Kalouskův slalom mezi byrokracií a korupcí: prásk, křach a bum I

26.1.2011 12:39
Hodlám zde v následující sérii blogů objasnit hlouběji své stanovisko, že vláda může a musí reformy dělat toliko v krizi, teprve tehdy může pro své záměry získat veřejnost. nikoliv v období konjunktury, kdy zvláště v situaci dohánění jiných států v soutěži o výši HDP, má především upevňovat stabilní časové preference jednotlivců. Jakýkoliv zásah vlády v tétó fázi hospodářského cyklu časové preference jednotlivců rozvrací, tedy rozvrací i jejich poptávku.
18. července 2008 vykonal premiér Ing. Mirek Topolánek ČR státnickou návštěvu na ministerstvu financí ČR. Při této příležitosti pochválil pana ministra Ing. Miroslava Kalouska, jehož jinak  známe zcela jistě z pomlouvačných předvolebních billboardů jako nejpoctivějšího muže ve státě,  mimojiné za rozpočtovou politiku , kde díky aktivním výdajovým opatřením a příznivému vývoji na straně příjmů bude v letech 2007 až 2010 relativně nejnižší saldo veřejných rozpočtů v historii České republiky, které  se pohybuje se v průměru kolem 1,5 % HDP a vykazuje klesající trend, stejně tak klesá podíl veřejného dluhu na HDP, obrací se tak neblahý trend v zadlužování naší země, snižuje se relativní výše veřejného dluhu a přitom klesá celkové daňové zatížení. Poprvé od jejich zavedení do právního řádu ČR vláda nepřekračuje střednědobé výdajové rámce. Příznivý vývoj ocenila i Evropská unie, která s Českou republikou ukončila proceduru při nadměrném schodku.
Stejně tak pan premiér pochválil pana ministra za daňovou  politiku, kde zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů snížil přímé daňové zatížení podniků i fyzických osob a částečně přesunul daňové břemeno na spotřebu. Systém tak méně trestá pracovitost a píli, což představuje dlouhodobě prorůstové opatření. Výrazným zvýšením daňových slev byly podpořeny rodiny s dětmi a ministerstvo financí předložilo k veřejné diskusi svůj záměr komplexní daňové reformy, plánované pro rok 2010, v jejímž rámci dojde k zásadnímu zjednodušení daňového systému a k významným úsporám na straně poplatníků i daňové správy.
Nebudu pana minstra podrobovat stejně tvrdým testům poctivosti, jakým musela projít Jana z Arku, ale lze se podívat na ono dlouhodobé prorůstové opatření v praxi, co udělalo s např s hrubými platy šesti  členů bankovní rady ČNB, kteří si dohromady navíc v r. 2008 vydělali 1 milion korun oproti předcházejícímu roku, aby po odečtení „stropovaného“ pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a daně z příjmu a připočtení slevy na dani na poplatníka a daňového zvýhodnění na vyživované dítě.si nechali vyplatit na čistém platu o 4, 4 milionů korun navíc. Pro zpřesnění lze ještě uvést, že v případě zachování zhruba stejné výše hrubé mzdy ve výši 3 milionů korun se zvýšil čistý příjem jednoho člena bankovní rady o 400 000 tisíc korun.
Pokud tyto mzdové úpravy se dotkly v českém státě tak 10 000 zaměstnanců v přibližně stejné výši, tak v jejich peněženkách na úkor veřejných rozpočtů ocitlo navíc tak 10 miliard korun.Když ale pan Kalousek, na rozdíl od svého předchůdce Sobotky pefektně ovládající Lafferovu křivku, přišel do vlády, tak pod heslem „Je nutné zastavit tempo zadlužování“ (Ihned 7. Dubna 2007), pan nejčestnější vyměnil štěstí maminek za štěstí bankéřů. Jak jinak si vysvětlit, že ještě ve volbách v 2006 si shlížel na občany z billboardu, kde požadoval jejich hlas pro klidnou sílu KDU-ČSL za to, že zvýšil rodičovský příspěvek na 7600,- Kč měsíčně s platností od ledna 2007, aby „holky měly na splácení hypotéky“ (hlas v diskusi na  http://www.mojetehotenstvi.cz/holky-pojdte-se-sverit-jak-vychazite-s-tech-7600-mesicne?page=1
Ještě že pan Janota maminkám ten rodičovský příspěvek snížil, aby náhodou na ty hypotéky neměly. Není divu, že po tomto opatření začali banky hlásí potíže se splácením hypotéčních úvěrů ve zvýšené míře. Celkový objem hypoték se navíc snižil z roku na rok o 30 miliard korun, tedy zhruba o více než pětinu, tedy ze 146 miliard korun v r. 2007 na 117 miliiard korun.v r. 2008. Zatímco v květnu 2007 bankeří poskytli těm maminkám hypotéky ve výši 19 miliard korun, tak o rok později tu svou úvěrovou angažovanost v sektoru bydlení snížili na 10 miliard a  o další rok později na 7 miliard.. Nějak ta proslavená Lafferova křivka nezafungovala.
Bankéři začali doplácet na ten fakt, že zatímco v 2007 výše uvedení členové bankovní radyze svého platu mohli podpořit vlastní bydlení 100 maminkám, tak po Kalouskově zásahu mohli případně takto potěšit pouze tak 75  maminek. Pan Kalousek měl však smůlu i s těmi milionáři, co jím tak rozdával. Ti se tak začali stydět za své miliony, že mizeli z Česka jako sníh na jaře.  Podle studie společností Capgemini a Merril Lynch mělo v Česku tento majetek v r. 2007 14 760 lidí a klub vyvolených se proti předchozímu roku rozrostl o víc než deset procent. V Česku v roce  2009 po letech růstu ubylo dolarových milionářů. Takto bohatých lidí, kteří podle aktuálního kurzu vlastní nejméně zhruba 19 milionů korun, bylo 12 800 po předloňských 16 700. Jde o pokles o 23,7 procenta.
Pokud si dovolím předpokládat, že tito milionáři měli obdobný příjem jako výše uvedený bankéři, tak pan Kalousek znemožnil tomuto klubu vyvolených vylepšit soustavu veřejných rozpočtů rozpočet celkem tak o 15 miliard korun. Vybrané zdravotnické poplatky ve výši 5 miliard ročně to nahradit nemohly.
Republika byla na tom tak dobře v oněch letech, že pan Nečas se v poslanecké Sněmovně 27. září 2007 chlubil, že „za uplynulé čtyři roky zvalorizovala sociální demokracie penze všeho všudy o 1164 korun. Tisíc sto šedesát čtyři korun! Za čtyři roky. Během pouhého roku a čtvrt schválila tato vláda valorizaci ve výši 850 korun, čili částku, která se velmi výrazně blíží tomu, co udělala sociální demokracie všeho všudy za čtyři roky. V září roku 2006 průměrná výše penze: 8168 korun. První leden roku 2008 průměrná výše penze: 9111 korun. Prostý rozdíl těchto dvou čísel ukazuje, že bez několika desetikorun je to tisíc korun“..  
Nadarmo pan Sobotka varoval v této parlamentní debatě vládu v době, kdy ještě nebylo po světové finanční a ekonomické krizi ani v českém prostředí památky, že tato politika povede k 1, 3 biliónovému dluhu na konci roku 2010:
„Vy jste sice snížili přímé daně, a to zejména firmám a vysokopříjmovým kategoriím, ale zvýšili jste naprosto masivním způsobem nepřímé daně - o 35 miliard korun! Díky zvýšeným spotřebním daním získáte navíc 11 miliard korun, díky novým ekologickým daním více než 4 miliardy korun, 25 miliard korun získáte díky zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty. Snížením daně z příjmů ušetří zejména vysokopříjmové kategorie příští rok necelých 20 miliard korun. To je obrovský nepoměr, ten rozdíl v neprospěch občana je příští rok 16, či dokonce 18 miliard Kč. Podle toho, jestli vezmeme původní vládní návrh, nebo to, jak byl tady pozměněn v Poslanecké sněmovně. Čili na základě pozměňovacího návrhu ten rozdíl v neprospěch občana je dokonce 18 miliard Kč, o které příští rok lidé zaplatí na daních víc, než ušetří v rámci takzvaného snížení daně z příjmů.
To je také skutečnost, která jasně ukazuje, za jakou cenu takzvaně stabilizujete veřejné rozpočty. Občanská demokratická strana slibovala ve volbách: Snížíme daně všem. Snížíme daně všem. To jste neustále opakovali. Opakoval to předseda vlády. Opakoval to stínový ministr financí ODS, opakovali to všichni další kandidáti ODS: Snížíme daně všem. Zavedeme roční daňové prázdniny pro živnostníky. Daňové přiznání bude na jedné stránce.
Nic z toho jste nesplnili! Naopak příští rok vaše vláda zvyšuje daně. Vy o tom nemluvíte, ale je to fakt. Jenom díky zvýšení daní nominálně snížíte o něco schodek státního rozpočtu. Letos se očekává, že schodek státního rozpočtu bude 80 miliard Kč. Po vaší slavné reformě se možná příští rok sníží na 70 miliard Kč. Ten rozdíl je 10 miliard Kč ve schodku státního rozpočtu.
Vy jste slibovali ve volbách, že zastavíte zadlužování státu. To byl také významný slib. Neustále jste kritizovali sociální demokracii, že zadlužuje tuto zemi, že máme příliš vysoké sociální výdaje. Je zvláštní, jak tady dnes pan místopředseda vlády Nečas kritizoval sociální demokracii úplně obráceně. Pan místopředseda vlády Nečas nás tady kritizoval za to, že jsme šetřili. Že jsme šetřili v řadě výdajů a že jsme dávali malé valorizace důchodů. Za to nás tady pan místopředseda vlády Nečas kritizoval!
Vy jste slíbili, že zastavíte zadlužování země. Jaká je skutečnost? Příští rok 71 miliard deficitu státního rozpočtu. Další dva roky potom zase 70 miliard deficitu státního rozpočtu. Schodek se v příštích letech v zásadě nesníží pod 70 miliard Kč nominálního deficitu státního rozpočtu. Za čtyři roky vaší vlády, až budeme sčítat v roce 2010, tak se nám tady rýsuje neuvěřitelná částka. Za čtyři roky vaší vlády se zvýší veřejný dluh České republiky o 400 miliard Kč! Vy jste slibovali, že zastavíte zadlužování České republiky. I díky tomu jste dostali 1 milion 900 tisíc hlasů voličů. Vy jste ten slib porušili. A není to vina sociální demokracie. Tyto rozpočty jsou vaším dílem. Tyto zákony jsou vaším návrhem. My nemáme většinu ani ve Sněmovně, ani v Senátu, abychom vám v tomto mohli zabránit. A vy vytvoříte 400 miliard nového veřejného dluhu. Zatímco na konci loňského roku byl veřejný dluh 900 miliard Kč, tak na konci roku 2010, po letech vaší vlády, ve volebním roce, bude 1,3 bilionu Kč veřejného dluhu, který tady zůstane po vašich vládách. Problém, ten zásadní problém, který tady je a o kterém se téměř v naší zemi nediskutuje, a je to chyba, že se o něm nediskutuje, je fakt, že tyto reformy jsou dočasné. Efekt těchto reforem na stabilizaci veřejných rozpočtů se vyčerpá v roce 2010. Vláda, která přijde v roce 2010, na podzim tohoto roku, ať už to bude vláda levicová, pravicová či středová, bude stát před velmi nelehkým úkolem. Vaše takzvané reformy se v tomto roce vyčerpají. Pozitivní efekty zvyšování daní v roce 2008 se vyčerpají.“.
Přímočarému a skromnému panu Kalouskovi ale asi stačilo, že ho pochválil Michal Janoušek, zastupitel města Trutnova  v článku Krok správným směrem http://zpravy.ods.cz/special.php?ID=4925 (Publikováno 18.04.2007,zpravy.ods.cz 25.04.2007):  Představený balík změn mohl být tvrdší, ale koaliční kompromis vytvořil z předlohy maximum možného. Někteří považují předložené znění za pouhé zdražování, nicméně k fiskální udržitelnosti veřejných financí nelze daně pouze snížit bez zásadnějších opatření v sociální oblasti. Lafferova křivka z pohledu daňového inkasa funguje (praktický důkaz ukázaly reformy Ronalda Reagana v 80. letech), byť do určité mezní procentní sazby (při snížení míry zdanění se ceteris paribus zvýší příjmy státního rozpočtu). Jde tedy především o to, určit optimální míru zdanění příjmů, aby nižší procentní sazba generovala pozitiva ve vyšším inkasu daně. V nové koncepci spatřuji jako pozitivní opatření zrušení minimální daně placené podnikateli, sjednocení sazby DPFO. Na druhou stranu se zde vyskytují také negativní opatření jako např. prodloužení doby leasingu pro pořízení nového automobilu podnikateli ze čtyř let na pět, nově "zavedená" daň z kapitálových výnosů (fungovala již dříve, nicméně od platby této daně byl osvobozen držitel akcií, který cenné papíry držel déle než 6 měsíců). Takřka všech podnikatelů se dotkne snížení limitu hodnoty majetku, který se musí odepisovat a to ze 40 tisíc na 20 tisíc korun.  To povede ke zbytečné, již dnes tak přebujelé administrativě. Jako správné bych spíše považoval úplné zrušení odpisových skupin. Další věcí, která bude trápit nejednoho podnikatele je to, že sice se sníží daňová sazba, ale na druhou stranu se zvyšuje podíl daňově neuznatelných nákladů.  Mnozí z nás si představovali, že reforma veřejných financí (nemluvím o sociální oblasti) povede k extrémnímu snížení schodku veřejných rozpočtů a nás občany to nebude stát ani korunu. Bohužel každá rovnice má dvě strany a neexistují žádné imaginární zdroje, ze kterých by se každoroční schodkové hospodaření dotovalo.Při pohledu na strukturu státního rozpočtu je na první pohled zřejmé, jaké procento tvoří mandatorní a quasimandatorní výdaje ku disponibilním prostředkům, které nejsou fixně vázány. V letošním rozpočtu tvoří mandatorní výdaje 875 mld. korun a disponibilní diskreční výdaje 175 mld. korun. Pokud by reforma nebyla provedena, v roce 2015 by mandatorní výdaje tvořily 1580 mld.Tedy každý kdo pod rouškou sociálna odmítá nejen tuto, ale jakoukoli reformu, z důvodu že je příliš přísná a doplatí na ni všichni, tak se chová zcela asociálně a pouze populisticky. Česká ekonomika je na horizontu ekonomického cyklu a v období konjunktury je nejlepší provádět potřebné a nepopulární reformy a najít způsob refinancování obrovských dluhů.Myslím si, že žádný politik není tak hloupý, aby prováděl mnohem tvrdší reformní opatření, než daná republika opravdu potřebuje. A to z toho důvodu, že každý si je vědom nepopularity reforem.Předložený návrh, který byl zasazen do pozitivního časového rámce považuji za maximum možného, čeho lze v dnešní koalici dosáhnout. v tomto předloženém znění jsou i věci, které mnoho prostředků do SR nepřinesou a zvýší administrativu, leč jsou zde obsaženy i pozitivní opatření, která prospějí fiskální udržitelnosti.  Reformu vnímám jako systémový krok, na němž bude možné v budoucnu stavět, ale nevnímám ho jako dostatečný krok k dosažení equilibria (tzn. vyrovnaného hospodaření).Proto také nerozumím určité míře neloajality některých koaličních poslanců. Výroky typu: "Jezdil jsem s ním před volbami po kraji a tudíž budu hlasovat stejně jako on, považuji za prázdné floskule a učebnicový příklad tautologie, která je typická a hodná vůdci opozice.
Opravdu opozice hlásala floskule a tautologie? České ekonomické myšlení se vyznačuje vskutku  přímočarostí a nezáludností, které se budeme ale věnovat v příští části.  Taková Lafferova křivka v české verzi, to je lahůdka.  
rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: Česko, ekonomika, Kalousek, reformy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.