pán změnil jméno.

Jan Masaryk po Marcii Daventportové nekompromisně vyžadoval, aby spálila veškeré lístečky, které jí kdy poslal. Jde tedy o pisatele, který se na svou novou roli dlouhodobě připravoval avědomě mění svůj rukopis, nícméně ve chvílích emočního vzrušení a únavy se vrací zpět ke starému rukopisu. Samozřejmě, že rok, dva treninku udělaly své, ale i změna společenského postavení pisatele. Posuzování rukopisu je ale ztíženo tím, že paní Jandečková nikde neprohlašuje, že rejstřík je psán tímtéž pisatelem, který sestavil daný dokument jako celek. Dále je zkoumání ztíženo použitím odlišného psacího materiálu, tedy červené tužky, nezřetelnosti fotografií atd. Stejně tak posuzování rukopisu vzniklého šedesát let zpět je také znesnadněno časovým odstupem, protože individuální diference splývají. Do popředí, a nejenom v tomto případě začnou vystupovat společné znaky, jimiž se dobově vyznačovalo individuální chování jednotlivců. Nemáme a nemůžeme mít tytež zkušenosti, jaké měli rozhodující se jednolivci ve své době, závislí právě na své schopnosti diferencovat.

Ale je nutno vystačit si vždy s tím, co je k dispozici, tedy v tomto případě s izolovanými písemnými projevy ve velmi malé kvantitě a musel jsem se spokojit s optickým srovnáním. Neměřil jsem úhly písma atd.. Pro počátek lze také uvést, že rukopisy (1944, 1947, 1948) jsou psány evidentně a konkrétněji tímtéž pisatelem, což si je možné otestovat optickým porovnáním tvarů slov Vám (1947 kontra 1948) a slov Děkuji (1944) a Děkuju (1948).

Grafologie alespoň prostřednictvím svých webových stránek nám sděluje, že stojaté písmo,  charakteristické pro dochované písemné projevy Jana Masaryka, je typické pro osoby asertivní: Pisatel stojatého písma zůstává spíše sám v sobě, brání se pohnutí (citovému, lidskému), tlumí, brzdí svůj projev sebeovládáním a rozumem: jako když jezdec přitahuje opratě a kůň poslušně cválá; nedá se neuváženě, nerozvážně do trysku. Člověk s kolmým písmem odolává, jako pevná, kolmá zeď pohybům a tlakům zvenčí. Stojí stále stejně pevně jako strom, navzdory změnám počasí a kapkám deště. Nedotýkají se jeho nitra. Setrvává netečný, indiferentní vůči změnám. Můžeme se o něj opřít, ale neočekávejme, že jej dojmeme a že se nechá zviklat. Těžiště nachází v sobě. Je spíše stabilní.
Jejich chování se vyznačuje rozumovostí, střízlivostí, věcností, rozvážností, realismem, skepticismem, tlumením pudů a emocí, vytrvalostí, odolností, napjatost, neohebností, individualismus, samostatnost, hrdost, domýšlivost, nezúčastněnost, lhostejnost, distancovanost, izolace, nedostatek účasti a soucitu, k lidem přistupuje rozumově, stálost postojů, neovlivnitelnost, zodpovědností, spolehlivostí, smyslem pro povinnost. Na rozdíl od dopisu z r. 1921 se písmo stalo v r. 1944 sevřenějším. Zvýšil se stupeň sebekontroly.

Má některý čtenář těchto řádků pocit, že takto někdo někdy charakterizoval osobnost Jana Masaryka?

Naproti tomu rukopis glos z r. 1951 se sklonem doprava by měl dosvědčovat, že jejich pisatel  je více unášen svými emocemi, míří aktivně směrem k Ty, touží po lidských kontaktech, potřebuje druhé lidi, je schopen nadšení a soucítění, nezůstává lhostejný. Je ochoten spolupracovat a kooperovat. Je však labilnější, protože je nakloněn směrem mimo sebe sama, ven ze svého těžiště, takže snadno ztrácí stabilitu (hlavně při silném pravosklonu - ležatosti). Méně se ovládá, stává se závislý na citech, vzrušení a společnosti. Podléhá pohnutím (emocím: e-motion, motion = ang. pohyb). Nechává se uvést do pohybu jinými silami, ale je vůči jejich změnám přizpůsobivější. Pluje s proudem. Je pro něj typpická energičnost, činorodost, pudovost, převaha nevědomých popudů, citovost, intenzivní prožívání, závislost na citech, citové hodnocení, vřelost, nadšení, labilita: neklid, vzrušivost, náladovost, podléhání okolí, potíže s koncentrací, extraverze: družnost, potřeba společnosti, sociální adaptilita, altruismus, soucit. nesamostatnost, proměnlivé postoje. Typický kandidát na sebevraždu. Typická maniodepka. Jestliže tedy rukopis Jana Masaryka naznačuje, že šlo o ASERTIVNÍ osobnost, tak rukopis z roku 1951 je charakteristický pro jedince, vyznačujícího se EMPATIÍ.

Rukopis Jana Masaryka se vyznačoval jistými charakteristickými odchylkami od norem psaného písma jak v r. 1880, tak i v r. 1932. Jde o používání tiskacího písmena S, s na počátku slov, ale současně o použití psaného s uprostřed slova, dále pak v podstatě o převzetí psané podoby malého písmene з z azbuky.  Stejnou libustskami se vyznačují poznámky in margine červenou tužkou v textech tzv. experta z let 1950-1951, Neobyčejnou stabilitou v Masarykově rukopisu se vyznačuje tvar malého psaného písmene a, u něhož je změněn toliko tvar spojovacího ocásku, což dokonce při použití a ve slabice zaniká. Změna jeho tvaru je dána změnou sklonu písma. Jsou zde i rozdíly, zatímco předsmrtné k (1944, 1947, 1948) je takovým kompromisem mezi psaným a strojnickým písmem, tak posmrtné k (1951) je vždy psáno strojnickým písmem. Pokud se lze rozhodnout pro interpretaci tohoto jevu jako záměrného výsledku vůle téhož pisatele, tak byla by to asi právě v případě tohoto písmenka ta nejjednodušší cesta. Přitom záměna tvaru písmena k není tak ve třech případech dotažena do konce.

V poznámce ke svodce ze dne 30. ledna 1950 Vždycky po svěrací kazajce zapírá. (1951, s.85) se shodují s Masarykovými téměř všechna pismena i jejich spojení ve slabikách. Písmeno V s Vaší (1947), z a po se shoduje s tvary písmen slově pozorně. Sklon písma se sice mění ze stojatého (1944,1847, 1948) ze stojatého na šikmé, nicméně nestabilita tvaru tiskacím způsobem psaná tvaru písmene V přetrvává ve všech dostupných textech. (Vždycky, Vychr, Viktor (1951, s.220); Viz (1951, s.249); Vyšín (1951, s. 261)

Slovíečko Které (1951, s. 60) má svou odpovídající podobu ve slovech kterou a kdy (1947) i ve slovech Děkuji a referátů. Samozřejmě, je nutné přihlédnout k tomu, že pisatel (1951) rád podobně jako Masaryk používá při psaní velkých písmen s oblibou jejich tiskací podobu.

Na téže straně (1951) lze nalézt téměř románové vyjádření Jana Masaryka ke způsobu vyslechů Jana Bydžovského, kde je úředně zaprotokolováno použití svěrací kazajky: a to nešlo udělat jinak? Tohle je výsledek.  Výsledek porovnání této glosy s texty (1944, 1947) bez použítí svěrací kazajky je zhruba tento: Tvar jednotlivých píslem a slabiky je téměř totožný s a ja ho udělal  (1944)  i v nekonečné (19 44) a vysloužilily (1947) Velké T je psáno jako tiskací písmeno, pro málé tlze nalézt shodu v obou textech.

Tvary písmen v glose (1951, s. 70) ano, nelže viz Püchler a ostatní (i přes její téměř nečitelnost) jsou  podobné, ne-li shodné s  může a Pomozte (1947) a v nekonečné, z mathematiky, zdraví. (1944)

Rukou byla doplněna stránka sepsaná strojopisem Výpověď Jana Bydžovského o nadpis Opis vlastnoručního zápisu k trestné činnosti v IS. (1951, s.98). Tento rukou sepsaný nadpis je pozoruhodný tím, že se vrací ke stojatému písmu. Nejen to, první,druhé a třetí s je psáno jako psací s, ale čtvrté s jako tiskací. Stejnou variabilitu při použití psané podoby této hlasky lze střetnout v (1944, 1947). Nejen to, je použito také tiskací k. Tiskací e je zase použito ve slově trestné, druhé je psané.  Písmeno č ve slově činosti je téměř totožné s č ve slově členy (1947), pismeno i v tomtéž slově se výrazně podobá i ve slově důležitou (1947). Dva kopečky nn ve slově  činnost jsou psány vysloveně lajdácky, pisatel jakoby se vracel ke svým písařským zvyklostem z roku 1921, nebo se jedná o nějakou variantu tiskacího n. Vypadá to, že byl na Jana Bydžovského za jeho výpověď pěkně nazloben.  Nicméně velké tiskací písmeno S ve zkratce IS je téměř totožné s velkými tiskacími S v ve slovech Sdružení a Spojené (1947).

Špatně čitelná glosa jeho důvody bude mít ještě jiné (1951, s.116) byla připojena ke svodce ze dne 31, ledna 1950. Zde lze pouze uvést, že písmeno j ve slově jiné je psáno ve stejném tvaru jako j ve slově přeju (1944), nelze přesně rozeznat, zda první slabika ve slově důvody je psána tímtéž způsobem jako první slabika ve slově důležitější (1947). Ještě o trochu více se shoduje psaná podoba slova mít se slovem mír (1947) a třetí slabikou ve slově svědomitě (1947). Rovněž Jan Masaryk použil jednou výraz děkuji (1944) a podruhé Děkuju (1948).

Poněkud snad lépe čitelná poznámka prokázáno Püchler, Bydžovský, Kopeckého materiál (1951,s. 127) je připojená opět k svodce z 31. ledna 1950, v níž se, co do grafické podoby písmena p, r, z,  ve slově prokázáno shoduji s grafickou podobou těchto písmen ve slově pozorně (1947). První tvrdé y ve Slově Bydžovský se výrazně podobá témuž písmenu ve slově synovi (1944) a l ve slově materiál s l ve slovech udělal a připravoval (1944). Písmeno m v tomtéž slově se shoduje s m ve slovech mathematiky a domů (1944). A jestli se e a m ve slově emigrant (1951, s. 216 viz obrázek) neshodují s m a e ve slově mathematiky, tak už nevím, co se s čím shoduje. Porovnej též h v tomto slově mathematiky s h ve slově Kopeckého.

Poznámky (1951, s. 70) a (1951, s.127) psal evidentně  jeden a tentýž jedinec.  Kdybychom však měli k dispozici toliko (1951, s. 127), tak bychom nemohli najít shodu mezi písemnou podobou písmene přeškrnutého t [tedy dokonce shodujícího se s podobou písmene t v Times New Roman], které také lze nalézt v Masarykových písemných projevech, s nepřeškrtnutým t ve slově materiál. Avšak přeškrnuté t lze uzřít ve slově ostatní (1951, s.70) a ve zkratce atd. (1951, s. 127, srovnej též t ve slově Pomozte [1947]). Nevím, co už lépe může naznačit, že v r. 1951 byly tyto poznámky psány natrénovaným změněným rukopisem. Někdy také (i bohužel) platí, co ses v mládí naučil, tak ve stáří jakoby najdeš.

V zčásti nečitelné (nahrazeno třemi tečkami) a zčásti přeškrnuté poznámce (1951, s. 155)  proč?  lež  materiál Kopecký Gouyou  Proč nebyl vyslechnut Kopecký  podrobněji. Když … viz …  Freund (?)  má překlad dopisu Gouyou slova materiál Kopecky a slova Kopeckého materiál psala tatáž osoba, takže lze snad totéž tvrdit o textu celé poznámky, připojené ke svodce z 18. února 1950. Nicméně zvětšené, naprosto zřetelné a energicky napsane litery slova proč odporují všem ostatním zde uváděným textům z let 1921-1951. Na této stránce je slůvko proč napsáno třikrát, pokaždé v jiné podobě, neobyčejně flexibilní písař.  Pouze y vykazuje nadějnou podobnost s y ve slově synovi (1944) Tonoucí písmoneznalec se i jednoho písmenka chytá.

Odkud ale znal pisatel těchto řádek správný tvar přijmení francouzského zpravodajského důstojníka Henriho Gouyoua [krycí jméno Šmidra], styčného důstojníka na ministerstvu obrany z éry první republiky, když i paní Jandečková uvádí jeho jméno ve tvaru Henry, pokud jim nebyl ministr národní obrany v exilové vládě Jan Masaryk. Pani Jandečková cituje vypověď kapitána Püchlera (s. 154): Ppluk. Fryč … udržoval styk … s majorem Gounym  (vyslovuje se Guju), který byl styčným důstojníkem za první republiky na 2. Oddělení MMO v Praze.

V knize paní Jandečkové lze o pánovi tohoto jména nalézt ještě dvě zmínky.  Jednak jako odkaz na uváděná jména v  jednom z protokolů výslechů ppluk. Fryče ze dne 23. listopadu 1949 v Mladé Boleslavi na 5. Oddělení Hlavního štábu ministerstva národní obrany  (tamtéž s.150), jednak jako položku Gouyou, mjr. francouzské vojenské výzvědné služby … str. 65 (s.216) v rejstříku osob ve spisu Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka, kde se na téže straně podle téhož rejstříku jsou zmíněna ještě jména František Fryč, Jan Bydžovský, Jaromír Kopecký, František Moravec, tedy jde o odkaz na výslech kapitána Püchlera, který na s. 154 cituje paní Jandečková. Zmínka Freund (?)  má překlad dopisu Gouyou sice prozrazuje, že pisatel (1951) mohl znát správný tvar jména francouzského vojenského přidělence k MNO takoé odjinud, což ale nevysvětluje, proč dotyčný při sestavování rejstříku neuvedl křestní jméno, na což v jiných případech velmi pečlivě dbal.

 Na téže straně (1951, s. 155)  pak se ještě lze nadít dvou uzlíčků na slzami zalitém kapesníčku nám již dobře známého experta (Clementis – Fryč   Clementis – Vyšín) totéž, z nichž lze vyždímat pouze, že pokaždé lze napsat t tak trochu jinak. To by mě zajímalo, kdo doučoval Jana Masaryka krasopis. Výsledky toho doučování se neprojevily ani v r. 1944, ani v r. 1947, každý pes, jiná ves. Daného kantora je nutné ale pochválit, že s ním alespoň nacvičil stejný způsob psání prvních čtyř písmen jména svého nástupce na ministerstvu Clem je napsáno přímo vzorně. A jako by z oka vypadlo seskupení písmen udělal (1944).

Nejšpatněji je čitelná poznámka (1951) na s. 163, v níž podle paní Jandečkové je napsáno: ví. že je Fryč ve vazbě, vždyť o něm vypovídal předtím opak. Po desetinásobném zvětšení přeskenované stránky mohu tuto verzi potvrdit, ale lze upozornit, na to, že je použito ruské malé psané z, které se podobá ž ve slově přetežkými a vysloužily (1947). Počátek slova vysloužily se shoduje s vypovidal. Slovo opak má svůj protějšek ve slově připravoval (1944).

Na straně 220 pani Jandečková nám prostřednitvím fotokopie se dovoluje seznámit s další ukázkou rukopisu experta:  93) Kropáček, Ing. C, krim. úř. Praha … 40,41, 94) Vychr, Viktor, krim. insp. Praha … 40, 41, 95) Tomíček, prof. dr. Praha … 49 96) Mareš, krim. ček. 55 Klecanda, en.  …. 74, 75.[3]

Některé tečky v tomto rejstříku bezpochyby odpovídají tečkám v Masarykových rukopisech (1944, 1947).  Stejně tak řadová číslovka 94 vykazuje až na sklon tak 95% míru shody s čísly uvedených v Masaryrových písemnostech, tedy 1947. Menší míru shody díky méně pečlivějšímu rukopisu lze nalézt při srovnávání s letopočty 1944 a 1948. Ale pro pisatele těch teček a interpunkčních znamének obecně platí jak především v r. 1944, tak méně výrazně v 1947, tak jednou, nebo dvěma výjimkami v r. 1951 jedno obecné pravidlo, vždy udělá nejprve jakoby mezerník, a teprve pak tečku za větou či čárku mezi slovy, nebo větami. Ve své knize paní Jandečková lze nalézt fotokopie ukázek z deníků a dopisů pana Bydžovského, jenož rukopis lze charakterizovat v tomto ohledu slovy „jak kdy“.  Podobnost číslovek nelze ale přeceňovat, může jít o vliv stejné školní předlohy podle normy z r. 1932, což by ale naznačovalo zhruba stejný věk původce všech zde porovnávaných písemností.

Další dobře čitelná rukopisná glosa rozvádí komentář k výslechu vrátného v Černinském paláci Proč nebyl dotázán, zda 10.3,48 v ½ 6 ráno procházel chodbou s okny do II. nádvoří ? (Viz výpověď Jindráčka).

Rukopis této citace nevykazuje příliš velkou shodu s rukopisem Jana Masaryka, až na způsob psaní z, s čímž souvisí snad větší míra shody mezi zda a zdraví (1944), možná ještě více zasluhují (1947) Velké P ve slově Proč má něco z velkého P ve slově Praha (viz obrázek), ale rovněž něco z velkého P ve slově Prosím (1947). A kdyby bylo možné vložit číslovku 48 do poděkování Jana Masaryka z ledna 1948, asi by ten nicotný rozdíl ani nikoho nezarazi. S tímtéž poděkování rovněž souzní tvar zda s tvarem za, ba psaný tvar písmene s je téměř shodný. Zatímco ale z krasopisu by pisatel poděkování (1948) měl by dostat čtverku, tak pisatel glosy by mohl dostat z téhož předmětu tak v nejhorším případě dvojku.

Stejně krasopisně jako jméno Jindráček je nápsana poznámka Jiné tablety (1951, s.262) , která vykazuje podobnost v tvaru písmen se slovy z mathematiky, otec (1944) a dnes být  (1947).

Závěr

Jan Masaryk nebyl žádné maniodepresivní tintínko, jak ho pomluvili ministr Nosek a  Václav Černý, který jako maloburžoazní intelektuál mu pěkně naletěl na vidle. Z tohoto důvodu lze vyloučit, že  by byl schopen napsat román Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka a v něm charakterizovat dotyčného jako houževnatého muže. Ale také nešlo o chronického zbabělce, jak ho pomlouvá americký historik Igor Lukeš jenom proto, že má poněkud jiné preference. Někdo takový by se neodvážil ignorovat embargo OSN na dodávky zbraní na Blízký Východ.    

Však výše uvedená charakteristika  také pisatele dopisu Jana Masaryka J.V. Stalinovi pěkně vytočilo. A velmi se proti tomu ohrazoval také pisatel Vyšetřování příčin smrti Jana Masaryka. Z toho důvodu lze také se přinejmenším domnívat, že oba dokumenty byly sepsány tímtéž pisatelem. Vzhledem k tomu, že jsem dospěl již dříve k závěru, že pisatelem dopisu Jana Masaryka maršálu Stalinovi je samotný Jan Masaryk, nezbylo mi nic jiného než učinit závěr, že původcem obou pisemností je jedna a tatáž osoba. Zde provedený naprosto laický rozbor písma a obsahu dostupných písemností v žádném případě nevedl prozatím k přesvědčivému vyvrácení této hypotézy, spíše naopak.

Když jsem si dal dohromady rukopisy na hořejším obrázku, tak jsem zajásal, že skutečně mám důkaz o tom, že tento muž dokonce přežil svou politickou smrt. Ale manželka mě vyvedla z omylu. Určila, že slovo na prvním a třetím řádku sepsal jeden a tentyž pisátel, jehož rukopis se neshoduje s rukopisem na druhém a čtvrtém řádku, tedy Masarykovým. Pookřál jsem až při hledání správného tvaru jména Henri Goujou. Přece jenom bych si ponechal určitou rezervu v tomto směru,  hlavně co se týče tvaru některých písmenek a jejich vázanosti. Je zřejmé, že pokud jde o rukopis záměrně měněný, tak tato varianta přichází do úvahy. To se týká jak časového odstupu, tak změny použitého psacího náčiní (péro x červená tužka), tak i změny společenského postavení pisatele z ministra, jehož přežítí závisí na jeho Asertivitě, na uprchlíka na útěku, jehož přežití závisí na Empatii, nicméně ponechávajícího si velmi ostře, tedy agresivně při psaní takového písmene t.

A kdyby tim pisatelem z r. 1951 byl empaticky naladěný archivář, bývalý policejní komisař Gorner, jak naznačuje sklon písma glos Experta, tak jsme se dostali o kousek v charakteristice Jana Masaryka jako houževnatého jedince, čemuž nasvědčuje také sklon jeho písma. V žádném případě 10. března 1948 neměl nějaké  charakteristické vlastnosti, které by z něj dělaly horkého kandidáta na sebevraždu. Jenom se obávám, že grafologie po tomto mém exkurzu bude definitivně prohlášena za buržoazní pavědu. Jenom mě utěšuje, co pravil pan profesor Doktor Otto Fanta, stálý přísežný soudní znalec pro obor písma v jedné z kapitol Systému kriminalistického vzdělávání. Psychologie zločinu a zločinnosti. [Praha: Nakladatel F. Kodym, asi 1936. 587 s.], že každý z nás ve svém životě je nucen být tak trochu grafologem, který porovnává různé podpisy a druhy písma, aby nenalítl podvodnikům.

Další použitá literatura

Šejnoha, Josef, Moravec, Ladislav a Fanta, Otto. Systém kriminalistického vzdělání: (psychologie zločinu a zločinnosti). V Praze: F. Kodym, [1936]. 587 s.

http://www.vhu.cz/obnova-ceskoslovensko-francouzske-zpravodajske-kooperace-mezi-breznem-a-srpnem-1939/

http://ografologii.blogspot.cz/2007/10/sklon.html¨

http://www.grafolog.cz/znaky/sklon-popis.php

Literatura k dalšímu (i k mému) studiu.

Dana Fischerová Katzerová Vladka Grafologie v poradenské a terapeutické praxi.

Baková Helena Portréty historic kých osobností Nejen grafologický pohled

Táž Psychologie písma . 2015

Poznámka: Zájemci o studium srovnávacího materiálu se mohou potěšit zde

https://www.facebook.com/jiri.reznik.73/media_set?set=a.1095976440415227.1073741828.100000086432058&type=3