Jsem Ctirad Mašín, ozbrojen a nebezpečný

Ctirád Mašín
18.8.2011 12:13
Ctirad Mašín: „Prošel jsem partyzánským kurzem (bojovým kurzem Svazarmu, kde se frekventanti mimo jiné učili určité metody partyzánského boje), a potom jsem měl dlouhé debaty s jistým agentem Jíšou, který byl v StB nasazen na naši rodinu. Na Jíšu se velmi dobře pamatuji. Poprve se u nás objevil v roce 1951, prý na popud jisté paní Friedmanové se kterou se matka znala z války. Od prvního dne ale bylo zřejmé, že Jíša byl provokatér. Tvrzení, že matku a mě s bratrem získal do služeb IS je totální pitomost.) Od něj jsem pochytil názory, jaké měli komunisté: Když se jde do nějaké teroristické akce, lidé, kteří mají úkol, ho musí provést s naprostou bezohledností. Hlavní věc je úkol, a jestli vám stojí v cestě tříleté dítě, je to prostě smůla. To nesmí člověka zastavit". (upraveno a doplněno o citaci uvedenou v http://www.ct24.cz/textove-prepisy/10600-masinove/

To Ctirad Mašin  uvedl, když mu James V. Jakoubek (Lakewood, Ohio, March 22nd 2008) předložil následující dokument:

Politický Sekretariát ÚV KSČ, č.j. 11512/8, 15.IV.1954. Přísně tajné. Ukládá se ministru vnitra, aby dal vypracovat žalobu na 21 osob zločinné skupiny Mašín a spol. Propuštěný příslušník SNB Josef Jíša doznal, že získal do služeb IS Zdeňku Mašínovou a její syny Ctirada a Josefa.

Diskutovali: s. Zápotocký, s. Barák.

(http://hedvicek.blog.sme.sk/c/139899/Bratri-Masinove-a-b-soudruh-Kojzar.html#ixzz0vq861PnL )

Friedmanová, Hela, respektive Helena (zavedena 06.03.1952), nar. 05.12.1912, OE MNB, později ,1. zvláštní odbor MV, krycí jméno Hela. V seznamu zájmových osob StB - Archiv: 10679 , Útvar: SEO VOS FMV, místo narození Lodž, zavedena 1.1.1955.

V seznamu agentů-chodců, uvedený v katalogu výstavy Na frontách studené války je jmenován Josef Jíša, narozený 1922, zpravodajská služba (Velká Británie), datum zatčení (neuvedeno), odsouzen na (22 let), vězněn 3.5. 1954 – 10.5. 1960) viz (http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vystavy/na-fronte-studene-valky/katalog-cz.pdf) V evidenci zájmových osob je pak uváděn Josef Jíša, nar. v Praze 19.5. 1922, státní příslušnost Československo, zaveden 23.7. 1968, není  evidován jako  tajný spolupracovník (http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-archivni-pomucky ).

Jednalo se o Helu Volanskou, vlastním jménem Friedmanová, byla slovenskou prozaičkou a autorkou reportáží. Narodila se v chudé židovské rodině. Vystudovala medicínu na UK v Bratislavě. Za 2. světová války byla internována v koncentračním táboře v Novákách. Odtud utekla a účastnila se Slovenského národního povstání. Od roku 1946 žila v Praze. Ve svých pamětech Na cizí svatbě se o Mašínech nezmiňuje. Pokud si lze srovnat životopisy Hely Volanské a paní Mašínové, mohli se seznámit až po válce ve Svazu revoluce v Praze. 

Je  zřejmé, že Jíša nebyl provokatérem. Ale jestliže v Pravu 16. srpna 2011 (s.6 )pan Miroslav Kačor v článku "Půlsymbol" uzavírá, že Ctirad Mašín "do poslední chvílky byl určitě přesvědčen, že konal jen a jen pro dobro své původní vlasti", tak se trochu mýlí. Pan Ctirad Mašín především konal ve prospěch koloniální velmoci Velké Británie. Můžeme jen doufat, že jej tato velmoc, nad níž slunce tehdy už zapadalo, ho vyznamená posmrtně.

Ve světle této skutečnosti je také zřejmé, proč se Mašínové nikdy nestarali o nějaké ideové ukotvení svých činů, pouze o jejich perfektní technické provedení. 

Mašíni nejednali v zištném zájmu v případě té loupeže peněz, to by se pak jednalo o pouhou kriminalitu, to by určitě USA Mašiny vydaly, ale šlo o předem koordinovanou činnost s britským agentem chodcem Jíšou ve státním zájmu Velké Británie a USA. Mašíni prostě jednají jako jednotka speciálních sil v nepřátelském území, kde mají za úkol vnášet zmar a chaos, případně se živit na účet nepřítele. Ctirad Mašin jasně sdělil, že plnili úkol a doznal se ke kontaktu s Jíšou.  Pokud Ctirad Mašín tvrdil, že se jednalo o agenta StB, tak je zřejmé, že to tvrdil proto, aby nevyšlo najevo největší tajemství jeho života, mimojiné také proto, že jeho jednání by bylo v rozporu s ženevskými konvencemi, nešlo by o jednání obyčejného partyzána, bojujícího bez nároku na žold. Ale toto jeho tvrzení je v rozporu se současným stavem poznání života a činnosti Josefa Jíši, současné práce, respektive zmínky o něm tvrdí, že šlo o agenta chodce IS, což je tak trochu v souladu s tím, co o něm tvrdilo to usnesení politického sekretariátu ÚV KSČ. 

Kdo dělá z bratří Mašínů pouhé kriminálníky, tak zapomíná na fakt, že vláda USA zamítla žádost Československa o jejich vydání, tedy si musela být nadevší pochybnost jista, že se nejedná o kriminálníky. A aby si ti, kdož o tom rozhodovali, mohli být jisti nade vší pochybnost svým rozhodnutím, museli vědět, že jde o dopředu vyžádanou diverzní činnost ve koordinovaném válce proti tehdejšímu lidově demokratickému táboru.Proto se bratři Mašíni nikdy nemuseli starat o nějaké programově politické vymezení, jednoduše jak to prostě na sebe vyzvonil Ctirad, plnili úkol, nikoliv že si dali úkol sami.  Protože v tomto případě ale by museli být souzeni pro porušení ženevských konvencí, tak Brity museli zastoupit Američané.

Podle informací pana Nedomy, ktéré poskytl při senátním slyšení věnovaném odbojové skupině bratří Mašinů, tak

1. září 1954 požádal československý velvyslanec ve Washingtonu ministra zahraničí USA Johna Fostera Dallese o vydání Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera a následně znovu 17. února 1955 a 29. března 1956 s odvoláním na ustanovení smlouvy z 2. července 1925.

Ministerstvo zahraničí 18. dubna 1956 žádost odmítlo s odvoláním na čl. 3 Konvence o extradici mezi USA a ČSR, v němž je jasně uvedeno, že se povinnost vydat uprchlé občany nevztahuje na politické trestné činy.

 „V souvislosti s informacemi dostupnými ministerstvu zahraničí je zřejmé, že trestné činy, ke kterým došlo, byly na rozdíl od uvedeného tvrzení spáchány výše uvedenými třemi muži ve snaze uniknout z toho, co oni sami nazývají politickým útlakem, existujícím v Československu. Je v prvé řadě na Spojených státech, jako smluvní straně, aby rozhodla, zda trestný čin nebo přestupek jsou politického charakteru“.

Je tedy přinejmenším k diskusi, zda ministerstvo zahraničních věcí USA poskytlo politické krytí těm aktivitám oněch tří osob v roce 1951 například v souvislosti se zapalováním stohů na polích, a tím co tomu předcházelo a následovalo.

Obrázek: Ctirad Mašín

http://www.mediafax.cz/zahranici/3266570-Ctirad-Masin-zemrel-v-americke-nemocnici

 

Dodatek

Jak známo, tak jedna z knih popisující anabazí bratří Mašínů, se jmenuje Cesta na severozápad, což je převzatý název knihy Kennetha Robertse, jejíž obsah přibližil u blogu pana Olšera (idnes) nick petrh. Dovolím si zde tento jeho příspěvek ocitovat

 "Mašíni, ten název neukradli,oni ho použili protože téměř kopíroval jejich situaci.Pokud si vzpomínáte, ten děj se odehrává v období,kdy území severní Ameriky patří ještě formálně indiánským kmenům-ale ve skutečnosti už o něj válčí jako o kolonie dvě světové velmoci Francie a Anglie.A právě na popud anglických velitelů se dobrovolně vydává skupina "rangerů",tedy ideově zpracovaných amerických osadníků na trestnou výpravu proti osadám místních Indiánů,aby tím otevřela cestu anglické svobodě a demokracii.Výprava má úspěch,vesnice je vypálena,nevinní Indiáni zmasakrováni.Jenže na ústupové cestě mají hrdinní rangeři potíže,když na ně útočí zbylí Indiáni, mstící se za své padlé.Nakonec se jich jen hrstka probije na neutrální území ..ale ani tam je nečeká slíbená anglická vojenská podpora ani  potřebné zásoby a potraviny.A tak se dva z nich musí vydat na poslední nebezpečný úsek cesty až k britské pevnosti s prosbou o pomoc. Lépe už svůj osud  Mašíni připodobnit nemohli".

Dodatek z 27. 9. 2011: Redakce Vaše věc dostala email, podle něhož "autor zde jakéhosi udavače Josefa Jíšu (existujícího příslušníka  SNB) z Mašínova vyprávění zaměňuje s mým otcem Josef Jíšou (1912-1995), kterého zde celkem  správně popisuje a zastává se ho v tom smyslu, že nemohl být udavač, ale zapomíná že jde o jiného
Josefa Jíšu než uvádí Ctirad Mašín. Můj otec byl vězněn od r. 1950 do roku 1960 kdy dostal amnestii jak
ostatně správně autor uvádí. Nemohl tedy hrát žádnou roli při  útěku Mašínů. Bohužel tak pro řadu neinformovaných čtenářů tak vlastně může být  otec kontraproduktivně tímto spojován s komunistickým udavačstvím".

Můj komentář: Jako autor se také musím ohradit proti tomu, že by onen jiný Josef Jíša měl a mohl být považován za komunistického udavače. Konec konců i z toho dokumentu ze zasedání vedení KSČ vyplývá, že až do r. 1954 byl potichu jak pěna. Jeho výpověď bratrům Mašínům pomohla, protože v době konání procesu s panem Novákem vzhledem k žádosti o jejich vydání z USA byla spíše zdůrazňovvána kriminální povaha jejich činnosti, nikoliv to, že šlo o ilegalitu. Proto asi také ten dotyčný Jiša nebyl souzen v procesu s panem Novákem v tom roce 1954. A ani pan Ctirad Mašin neuádí, že by mu měl tento Jíša měl nějak pomáhat s útěkem, spíše o něm hovoří o jeho školení, jak jednat jako diverzní jednotka na území nepřítele.

Ve své reakci sice pan Ctirad Mašin datuje známost s panem Jíšou až do r. 1951, ale podle toho vystoupení pro českou televizi jednoznačně říká, že po absolvování kursu brannosti měl dlouhé debaty s Jíšou. Kurs brannosti se měl konat v roce 1948 a z časového začlenění těch debat vyplývá, že se konaly v r. 1948. Za druhé tu paní Volanskou, která měla přivést pana Jíšu do rodiny, mohla paní Mašínová vskutku znát ze Svazu revoluce. A aktivity paní Mašínové v tomto ohledu odehrávaly rovněž r. 1948. V r. 1951 měla paní Mašínová už jiné starosti, než vodit někoho do rodiny.  Pan Ctirad Mašín hodnotí činnost dotyčného pana Jíši z hlediska svých znalostí v 90. letch minulého století, kdy naopak se ocitl v situaci, kdy musel dokazovat ilegální povahu svých někdejších aktivit. Upozorňuji, že nezdůvodnuje, na základě čeho dospěl k závěru, že onen dotýčný Jíša byl agentem StB. Konec konců platí, že pokud pan Mašin říká, že "tvrzení, že matku a mě s bratrem získal do služeb IS je totální pitomost", neříká, že je nezískával.

 Dodatek z 28.- 29. 9. 2011

Historik je v situaci knihovníka, který bude mít dva podobné či dokonce stejné katalogizační záznamy z dvou různých knihoven, z nichž třeba jedna vyhořela. Na základě údajů z jednoho katalogizačního lístku zde může, nebo také nemusí usoudit, že druhá knihovna vlastnila shodnou, či obdobnou knihu od stejného autora. V případě kauzy bratří Mašínů jsem měl k dispozici následující (možná i zfalšované, či nepřesné záznamy v chronologickém pořadí, jak vznikly, v mnou sledované záležitosti.

 

 

1)      záznam z jednání  Politický Sekretariát ÚV KSČ, č.j. 11512/8, 15.IV.1954. Přísně tajné. Ukládá se ministru vnitra, aby dal vypracovat žalobu na 21 osob zločinné skupiny Mašín a spol. Propuštěný příslušník SNB Josef Jíša doznal, že získal do služeb IS Zdeňku Mašínovou a její syny Ctirada a Josefa.

2)      Zaznám StB, že Jíša Josef, nar. 15.10.1912,  je veden od 07.03.1960) na 1. zvláštní oddělení KS MV Hradec Králové jako její spolupracovník (viz http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-archivni-pomucky ),

3)      Sdělení pana Ctirada Mašína ve filmovém dokumentu Země bez  hrdinů z roku 1995, že  „prošel jsem partyzánským kurzem (bojovým kurzem Svazarmu, kde se frekventanti mimo jiné učili určité metody partyzánského boje), a potom jsem měl dlouhé debaty s jistým agentem Jíšou, který byl v StB nasazen na naši rodinu. Od něj jsem pochytil názory, jaké měli komunisté: Když se jde do nějaké teroristické akce, lidé, kteří mají úkol, ho musí provést s naprostou bezohledností. Hlavní věc je úkol, a jestli vám stojí v cestě tříleté dítě, je to prostě smůla. To nesmí člověka zastavit"

4)      Reakci pana Ctirada Mašína, na dokument uvedený v ad 1, který mu James V. Jakoubek (Lakewood, Ohio, March 22nd 2008):“ Na Jíšu se velmi dobře pamatuji. Poprve se u nás objevil v roce 1951, prý na popud jisté paní Friedmanové se kterou se matka znala z války. Od prvního dne ale bylo zřejmé, že Jíša byl provokatér. Tvrzení, že matku a mě s bratrem získal do služeb IS je totální pitomost.)

5)      V seznamu agentů-chodců, uvedený v katalogu výstavy Na frontách studené války je jmenován Josef Jíša, narozený 1922, zpravodajská služba (Velká Británie), datum zatčení (neuvedeno), odsouzen na (22 let), vězněn 3.5. 1954 – 10.5. 1960) viz (http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vystavy/na-fronte-studene-valky/katalog-cz.pdf) V evidenci zájmových osob je pak uváděn Josef Jíša, nar. v Praze 19.5. 1922, státní příslušnost Československo, zaveden 23.7. 1968, není  evidován jako  tajný spolupracovník ( http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-archivni-pomucky ).   

6)      Josef  Jíša se narodil 15.10.1912 v Bořku u Rokycan a zemřel 25.3.1995 Praha.  1926–28 se vyučil elek­trotechnikem a 1933–35 absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze. 1936–48 vedoucí závodu Východočeských elektráren, 1948–50 přednosta stavebního a projekčního oddělení Západočeských elektráren. Od 1945 byl členem  Čs. sociální demokracie, 1946–48 členem jejího okresního výkonného výboru v Trutnově a krajského výkonného výboru v Hradci Králové, 1947–48 náhradníkem  ústředního výkonného výboru; 1946–48 předseda Městského národní­ho výboru (starosta) v Trutnově. Aktivista protiflerlingerovského proudu v ČSSD; po únoru 1948 zbaven všech funkcí a propuštěn ze zaměstnání („vyakčněn"), nalezl však uplatnění ve svém oboru v Plzni. 1948–50 se podílel na činnosti sociálně demokratické rezistence a přípravě odchodu některých funkcionářů strany (zejm. Františka Klabana) do zahraničí. V květnu 1950 zatčen a v březnu 1951 odsouzen Státním soudem k doživotnímu vězení (prokurátorem navrhován trest smrti); 1955 mu byl trest snížen na 25 let, v květnu 1960 byl amnestován. V 60. letech pracoval jako dělník; 1968 stál v čele přípravného výboru pro obnovu Čs. sociální demokracie v Hradci Králové. Na podzim 1968 emigroval do Švýcarska, kde se zapojil do činnosti exilové ČSSD: 1970–83 člen jejího ústředního výkonného výboru a před­stavenstva. 1972–76 ústřední tajemník. Usiloval o soustředění všech proudů exilové sociál­ní demokracie a oživení její politické aktivity; iniciátor a hlavní organizátor stranické kon­ference (resp. mimořádného sjezdu) ve švýcarském Rotschuu v září 1973. V následujícím období se stal exponentem tzv. reformního směru v exilové straně. V březnu 1990 se účast­nil obnovovacího sjezdu ČSSD v Praze-Břevnově. Na počátku sedmdesátých let došlo k určité konsolidaci a regeneraci exilové Československé sociální demokracie, zčásti posílené o nové osobnosti z řad posrpnové emigrace. Po smrti Václava Majera (1972) stanul v čele strany Vilém Bernard (1973-1989), jehož po šestnácti letech vystřídal Karel Hrubý (1989-1995); funkci ústředního (generálního) tajemníka zastávali v letech 1970-1995 postupně Josef Šádek (1916-1972), Josef Jíša (1912-1995), Miroslav Tuček (1925-2004), Karel Hrubý (1923) a Jiří Loewy (1930-2004). (viz http://www.csds.cz/cs/g6/562-DS.html 

Článek jsem tedy upravil na přání syna pana Josefa Jíši (záznam 6) a v souladu s novým vyhodnocením dostupných fakt lze říci, že pan Jíša ze záznamů 2 a 6 nemá nic společného s panem Jíšou ze záznamů 1,3-5. Pan Jíša mladší také prohlašuje, že nemají spolu nic společného Jíšové ze záznamů 2 a 6. Tímto také panu Jíšovi mladšímu děkuji za jeho podnět a připomínku.

Ńa základě těchto údajů Josefa Jíšu ze záznamu 5 lze ztotožnit s Josefem  Jíšou ze záznamu č. 1, o němž se zmiňuje pan Mašín  v záznamu č. 3 a 4, protože pouze spolupracovník zpravodajské služby VB vskutku mohl důvěryhodně vypovídat v tom smyslu, že získal členy rodiny Mašínů pro práci IC, což mohlo a nemuselo být pravdou, ale tehdy to paradoxně ztížilo pozici československé vlády otázce vydání bratrů Mašínů do Československa z USA, protože spolupráce s IC bylo nutné vnímat jako ilegalitu, nikoliv jako kriminalitu. V tom případě se asi nemohlo jednat o komunistického provokatéra. Pan Mašín neuvádí, proč se tak domníval, pouze lze vyslovit domněnku, že tak učinil na základě porovnání údajů v záznamu č. 1 a 2, které navíc lokalizují působení pana Jíši do Východočeského kraje. Pokud navíc platí, že pan Jíša ze záznamu č. 1 nebyl souzen v tom procesu se Ctiradem Novákem a spol, tak mohl z tohoto faktu pan Mašín usoudit, že se jednalo o provokatéra. Ale pokud v tomto procesu nefiguruje, tak je možné, že se tak stalo na základě snahy československé vlády o prezentaci bratří Mašínů jako kriminálníků z důvodu posílení pozice Československa o jejich vydání z USA.

Je to moje chyba, přehlédl jsem zřejmě původně v tom záznamu čl.5 tu dobu jeho věznění a odlišnou dobu jeho narození uvedenou v katalogu. Myslel jsem, že jde o překlep.. Navíc mě spletlo, že v tom katalogu (alespoň po prohlídce vyhledávačem) pan Jíša ze záznamu č. 6 není uveden v seznamu agentů chodců. Pan Jíša mladší mi pak vysvětlil, že pan Jíša starší se měl podílet toliko na přípravě toho Klabanova přechodu.  Ale jako perličku uvádím, že podle něj "ten přechod totiž organizoval  otcův spolužák, který se pak ukázal být udavačem".  

Komentář: Článek jsem tedy upravil, prosím ty čtenáře, kteří jej do této chvile přečetli, o pochopení.  vzhledem k tomu, že jsem nedohledal další životopisné údaje o panu Jíšovi ze záznamů č.  1-5, poněkud to oslabuje možnost existence souvislostí (respektive zpětné vazby) mezi tvrzením uvedenými v záznamu 1 a v záznamu č.5.
rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.