K systému atestací učitelů základních a středních škol

obrazek
27.2.2012 22:48
Hlavním tématem diskusí v českém školství je v posledních týdnech model Ministerstva školství, který navrhuje odměňování pedagogů na základě systému atestací. Jak ovšem uvádí v rozhovoru pro MF DNES z 16. 2. 2012 Jana Straková, koordinátorka zprávy OECD, bylo by hrubou chybou se domnívat, že přijetím atestací vytvoříme všelék na problematiku odměňování učitelů a můžeme tento problém „uložit do šuplíku“. „I ředitelé se musí učit vést a hodnotit učitele. Hospitace nestačí, potřebují další hodnotící nástroje… Atestace musí být opřena o pedagogickou práci učitele, protože jedině tak je možné zajistit, aby se opravdu zlepšoval.“ – říká Straková.

Na základě svých zkušeností, získaných během praxe učitele na základní škole, se domnívám, že bez ohledu na reálné množství finančních prostředků, určených na odměňování učitelů, je nutno vytvořit systém tzv. vícekriteriálního hodnocení pedagogické práce. Co to znamená v praxi?

Stávající školský systém přenáší z generace na generaci prakticky jediný typ zpětné vazby mezi učitelem a vedením a to je již zmiňovaná hospitace. Ti, kteří mají za sebou učitelskou praxi, ovšem ví, jak tato reflexe může být zavádějící. Stejně tak dnes již vedení školy nemůže spoléhat na záznamy v třídní knize, ve školním vzdělávacím plánu, či úroveň vedení školních a domácích sešitů. Má-li být práce učitele hodnocena maximálně objektivně, musí být vytvořen systém nástrojů evaluace práce pedagogických pracovníků, který poskytne také možnost víceúrovňového odměňování. Nabízím několik příkladů ze své praxe:

  1. Dotazníkové šetření mezi rodiči. Dnes v době internetu již není žádným problémem, aby vedení školy vytvořilo buď jednorázový nebo kontinuální systém jakýchsi „blogů“, kde by rodiče uváděli své zkušenosti či názory na práci pedagoga. Pokud se někdo domnívá, že rodiče se o kvalitu práce učitelů nezajímají, pak pravý opak je pravdou. Osobně jsem byl svědkem situací, kdy za mnou rodiče chodili a sdělovali mi své názory na mou práci – ať již v kladném či záporném smyslu. Výsledek takovýchto šetření by pro vedení školy měl být jedním z významných ukazatelů pro hodnocení učitele.

  2. Anonymní testy pro žáky. Některé základní školy již přistoupili na dotazníkové anonymní šetření práce učitele, jejichž autory jsou sami žáci. Testy neobsahují pouze znalostní otázky k danému předmětu, ale např. obecné otázky typu: jakou zajímavou informaci ses dozvěděl v posledních dvou hodinách (dotazovaného předmětu), co se ti líbí (nelíbí)na práci tvého učitele apod. Tak jako u názoru rodičů i zde je třeba kalkulovat s jistou evaluační odchylkou – za předpokladu, že autor dotazníku obdržel v nedávné době od hodnoceného učitele špatnou známku, může být jeho hodnocení zkresleno. Avšak moje praxe ukázala, že podobné ankety mohou přinášet velmi hodnotné informace – opět použitelné pro mzdové hodnocení.

  3. Tematické projektové dny. Většina základních i středních škol v ČR pravidelně organizuje tematické projektové dny, kdy dojde k vyhlášení několika tematických okruhů a poté se žáci seskupí do účelových projektových skupin. Výsledky práce v těchto skupinách jsou často velmi odlišné. Někteří učitelé se na projektový den připravují řadu týdnů – sbírají materiály, informace, u výtvarně zaměřených skupin zajišťují výtvarné materiály apod. Není jistě velkým problémem vytvořit nezávislou komisi, která by výsledky projektových dnů vyhodnotila, a nejlepší vedoucí skupin by pak byli ohodnoceni i ve mzdové rovině. Takovéto výsledky práce pedagoga jsou mnohdy průkaznější, než hospitace ředitele, která může (a často bývá) ovlivněna mnoha jednorázovými negativními aspekty.

  4. Mimoškolní pedagogická činnost. V poslední době pod náporem státních maturit a dalších problémů poněkud utichl přetrvávající problém školní šikany a agresivity. Jedním ze základních nástrojů boje proti těmto nešvarům je vytváření programů v mimoškolních činnostech. V rámci své praxe jsem např. organizoval pravidelné vícedenní cyklovýlety, které měly mezi žáky vysokou oblibu. Docházelo při nich nejen ke zlepšování fyzické kondice, ale zejména ke zlepšování mezilidských vztahů u žáků. Podobná situace je při organizování odpoledních aktivit pro žáky, tzv. „kroužků“. Ty jsou sice obvykle placeny rodiči, ale pro vedení školy by to měl být opět významný evaluační prvek.

V uvedeném výčtu jsem se pokusil o nástin vícekriteriálního hodnocení práce pedagoga. Je zřejmé, že je třeba vytvořit určitou obecnou škálu, kterou si každá škola upraví podle individuálních podmínek – v každé škole budou možné a použitelné pouze některé prvky. V každém případě je třeba na zmíněném systému intenzivně pracovat. Doba, kdy byla mzda stanovena pouze na základě počtu odpracovaných let, je nenávratně pryč.

Daniel Glas
Je mi 47 let a jsem členem Národně socialistické strany. Původním povoláním pedagog.
Klíčová slova: školství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.