Jsme v rychlíku, který nemá brzdy a řítí se do neznáma

lagos
24.2.2020 14:41
„Že jsi viděl železo smíšené s hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nemísí železo s ohněm.“ (Daniel 2,43 ekumenický překlad)

V roce 2100 bude můj vnuk Anton stoletý muž. Už ne muž vypadající dobře , ale ještě ne vetchý stařík, protože doktoři budou umět zpomalit stárnutí buněk.

Dovedu si ho představit, jak se vydá z Crans Montana na Plaine Morte, kde jsme spolu poprvé lyžovali, když mu bylo šest let. Nedalo se tam tehdy jít pěšky ani na lyžích, sněhu tu zimu napadlo téměř metr a půl, hrozily laviny; vezli jsme se lanovkou, ta zmizela se sněhem někdy v letech třicátých. Jde pomalu a občas se zastaví. Zadívá se na hřeben špicí švýcarských Alp. Už dávno přišly o bílé špičky a jakoby se přikrčily.

Dovedu si představit, že dřív než se na Azurovém pobřeží ve Středomoří se vylodí první flotila s Indy, kteří prchají z oceánem zaplavovaných končin a hledají záchranu u nás, Anton získá povolení přesídlit ze Ženevy do Crans Montana, protože tam zdědil po mě světnici v činžáku poblíž golfu. Doufám, že se přestěhuje ještě před bitvou o Marseille, v níž Afričané budou bránit asijským vetřelcům, aby jim neurvali kousek země, kterou urvali původním obyvatelům

***

S předvídáním budoucnosti je potíž, ne proto, že nevíme co se může stát, ale nejvíce proto, že může dojít k tomu, co si myslíme, že se stát nemůže.

Odborníci se v prognostice spoléhají na počítačové modely. Na jejich vzniku a rozvoji má lví podíl Profesor Wassily Leontief, kterému za to byla v roce 1973 udělena Nobelova cena za ekonomiku. Achillova pata modelů spočívá v tom, jak spolehlivé údaje člověk použije. „Garbage in, garbage out,“ řekl mi Leontief, když jsem ho zpovídal pro Daily News v New Yorku. Smetí tam, smetí zpět.

V tomhle směru mají demografové nespornou výhodu. Základní údaje, které používají, například počet narozených dívek v té či oné zemi, období plodnosti, průměrný počet dětí na rodinu a průměrná délka života, jsou statisticky podchyceny, známy a dány. Protože předpovědi na nich založené jsou celkem věrohodné, podívejme se na výsledky a důsledky lidského množení v jednadvacátém století, jak nám je vymodelovali demografové Populačního fondu OSN.

 

2015

2030

2050

2100

World

7,349

8,501

9,725

11,213

Africa

1,186

1,679

2,478

4,387

Asia

4,393

4,923

5,267

4,889

Europe

738

734

707

646

Northern America

358

396

433

500

Latin America / Caribbean

634

721

784

721

Oceania

39

47

57

71

Ačkoli počet obyvatelů planety v současné době narůstá pomaleji než v minulém století, nicméně v roce 2100 dosáhne 11.2 miliard oproti dnešním 7.5 miliardám.

Indie bude lidnatější nežli Čína. Každý třetí pozemšťan bude Afričan. Sedm z deseti obyvatel Země bude žít v megaměstě.

 

Dvě události, které změní svět

Historickou událostí naší doby je africká populační exploze: jedna miliarda lidí se namnoží na čtyři miliardy s přispěním nejen vysoké porodnosti, ale také snadnějším přístupem ke zdravotní péči, delší průměrnou délkou života a obecným nedostatkem, nebo spíše nedostupností antikoncepčních prostředků.

Neméně významnou změnou bude vznik nových megaměst. Když se podíváte na soudobou mapu největší a nejlidnatější města jsou rozmístěna po světě celkem rovnoměrně. Metropole jako Moskva, New York, Tokio, Káhira nebo Rio de Janeiro se nacházejí daleko od sebe v různém zeměpisném pásu a kulturním prostředí a každý kontinent má při nejmenším jedno z dvaceti světových velkoměst. V budoucnosti se vše změní. Podle projekcí Global Cities Institute během příštích osmdesáti let města svojí rozlohou a lidnatostí až dvacetkrát nabobtnají a stanou se z nich obrovská megaměsta, která se počtem svých obyvatel vyrovnají dnešní Francii, Německu nebo Velké Británii. A co je nejzajímavější, žádné z nich nebude na Americkém kontinentě, v Evropě, Číně nebo Austrálii, nýbrž v Africe a Indii. Zde jsou čtyři největší.

 Lagos Nigerie 88.3 milionů

 Kinshasa Dem. Rep. Kongo 83 5 milionů

 Dar es Salaam Tanzanie 73,7 milionů

 Bombaj Indie 67.2 milionů

Jak se bude v nich lidem žít, živořit, vegetovat, přežívat, či jak jinak lze nazvat jejich každodenní zápas o bytí a živobytí? Zatím nejlepší představu dává americký sci-fi film Soylent Green, v němž jsou zobrazeny hlavní problémy přelidnění a zhroucení civilizace. Ve čtyřicetimilionovém megaměstě dochází stále častěji k výpadkům i základních služeb. Běžné potraviny jsou tak drahé, že si je může dovolit jen skupina velmi bohatých, ostatní se musí spokojit s náhražkami. Mezi nimi je Soylent Green, údajně vyráběná z mořského planktonu, ale ve skutečnosti z něčeho zcela jiného. Záhadu vyřeší Charles Heston a Edvard G. Robinson v roli detektivů, ale neprozradím jak, v tom je zápletka filmu. Podívejte se na něj, nebo ještě lépe kupte kopii pro svoje děti, půjčujte ji příbuzným, přátelům a známým, měli by jej vidět všichni. Je z roku 1973, ale k dnešnímu diváku promlouvá naléhavěji a mocněji nežli k tehdejšímu. Když nic jiného, po shlédnutí Soylent Green je mu blaze, že žije dnes a tady.

Je to o misce kaše nebo rýže

Seismické populační posuny jsou předzvěstí světových proměn politického a hospodářského uspořádání ve světě a stanou se motorem hromadného exodu ze zemí, které nebudou s to dát misku kukuřičné kaše nebo vařené rýže na stůl všem.

Pro Afričany otázka kam, nestává. Otázka je, kdy a v jakém množství se vydají na cestu. Odpověď závisí na nedostatku pracovních příležitostí, neustále se zvětšujícím počtu hladovějících, míře veder a rozsahu suchopáru. Podle zprávy Světové banky Afričané, kteří se podílejí na příčinách oteplovaní nejméně, budou postiženi jeho následky nejvíce. Možné dvoustupňové oteplení koncem století hrozí víc jak polovině z nich podvýživou a v mnoha místech hladomorem. Uvažme, že se jedná o dvou miliardách lidí. Co vidíme dnes na evropském pobřeží ve Středomoří je tudíž jen malá ukázka toho, co přijde. Co přijít musí, vezmeme-li v úvahu, že většina evropských vlád podepsala pakt OSN o migraci, který nečiní rozdíl mezi legálními a nelegálními přistěhovalci a mezi lidmi prchajícími z válečných oblastí a lidmi z krajin postižených klimatickými katastrofami.

Situace v přelidněné Indii je o to horší, že znečistění ovzduší je nezvládnutelné stejně jako rabování lesních porostů v zájmu „národního hospodářského rozvoje.“ Ekonomika sice šlape, ale víc jak čtvrtina Indů musí vystačit s dvěma dolary denně. Každý třetí chudý člověk ve světě je Ind. Univerzity poskytují špičkové vzdělání, ale každý druhý ze dvou set milionů mladých lidí, kteří v příštích dvou desetiletích budou hledat práci nemá žádnou kvalifikaci.

Zpráva indického Institutu pro energii a zdroje (TERI) odhaduje, že následkem zvyšování mořské hladiny dojde k zaplavení oblastí podél 7.517 kilometrového pobřeží u Bengálského zálivu, Indického oceánu a Arabského moře. Tisíce akrů půdy v Kutchi, Bombaji a v jižní Kérale zmizí z mapy. Delty Gangu v západním Bengálsku a dalších řek skončí v díře zapomnění. Nespočetné milióny Indů budou hledat zemi zaslíbenou.

 Kde nesvítí červená

V současné době žije 31 milionů Indů v zahraničí. Nejvíce z nich je v USA, na Středním východě a v Anglii. Nyní odtud přichází stejný signál: s výjimkou vysoce kvalifikovaných odborníků bárka je plná. Čína, Japonsko, Vietnam, jižní Korea zaujímají k migraci typicky asijský postoj: jsme pro, řekněte kolik milionů chcete, ale k nám ani noha. Normální smrtelník se tam může jen přiženit nebo přivdat. Austrálie je nedobytná pevnost.

Pouze nad vstupní branou jediného žádoucího kontinentu ještě svítí zelené světlo. A tak se za ním vydají…

Na nábřeží řeky Gangu vládlo neuvěřitelné ticho, když pomyslíme, že pět set tisíc lidí se natlačilo na břeh, a že všechny ulice, které vedou k přístavu byly zaplaveny lidským přívalem…a všichni ti lidé se jali stavět velký koráb, který by mohl přeplout oceány, stejně velký jako India Star…. Pak posbírali své náhrdelníky, diadémy, své prsteny a řekli kapitánovi: postačí to na uhlí, na potraviny, na vodu a nezbytný materiál na cestu do Evropy?A co cesta zpátky?, zeptal se kapitán.

 - A co cesta zpátky?, zeptal se kapitán.

 - Cesta zpět nebude, odpověděl někdo.

Tohle napsal v roce 1972 ve svém visionářském románu „Tábor svatých“ francouzský spisovatel Jean Raspail. Nevychází z utopie, přesněji řečeno nevychází z utopie. Je v něm proroctví, jehož počátky dnes zažíváme. Víc: promítá nám cestu, po které jsme šli, ukazuje omyly, kterých jsme se dopustili, dává nám vysvětlení, proč a jak jsme se dostali tam, kde se dnes nacházíme—v civilizačním, náboženském a společenském tavícím kotli, pod nímž horlivě topí OSN, EU a koalice svolných přisluhovačů.

***

Neříkej mi, dědo, že s tím nejde nic dělat,“ namítl Anton. „ Číňané to zvládli, proč by totéž nemohli udělat jinde?“

Šli jsme po mostě Mont Blanc směrem k nádraží Cornavin. Kolem nás svištěla auta. Nad hotelem Des Bergues vlály ženevské vlajky

„Byla jiná doba, hochu,“ řekl jsem. „Kdyby dneska někdo vyrukoval s kontrolou porodnosti, víš co by bylo?“

„Ne, ale ty mi to jistě řekneš…“

„Přeci mít děti je nezcizitelné lidské právo, jasně? A co nám přikázal náš Pán? Jděte a množte se! A co vzkazuje Mohammed věřícím v mešitách? Úrodným klínem vašich žen dobydete svět! Tihle všichni rukou společnou a nerozdílnou ubijí každého, kdo se postaví proti, jako štíra. Ne, hochu, jsme v rychlíku, který nemá brzdy a řítí se do neznáma.“

„Co teda navrhuješ?“

Napadlo mi, že to bude přežij, kdo můžeš a jak můžeš, že středomořské a v západní Evropě a Skandinávii bílá rasa vyhyne až na houfce Švýcarů v horách , že náš národ, my Češi, můžeme mít také šanci, když si zavčas rozpomeneme, kde jsou naše kořeny, ale místo toho jsem pokrčil rameny a řekl:

„Nic. Inkasovat.“

„Dědo, tobě se to mluví…“ Anton nedokončil větu, ani nemusel, vím, co chtěl říct. Zastavil jsem se, abych se podíval na jezero, které je každou chvíli jinačí, proměnlivé jako vrtošivá koketa.

„Souhlasím s Hawkinsem, zničili jsme Zemi a Země ničí nás,“ řekl jsem. „Nezbývá nám, jak říká, než se vystěhovat, najít si exoplanetu, kde může živočich jako jsme my žít, a usadit se tam. To mi připomíná, že bys na univerzitě měl studovat astrofyziku. Jak jsi na tom v matematice?“

„Koukni, dědo, támhle plave černá labuť!“ změnil náhle rozhovor Anton.

Byla tam. Nadnášela se jako primabalerína na vlnách, nakadeřených bílou čepičkou, foukal severní vítr a roznášel vůni vody.

Jan Vítek

 

 

 

jan-vitek
Český novinář žijící v Ženevě ve Švýcarsku.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Nikdo neví, co bude v roce 2025! Podle jistých modelů dojde zhruba s třetinovou pravděpodobností, v důsledků tání ledovců na severu, k odklonu Golfského proudu a prudkému ochlazení v Evropě. Podle vědců z NASA dojde v důsledku menší sluneční činnosti zhruba za pět let k počátku malé doby ledové. Výška sněhové pokrývky na mnoha vrcholech například v Tyrolsku přesahuje už dnes tři metry. U nás má Labská bouda metr a půl, vrcholy Šumavy, Jeseníků a Beskyd více než metr. 

Probíhá celosvětový džihád proti CO2, ale metan a zejména náhražky freonů jsou v případě těch náhražek více než tisíckrát škodlivější pro ozónovou vrstvu. Navíc ani přesně nevíme odkud se berou!

Zhruba kolem roku 1800 se blížil počet obyvatel Zeměkoule jedné miliardě. Všem kapacitám a zejména novinám bylo naprosto jasné, že takový počet lidí nemůže Země uživit. Dnes je lidí 7,7miliardy.  Všechno je vždy trochu nebo úplně jinak.

Co se týče nedostatku geneticky vhodných partnerů uvnitř té či oné rasy, tak takovou obavu, vzhledem k miliardovým vzorkům, rozhodně nesdílím. Ostatně výsledky ve vědě nebo sportu nikterak neukazují zaostávání některé z ras. 

Dona

Len doplním tento skvelý článok :

Už x-rokov je známe , že miešením sa stáročia len v rámci jednej rasy, jedného etnika - entita degeneruje fyzicky i mentálne. Nebudem menovať u ktorých skupín má to hrozivé rozmery, ale odborníci na genetiku odporúčajú miešanie rás práve z tohto dôvodu. Že sa pritom stratí nejaký pôvodný národ, je cena za budúce zdravie budúcej generácie novej rasy.

Iný problém je preľudnenie, či vymieranie. Jedno i druhé vyrieši pandémia, vojny,.....  nedostatok pitnej vody bude " zlatým klincom do rakvy ".

Aj v minulosti vojny a epidémie strážili počet obyvateľstva. Príde čas, kedy sa to zopakuje - ako mnohé v ľudských dejinách. Ten čas sa blíži.