Josefu Čapkovi jsme zůstali hodně dlužni
Přiznám se také k tomu, že jsem internaci Josefa Čapka včetně jeho následného zavraždění v koncentračním táboře přičítal hlavně aktivitě jeho bratra Karla (který, jak známo, zemřel o vánocích
v roce 1938). Ale není tomu tak.
Satirické a ostře orientované kresby byly publikovány v letech 1933-1938 a končí nejznámější kresbou - ženy, která drží dvě malé děti, kterým říká ono prorocké: „Vy, děti ... Vy se jistě dočkáte času lepšího!“
Ono proroctví se týká celé knihy. Josef Čapek si již minimálně od roku 1933 nedělal iluze o tom,
kam se ubírá vývoj v Německu. Těch důkazů je v knize plno. Josef Čapek například paroduje prohlášení německé říšské vlády z 18. října 1933 (ano: 1933!) „... jsme kdykoliv ochotni zajistit Evropě mír ujednáním kontinentálních paktů o neútočení.“ A to kresbou super-kanonu s textem: Hitlerova ruka míru.
Ještě dříve, 14. května 1933 kreslí obrázek, jak skupinka dětí, která se vyřítila z německé Schule, hází
po zřejmě židovském občanovi kameny. Reaguje tak na výnos tehdejšího německého ministra Fricka
„.. Důležité je vyučování biologické, a zvláště nauky o rasách. Zrak pro samostatné pozorování rasových rozdílů musí být zbystřen“.
Tyto obrázky jsou seskupeny např. do tématických skupin nebezpečí, které symbolizují nacistické holínky, problematika utečenců z Německa a podobně.
Je signifikantní, že Josef Čapek byl zatčen přesně v den započetí 2. světové války, tedy 1. září 1939
a v koncentračních táborech prožil celý svůj zbytek života, takřka ŠEST let. Jenom proto, že měl pravdu
a nebál se ji hlásat.
A já se ptám: Když ono smrtelné nebezpečí dokázal s velkým předstihem předpovědět český malíř
Josef Čapek, proč zástupci zpřátelených mocností (Francie, V. Británie, o USA ani nemluvě) MLČELI ????
Nedosti na tom: neustále označovali hlavního představitele nacismu (nechci jej zde jmenovat) za „gentlemana“. Tímto titulem označil ve Zlínských novinách i hlavního představitele italského nacismu samotný Jan Antonín Baťa. Poté co nacistická Itálie vraždila v Habeši. Zakázka na vojenské boty (nikoliv pro bosé Habešany) prostě převážila.
Osobně jsem přesvědčen, že panu Josefu Čapkovi jsme zůstali mnohé dlužni. Proto jsem se pokusil
o tento malý příspěvek, byť skvělý malíř nemá v současné době žádné výročí.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3619x přečteno
Komentáře
,, Zdalipak není člověk z nejchudších a nejbídnějších dobytčátek tohoto světa, zrovna tak jako plaché zvíře a brouk, nemá-li jiného statku vyjma svého nahého těla a nahé duše, pod kteroužto podobou bez moci i pomoci vešel v otroctví vesmírné.“
Tak se nachází pěkně vytisknuto na stránce 98, vydání povídky s námětem poněkud kriminálním, tvrdošíjného Josefa Čapka a s poetickým názvem,, Stín kapradiny“,( vyd. nakldatelství SNKLU Praha edice Světová četba již v roce 1957). V poměrně rozsáhlé ,v Olomouci psané ,předmluvě k vydání knihy,zmiňuje její autor Jiří Opelík mimo jiných myšlenek, též dvojí stín, v němž se za svého života autor nacházel, tedy stín jeho bratra Karla a jeho vlastní stín výtvarného umělce. Velmi podnětný blog pana Šebka považuji za takové pohlazení po duši., obdobnému těch jako při četbě, nejen literárních děl bří. Čapků, ale i jejich jmenovce Karla Matěje, původem z Chodska.
Zde poněkud odbočím od hlavního tématu komentáře.V dnešním dni se zataženou oblohou,zajisté není zapotřebí. vyhledávat stín kapradiny, za účelem potřebného se natažení se při studiu aktuálního stavu levicově stínových vlád v Čemsku+. Jakpak nás v tomto směru překvapí politická strana LEV 21 ?
+ Poznámka : Pa slovní výraz Čemsko, není překlep, ale upřesnění ,již se vžívajícího slovního patvaru Česko, který se tak snadno zaměňuje s výrazivem Čečenským. Při blížícím se termínu oslav výročí příchody slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu, se totiž bude přetřásat kromě otázek věroučných i dějinný význam tehdejší pomoravské říše. Ohledně a vizovaných inovací naší Ústavy, považuji za nutné opětovně připomenout význam zemského uspořádání v ČR. Vždyť i ten výraz Česko akceptuje toliko ČEchy a slezSKO a na význam Země Moravské zapomíná, vždyť na upomenutí Moravy nevyčlenil ani to pouhé em. Za Československa zněla alespoň přestávka mezi hymnami. Jde toliko o národnostní spravedlivost.
Kromě ohřátí si zde nacionální polívčičky, si však již musím k obědu ohřát i polévku skutečnou končím a zdravím.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Díky za něj.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.