Josef Drahorád: Nový ekonomický systém

obrazek
2.4.2018 11:22
Stať z přípravované knihy zkušeného českého systémového inženýra: "Studie struktur ekonomického systému a jeho deformací" Bohužel se nepodařilo vložit obrázky. Prosím, zasílejte mi komentáře a dotazy, (když dole prokliknete moje jméno, nabídne se obrazovka, odkud je možný kontakt) autor by byl vděčný, když se dozví o čemkoliv, v čem je jeho systém nedokonalý nebo potřebuje lépe vysvětlit. První komentáře a otázky a odpovědi jsou na konci článku.

Souhrn:

Je definována a následně analyzována základní struktura, tvořící ekonomiku lidských skupin a státu. Tato struktura je tvořena z hlavních subjektů a z hlavních toků energie a hmoty. Hlavními subjekty jsou lidé, firmy a stát. Hlavní toky energie a hmoty jsou toky práce, zboží a směnného ekvivalentu (peněz).

První jednoduchá struktura, analyzuje zemědělsko-řemeslnické skupiny. V této struktuře jednoduchých produkčních skupin jsou i toky energie a hmoty jednoduché. Jsou tři: práce lidí, zboží, určené pro lidi a směnný ekvivalent.

Zapojením a vznikem státu - v tomto případě nazývaném Stát 1 (základní struktura 1, ZS1)- se situace komplikuje; ze směnného ekvivalentu se stávají peníze. Charakteristikou peněz je, že jejich pomocí je do systému připojena část lidí, kteří odstraňují existující technologické a další bariéry produkce a distribuce zboží. Tito lidé, jakkoliv je jejich činnost pro celek užitečná, nic neprodukují a tudíž ani nic nemohou směňovat. Proto se přirozeně nedostanou do toků směnného ekvivalentu. Řešením je emise peněz státem a prvním krokem jejich zavedení je platba státu právě svým zaměstnancům, kteří následně peníze přivádějí do okruhu směny zboží a tím se do něj zapojují. Tok peněz se pak rozděluje na dva proudy – jeden proud kopíruje předchozí tok směnného ekvivalentu – druhým tokem jsou do tohoto směnného systému zapojeni zaměstnanci státu. Uvedená situace je analyzována, jsou sledovány deformace (v tomto případě nesystémové) a jsou diskutována možná řešení.

Ve druhé části je popsána základní struktura (ZS2) průmyslového státu, který nazývám Státem 2. V něm existují stejné subjekty, ale poněkud rozdílného charakteru. Firmy se staly samostatnými subjekty se svým specifickým oběhem zboží, určeným na jejich vlastní výstavbu a udržování. Směna tohoto zboží je realizována zvláštním směnným ekvivalentem. Oběh lidí se změnil, ale stále existuje a je realizován rovněž pomocí firem. Lidé svoji práci nezhodnocují přímou produkcí zboží, ale odevzdávají ji firmám, které jim za ni nabízejí část zboží, které vyprodukují. Toto zboží je součástí směnného okruhu lidí. V každém okruhu – tedy v okruhu firem a v okruhu lidí, obíhá jiná měna. Je to proto, že toky zboží a práce, kterou měny představují, je o v obou okruzích odlišná, stejně jako hlavní parametry oběhu měny. Navíc jsou různé i subjekty, mezi kterými zboží, práce a tudíž i měna koluje. V závěru je analyzována současná všudypřítomná systémová deformace základní struktury, která spočívá v tom, že je deklarována existence pouze jedné měny, jejíž emise se navíc Stát vzdal. Emituje je jednak instutuce jím pověřená ale v podstatě nezávislá a jednak komerční banky za účelem svého prospěchu. Další ekvivalenty obou měn jsou navíc emitovány různými dalšími subjekty. Některé firmy (emitující svoje cenné papíry), někteří jedinci (např. podnikatelé v rámci využití svého zisku), a všechny banky mají možnost převodu jedné měny do druhé. Je tak vytvořen naprostý chaos. Je analyzován přímý dopad této deformace: nutnost výběru daní a ztráta kontroly nad oběma toky měny a jejich poměrem. Je ukázáno, že systémová deformace je zdrojem dalších deformací sice nesystémových, ale systém ohrožujících. Škála těchto deformací je široká a jsou diskutovány jejich přímé následky: od zadlužení státu, přes úplatky státním úředníkům, deformace vlastnictví, deformace trhu, možnost hospodářské i obecné organizované kriminality, hospodářské krize, nepřiměřené sociální rozdíly a tudíž i sociální napětí apod. V poslední části je diskutováno možné odstranění systémové deformace a obecná pravidla nedeformovaného státu, včetně některých dobře predikovatelných dopadů odstranění deformace.  

3 Obsah Úvodem.........................................................................................................................................................5 1. Zemědělsko-řemeslnický systém ..............................................................................................................6 1.1 Vymezení základních toků v zemědělsko-řemeslném období............................................................6 1.2 Stát......................................................................................................................................................6 1.2.1 Bariéry..........................................................................................................................................6 1.2.2. Peníze..........................................................................................................................................8 1.2.3 Hierarchické oslabení státu...................................................................................................................9 1.2.4 Oslabení státu z důvodu nedostatku financí............................................................................................10 2. Průmyslová společnost ...........................................................................................................................12 2.1 Evropská cesta..................................................................................................................................12 2.2 Systémové změny ..................................................................................................................................12 2.3 Změna charakteru produkční firmy ..........................................................................................................13 2.3.1 Toky zboží a práce.........................................................................................................................................13 2.4 Dvě měny ...............................................................................................................................................15 2.4.1 Shrnutí základních informací o o...bou tocích.......................................................................................15 2.4.2 Historický vznik dvou měn ........................................................................................................................17 2.4.3 Stát a banky, základní úvahy ..................................................................................................................18 2.4.4 Daně ......................................................................................................................................................19 2.4.5 Emise peněz .............................................................................................................................................20 2.4.6 Důsledky zakrývání existence dvou měn, shrnutí a dodatky ...........................................................................21 3. Odstranění deformací – vytvoření systémově čistého státu ..........................................................................23 3.1. Nedeformované základní Ekonomické schéma průmyslového státu.................................................................23 3.1.1. Firmy ................................................................................................................................................24 4 3.1.2 Rozpočet státu ......................................................................................................................................25 3.1.3 Možné vlivy na emisi jednotlivých toků....................................................           ..........................................26 3.1.4. Formulace transformačních koeficientů..............................................................      .........................................27 3.2 Banky a investiční firmy .......................................................................................     .....................................29 3.3 Přímé a nepřímé dopady odstranění deformace oběhu měn, shrnutí..........................       ............................30 3.3.1 Přímé dopady.............................................................................................................          ..................30 3.3.2 Nepřímé dopady ...............................................................................................................            ...........31 4. Porovnání se známými systémy, poznámky, komentáře..............................................................................31 4.1 Standardní hodnoty ..................................................................................................................................31 4.2 Nově formulované hodnoty...........................................................................................................................32 4.3 Poznámky a doplnění (FAQ odpovědi)...............................................................................................................35 5

 

Ekonomický model průmyslového státu

  1. Úvodem.

 

V práci budu používat celou řadu pojmů, které nejsou v běžných pracích používány v identickém smyslu.

Moje představy o uspořádání státu, o jeho významu, o významu peněz, lidské práce apod., nejsou zcela běžné, jakkoliv nejsou v rozporu se současnými představami a znalostmi. Představy zde uvedené ale vyplývají z nejobecnějších, základních schémat.

Proto, než se pustím do analýzy současného průmyslového Státu, pokusím se přiblížit základní pojmy jejich použitím v popisu prvního státu, zemědělsko-řemeslnickém, ve kterém jsou veškeré vztahy značně jednodušší. Tím se budu snažit i ozřejmit popis těchto základních pojmů. Problém s pochopením budou mít tedy spíše specialisté na ekonomiku a finančnictví, než čtenáři z jiných oborů, protože termíny prakticky nepoužívám – ale pochybuji, že v tomto přibléžení se to dostane ke podobnému čtenáři-

Dále k technice popisu. Následující text je systémová analýza. Systémem je stát, ve kterém, jako ostatně ve všech společenských uskupeních od vzniku zemědělské skupiny odehrávají dva různé procesy na přiblížně stejné úrovni. Prvním z nich je základní ekonomické schéma, popisované toky práce, zboží a peněz (hmoty a energie). Popis je jednoduchý, přesto, jak uvidíte, je možno se dostat k celkem překvapivým a logickým závěrům. Druhým procesem je sada operací, které základní ekonomický proces deformují. Je to proces závislý na základních tocích, ale dokáže je výrazně pozměnit. Ze základního schématu totiž vyplývají hierarchická pravidla, které jsou optimální a tudíž legiti,mní pro danou úroveň procesu. Tato pravidla jsou vždy měněna ve prospěch skupiny lidí, která se nezapojuje do produkce zboží, ale specializuje se na dosažení vysokého hierarchického postavení. Za legitimních pravidel by ovšem tohoto postavení nemohli dosáhnout - proto se snaží tato hierarchická pravidla pozměnit. A jsou ochotni vystavit celou společnost oslabení nebo destabilizaci, protože jejich vlastní postavení je pro ně důležitější, než stabilita systému, která by byla přínosná pro všechny. Je to poměrně složitý problém, který není předmětem této relativně krátké práce, jen na něj upozorňuji . Je nutné jej zmínit proto, že podstata tohoto článku spočívá v popisu nedeformovaného systému průmyslového státu a cestou , jak jej dosáhnout. Jediná cesta je odtranění deformace – a proto se touto deformací musím rovněž zabývat.

 

1. Zemědělsko-řemeslnický systém

1.1 Vymezení základních toků v zemědělsko-řemeslném období:

K přeměně nezávisle existující hmoty - na produkty, zlepšující kvalitu života lidí a možnosti jejich přežití a reprodukce, je zapotřebí lidská práce. Znalosti o způsobu přeměny suroviny na lidem užitečné, tedy směnitelné produkty - na zboží - jsou zakódovány v lidské hlavě nebo záznamech konkrétních výrobců. Výroba je realizována pomocí nástrojů, zprvu jednoduchých, které byly většinou zhotoveny nebo alespoň vymyšleny řemeslníkem nebo zemědělcem, který je následně používal. V zemědělství a příležitostně i v jiných odvětvích, byla někdy využívána i energie zvířat. Nástroje často přecházely z výrobce na výrobce, typicky v rámci rodiny.

 

1.2 Stát

Pojem "stát" se běžně používá i pro svévolně vyhlášené mocenské struktury, včetně takové, která nemá ekonomický pozitivní vliv.

Z ekonomického a systémového pohledu lze za stát považovat propojení produkčních jednotek - řemeslníků, zemědělců, kupců, za účelem zvýšení produktivity. Aby mělo vytvoření státu a jeho následná existence ekonomický smysl, musí stát vykazovat aktivity, které jsou ekonomicky prospěšné celku, v tomto případě producentům i konzumentům. Legitimní stát, který je připraven a schopen plnit svoje ekonomické povinnosti, vzniká na určitém stupni výroby a produktivity práce. Protože stát, respektive struktury a jedinci, kteří jej tvoří, nic neprodukují, je reálný význam státu a jeho složek pouze v podpoře, ještě přesněji, v organizaci a synchronizaci společných aktivit a odstranění bariér. To platilo od vzniku státu a je to úloha státu dodnes. Vznik, respektive existence bariér, má systémové příčiny nebo příčiny sekundární, způsobené hierarchickým deformacemi. Stát organizuje společnou činnost a odstraňuje bariéry v úzké spolupráci s producenty, obchodníky a konzumenty.

1.2.1 Bariéry

Bariéry vznikají se zvyšující se produktivitou práce, s technologickým rozvojem, s rozvojem znalostí, se zvyšující se specializací producentů.

Každý výrobce potřebuje zákazníky a jejich potřebné množství nutně roste se specializaci a s ní spojenou produktivitou práce. Čím je specializace užší, tím je produkce vyšší, a zároveň tím roste nutnost oslovení širšího okruhu potencialnich zákazníků. Pokud je dostatek zákazníků, potřebuje výrobce více surovin, a jejich dostupnost, ale i více času na specializovanou práci. Potřebuje inovace a tím i další znalosti, dosažitelné buď vlastním vývojem nebo získané od dalších producentů stejného nebo podobného zboží nebo výrobců nástrojů.

Bariéry jsou překážky, které výrobcům brání, aby mohli zvyšovat produktivitu své práce. Bariéry vznikají a zvyšují se s technologickým posunem a specializací. To je obecné pravidlo. Konkrétní bariéry se ale liší dle stupně technologické vyspělosti celé společnosti nebo sumy komunit. Vliv na ně má i deformace teoreticky optimálního hierarchického uspořádání.

V období před vznikem státu žijí lidé v samostatných zemědělských nebo zemědělsko-řemeslnickych skupinách, jejichž velikost je typicky několika desítek jedinců. Skupiny mají většinou deformovanou hierarchickou strukturu, ve které vládnou neproduktivní nebo částečně produktivní elity. Ze systémových důvodu hierarchického charakteru většinou mezi skupinami nejsou přátelské vztahy. Je pravděpodobná nebo obvyklá nemožnost domluvit se s lidmi z jiných nebo vzdálenějších skupin i o základních problémech. Elity se velice často udržují na své pozici ve skupině vymezováním se vůči jiným skupinám a udržováním vzájemného nepřátelství – pak se elity stávají samy součástí bariér, protože znemožňují výměny zboží a surovin. Stejně tak mohlo být obtížné se domluvit na pravidlech obchodu, na jejich dodržování, o užívání směnného ekvivalentu. Bariérami jsou i překážky v cestování z důvodu neschůdnosti cest, nebezpečí na nich hrozících atd.

K odstranění některých těchto bariér je nutno zavést jednotný směnný ekvivalent, který je lokálně zaváděný většinou kupci, kteří byli asi schopni částečně některé bariéry překonávat. Ale ke snížení nebo odstranění bariér je nutno vybudovat obchodní místa a cesty. Je nutné zavést společný jazyk. Je nutné zavést pravidla obchodování a protože se dostává do oběhu zboží a směnný ekvivalent, tak je nutno definovat a vyhlásit pravidla zacházení s nimi. Je nutno zavést legislativu a zajistit její dodržování. To souvisí se zvýšením bezpečnosti cestování a prodeje, ochrany výrobců a kupců a jejich rodin. Pokud všechny tyto výhody bude moci využívat více výrobců, "firem", tak může významně vzrůst množství produktů i jejich kvalita. To umožní reálně živit, respektive zásobit produkty i skupinu lidí, kteří odstranění bariér zajišťují.

Pro význam vytvoření státu a tedy i jeho ekonomickou stabilitu, je zásadní splnění požadavku, aby jeho zavedením a činnosti byla zvýšena kvalita života celku, tedy především konzumentů, aktivně se podílejících na produkci.

Pokud tomu tak není, jedná se o stát hierarchického charakteru, o jehož dočasné stabilitě rozhoduje mocenský a ideový nátlak. V takovém případě je stát nestabilní od okamžiku svého vzniku.

1.2.2. Peníze

Technicko-systémovým problémem, který umožní spojení všech výše uvedených podmínek, je zavedení peněz. Nejedná se jen o zavedení směnného ekvivalentu pro účely zjednodušení směny zboží. Zásadním důvodem zavedení peněz na úrovni státu je nutnost zařazení zaměstnanců státu do systému směny. Zaměstnanci státu nic neprodukují a tudíž nemají nic ke směně. Zavedení peněz, emitovaných státem a přijímaných producenty, je systémově jediná cesta, jak tyto státní pracovníky do systému zařadit bez toho, že by ke směně cokoliv nabízeli. Poznámka. Ve skutečnosti se nejedná o zaměstnance státu, ale o zaměstnance řemeslníků a zemědělců - tedy produkční části společnosti. Stát tvoří až všichni dohromady.

Další možností jsou různé desátky, zmocnění se půdy a její pronájem, nevolnictví, otrokářství apod, vše v kombinaci s drancováním vlastního státu ozbrojenými složkami apod, Ani jedno z těchto řešení není systémové. Nicméně výraz “zaměstnanci státu” budu jako zkratku používat i nadále.

Systémově nejjednodušší a obecně nejpřijatelnější zajištění potřeb státních zaměstnanců, je postup, kdy stát emituje peníze a do systému je vnese přímo svými zaměstnanci formou mzdy. Podstatné je, aby emitované peníze přijímali obchodníci a tudíž byl v nějaké definované relevance s oběcně přijímaným směnným ekviovalentem.

Pro stabilitu ekonomiky a tím i stabilitu státu je důležité, aby celkový ekonomický přínos zaměstnanců státu byl vyšší, než jejich spotřeba. Tato podmínka je většinou splněna při vzniku státu, respektive v tomto období je její splnění nejlehčí. Tehdy totiž mohou být a většinou jsou, odstraňovány překážky, které mají nejlepší poměr "výsledným efekt/množství vykonané práce". Postupně se uvedený poměr zhoršuje a nastává řada problémů, které jsou systémové a vždy se opakují.

Prvním problémem destabilizace ekonomiky je nutnost údržby. Čím lépe stát původně fungoval a odstraňoval bariéry stavbami – silnic, mostů, vodních kanálů, kanalizace, obchodních míst, obecných sýpek, ochranných tvrzí a zdí apod., tím více se zvětšuje podíl práce a tudíž i peněz, který je nutno věnovat na udržování těchto staveb.

 

Hierarchickým, nesystémovým, nicméně obecně fungujícím pravidlem je, že státní zaměstnanci, kteří původně byli pověřeni odstraňováním bariér, se přeměňují na státní aparát. Podstata této přeměny spočívá v záměně původní úlohy zaměstnanců státu (dále ZS), kterou byla služba celku, za samozvanou moc, za nadřazené hierarchické postavení. ZS se snaží zaměnit svoji servisní úlohu za postavení hierarchické. Charakter jejich práce jim to do jisté míry usnadňuje nebo přímo nabízí.

1.2.3 Hierarchické oslabení státu

Vzhledem k tomu, že ZS mají mít, jakkoli v rozsahu omezeném rozsahem odstraňování bariér, výlučná práva formulovat a zavádět pravidla celospolečenského významu, není pro ně problém rozšiřovat obecně platná a pro celek užitečná pravidla o pravidla, zvětšující jejich vlastní hierarchické postavení a pravomocí. Jakmile jsou hierarchická pravidla navíc rozšířena na rodinu, což je pro zemědělce a řemeslníky důležité a respektované pravidlo, stanou se z původních služebníků celku dědičné elity.

S obecnou platností je možno konstatovat, že postupně státní aparát nejen přestává plnit svoje povinnosti, které spočívají výhradně v odstraňování bariér. Aparát se postupně stane přítěží, protože začne další bariéry generovat. Přínos aparátu celku se postupně snižuje, až začne být nižší než je jeho vlastní spotřeba , která navíc stále roste. Tento problém se stále zhoršuje, samozvaná mocenská skupina postupně začne využívat nástrojů, určených původně k ochraně výrobců a obchodníků, tedy legislativy a represivních ozbrojených složek, k ochraně sebe sama a ke zvyšování svého hierarchického postavení a bezpečnosti. Ke zdánlivé stabilizací slouží dočasně propojení elity s prvky a skupinami ritualnimi, vzdělávacími, psychologickými, které se snaží, výměnou za sdílení vlivu a moci, přesvědčit produkční část, aby danou situaci přijala. V určitých kulturách jsou vládci ochotni a schopni upevňovat vazby mezi obyvateli vyvoláním nepřátelství k jinému státu a občas i nechat konflikt vyvrcholit válkou. Je to celkem spolehlivě cesta ke zbídačení vlastní země, pravděpodobně i obou stran konfliktu, někdy svoji existenci končí i stát. Nicméně vládci takovéto kroky celkem s oblibou dělají, jakkoliv tím dosáhnou pouze dočasných úspěchu. Situace je to neudržitelná - elita je dříve nebo později svržena a buď je nahrazena jinými strukturami, že kterých postupně vznikne nová elita nebo přímo novou elitou. Situace se pak dříve nebo později opakuje. K celkovému konci Státu, způsobeného nesystémovými procesy (popsané deformace jsou nesystémové procesy - rozdělení systémových a nesystémových příčin v tomto případě definováno toky peněz a energie, jak bylo napsáno již v úvodu) významně vždy přispívá ještě problém systémový. Tok peněz.

 

1.2.4 Oslabení státu z důvodu nedostatku financí

Systémově slabé místo, jakkoliv pro vznik a provoz státu klíčové, je již zmíněné používání peněz. Univerzálně SZ vybírali k emisi peněz technologie spočívající ve využití cenných kovů. Emise peněz v cenných kovech byla optimální řešení z důvodu možností kontroly nad hodnotou emitovaných peněz a kontrolou množství peněz v oběhu a státního monopolu na peníze. Stát monopolizací emise převzal kontrolu nad peněžními toky a mohl je kontrolovat a využívat. Je otázkou, zdali to ZS nebo vládci v deformovaných vládách dělali. Jistě ne vždy – ale většinou ano, protože bez kontroly toků byli brzy bez peněz a bez vlády hned poté. Vzhledem k universalitě cenných kovů byla měna napadnutelná od jiných subjektů, které disponovali zdroji stejné suroviny (sousední státy), nebezpeční byli ale i náhodní nálezci zdojů apod.

Navíc kapacity zdroje byly vždy konečné. Během doby, kdy byly peníze systémově vnášeny do produkční a obchodní sféry, nutně klesala jejich cena a nutně byly v této sféře hromaděny. Zpátky ke státu neputovaly nebo pouze omezeně za poskytnutí poplatků nebo ve formě úplatků nepoctivým úředníkům, jinak nebylo proč. Tímto v principu jednosměrným tokem peněz klesala jejich cena – nastávala inflace. Tím více stát peníze potřeboval a sháněl. Bez stálého, nekonečného a zvyšujícího se zdroje docházelo k přirozené destabilizaci a ohrožení státu.

To vždy byl krizový moment. Měnu bylo třeba zajistit, když to nešlo jinak, tak výběrem daní. To byl krok, který skokové zvedl výdaje na státní zaměstnance. Přitom vybraných peněz byl většinou nedostatek. Vybraná suma neumožňovala naplnění aktivity státu v odstraňování bariér.

Na druhou stranu daně zastavily inflaci, což ovšem nevyvážilo negativní dopady v nesystémové oblasti. Ty byly většinou způsobeny vznikem další bariéry v produkční aktivitě, vznikem další elity, kterou bylo třeba živit a která zdánlivě nebyla nijak nápomocná při řešení problémů výrobní sféry jednalo se o vyměřovače, vybírače a vymahatele daní. I z nich se postupně stávala další “elitní” skupina, která musela disponovat a disponovala mocenskými prostředky –prakticky vždy je zneužívala ve svůj prospěch.

Pokud se stát s těmito problémy nedokázal vyrovnat, došlo k jeho zániku – a to bylo dříve nebo později, vždy.

Státy se takto vytvářely a bortily, některé státy dokázaly stabilizaci prodloužit různými technikami (např. expanze se stálým hledáním nových zdrojů, ovlivňování pracovní části ideově – náboženstvím, zavedením totalitní vlády, atdatd.). Jiné státy byly nestabilní hned od počátku a existovaly jen krátkou dobu.

 

Obrázek 1: Základní schéma všech rovnocenných toků (zboží, práce, peněz) v státě zemědělsko-řemeslném

 

 

 

2. Průmyslová společnost

2.1 Evropská cesta.

 

V Evropě nastala historicky zvláštní situace, která snad měla mnoho příčin, jež lze diskutovat. Ty jsou marginální a možná těžko plně odhalitelné, podobně jako neolitická zemědělské revoluce. Stejně jako v tomto případě je ovšem podstatný výsledek. Ten lze charakterizovat stručně následovně:

- nový způsob myšlení

- nový způsob výroby

- nový sortiment produktů

- nové firmy

- nový oběh peněz

- nový charakter elit.

2.2 Systémové změny

Podstata změn spočívala v tom, že se výrobní procesy postupně rozpadly na jednotlivé základní operace do té míry, že řadu z nich (a dnes se ukazuje, že naprostou většinu z nich), bylo možno provést strojově. Rozpad dříve kontinuálních procesů na operace byl a je spojen se změnou myšlení. I zde je nutno rozdělovat dříve kontinuální myšlenkové procesy na jednotlivé operace a homogenní svět na jeho části, které je možno lépe poznávat.

Strojová výroba byla postupně vybavena pohonem se samostatným zdrojem energie. Pomocí strojů bylo možno vyrábět daleko rychleji, přesněji, často bylo a je možno použít nové materiály apod. Posun v kvalitě i kvantitě produkce byl tak velký, že se vyplatilo vyrábět stroje, které postupně nahradily přímou lidskou práci. Ta se postupně změnila na obsluhu strojů. Začaly se vyrábět produkty složitější, z kombinace více materiálů. Daleko více se rozdělily, specializovaly činnosti lidí, protože jeden původní proces byl rozložen na desítky operací. Strojové provedení jedné operace se však stalo rychlejší o mnoho řádů a podstatně dokonalejší.

2.3 Změna charakteru produkční firmy

Změnil se charakter firem. Místo malé dílny s nástroji po předcích, umožňující provádět stovky operací a zpracovávat suroviny od jejich hrubé přírodní formy až po finální výrobek, vznikají výrobní centra, ve kterých jsou nakupovány jednotlivé součástky, díly, polotovary, které byly několika jednoduchými operacemi vyrobeny a zpracované v jiné firmě. Z původní dílny s jedním nebo několika pracovníky se stává Firma 2 - nový subjekt. Firma 2 vykonává jednu jednu nebo více operaci, jejíchž výsledek je použitelný pouze ve spolupráci s dalšími firmami. Principem tedy je zpracování surovin do polotovarů a komponent a jejich další úpravy a skládání až do finálních produktů. Ty jsou určeny buď pro spotřebu lidmi - nebo firmami. Zde začíná rozdvojení toků zboží.

 

 

2.3.1 Toky zboží a práce

2.3.2.1 Okruh konzumní, okruh lidí.

 

Závislost lidí na produkci firem je sekundární. Lidé potřebují k reprodukci a životu potraviny, které jsou produkty přírody. Jejich produkce se firmy zmocnily, zdokonalily ji a pozměnily tak, že lidé jsou dnes na produkci firem plně, i když nepřímo závislí. Jedná se o zboží, které lidé potřebují ke svému životu nebo k jeho vylepšení, zpestření, zabezpečení. Je to zboží od potravin, přes drogistické zboží, spotřební zboží, domy, nábytek, automobily, v současnosti elektroniku, různé služby atd.

Potřeby lidí jsou pravidelné, každodenní, větší výdaje mají svůj průběh, spojený s lidskými cykly, jejich potřebami a zvyklostmi.

Za tyto produkty každý jedinec věnuje svoji práci firmě nebo ekvivalentní organizaci.

Čili v tomto okruhu je práce jedince, kterou odevzdává firmě, směněna za zboží, které potřebuje on nebo jeho rodina k uspokojení potřeb.

 

 

 

2.3.1.2 Okruh firemní

 

Firmy potřebují stavět a udržovat svoje těla - kterými jsou budovy, technologie, vybavení, pozemky, sklady atd. Navíc potřebují lidské pracovníky. Část zboží (dnes 40, 50%??? - toto číslo stále roste) je použita na renovaci starých technologií, na investice do nových technologií, na výstavbu a renovaci budov pro firmy, na dopravní prostředky, přepravující lidí i zboži, na výzkum a vývoj, atd. Všechno toto je zboží, produkované firmami, respektive řetězci firem. Každá firma si díky činnosti ostatních firem může budovat a renovovat svoje vlastní tělo - obnovovat a stavět budovy, zdokonalovat starší technologické vybavení a pořizovat nové.

Ve firemním okruhu je směňována práce firem za zboží, které uspokojuje jejich vlastní potřeby – tedy potřeby firem. Neboli firmy si za výsledky své práce, které poskytují jiným firmám, staví a udržují samy sebe.

Práce firem se skládá z koordinované činnosti všech jednotlivců, ovlivněné řadou faktorů, na úrovni celku, jako je technologické vybavení firmy, znalosti firmy a to jak znalostí sumy jedinců, kteří ve formě pracují, ale i znalostí firem jako celku (know-how, postupy apod.) její poloze, možností využití nezávislé energie, surovin, atd.

V každém z obou okruhů tedy cirkuluje jiný typ práce a jiné typy zboží – viz. Obr. 2.

 

Obrázek 2. Znázornění cirkulace dvou druhů zboží . V “horním okruhu” je vyměňována práce firem za zboží, určené pro firmy a jejich výstavbu a za energii a suroviny pro tyto firmy. Jeden druh energie je získáván tím, že se vyrábí specifické zboží, které firmy pro sebe nevyužijí - to je okruh zboží pro lidi. Kdyby se elektrická energie kupovala od skřítků, kteří by potřebovali zcela speciální produkty, které by s nikým nesdíleli– tak by vznikl ještě jeden okruh – zboží, které by se speciálně vyrábělo pro skřítky. Tohle se zdá docela jasné – problém s okruhem pro lidi je v tom, že lidé pracují ve všech firmách – a že tudíž není zcela triviální si je představit jako od firem oddělenou entitu – a pro někoho je to nesnadné.

 

 

 

 

2.4 Dvě měny.

Peníze a jejich toky jsou v systémově čistém Státě 2 důsledně reciproční tokům zboží.

Pokud existují dva toky rozdílné toky zboží, a práce, toky, které jsou oddělitelné a ve kterých jsou směňovány jiné typy zboží i práce, pak nutně i peníze, které jsou tokům zboží reciproční, musí být dvojího typu. V průmyslovém státě existují dvě měny.

2.4.1 Shrnutí základních informací o obou tocích

  • Oba toky peněz P1 a P2 jsou směňovány za práci a zboží: Jsou reciproční tokům práce a zboží.

  • Ve firemním toku je směňována práce firem za těla firem, firmy se vzájemně staví. Tok surovin a polotovarů znamená přímou nebo nepřímou výstavbu pro ostatní firmy

  • V toku základním, spodním, biologickém., je směňována práce lidí za zboží, uspokojující lidské potřeby. Ani jedna položka v těchto tocích není společná.

  • Toky zboží a práce v obou okruzích mají různou dynamiku a tím mají i různou dynamiku toky obou typů peněz

  • Oba okruhy jsou relativně nezávislé, ale na dvou místech jsou propojené. Prvním místem je vnitřní prostředí firem, nebo institucí státu. Zde je práce lidí - jedinců - transformována na zboží, kterým firma vstupuje do soutěže o přežití. Druhým bodem transformace jsou obchody, zprostředkující směnu zboží, určeného pro lidskou spotřebu, přímo za měnu P1. (Viz obrázek 3).

Obrázek 3: Toky dvou měn ve Státě 2. V “horní“ části cirkulují peníze P2, a to mezi firmami navzájem (modrý kruh), mezi státem a firmami a mezi maloobchodem a firmami (malobchod je také firma, ale v tomto schématu má speciální funkci) a mezi firmami a jedinci – odeslání výplat na P2->P1 konto. Ve firmách probíhá transformace P2->P1 a to cestou z firmy do osobního P2->P1 konta.

 

 

2.4.2 Historický vznik dvou měn

Dvě měny začaly vznikat zcela logicky a oprávněně v situaci, kdy byly zapotřebí. Potřeba existence dvou měn se projevila ve chvíli, kdy začaly vznikat ve větším měřítku firmy, které měly své tělo a zaměstnávaly námezdní pracovníky. Náhle bylo nutno uspokojit potřebu peněz, věnovaných jiným účelům než dosud – bylo třeba stavět firmy, stroje , budovy, přepravní prostředky - zdroje energie apod.

Nová měna – dále P2 - byla postupně vyvinuta především lidmi, kteří se pohybovali okolo předchozí měny, lidí, kteří shromažďovali a půjčovali peníze - tedy v podstatě lichváři. Ti disponovali dostatkem hotových, státem emitovaných peněz, které nebyly jejich vlastnictvím. Tyto původní P1 se staly základem pro emisí nových peněz P2.

Jejich držitelé, nevlastníci, pomocí úvěrů část z nich převedli do firemního systému a platili jimi vznik a první kroky firem. Do systému uváděli peníze vypůjčené – a vznikl obecně známý řetěz úvěrových peněz – které se překrývají – i když ne plně, s penězi P2.

Emitenti – “bankéři” využívali znalostí dynamiky oběhu P1 a její relativní pravidelnosti. Znali a zajímali se o ekonomickou situaci svých klientů a snažili se získat co nejvíce různých klientů. Tím snižovali riziko svojí dočasně insolvence. Smluvně pak bylo její riziko maximálně sníženo termínovanim splátek, emisí další náhradní měny, která nebyla založena na P1, ale na nakoupených tělech firem nebo jejich částí. Tedy tzv. cennými papíry.

Firmy měly hodnotu, která byla založena na ceně jejich jednotlivých, zakoupených částí a pozemků, ale především měly předpokládanou budoucí hodnotu, která je odhadovaná z odhadu budoucích zisků. Odhad byl a je prováděn na základě znalosti technologií, nápadů, odbornosti zaměstnanců, na základě znalosti schopnosti managementu apod., a je vyjádřen právě hodnotou cenných papírů. Ty byly a jsou často vydávány již po prvních krocích života firmy, kdy je vidět její potenciál a perspektiva a relevance prvních odhadů (nikoliv všude, spíše v anglosaských zemích) . Cenné papíry se staly, společně s již popsanými, úvěrovými penězi, generovanými bankami, části měny P2.

Výhodou tohoto postupu zavedení P2 byla flexibilita emisí, která se odvíjela od okamžité potřeby, a ve vazbě na konkrétní firmu. Emitované peníze tedy v podstatě kopírují odhadovaný výrobní potenciál firem. Tato skutečnost by měla a do jisté míry i reálně má, stabilizující účinek na měnu, pokud by nedocházelo k jiným systémovým excesům. A pokud jsou předpoklady o kvalitě a prosperitě firem naplněny. Kvalita a relevance této emise je významně narušena zavedením tzv. burzovního systémů. V něm jsou firmy, jejíchž kvalita je dlouhodobě považována za konstantní, posuzovány na základě celé řady parametrů, které jsou skupinové, a zaměřené na určitá odvětví, typy komodit nebo oblasti. Nepřehlednými obchody a změnami kurzu na burze se i z jinak relativně užitečného nástroje, který by mohl vyjadřovat poměr P1 a P2, stává příležitost pro obohacení některých jedinců nebo finančních skupin. Obohacení, které není založeno na základě vykonané práce a produkci kvalitního zboží, ale na základě odhadů, snad zkušenosti, náhody nebo podvodu. Navíc se jedná o toky peněz bez recipročního toku zboží nebo práce.

Uvedený systém jako celek byl v době svého zavedení úspěšný. Byl zaveden intuitivně, dle okamžitě potřeby podnikatelů, kteří v něm získali velice užitečný nástroj k rozvoji firem a mnozí ještě užitečnější nástroj k získání osobních benefitů. Rozhodování o emisích spočívalo na držitelích peněz, kteří byli zpočátku v kontaktu jak s firmami, tak s budoucími potenciálními zákazníky. Emitenti dokázali do značné míry kvalitní investicí úspěšně ošetřit osud svěřených peněz. Postupně se z těchto držitelů peněz staly banky, tak jak je známe dnes.

2.4.3 Stát a banky, základní úvahy

Stát, vedený dědičnými elitami, ztrácel postupně kontrolu nad toky peněz. Vzájemné propojení toku P1 a P2 postupně komplikovalo i původně, pro stát klíčovou a monopolní emisi P1. Stát legalizoval nevědomky emisi P2, protože lichváři a později banky tuto měnu nazvali úvěrem, zdánlivě se tedy nejednalo o peníze. Navíc většina oficiálních ekonomů a teoretiků ekonomie hovoří stále o jedné méně a všichni se tváří, že je to správně a že k tomu mají k tomu pádný důvod (ale neuvádí jej – tedy důvod racionální, podložený argumenty). Směs obou typů měny budu dále nazývat “pseudoměnou”.

Díky pojetí existence jedné pseudoměny dostali vlastnici velkého množství peněz možnost převádět je bez výraznějších omezení z jednoho okruhu do druhého. Stát povolením této možnosti ztratil definitivně kontrolu nad emisi obou typů peněz. Státem emitované peníze, odpovídající spíše P1, byly okamžitě transformovány na několikanásobek emitované hodnoty. Stát, který platil bankami znedhonocenými penězi svoje výdaje, vnesl do systému N x vice peněz, než mohl použít. 1/N je velikost povinného depozitního zůstatku státem emitovaných peněz v bankách.

Stabilizace pravidel, standardizace půjček, zařazení pojišťoven, které snižují riziko neúspěchů a jejich dopadu na banku apod., byly důležité a v podstatě vyrovnávaly zvyšující vzdálenost investorů od znalostí firem a svých zákazníků. Zároveň se ukazovalo, že stát již ani není schopen emitovat peníze. Úvěrová emise peněz P2 bankami znamenala a znamená, že banky mohou vyprodukovat v současnosti až 50 ti násobek úvěrových peněz (povinný depozitní neboli povinná minimální rezerva je z vložených 2%), než je množství peněz, emitovaných státem. Každá emise peněz státem tedy znamená zlomek peněz, v porovnání s těmi, které se nakonec pomocí bank dostanou do oběhu. Stát tudíž nemohl peníze emitovat – každou emisí omezil stabilitu pseudoměny. Tato situace je absurdní a její absurdita je zvyšována dalšími vzájemnými operacemi mezi Státem, do jisté míry reprezentovaným Národními bankami a komerčními bankami. Stát se snaži různými situaci stabilizovat různými operacemi s cennými papíry a tak se snaží zachovat křehkou stabilitu měny, která díky obrovským pravomocemi bank, případně operacemi jiných subjektů stále ohrožována. Stát se snaží eliminovat dopady toho, že se vzdal většiny základních finančních pravomocí v prospěch komerčních bank, která tato práva nevyužívají ke obecně prospěšným , ale k vlastnímu zisku. I za některé tyto operace, které banky lehce a krátkodobě mohou omezovat, a které jsou nutné pro stabilitu pseudoměny, platí stát bankám další poplatky.

 

Situace začala být díky možnosti emise P2 bankami brzy pro stát neudržitelná a proto musel opět – a velice rychle - přistoupit k výběru daní.

2.4.4 Daně

Zavedením výběrů daní Stát odebírá peníze ze systému, aby je tam mohl pak ve stejné hodnotě vrátit. Tedy je nevužije ve stejné hodnotě k odstraňování bariér, protože nezanedbatelná část vybraných daní padne na jejich výběr administrativě a je nutno překonávat nově vytvořené bariéry. Obecně je naprosto lhostejné, za co je daň vybírána, nicméně některé postupy jsou přijatelnější než ostatní.

Zavedením výběru daní Stát 2 zavedl nové bariéry, aniž by tímto krokem získal množství peněz, dostatečné na odstraňování bariér stávajících, přirozených. Přesto však v tomto případě, byl negativní dopad výběru daní pro rozvoj průmyslového zcela převážen efektem zavedení druhé měny a s ním spojeného rozvoje průmyslové výroby. Bez výběru daní bylo za dané hostorické situace zavedení druhé měny nemožné.

Špatné je, že celý systém nebyl pozměněn ani po několika sta letech. Přitom je zřejmé, že fungování tohoto systému je nedemokratické, zvyšuje soviální problémy, zvyšuje kriminalitu, odděluje skupiny lidí, umožňuje úplatky, financování mafií, je důvodem finančních krizí , neumožňuje vybrat pro stát dostatečně vele prostředky k odstranění bariér …… atdatd.

 

Pro systém je lhostejné, z čeho a při jaké situaci jsou daně vybírány, z psychologických důvodů jsou zásadní daně nastaveny jako filtry toků peněz nebo jejich transformace. Tento postup má jistou logiku - alespoń malinko jsou odlišovány Peníze 1 a Peníze 2.

Výběr daní je poměrně silnou bariéra, která nepřináší nikdy tolik finančních prostředků, aby bylo možno optimálně odstraňovat objektivní bariéry. Navíc jsou lidé výběrem daní výrazně kriminalizováni a firmy existenčně ohrožovány. Nicméně části administrativy takováto situace vyhovuje - kriminalizace obyvatel a zvýšení disponování donucovacími a mocenskými prostředky zdánlivě zvyšuje její hierarchické postavení.

2.4.5 Emise peněz

Zavedení daní nesnížilo potřebu státu dále ovládat emisi peněz. To zpočátku částečně bylo možné, ale postupně tato šance zmizela s rostoucím poměrem P2:P1, respektive s klesající relativní velikostí depozita – tedy částky, kterou banky musely mít jako minimální zásobu uložených peněz. Vzrůst tohoto poměru, který stát bezstarostně legalizoval – asi i pod vlivem bank - byl pro emisi peněz státem nakonec fatální. Většina států po celé řadě excesů, po řadě finančních krizí, vyvolaných nerespektováním existence dvou měn, nakonec opustily přímou emisi peněz státem. Tedy v podstatě začaly státy vydávat novou měnu – cenné papíry – nazvané Státní dluhopisy. Jejich výhoda je, nebo původně spočívala v tom, že hodnota těchto cenin nesměla být započítávána do depozita. Tím nemohly banky za tuto hodnoty emitovat peníze. Příspěvek do celkového oběhu peněz tak odpovídá hodnotě Státních dluhopisů. Jinými slovy Státní dluhopisy jsou měna, jejíž hodnotu by banky neměly navyšovat. Není však jimi možno nic platit. Banka odkoupením cenných papírů umožní Státu 2 financovat odstraňování bariér – tedy plnit Státu jeho existenční úlohu. Banka a i stát (sic!!!!) takto poskytnuté peníze považuje za půjčku, protože o hodnotu cenin papírů byl snížen depozitní zústatek. Většinu operací navíc za Dtát . reprezenzovaný vládou, provádí relativně nezávislá Nárosní banka, jejímž úkolem je zajištění stability měny.

Shrnuto: Stát se vzdal emise peněz, nechal jej bankám a každou svoji emisi musí bankám vrátit penězi, vybranými pomocí daní coby půjčku. Navíc si k té ”půjčce” banka přičte úrok. Vtipné. Stát destabilizoval sám sebe a systémově znehodnotil svoje rozhodovací možnosti ve prospěch soukromých firem.

Místo optimálního rozhodování ve prospěch státu se rozhodování o státě někdy a možná převážně často mění v rozhodnutí, optimální pro některou z firem, jejíž představitel se dostane do kontaktu s lidmi, kteří o zakázkách státu rozhodují. Tento systém je, předvším v zemích s nížší úrovní demokracie, destrukční.

 

2.4.6 Důsledky zakrývání existence dvou měn, shrnutí a dodatky.

Způsob, jakým byly P2 zavedeny, byl za daných podmínek jediný možný. Stát (nemyslím nyní konkrétní, platilo to pro všechny), nebyl schopen druhou, ekonomickým požadavkům odpovídající měnu, zavést, administrativa, pokud byla, se starala o mocenské záležitostí a nutnosti zavedení druhé měny neměla ani potuchy. Navíc, systém druhé měny se začal spontánně vyvíjet již poměrně brzy, v době, v podstatě když začaly být vydávány upisy za deponováni peněz do úschovy ( Miluš, , ?)

NEoddělení obou typů peněz má následující přímé negativní důsledky:

  • Stát nemůže, není schopen emitovat peníze a k odstraňování bariér musí zavést daně a z toho vyplývá že:

    • Stát vytváří další bariéry. Ty jsou způsobeny zaměstnáním celé řady lidí, kteří se věnují výběru, každá firma má svoje účetní, kteří se starají o vstřícný daně a poplatky.

    • Zvyšuje se mocenská role státu na úkor role organizační. Tím dále rostou bariéry, protože stát a jeho administrativa k objektivním bariérám přidává další, umělé. Vytváří je mocensky zaměřená administrativa, která potřebuje sama sobě odůvodnit svoji existenci. Vymýšlí nesmyslné předpisy, vyhlášky, nutí lidi učit se jejich osobitý jazyk

    • Obyvatelé jsou povinnosti odvádět daně a ovládat a dodržovat části nesmyslné vyhlášky potenciálně i reálně kriminalizovani.Množství často komplikovaných a nejednou si protiřečících vyhlášek a předpisů

    • Stát plní špatně svoje úkoly

  • Peníze P1 a P2 jsou volně přístupné, aniž by jejich převod byl recipročně následován směnou zboží a práce. Ze základního systému by při převodu P2-> P1 recipročně do systému firem měla přejít práce lidí - jednotlivců - tedy tato práce by měla být vykonána. Naopak při převodu P2-> P1 by ze systému firem do systému základního mělo přejít zboží odpovídající daně sumě peněz. Konceptem jedné pseudoměny dochází k relativně volnému toku mezi P1 a P 2 a obráceně, dle vůle majitelů, respektive dočasných držitelů peněz.

Další konkrétní dopady lze shrnout následovně.

  • Lidé nemohou pracovat tak, jak by chtěli a mohli, tedy je jich mnoho bez zaměstnání, pracují na nevhodných pozicích, v nevhodném oboru.

  • Koncept jedné měny deformuje pojem vlastnictví a jeho legitimity. Legitimita vlastnictví věcí, předmětů bylo a od vzniku prvních lidských produktů, je spojována s lidskou aktivitou, prací. Vytvoření věcí vlastní práci, nápadem, myšlenkou je aplikací osobnosti na okolí. Podíl osobnosti na vytvořené věci, předmětu, je mírou práva na vlastnictví. Koncept jedné měny toto právo, tuto legitimitu smazává.

V tomto konceptu má prioritu neosobní, netvůrčí poskytnutí peněz, které v žádném případě není rozšířením lidské osobnosti, ale pouze zmocněním se nápadů, osobnosti jiného individua. Z poskytnutí peněz na cizím nápadě, invenci, úsilí, vpodstatě rozšíření osobnosti někoho jiného, profituje poskytovatel peněz.

Poskytnutím peněz si v současném systému jejich poskytovatel činí nárok nejen na nápady a schopností, které byly v té době nabízeny, ale na vlastnictví např. firmy i na její výsledku jako celku všechny nápady a budoucí nápady, celé skupiny lidí, soustředěných v jedné firmě. Systém, který tuto možnost podporuje a vynucuje, tím eliminuje legitimitu vlastnictví na výsledky práce, nápadů, projevů individuality apod. Přitom poskytovatel často investuje peníze, ke kterým nepřišel zcela legitimně ani legálně nebo které nejsou jeho vlastnictvím, protože mu byly svěřeny do úschovy. Takže často nenese ani riziko ztráty těchto peněz.

Navíc je zákonem legalizovaný - tedy vyžadovaný a mocensky vynucovaný princip, že firma může být vlstněna jedincem a že vlastnictví firmy může být dědičné. To znamená, že může nastat (a často nastává situace), kdy vlastnictví převezme člověk, který firmu nezaložil, neinvestoval do ní ani peníze, ani nápady, často ani běžnou administrativní práci. Často má na existenci firmy a její dosavadní prosperitě nulový podíl.

Všechna tato pravidla jsou deformací přirozených a logických pravidel vlastnictví a vytváření hierarchie ve společnosti. Prosazování uvedeného principu je ovlivněno a argumentováno kontinuitou vlastnictví peněz, která obsahuje dvě premisy, obě chybné. První z nich je již diskutované NEoddělení dvou měn. Druhým předpokladem je technologická kontinuita rodiny, jež byla ukončena se vznikem Ekonomiky 2. Postupná fragmentace procesů na jednotlivé operace, která proběhla ve výrobě, nastala i ve společnosti a především v její základní jednotce, rodině. Ta byla v uemědělsko řemeslnickém státe představitelem kontinuity a stability, jednotkou reprodukční, hierarchickou, v některých případech i právní. Se změnou technologií a charakteru firem ztratila rodina svoje technologicko-hierarchické funkce i svůj charakter kontinuálního vlastnění technologií, pracovniho nářadí, vybavení, dílen apod. Firma se oddělila od rodiny prostorově i funkčně.

Současně rodina může plnit svoji reprodukčně výchovnou úlohu. Vzhledem ke změně obživy už nemusí mít předchozí strukturu, která se byla spojena s rodinnou firmou řemeslného není zemědělského charakteru. Kontinuita, která spočívala v rodinném užívání vybudované technologie a s ní spojených znalostí a dovedností již neexistuje. Je uměle zachována pouze kontinuita osobního vlastnictví, která je založena na reprodukční úloze rodiny. I ta je ovšem nejistá a pochybná. Pro čistou reprodukcí neni, samozřejmě , rodina nijak k prospěchu, často v rodinnem prostředí neprobíhá ani výchova potomků. Vzhledem k uvedeným argumentům se jeví jako závažný požadavek nahlížení nového typu skupiny, ve které by mohly probíhat optimální výchova nových jedinců, včetně zajištění vzdělání dle schopností.

Vlastnictví Firmy 2 tedy nemá žádnou logickou ani legitimní oporu a protiřečí ústavě většiny Států 2.

.

3. Odstranění deformací – vytvoření systémově čistého státu

Odstranění deformací spočívá v transformaci jedné pseudoměny nebo pseudojedné měny na dvě plnohodnotné měny dle schématu 2. V takovém případě dojde k odstranění i všech vedlejších deformačních efektů.

3.1. Nedeformované základní Ekonomické schéma průmyslového státu

Schéma nedeformované ekonomiky 2, znamená plné respektování následujících skutečností a principů, nic méně, nic více:

  • Objektivně exiostují dva oběhy dvou typů práce, dvou typů zboží a dvou typů měny.

  • Peníze jsou směňovány výhradně za práci nebo za zboží

  • Transformace měny probíhá právě recipročně transformaci práce nebo transformaci zboží. Dvěma posledními podmínkami je splněna úloha měny.

To jsou základní podmínky,které musí být dodrženy. Stejně obecná pravidla jsou v následujících bodech - vyplývají z pravidel předchozích – jsou jejich součástí.

 

  • Transformace P2->P1 je reciproční pouze a právě transformaci práce. Transformace práce je prováděna na jediném místě – ve firmách jako přeměna práce jednotlivce na práci firmy, která se projeví produkcí a následně prodejem zboží jiné firmě. V tomto případě jsou peníze recipročně transformovány z peněz firemního okruhu do okruhu – lidského – spotřebitelského

  • Transformace P1->P2 je operace reciproční transformaci zboží z firemního okruhu do okruhu základního, do okruhu lidí. Zboží, jehož části, polotovary apod., do té doby putovaly v horním firemním okruhu, přechází do okruhu lidí. Peníze přecházejí opačným směrem a procházejí transformací, reciproční transformaci zboží.

  • Transformaci peněz kontroluje Stát. Je jediný, který má legitimní nárok na kontrolu a ovládání těchto operací. V Ekonomice 2 se jedná o první efektivní ekonomický a navíc nemocenský regulační nástroj – deformovaná ekonomika podobný nástroj nemá.

3.1.1. Firmy

Transformace P2->P1 je prováděna následovně: Firma vyčlení na mzdy určitou sumu peněz, kterými disponuje - tedy P2. Podle svého vnitřního klíče tuto částku P2 každá firma rozešle svým zaměstnancům. Jim přijde na konto částka peněz P1. Jejich množství se může lišit od částky odeslané firmou. Rozdílná hodnota je daná poměrem, o kterém je rozhodováno dle jasných a schválených pravidel.

Lidé svoje peníze P1 směnují za zboží, které je určené pro jejich potřebu (spotřebu?) Toto zboží koupily maloobchody od svých dodavatelů za peníze P2. Zboží prodají ovšem výhradně za peníze P1.

Správný systémový postup směny P1-> P2 je následující: maloobchody obdrží od zákazníků peníze P1. Uloží je na P1->P2 konto a dostanou automaticky P2 (platby výhradně bezhotovostní), protože příjmy firem jsou vedeny výhradně v P2. Dále je postup stejný jako v případě firmy. Maloobchodní firma si vyčlení na platy částku dle svého uváženía možností v P2. Tato částka je jako u všech firem převedena na P1 a to v poměru stejném, jako v případě ostatních firem. Tím je transformační okruh uzavřen.

 

Na první pohled by se tento postup mohl zdát zbytečně komplikovaný a že by bylo jednodušší, kdyby si maloobchodník vyhradil část utržených peněz P1 a zbytek jednouše převedl na P2, aby mohl nakoupit zboží. Teoreticky to možné je. Tímto postupem byl ale byl velice významně ovlivněn celý systém – musela by být zřízena speciální P1 konta – ve kterých by nedocházelo k převodu peněz. Jejich existence by mohla znamenat destabilizaci celého systému. Navíc by obchodníci nedostávali peníze na svoje P2-> P1 konto a celý přehledný systém by začal zavádět výjimky a obcházení – což je vždy jasný krok ke kriminalitě a obohacování se na úkor druhých.

 

3.1.2 Rozpočet státu

Výpočet co nejpřesnější možnosti zjištění optimálního rozpočtu bude velice komplikovaný multifaktoriální odhad, ovšem s vysokou robustností směrem k možným odchylkám vstupu. Bude se ale jednat o výpočet daleko jednodušší, než by tomu mohlo být v současnosti, kdyby se dnes počítal . Ovšem v současnosti je základem rozpočtu jednak rozpočtová minulost, povinné výdaje a částka vybraná na daních. Pak je tam řada náhodných faktorů, jako požadavky různých politických stran, jako emise soukromých bank, investice firem, emise cenných papírů firem, různé strategie bank apod. Oběh peněz v současnosti neodpovídá potřebám státu ani optimálního odstraňování bariér, díky čemuž nastávají současné ekonomické, ekologické i sociální krize.

Po odstranění deformací budou daleko větší možnosti pro optimální rozvoj průmyslové výroby, pro systematické zlepšení nebo vyřešení problémů se životním prostředím, a díky přehlednému ˇa jasnému odměňování a sociálnímu postavení, odpovídajícímu daleko více schopnostem a vlastnostem každého jedince a jeho přínosu celku, než je tomu v současnosti.

 

První roky po transformaci bude možno s výhodou využít obrovskou vlnou kapacity lidí, kteří se zabývali výběrem daní, jejich počítáním, vymáháním apod. Pokud se uplatní stejným způsobem v užitečné sféře, budou brát přibližně stejné prostředky s tím, že jejich práce bude vyjádřitelná nějakým přínosem Státu, přínosem, na který může Stát emitovat peníze navíc. K těmto osobám přibyde mnoho dalších, jejichž práce se stane nesmyslnou (v podstatě klasické politické strany, část policie, spravedlnosti a vězenství, postupně obranné složky apod.).

Hlavní sumy jednotlivých toků budou vyplývat z následujícícch úvah.

 

3.1.3 Možné vlivy na emisi jednotlivých toků

 

Stát emituje peníze P2 i P1. Musí přitom sledovat kritéria, která jsou pro každou měnu jiná. Celková suma P2 (cirkulující ve firemní části), by měla odpovídat hodnotě vyrobeného zboží. Tu nelze zjistit v celkovém množství, lze jen odhadovat její změnu – zvýšením produkce, modernizací firem, technologickým posunem, nákupem technologií , díky efektu snižování bariér – tedy díky efektu peněz investovaných státem na odstrańování bariér, apod.

 

Emise P1 je prováděna výhradně pomocí transformace P2->P1 přes účty. Tímto způsobem je postupováno v čistém systému vždy , je to jediná cesta k zamezení P1->P1 účtů, které mohou být zdrojem kriminality. Zároveň stát může vydávat i v tomto případě transformační koeficienty, které musí být stejné pro všechny – pokud by to neudělal, stane se situace nepřehlednou a bude opět docházet k manipulacím a podvodům.

Tedy i peníze , které Stát emituje pro svoje zaměstnance a na jejich platy, jsou emitovány v P2, i když jsou všechny bezprostředně po emisi transformovány do P1. Tento postup je zásadně nutný – státní zaměstnanci musí mít svoje konto, musí sdílet s ostatními jejich výhody i nevýhody.

Další suma emitovaných peněz je určena pro státní zakázky. Od staveb po služby. Tímto krokem vnáší stát do systému navíc peníze P2.

Tyto peníze poskytnuté jako P2 firmám, které je ve státní zakázce získají, převedou tyto firmy na mzdy svým zaměstnancům (tedy transformují na P1 – respektive je tam transformuje stát) . Netransformované peníze P2 použije firma na nákup energie pro stroje, na údržbu svého vybavení, na pořízení nové techniky apod. Tyto P2 zůstávají v horním systému a jsou buď budou postupně převedeny v platech do systému spodního – spotřebního - nebo zvednou celkovou sumu peněz, obíhajících v okruhu průmyslovém. Postupné převádění spočívá v povzbuzení zakázek pro další firmy, které dodávají nové technologie firmě, která získala státní zakázku.. atd. Neptransformované peníze budou většinou využity ke zvýšení hodnoty firem nákupem nových strojů, vývojem a aplikací nových technologií, zvýšením ekologické šetrnosti apod.

Oba kroky – převedení i investice do zvýšení hodnoty firem automaticky vyrovnávají emise P2.Pokud tomu tak nebude, dojde k mírné inflaci. Větší výkyvy může stát v určitých dlouhodobějších periodách vyrovnávat např. změnami poměrů P2 a P1 a obráceně při obou transformačních krocích - to je přirozené právo na používání legitimního a systémově čistého nástroje.

 

 

3.1.4. Formulace transformačních koeficientů

Transformační koeficienty nejsou předem dané. Obecně se koeficient u jednotlivých lidí může lišit. Vždy se skládá ze složek – násobku - koeficientu celostátního, regionálního, firemního a osobního.

3.1.5 Koeficient státní

Koeficient státní určuje, kolik peněz P1 bude vpuštěno v danou periodu do systému. Postupně bude také vycházet ze skutečnosti minulých let.

Zvyšování poměru ve prospěch P1 zvyšuje spotřebu obyvatel. Tím se zvyšuje podíl zboží spotřebovaného lidmi na úkor podílu zboží, spotřebovaného firmami.

Naopak snižování uvedeného koeficientu ponechává větší možnost budovat firemní prostor. Tedy investovat do firem, do technologií, do vybavení, do výzkumu a vývoje apod.

Státní koeficent je platný pro všechny bez výjimky a je základem pro celkový koefeicient, ze kterého se odvíjí koeficient celkový.

Na druhou stranu by státní koeficient měl být počítán jako koeficient poslední, aby mohl být relevantní požadavkům státu – a přitom, aby zůstaly nezměněny koeficienty ostatní.

 

Základní koeficent je určován na obou stranách – tedy při transformaci P2->P1, kdy je tento koeficent základem výplaty a na druhé straně při transformaci P1 -> P2, kdy je základem zpětné transformace peněz.

 

V zásadě může být základní koeficent na obou stranách totožný. Stát tím sice nezíská žádné peníze, ale může nastat situace, kdy je nepotřebuje touto cestou získávat nebo korigovat svoje emise.

Prostě vydává potvrzení o výplatách - ve formě peněz P1 – lidem - a tyto peníze končí po nákupu zboží – jsou převedeny na P2.

3.1.6 Koeficient regionální

Koeficient regionální může zvýhodńovat oblasti, které jsou znevýhodněné z různých důvodů. Může se jednat o extrémní podmínky určené geograficky, ekologicky nebo politicky, o území s horší dopravou , regiony, které je žádoucí zalidnit nebo kde je nutno dočasně pracovat, aby se změnil jejich charakter. Může se jednat o regiony zaostalé, které je třeba pozvednout apod.

Region musí být jasně definován a jeho koeficient má každá osoba, která v něm fyzicky pracuje.

 

Primárně by se mělo jednat o P2->P1 koeficient. Není ovšem vyloučeno, že bude z nějakých specifických důvodů podpořit např. i speciální prodejny třeba se základními surovinami – s tím, že takové prodejny budou ještě ohroženější nebo, že přeprava zboží , skladování apod bude extrémně komplikovaná. Taková záležitost je tedy pak možno řešit změnou koeficientu P2->P1 u firem, které v regionu sídlí, ale v zásadě i změnou koeficientu P2->P1 firmy, která v daném regionu za ztížených podmínek zásobování zajišťuje. V současné chvíli mne nenapadají důvody měnit P1->P2 koeficient z jakýchkoliv důvodů, ale nevylučuji, že takové důvody mohou nastat.

3.1.7 Koeficient firemní

Firemní koeficient je dalším nástrojem na úrovni transferu P2->P1. Lze jím podpořit firmy v nevýhodné situaci (především geografické) nebo rozlišit různou ekologickou kázeň - nebo nekázeň jednotlivých firem. Poměr P1:P2 při tomto transferu může nebo by měl být vyšší u firem začínajících, respektive inovativních firem, než u zavedených. Ještě výraznější by mělo být zvýhodnění u firem transferových - zavádějících zcela nové postupy, nově vyvinuté nebo zdokonalené ve vývojových centrech. Zde by mělo záležet i na stupni inovace a – dopadu žádaného výsledku na společnost.

Zvýhodněny by rovněž měly být firmy, jejichž činnost by byla, na rozdíl od ostatních, ekologicky méně závadná nebo jinak obecně prospěšná. A v minulém odstavci jsem zmínil i možnost regionálního firemního P2->P1 koeficientu.

 

Dalším možným typem koeficientu by měly být zvýhodněny firmy, které oprávněně pracují za ztížených podmínek – pokud by se tato sitiuace neřešila regionálním koeficientem nebo koeficientem P1->P2. Např již zmíněné základní firmy, pracující např. v poušti, daleko od civilizace, s nutností klimatizace nebo extrémního topení, v nebezpečných pohraničních oblastech atdatd.

 

3.1.8 Koeficient osobní

Tento koeficient je individuální pro každého jedince. Je výrazně zvýšený u osob invalidních, u osob s vysokým věkem apod. V každém případě by měl být dodržen princip, že v určitém stanoveném věku (např. v 15 letech) je každému člověku založeno P2->P1 konto a přidělen dočasný osobní koeficient. S penězi na na těchto kontech by měli možnost disponovat pouze vlastníci konta. Technické prostředky to mohou zajistit (otisk prstu, sítnice, hlas, podoba apod.) Jistě, zde je nebezpečí, že tato konta budou zneužívána některými členy rodiny nebo komunity, případně zaměstnavatelem – který nechá posílat na takovéto konto nepřiměřeně vysoké sumy - s tím, že bude chtít odškodnění jiným způsobem. Ale v takovém případě se nejedná o záležitost systémovou, ale o záležitost technicky – organizačně – společenskou – s řešením na stejné úrovni obecnosti.

 

Do osobního koeficientu je možno započítat I další faktor, který lze vyjádřit jako “splácení půjčky”. Technicky těžko bude moci dávat půjčku jeden člověk druhému, ale měla by být zdokonalena instituce poskytování půjček - který by mohl fungovat I automaticky – výpočet kombinace platu, věku, doby splácení a výšky půjčky. Tím by by byli chráněni potenciální dlužníci - k více penězům než by byli schopni splatit, by se prostě nedostali. Nicméně vzhledem k tomu, že celý systém je efektivnější, asi by si bydlení ve svém bytě mohl dvolit každý – protože každý pracuje. Na podnikání budou půjčovány peníze P2 – s jinými pravidly.

3.1.9 Celkový koeficient.

Celkový koeficient vznikne vzájemným vynásobením všech specifických, výše uvedených koeficientů.

Otázkou je existence základního minimálního příjmu, která se dnes řeší, osobně se domnívám, že by být neměl. Každý svéprávný člověk nad určitou věkovou hranici by měl mít možnost se, alespoń minimálně, zapojit do celkového pracovního úsilí. Je to prospěšné nejen pro společnost, ale především pro každého člověka, kterému to dovolí jeho zdravotní stav. Pocit nutnosti pracovat a zároveň pocit, že je součástí společnosti, je prospěšná v jakémkoliv stavu a věku. Systém může a měl by být nastaven tak, aby umožnil zapojit se do práce a tedy do systému komukoliv a na druhou stranu by měl k zapojení do systému ekonomicky donutit pokud možno všechny, kdo mohou byť i jen málo pracovat. Ento odstavec není sytémové tvrzení, pouze názor. Úroveň obecnosti je o úroveň nižší

3.2 Banky a investiční firmy.

V obou částech mohou působit banky – vlastně společné. Zajišťují služby s převody peněz P2 a jejich manipulací. Chrání účty proti virům a hackerům. Neemitují a nepůjčují peníze. Pouze vedou účty a to P2->P2 i P2->P1.

Na investování jsou vyhrazeny investiční firmy. Mají přidělené peníze od Státu. Tento finanční kapitál investují do podpory rozvoje malých start-up firem, do zavádění nových technologií a do investování do dobrých podnikatelských nápadů. Dle specializace by měly tyto investiční domy mít různě vysoký vstupní kapitál. Část investic prováději transferové firmy – kategorie firem investičních, nejspíše se zvláštními pravidly. Ale to je samostatná kapitola, o úroveň níže, budu se jí pro její důležitost věnovat jindy.

Zajímavým problémem je, zdali ponechat akciový trh. Firmy jsou jistě velmi pozornými a zodpovědnými investory , mají nejlepší přehled o technologiích – a proto jistě bude dobré jim ponechat možnost investovat v tomto směru a nakupovat jiné firmy nebo jejich části. Je třeba jen zajistit, aby emise akcií nebyla zároveň emisí P2. Toto půjde nepochybně řešit pomocí investičních firem, které mohou např. tyto akce zprostředkovávat nebo na ně poskytovat P2 – nebo jinak zajisit stažení P2 v hodnotě akcií nebo obráceně. Akciový trh je teoreticky možné ponechat, nepochybně bude, jako dnes, zajímavým ukazatelem technologického vývoje a trendů. Nebude však sloužit k přímému obohacení v P1 – peníze budou muset přejít transformací, jako ve všech ostatních případech – v rámci obecných pravidel. /Přiznám se, že v tomto okamžiku si nedovedu představit , jak se bude akciový trh vyvíjet a chovat, bude asi záležet hodně na chování produkčních a investičních firem. Měly by být výrazná eliminace pobohacování se bez jakéhokoliv produkčního přínosu. Na jednu stranu jsou lidé vynalézaví, na druhou stranu bude mít, na rozdíl od současnosti silné finanční nástroje (nikoliv mocenské), které umožní mít i v tomto případě situaci pod kontrolou. Bude třeba, aby zástupci státu byli odpovědní a kvalifikovaní jedinci, což s úbytkem moci a s většími požadavky na znalosti a organizační dovednosti možná nastane automaticky.

 

 

3.3 Přímé a nepřímé dopady odstranění deformace oběhu měn, shrnutí

Dopady spočívají vtom, že budou redukovány nebo eliminovány všechny společenské deformace, které jsou spojeny s nebo přímo vyplývají z deformací toků obou měn spojeny.

 

3.3.1 Přímé dopady:

Optimalizace státního rozpočtu bez jakýchkoliv “státních dluhů”

Odstranění bariéry ve formě výběru daní a zbytečného kontraproduktivního zaměstnání všech, kteří se podíleli na organizaci výběru daní.

Stát obdrží přímé nástroje ke směřování ekonomiky. Tím dostává možnost přímé emise obou měn a definování jejich hodnoty.

Je odstraněno vlastnictví půdy jedinci a tím i jejího možného zneužívání. Půdu mohou využívat firmy – schváleným způsobem.

  • Banky jsou transformovány do investičních domů nebo firem a nabízejí peníze , které jim byly k investicím státem navrženy.

  • Banky nemohou půjčovat peníze v P1 systému – půjčku dělá automaticky stát 2 se změnou osobního koeficientu podle objektivních, předem stanovených kritérií

 

 

      1. Nepřímé dopady

 

  • Snížení nebo spíše odstranění kriminalizování občanů i firem v oblasti daní.

  • Ocenění schopnosti a snahy každého jedince přispět do výstavby celku.

  • Stejnou nebo značně přiblíženou startovní možnost pro všechny – mizi majetková i jiná elita a tedy i drahé elitní školy

  • Praktická likvidace možnosti uplácení při státních zakázkách – a tím i zkvalitnění státního aparátu a jeho rozhodování

  • Odstranění lichvářů – navíc je odstraněna nebo výrazněně snížena i nutnost si půjčovat peníze

  • Likvidace organizovaného zločinu a zásadní snížení obecné kriminality. Organizovaný zločin bude prakticky zlikvidován, protože toky peněz P1 budou omezeny na nákup zboží. Neznamená to, že nebude moci být vytvořena loterie se zajímavými cenami – nepeněžními - ale v podstatě P1 budou moci být uloženy pouze na konto typu P1->P2 a nepůjdou vybrat.

 

4. Porovnání se známými systémy, poznámky, komentáře

4.1 Standardní hodnoty

 

Jakkoliv se zdá být tento model vzdálený protože se změny zdají být velké, žádné velké změny nenavrhuji. O jaké změny se vlastně jedná, jak se k nim společnost staví – alespoń deklarativně?

 

Všechny hodnoty, které jsou deklarativně ceněny v kapitalismu, jakožto základní a přínosné, rozvíjející společnost, jsou nejen zachovány, ale posíleny:

Trh :

je silně posílen:

- snížením bariéry vzniku nových firem – podstatně snadnější dostupnost kapitálu P2,

- snížením nebo spíše odstraněním administrativy

- silným zjednodušením transferu technologií (zde deklaruji, popis bude jinde, jedná se o zajímavou problematiku)

- odstraněním dotací - podpora je řešena půjčkami a následným P2->P1 koeficientem

 

Soukromé vlastnictví:

  • je přesněji definováno a jeho pravidla jsou jasná a přehledná

  • Přesnou formulací je soukromé vlastnictví posíleno – mizí pochyby o jeho pravdivosti a spravedlnosti, je snížen počet subjektů, které si na vlastnictví čehokoliv mohou dělat nároky. To je i odstranění další bariéry.

 

Demokracie:

 

Souvisí s hierarchickými pravidly, které jsou daleko přesnějším vyjádřením pravidel a mnoha pojmů, které pojem demokracie obsahuje – ale jsou daleko silnější a v podstatě rozhodující o tom, co má podle představ většiny lidí pojem “demokracie” obsahovat. “Demokratické zvolení zástupců z několika, kteří opravdu nevyhovují a kteří mají pouze hierarchické a mocenské tendence a vlohy, bude nahrazeno výběrem organizátorů, kteří budou předkládat odborné, podložené posudky.

 

4.2 Nově formulované hodnoty

 

Jsou vytvořena jasná a přehledná hierarchická pravidla.

To je jeden z klíčových bodů zajištění stability celého systému a jeho nezpochybňování. Hierarchická pravidla a možnost jejich naplnění každému, kdo splní určité podmínky – je základem demokracie. Druhým základem demokracie je zavedení oportunní hierarchie – a to je možné jenom důsledným zavedením oportunních vazeb.

Pravidlo vytváření hierarchiev nedeformovaném Státě 2 je založeno na odstranění absolutní hierarchie. Vznik hierarchie je vázán na skupinu, ve které je hierarchické postavení uplatňováno. Skupiny jsou přitom vytvářeny oportunně – dle konkrétních okolností nebo za konkrétním účelem. Metoda vytváření hierarchických vztahů je klíčové kritérium formování společnosti, má úzkou souvislost s vytvářením vazeb. V minulosti bylo hierarchické postavení vytvářeno příslušností k rodině nebo definované skupině - a sdílení hierarchického postavení oné rodiny nebo skupiny ve společnosti. Hierarchické dělení bylo přenášeno nejjednodušeji majetkem a jeho”vlastnictvím”. Byla společenství, kdy rodina je nositelem obecné hierarchické pozice– a místo majetku jsou děděna společenská privilegia (dědičné elity – např. Feudální nebo kastovní systémy). Většina elitářských systémů byla a je sociálně nespravedlivá a přijímání těchto systémů lidmi zajišťovala většinou církev, která dokázala jejich myšlení významně ovlivňovat.

 

Naprosto chaotická, nepřehledná situace a při pozorování zvenku zajímavá situace nastala v tomto směru v období tzv. socialismu, kdy byla snaha omezit sociální rozdělení dle majetku a pokud existovaly majetkové rozdíly, pak přirozené vyšší postavení bohatších rodin byla snaha eliminovat zvýhodňováním skupin, které tyto výhody neměly. Nicméně vznikaly nové elity, které se majetku domohly později – v rámci nového systému. Tyto “nové elity” se snažily okamžitě posílit naopak svoje elitářství posílit – a jedinou cestou bylo – zase hromadění majetku. Nastal chaos, ve kterém bylo nejasné, jestli mají vznikat nové elity, jakým způsobem apod. V tomto chaosu, který občas pro svoji nepochopitelnost a nedůslednost byl předmětem nevůle a posměchu, bylo navíc velice těžké zavést nebo definovat funkční hierarchické pravidlo. Tento režim vznikl a byl podporován díky kritice a vlastně touhou po likvidaci všech hierarchických pravidel, která byla do té doby zavedena – demostrativně se těchto předchozích pravidel snažil zbavit.

Nicméně nějaké prvidlo vždy musí existovat. Možná účelově, možná živelně bylo přijato a respektováno hierarchické kritérium, které je možno nazvat deklarativní rituál. Jednalo se o vyslovování oddanosti systému definovaným rituálním způsobem při prakticky rituálních situacích. Tato technika byla převzata od některých cirkví, v porovnání s křesťanstvím byla ovšem byla nedokonalá, rituály byly nepropracované, postupně bez výrazného emočního zabarvení. Podobnost s křesťanskou církví byl i dohled nad činy daného člověka, stupnice hříchů apod.) na jeho chování a vztahu k ostatním lidem. Díky nepropracovanosti měli relativní volnost jedinci, kteří byli pověřeni nebo se zmocnili kontroly deklarativních pravidel – a tato pravidla dle své vůle nebo zlovůle propracovávali a aplikovali. Ti se pak stali obávanými pseudovládci.

A aby situace byla ještě méně přehledná, byla zde elitářská skupina – tzv. komunistická strana, do které bylo možnost se dostat a udržet rovněž různým způsobem. Jednalo se částečně o rodinné elitářství, velká váha byla ovšem kladena na již zmíněný deklarativní rituál, který v tomto případě nabýval až absurdních podob. Komunistická strana měla svojí vnitřní hierarchii, a protože se prohlásila za řídící organizaci, tak se navíc snažila prosazovat toto hierarchické uspořádání i ve firmách – kde ovšem bylo současně ještě klasické pseudofunkční firemní uspořádání. Navíc zde fungovala ještě metoda osobního protežování. Chaos v pravidlech byl nesmírný a vedl k nejistotě, k bojům o moc, nejen ideologickým, ale skutečným, končícím až fyzickou likvidací odpůrce, odpůrců (politické procesy). Boje se odehrávaly mezi různými deklarativními a pseudoelitářskými skupinami. Tyto situace vedly k vytváření totalitního, mocenského systému – respektive byly jeho naplněním.

V této ilustraci je dobře vidět význam kvalitního, jednoduchého a automaticky vytvářeného, funkčního systému hierarchických pravidel. Systému, ktery bude naprostou většinou respektován.

 

Existence hierarchických pravidel, která jsou zvolená tak, že vyšší hierarchické postavení je budováno výhradně dle schopností každého člověka a tak, aby dočasně vzniklé skupiny optimálně fungovaly je proto extrémně důležité. To znamená, že je nutné, aby byl přístup k hierachickému postavení určován na základě optimalizace fungování a konkrétní skupiny. To je základní demokratický princip. K jeho splnění je nutné, aby nebyl prosazován jiný mocenský – ani žádný další absolutní princip – včetně osobní agresivity, zdůrazňování věku (někdy vyššího, jindy nižšího), vzdělání které neovlivňuje znalosti a výkon dočasné skupiny, postavení v jiné skupině, majetku, rodinném původu. Skupiny, jak již bylo uvedeno, vznikají oportunně, vazby jsou dočasné a tedy i hierarchické vztahy musí být platné pouze v dané skupině.

 

 

V současném kapitalismu je velice silným hierarchickým pravidlem vlastnictví majetku - a to může někdy být až v extrémních rozměrech, které jsou způsobeny vlastnictvím firem a půdy. Jedná se o formu absolutní hierarchie. Dále zde mají take úlohu osobní kontakty a protežovaní – tedy prosazování zpřízněných jedinců do vedení skupin, firem, komunit. To jsou formy deformované hierarchie – do konkrétní skupiny pronikají vztahy z jiných skupin.

Absolutizovat moc, kterou má uplatňovat pouze v jasně daných případech se snaží státní správa včetně nejvyšších jejích představitelů (vláda a president).

Je patrná i tendence těchto skupin transformovat svoje dočasné pseudomocenské postavení na dědičné – a to lze nejlépe nahromaděním majetku. Z tohoto pohledu je pro část administrativy současný nepřehledný systém vyhovující – velikost úplatků někdy převyšuje celoživotní legální výplaty většiny jedinců. Tato situace může vést v mnoha případech, zvláště v zemích, ve kterých bylo předtím mocenské uspořádání odlišné, a vývoj a přijímání nových pravidel zde probíhá chaoticky, vést opět ke vzniku střetů různých mocenských skupin, které se budou využít jimi vybudovanou nerovnost poukazováním na to, že nerovnost vytváří skupina jejich odpůrců. To vede opět ke střetům skupin, zneužívajících jimi zapříčeněného sociálního napětí. I tento problém je způsoben deformací, související s existencí jedné pseudoměny a s odstraněním deformace přirozeně skončí.

Je tedy zřejmé, že zcela jasná hierarchická pravidla jsou základem stabilní společnosti a proto, jakkoliv v současném systému nejsou nijak a nikým v zásadě komentována, jsou jednou ze zásadních, byť na první pohled nevýznamných výhod systému odstranění deformací toku peněz.

 

 

4.3 Poznámky a doplnění (FAQ odpovědi)

Tvorba cen. Ceny jsou na mikroekonomické úrovni tvořeny stejně jako v předchozím případě. Globálně ale tvorbu cen ovlivňuje poměr P1:P2. Jeho změny působí odlišně na zboží – které nalezne svoje uplatnění ve firmách – tedy v horním okruhu nebo pokud je určeno pro spotřebu, ve spodním – lidském okruhu.

Pro zaměstnance firem významné změny nebudou, firmy budou o něco vstřícnější, ale individuálně, jako dnes, bude asi větší výběr firem. Zaměstnanec bude muset být více ve střehu, protože smlouvy teoreticky mohou být velice nestandardní. Vzhledem k tomu, že budou podstatně nižší bariéry vzniku firem, nebude problém přejít k jiné firmě nebo dokonce založit vlastní – s vlastními pravidly. Občas to bude asi chaos, ale nepochybně se po určité době situace bude stabilizovat a optimalizovat.

Majitel nebo zakladatel určuje hierarchická i veškerá vnitřní pravidla, která mohou být naprosto libovolná. Daně se neplatí, takže musí být dodržovány pouze základní vztahy mezi lidmi a mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Ostatní pravidla, hierarchie, odměňování , benefity atdatd. určuje zaměstnavtel nutno s těmito pravidly seznámit zaměstnance – buď je přijmou nebo nikoliv. Pokud budou pravidla nepřijatelná nebo nějak nekomfortní, firma nebude fungovat. Pro majitele firem, kteří nemají v úmyslu firmu tunelovat, se v podstatě nemají čeho obávat. Zjednoduší se předpisy ad absurdum, budou se moc věnovat profesionální činnosti bez jakékoliv byrokratické zátěže. Budou moci nastavit libovolná pravidla ve své firmě, budou si moci poslat libovolný plat a určovat jej – v souladu se smlouvou – i všem zaměstnancům.

Nebudou moc brát firmě , co firma vydělala. Tato možnost je absurdním nesmylem současnosti – přivlastňovat si výsledky práce celku. Pokud budou mít exklusivní hierarchické postavení ve firmě, nepochybně nebude nikdo zpochybňovat jejich exklusivní příjem v podobě výplaty, jejíž velikost si stanoví oni sami.

Nezaměstnanost

Ve společnosti nebude nezaměstnanost - zaměstnání nebude vynucováno mocensky, ale ekonomicky. Rozhodně je lepší pro všechny dát možnost práce všem a platit je dle výkonu, který bude proveden dle jejichmožností, než vyplácet dávky, které by lidi podporovaly v nečinnosti. Stát má dostatek finančních prostředků, aby mohl zaměstnat opravdu všechny a stoporocentní zaměstnanost je vždy výhodnější, než vyplácení sociálních dávek – z pohledu psychologického, sociálního, výchovného i z pohledu kriminality.

Další výhody navrhovaného systému:

Stát získá prostředky k optimálnímu plnění svých povinností a k zajištění alespoň minimálního stanmdardu pro ně. Nepochybně bude nejen možné, ale i žádoucí:

  • zpřístupnit vzdělání všem, dle jejich talentu a schopností

  • zajistit lékařskou péči pro každého

  • zajistit zdarma veřejnou ekologickou dopravu

 

Pokud popisuji úlohu státu, je nutno zmínit i řízení na nižších úrovních. Základní principy zůstavají stejné - s tím rozdílem, že bude dostatek finančních prostředků na rozvoj obecných benefitů a ekologie. Peníze budou deponovány ve formě P2 na kraj nebo místní úřady a ty jimi budou disponavat k odstraňování regionálních nebo lokálních bariér. To je situace prakticky identická se současnou.

 

Obecně jsou eliminovány možnosti úplatkářství, který je na této úrovni rovněž velice rozšířený .

 

Výrazně je omezena, respektive prakticky likvidována možnost organizované kriminality, související s penězi – tedy prostituce, obchod s drogami, ale i terorismus apod.

Na druhé straně se život nestane méně zajímavým – nutnost žití v rodině, která byla vynucována v předchozích systémech a podporována státem a případně dalšími organizacemi, zmizí. Bude posílen spíše komunitní život – a vytváření nových typů spolužití a výchovy dětí – pravděpodobně se osvědčí několik optimálních modelů.

 

V první fázi budou mít problém úředníci, kteří ztratí svoji pseudomoc a budou se muset přeškolit. Všichni budou moci získat opodstatněný pocit užitečnosti, což také není marné.

 

Hudbička: https://www.youtube.com/watch?v=y5yu04pwvB0&list=PLqg10WW_Q1HH_WzRuLi66XaePsIyCJem0 

 

Komentáře: 

Dne 2018-03-17 00:05, Jan Šulc napsal:

Milý Pepo,
nad Tvými texty si vždycky uvědomím, že některé věci v životě už nedoženu či třeba k nim ani nemám vlohy. A tak jako je pro mne těžší vstřebat jazyk pokynů k daňovému přiznání než podniknout cestu na Mars či na Saturn, je pro mne takřka nemožné zabývat se makroekonomikou či teorií finančnictví, prostě to ve své hlavě nedokážu a tudíž se k tomu ani nemůžu kompetentně vyjadřovat.
K čemu se vyjádřit můžu, jsou tři věci, o nichž píšeš a o nichž něco málo vím. Tedy:
1) co píšeš o socialismu, tom, který jsme prožili, je velmi stručné a nepostihuje to zdaleka všechny jeho aspekty. Písničkář Vladimír Merta ve své písni Praha magická zpíval o naší tehdejší společnosti jako "společnosti bez peněz". Co to znamenalo, jiste zažil každý, kdo si v bance musel zažádat o devizový příslib. To byla ale jen jedna faseta skutečnosti. Druhou fasetu představovalo to, že za těch skutečně málo peněz, které jsme všichni měli - a sociální rozdíly mezi lidmi byly tehdy nepochybně mnohem menší, než jsou dnes - jsme si toho mohli také velmi málo koupit, nabídka všeho byla velmi malá (ve srovnání s tehdejším Polskem například ovšem relativně velká). Přitom mně - a mluvím schválně jen sám o sobě, protože nechci nic zobecňovat a mluvit za druhé - po hmotné stránce vůbec nic nechybělo. Teprve dnes chápu a dokážu docenit, že svoboda od moci peněz, již jsem tehdy měl, byla zcela úžasná oproti dnešnímu vypětí, které vidím sám na sobě a lidech kolem sobe, když většina z nás běhá ve své práci jak veverka v bubnu, aby se vůbec relativně přijatelně uživila. (Markantní je to například v otázce bytové - není dnes výjimkou platit za nájem i dvě třetiny měsíčního platu; třeba v Paříži nebo Londýně je to ovšem ještě mnohem víc. Mám spolužáka z gymnázia, který žije v Ohiu a na koupi řadového domku si musel vzít tak velkou hypotéku, že ji budou splácet ještě jeho pravnuci.) Chyběly mi ovšem tehdy zcela zásadně jiné věci, o nichž ve stručnosti svého pojednání nepíšeš: možnost svobodně cestovat, a tím pádem mít možnost volného přístupu k informacím a kulturnímu bohatství jiných národů, a především a hlavně svoboda slova, veškerý základ svobody občanské. Bylo    neuvěřitelným paradoxem, že ta společnost se oficiálně hlásila ke Karlu Marxovi, který chtěl lidi osvobodit nejen od moci peněz, ale ke skutečné společenské svobodě, a přitom tu základní společenskou svobodu, svobodu slova, lidem neumožňovala, ba přímo systematicky ji potírala. O spojení osvobození lidí od moci peněz a současného umožnění svobody slova se na konci 60. let pokoušeli reformátoři socialismu, po roce 1968 zahnaní do podzemí a po roce 1989 ošklivě vysmívaní a vyhnaní zcela na okraj společenského života. S jedním z nejvýznamnějších z nich, filosofem Karlem Kosíkem, vyhozeným z pražské filosofické fakulty jak po roce 1968, tak po roce 1990, jsem se velmi dobře osobně znal a přátelil a vydal jsem mu knihu Předpotopní úvahy, vím tedy zcela přesně, o čem mluvím.
2) hovoříš o nezaměstnanosti a tom, že žádná nebude, že stát nebude zaměstnanost vyžadovat zákonem, že prostě bude vyžadována jaksi sama od sebe ekonomicky - jinými slovy: kdo nebude pracovat, umře hlady. Nejsem žádným nadšeným systémovým zastáncem dávek v nezaměstnanosti, ale připadá mi, že Tvoje řešení vůbec nebere v úvahu to, že lidé jsou rozmanití, různí, každý má talent k něčemu jinému. Je jasné, že i když budu mít bolesti zad a problémy s plícemi, raději půjdu dělat kopáče, než abych umřel hlady. Je ale tohle nějaký společenský ideál? Bere Tvoje úvaha vůbec v potaz člověka ve veškeré jeho složitosti, tajemnosti a rozporuplnosti? Přijde mi, že slova o nezaměstnanosti, která jsi užil, svědčí o velkém zjednodušení obrazu člověka a o jisté necitlivosti pohledu na něj.
3) píšeš, že nutnost žití v rodině zmizí a bude posílen komunitní život - to už jsem se musel trochu, byť vlídně, smát. Přečti si knížku Patrika Ouředníka Příhodná chvíle, 1855, již jsme vydali v Torstu, nebo krátký román Richarda Brautigana V melounovém cukru (In Watermelon Sugar), která u nás vyšla v Odeonu v 80. letech - obě ty knížky hezky, vlídně a vtipně pojednávají právě o tomto tématu. To, co se snažili uskutečnit francouzští osvícenci v osadách v Jižní Americe v 19. století či hippies ve Spojených státech na konci 60. let století 20. mělo stejného jmenovatele - právě snahu nahradit život v rodině životem komunitním. Ty knížky hezky popisují, jak to dopadlo, žádná sláva to opravdu nebyla. Jistě je pravda, že nefunkční, zlá, svazující, trýznivá rodina může být malým peklem na zemi a že poškodí zejména děti, které v ní vyrůstají. Ostatně česká realistická literatura 19. století i první poloviny století 20. o tom vydala neobyčejně konkrétní a působivé svědectví, všechny ty Maryši, dopisy Boženy Němcové, přes romány Šlejharovy až k Jaroslavu Havlíčkovi, to je přece jeden velký sled rodinných hrůz. Ovšem přečti si třeba eseje o rodině od S. K. Neumanna z 20. let, Teigovy úvahy na tato témata a třeba i to, co o komunitní výchově dětí psala ve svém ulítlém období Milena Jesenská - to jsou hrůzy ještě větší, celý ten racionální avantgarní optimismus, který chtěl osvobodit člověka od... od jeho lidství. Protože, jak dobře víme z psychologie a z vlastní zkušenosti, to nejdůležitější pro budoucí život malého dítěte je milující maminka, která ho od prvního do třetího roku života nedá z ruky, chová ho v náručí, hladího ho, mazlí se s ním - jedině z takového dítěte vyroste ve všem všudy zdravý člověk. Tohle žádná komunita dítěti nedá a ani dát nemůže. A taková maminka k tomu, aby se dítěti takhle mohla věnovat, potřebuje vedle sebe tátu toho dítěte, který za ni v té době udělá spoustu domácích prací, vydělá peníze na živobytí, podrží ji a podpoří každodenně, když je unavená. Sám jsem takové rodiče neměl - a s důsledky toho se potýkám dodnes. 
Tolik tedy moje tři marginální poznámky k Tvému ekonomicko-finančně-společensko-reformnímu spisu.
Moc Tě zdravím!
Honza Šulc
 

Dne pá 16. 3. 2018 12:29 uživatel Drahorád <drahorad@tein.cz> napsal:

Milí blízcí, přátelé a zájemci o ekonomické problémy,   

dovoluji si Vám poslat podobné vydání jako minule - dle připomínek některých z vás rozšířené o obsah a hlavně o souhrn - i z důvodu, že některým z Vás se úvodní část zdála zbytečně rozvleklá. Pokud tomu tak je, omlouvám se, chtěl jsem vysvětlit význam peněz v celém systému a lepší je to provést na jednoduchém příkladu. Pro Vaši informaci, zde uvedený náhled na peníze i když se Vám možná zdá samozřejmý, je naprosto nový, stejně jako pohled na význam státu apod.  
Jinak si dovoluji připomenout, že v současné době mnozí kritizují stávající poměry, stávající situace - a nikdo neví, jaké navrhnout řešení. Většina z nás se shoduje, že, že nechce korupci, chce menší daně . nebo raději žádné, že chce práci , dostatek peněz, větší sociální jistoty, svobodu atd....  ale nikdo neví jak. Já model, které toto vše splňuje, nabízím, a myslím, že je zcela funkční, protože není závislý na dobré vůli lidí - a je naprosto jednoduchý - je zjednodušením současného stavu. Pokud se vám zdá nesmyslný, neproveditelný, hloupý, cokoliv vás napadne, napište mi to, prosím, ať vím, co je tam za problém a jestli se to dá řešit. Já žádný nevidím. Text jistě není na přečtení za 10 min, ale za 2 hodiny ano. Ale.. i když se vám to zdá hodně, uvědomte si, kolik času strávíte přemýšlením a diskusemi o politice - ve kterých se ujišťujete stále dokola, že jiné řešení než špatné, není, a že ani nemá smysl s tím něco dělat :-))). 
Čekám kritiku,  pokud nebude, tak se budu radovat z toho, že text jste přijali za svůj a že myšlenky tohoto článku rozšiřujete aktivně mezi svými dalšími přáteli. 
 
Přeji krásný víkend

Ahoj Honzo,

moc Ti děkuji za velice zajímavý a erudovaný příspěvek Než odpovím, tak bych se věnovat nejprve určitému technicko-společenskému problému.  Odpověděl jsi mně a vše ostatním  a já Ti za to děkuji. Měl jsem tu drzost a poslal svůj text svým blízkým  a potenciálním zájemcům o problematiku, které osobně znám, protože předpokládám nebo jsem si ověřil jejich zájem. Tudíž i zájem o diskusi v daném směru. Je mi jasné, že to třeba může někoho obtěžovat. V tom případě prosím eventuálního NEzájemce, aby mně napsal, vyškrtnu jej z adresáře, je to normální, někomu to nemusí vyhovovat. Ostatně jsem zamýšlel udělat diskusní skupinu na Fb, kde by to asi bylo společensky čistší, ale asi polovina mých přátel nemá Fb účet. Navíc je problém se zveřejňováním příloh nebo delších textů. Já to nějak moc neumím. Chci v budoucnu založit  vlastní webovou stránku čistě k těmto účelům, ale jde mi to hodně pomalu a zatím se mně to nepodařilo. Uvažoval jsem i nějakou formu  rozesílače - s jedinou adresou - ale to nedokáži provést.  Ale snad.. jednou...

Tak nyní ke Tvým poznámkám a otázkám, možná trochu na přeskáčku. 

Socialismus a doby minulé. Moje zmínka byla ilustrací nikoliv v oblasti ekonomické, ale jako příklad vytváření hierarchických vztahů, protože mně to přišlo zajímavé a ilustrativní. A jako varování před vytvářením absolutních hierarchických vztahů. Hierarchii považuji za velice důležitou pro fungování jakýchkoliv skupin - ale bude optimálně fungovat taková skupina, ve které budou optimální vztahy - relevantní vztahům a zaměření konkrétní skupiny.  V systému, který navrhuji, jsou hierarchické vztahy zásadně takové - nazývám je oportunními.  Příklad - chodím na impro - a velí nám Alenka. Je nejlepší, věnuje se nám, je vždy připravená  - a případně si zve skvělé mladé lidi, zkušené improvizátory a pedagogy, kteří pak mají nejvyšší hierarchické postavení. Pokud se vytvoří skupina, která je zaměřena na hudbu, tak okamžitě je vedoucí František - muzikant, který hudbě nejvíce rozumí a věnuje se jí. Atd.. Někde to považujeme za zřejmé - ale nutnost těchto skupin a hierarchie s nimi spojené  je všude stejná - i ve směrech, ve kterých se dnes zjevně nedodržuje - v oblastech politických a mocenských. A těžko k tomu v současném společenském uspořádání může dojít.  V navrhovaném systému ano. A v současnosti vidíme politické  nebo podnikatelské  figury, kteří vyžadují nebo kterým je nabízeno exkluzivní hierarchické postavení v jakékoliv  skupině, do které přijdou. Což je nepřijatelné a velice škodlivé.

Máš pravdu, že otázka socialismu je zajímavá a možná aktuální, pokud bude více zájemců, pošlu nějaký text i na uvedené téma, socialismus nelze odbýt několika odstavci, protože se jednalo o ekonomicko-hierarchický provázaný systém a  je nutno popsat celou strukturu, jinak je obrázek beznadějně zkreslený. Nicméně dnes je aktuální diskutovat o současném systému. 

Rodina, komunita  a práce - to jsou spojené otázky. 

V minulosti byla rodina ekonomicko-technologickou nutností z důvodu charakteru řemeslné výroby - a porušení pravidel rodiny především ženami, pro ženu a její případné potomky, často mohlo mít nebo mělo fatální důsledky. V navrhovaném systému nebude povinnost pro každého žít v komunitě, ale naopak by to měla být volba pro každého člověka. Přitom by zvolený typ komunity a rodina by měly mít stejné výhody - ať ve sdílení majetku nebo při jednání s úřady apod.   Nijak to není v rozporu s tím, aby dítě  žilo od malička v lásce, kterou tolik potřebuje - naopak by zvýšení možností různých typů společenství, které by měly stejné právní i společenské postavení, mělo optimalizovat vztahy mezi lidmi, kteří  spolu žijí. Nikdy nebylo prokázáno, že vztah k dítěti může mít pouze jeho genetická matka - i když je to nejpřirozenější a nejžádanejší - z mnoha různých důvodů - ale občas  takováto situace nenastane.  Za současné situace se opuštěné děti málokdy okamžitě dostanou do rodiny, ve které by si mohly užívat lásky pocitu důležitosti, někdy děti nedostanou lásku ani ve své genetické rodině. V těchto případech je určitě pro dítě lepší vyrůstat v láskyplném prostředí v komunitě a vyrůstat s tím, že jsou důležité pro více lidí, pro celou komunitu.

Navíc bude jistě zajímavé i v tomto případě zavádět  skupiny , specializované na určité činnosti a aktivity. Možností je obrovské množství, některé formy mohou být velice přínosné. Tato problematika je ovšem na začátku a vlastně seriozně nikdy diskutována nebyla. 

Obdobně je to se zaměstnáním. Nikomu se nebude bránit, aby nepracoval, pokud jej ostatní členové rodiny nebo komunity uživí a budou s tím souhlasit - třeba za zajištění domácnosti, za domácí práce a kutilství, za starost o potomky apod. Nicméně se zvýší výrazně bariéry pro získání zaměstnání a úroveň příjmů, a zároveň se sníží podíl různých dávek - každý zdravý člověk bude mít možnost si zaměstnání najít.  A žádnou dávku nedostane.

Zdravotně postižení nebo nemocní nebo staří lidé budou mít, samozřejmě, nárok na důchod, zajištující jim důstojný život. Nicméně bude moci být podporována  aktivita lidí, kteří budou mít vůli a alespoň minimální šanci vydělávat peníze - v jakémkoli věku a v jakémkoliv stavu,  pokud to budou chtít provést. Tato šance bude podporována snížením bariér pro zaměstnání kohokoliv  a zároveň výrazným zvýšením osobního koeficientu transformace peněz z P2 do P1 pro hendikepované zaměstnance. 

Snad ještě poznámku ke svobodě slova - pokud zmizí hierarchie mocenského typu, tak ztratí toto slovní spojení svůj význam - bude naprosto normální a přirozené, aby lidé říkali volně co chtějí, protože nebude orgán, který by jim  to zakazoval - pokud to nebudou výzvy k násilí apod...

Ještě jednou Ti, Honzo. děkuji doufám, že jsem na vše srozumitelně odpověděl a těším se od Tebe i ode všech ostaních  na další připomínky, diskusi a otázky. 

Hezký večer i následující neděli  Tobě - i všem ostatním přeje

Pepík

Milí přátelé,  

dostal  jsem odpověď a připomínky od dalšího z vás. Kolega Adam  ji poslal jenom mně, ale nemá problém s jejím zveřejněním, ani se zveřejněním mojí reakce. Mail Rosti Adama  je zde:

Ahoj,
obávám se, že zapomínáš na další úlohu státu, kterou by měl vykonávat, a to totiž standardizace a kontrola(ze zhora). Ve standardizaci sice od státu poslední dobou přebírají roli nadnárodní organizace zřízené státy právě pro tohle, ale vlastně jde pořád o výkon státu. A kontrola ze zhora je nutná, neb ty, jako člověk, který v něčem pracuje, nemůžeš mít přehled o všem. Navíc, když ty řekneš, že někdo jiný se dopustil nepravosti, je to přece jen něco jiného, než když to řekne někdo, kdo je pro firmy nebo lidi uznávanou autoritou. Ono to zdánlivě s ekonomií nesouvisí, ale pro správné fungování ekonomiky je to nezbytně nutné. Stejně jako je potřeba kontroly ze spoda, tedy kontrola státu lidmi, kteří v tomto státu žijí. Bez dvojí kontroly(ze zhora od autority a ze spoda kontrola autority od lidí) se ti rozpadne cokoliv.
Ten tvůj systém na první pohled vypadá zajímavě, ale jak se vlastně liší od toho současného? Problémy těch koeficientů, které navrhuješ jsou: 1. Kdo tyhle koeficienty bude určovat? 2. Kdo zajistí jejich kontrolu?
Navíc podle mne opomínáš problém, který tady sice ještě není tak patrný, ale který se v nejbližší době objeví. A tím je ta "revoluce 4.0", která způsobí značnou transformaci pracovního trhu, zejména tím, že většinu, zejména rutinních, prací začnou plnit místo lidí stroje. Na lidech zůstane v těchto oblastech, jako je třeba automobilový průmysl, jen kontrola práce strojů. Pro tu ale potřebuješ spíš jen pár lidí, ne tu armádu zaměstnanců, která je tam teď, nehledě na 3D-tiskárny. Takže základní příjem, ať už to bude v jakékoliv podobě, je prakticky nevyhnutelný, teda s jedinou výjimkou, a to takovou, že se totálně zhroutí civilizace.
 Měj se
  Rosťa A.

 

moje odpověď:

Dotaz: Kontrolní úloha státu

Ano, máš pravdu, do výčtu úloh jsem nezapočítal různé normy a kontroly - ale tohle všechno je, jako i mnohé další funkce státu shrnuto do "odstraňování bariér". Na celém, navrhovaném systému to navíc nic nemění. 

dotaz: Čím se liší navrhovaný systém od současného?

Snažil jsem se to popsat v kapitole 3.3 a v celé kapitole 4. myslím, že těch rozdílů a to zcela zásadního charakteru je fakt hodně. Nevím, které vyzdvihnout - kontrolu státu nad financemi bez vybírání daní, nemožnost korupce, podstatné snížení sociálního napětí, omezení zločinnosti,  asi vidím jako ty hlavní přínosy. Myslím, že to není málo. 

dotaz: Koeficient směny.

To je správná systémová otázka. V navrhovaném systému jsou dva transformační koeficienty. Jejich absolutní hodnota je v zásadě lhostejná. Důležitý je poměr mezi nimi  (mluvím o transformačních koeficientech  P2/P1 a P1/P2). Je tedy jedno, jestli první poměr bude třeba 0,1 nebo 10 nebo 1, naprosto na tom nezáleží - možná bude psychologicky výhodný  koeficient 1 -   jedinec by v takovémto případě dostal na svoje konto stejnou sumu, v P1, jakou by mu zaměstnavatel odeslal v P2. Důležitý  bude vztah tohoto poměru k druhému koeficientu. To je ke koeficientu, kterým bude stát vyměňovat obchodníkovy P1 za P2.  Poměr obou těchto koeficientů určí trendy směřování úsilí. Na základě poměru koeficientů je možno zvyšovat nebo snižovat podíl spotřeby lidí na spotřebě firem. Úlohu v tom bude mít průměrná cena spotřebního zboží , nabídnutá firmami,  a struktura tohoto zboží, množství P2, za uvedenou periodu emitovaných do systému firem v poměru k celkovému oběhu P2, celkový poměr cirkulujících P2 a P1, průměrná rychlost cirkulace  - pokud se bavíme o základních parametrech.  Vypadá to složitě, ale v podstatě se jedná o jednoduché vztahy, úvahy a výpočty, o řád jednodušší  než současné odhady a střelba naslepo, podle které se odhaduje a počítá výběr daně. Navíc přesně ovlivní definované toky - na rozdíl od nepředvídatelných změn v současném systému, kdy jsou oba systému propojeny náhodně a nevypočitatelně. 

Takže opakuji, trochu jinak: poměr směnných koeficientů bude rozhodovat o zvýšení nebo snížení poměru zboží, které bude kolovat v horní části, vzhledem k toku do dolní části - tedy i  kolik se bude vyrábět zboží pro firmy a kolik pro lidi. My dnes nejen, že nevíme, zdali nárůst hodnoty firem je relevantní nárůstu hodnoty zboží, určeného pro lidi,  nebo není.  Nicméně změnami koeficientů  (P2/P1 a P1/P2) bude možno tento problém nejen studovat, ale i uvedený poměr ovlivnit.  A to je velice důležitá věc.

Velice důležité je také určení všech specifických typů koeficientu. Existuje celá ekonomická škola, propagující Nerůst.  Podporuje ekologické trendy – u nás je reprezentovaná N.Johanisovou. Zastánci tohoto směru dospěli k názoru, že naše spotřeba je neúměrně vysoká a zatěžuje globálně Zeměkouli. Snaží se prosadit tlak na omezení růstu firem – ale i tlak na omezení spotřeby lidí – díky čemuž je tato škola velice často napadána.  Její vize jsou sice přijatelné pro ekologické aktivisty, ale nepřijatelné pro většinu normálních lidí.  I tento problém řeší nabízený koncept.  Problém totiž lze řešit zvyšováním efektivity investicí  do firem ve smyslu velikosti benefitu pro lidi.  Podmínkou tohoto řešení je právě  myšlenkové  rozdělení existujících okruhů  - okruhu firem a okruhu lidí. Pak se uvedený požadavek Nerůstu bude týkat pouze firem a povede k jejich  optimalizaci ve smyslu uspokojování potřeb lidí. Ale optimalizaci musí udělat samy firmy, nikoliv Stát.  Nástroj k ovlivňování aktivity firem v tomto směru bude právě poměr obou směnných koeficientů. Navíc tvoření specifických firemních koeficientů - bude naplněním Pigou vy myšlenky vyrovnání se s externalitami - ovšem proveditelné jednoduše a bez dalších dopadů.  

Kdo bude určovat nejen poměr - ale i všechna pravidla - dobrá otázka. 

Ovšem z dnešního pohledu. Z pohledu budoucího uspořádání to bude technikálie. Je to proto, že v okamžiku, kdy se změní – díky oddělení obou typů peněz - politicko-hierarchické kariérní posty na posty odborné -  budou o těchto a dalších významných bodech rozhodovat odborníci, kteří nebudou moci být podpláceni.  V původní práci je vysvětleno, proč ne. Rozhodování  tedy nebudou populistická rozhodnutí, ale budou prováděna lege-artis. Cílem bude vyhovět základním požadavkům, stanoveným v ústavě.

Poslední otázka nebo připomínka  – se týká základního příjmu.

Musím se omluvit čtenářům: Poznámka o základním příjmu, kterou jsem v práci uvedl, nebyla součástí systémové analýzy, ale byla uvedena jako můj názor, příklad. Protože se ale jedná o směr, který považuji jednak za škodlivý, jednak za poměrně rozšířený, dovolím si ještě dodat pár vět. Premisu o tom, že s jakýmkoliv technologickým pokrokem začne ubývat pracovních míst, považuji za naprosto chybnou a nepodloženou. Tato představa byla populární v 19.století – kdy lidé rozbíjeli nové stroje – a jak je vidět, přes svou zjevnou nesmyslnost, vydržela až dosud.  Technologie jsou zaváděny stále – a stálý trend je ten, že je vyžadováno od lidí stále více práce – mění se jen její charakter. Je to jako s poznáním.  Čím více víš, tím větší možnosti se před tebou otevírají a tím jsi si více vědom svojí neznalosti.  Pokud bys chtěl operovat faktem zkracování pracovní doby ve vyspělých státech - pak se nejedná o snížení poptávky po práci, ale   výsledek úsilí lidí, kteří si vydělávají více peněz, než kolik potřebují k uspokojení základních potřeb - a chtějí si peníze užít ve volném čase. Aby to nebylo takto jednoduché, je zde ještě  tlak trhu, který se soustředí na volnočasové aktivity -  Navíc se nyní často pracuje i tak, že člověk daleko více přemýšlí o pracovních problémech ve volném čase a dokonce často  v tomto "volném" čase je schopen lépe vyřešit mnoho pracovních problémů. Je tedy těch faktorů, hodně, a dostali bychom se opravdu do komplikované diskuse - nicméně nic nenasvědčuje tomu, že práce ubývá. 

Navíc z jiného pohledu  je základní příjem vytváření lidí druhé kategorie – jednalo by  se o částečné, ale významné  vyloučení ze společnosti. Lidé, kteří by dostávali peníze za to, že by vlastně nepracovali, by se dostali do kategorie lidí, o které společnost nemá zájem, že vlastně o jejich práci, aktivitu a osobnost, nestojí.  Projevilo by se to v rozdělení společnosti, ještě větším než dosud, ve vytváření nových typů hierarchií. 

 

Díky Rosťo za příspěvek, který byl ve všech směrech relevantní, v němž byly dvě systémové otázky a ostatní byly rovněž zajímavé Potěšil jsi mne a jsem zvědav na názory, připomínky a dotazy i ostatních.

Přeji všem krásný zbytek nedělního odpoledne a večer..

Pepík

 

díky, postupně se tím prokoušu, ale jde o následující - pokud to dokáže odstranit exekuční-lichvářskou deformaci, jež na každého z povinných uvalila prměrnou vymáhanou částku  394 000 a nenechala jim dost na přežití, je to dobré. Ale stejně si myslím, že stále podceňujete monetaristickou část - totiž, pokud "naše" cizí banky neudělují úvěry domácím podnikatelům vzásadě na nic a enormní zahraničnáím, je to záležitost globální politiky a ztráty clearingového centra Východního bloku, jež bylo v Bělehradě. Díky moc, jste skvělá, protože dokážete definovat konkrétní problémy. Řešeny jsou oba dva..!!

 

 

 

 

 

amiourful
Bioranger, vášnivá sběračka hovínek, z nichž po domácku kuje zlato, správce i pro nefejsbukáře otevřené stránky Alternativní ekonomické školy proti dluhovému otrokářství. Motto: "Pokud vás přesvědčí, že se nic nezmění, tak se také nic změnit nemůže." Stránky jejího hnutí: http://serpentina-bioranger.simplesite.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.